Redakce

Lukáš Holubec

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (747)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 17.10.2016)
Tahle inscenace vám dá křídla, ale musíte splnit dvě podmínky. Nejprve přijmout fakt, že je to hra Egona Tobiáše, takže zapomenout na klasické i méně klasické divadelní postupy. Pokud tento fakt přijmete, můžete se i velmi dobře bavit, protože režie Jana Friče je nápaditá a plná krásných detailů. Navíc herci hrají na 100 %, a jejich nasazení je plné energie. Více než kdybyste vypili deset litrů redbullu. Druhou podmínkou je nechat se vtáhnout účinkujícími do jejich ulítlého světa, kde jen máloco dává jasný smysl. Mně se žel podařilo splnit pouze první podmínku, přesto mám jen slova uznání.
(zadáno: 11.10.2016)
Skvostný text. Moderním, svižným způsobem se dotýká tak zásadních témat, jako jsou pocity osamělosti, neschopnosti přímé komunikace, otevření srdcí a duší pouze skrze anonymitu moderních technologií. V OLDstars uchopeno s neuvěřitelnou něhou. Oba aktéři, na rozdíl od svých postav, nic neskrývají a nabízí nám tak dojemný a smutný příběh, jenž čím déle pokračuje, tím se blíží konci, který nemůže být happyendem. Nemohu jinak než doporučit tuto vlajkovou loď OLDstars, kde budete naplno vtaženi mezi dvě citlivé osoby, jimž tak strašně moc přejete porozumění... tak moc, jako je ho mezi námi málo.
(zadáno: 6.10.2016)
--- Přehlídka zklamaných lidí --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.10.2016)
Nastudovat grotesky, které mají jasný cíl, tedy pobavit diváka, vyžaduje sestavit tým, který bude sehraný, a dá do toho neuvěřitelnou energii. A ani to nezaručuje, že se výsledek povede. Musíte mít vše promyšlené do nejmenších detailů, aby gag byl skutečně gag. Tohle vše se Janu Holcovi povedlo. Navíc se k tomu vhodně přidala živá hudba a pocit, že jste uprostřed zlatého věku grotesky, se dostavil. Všem mladým aktérům tleskám a děkuji, protože je radost sledovat, když má mládí takové nadšení ruku v ruce s talentem. Necelou hodinu mi z tváře úsměv nezmizel, a to se mi nestává často. Příjemné!
(zadáno: 4.10.2016)
"Piraňa v rybníčku německé literatury“ Sibylle Berg napsala nesmlouvavý text, který Ewa Zembok uchopila se zručností sobě vlastní. Hra o čtyřech ženách pohybujících se na tenké hranici přizpůsobení se standardům dnešní společnosti, a zároveň těmito standardy pohrdající, je mrazivá nejen svým obsahem, ale především projevem všech aktérek. Se stylizovaným zevnějškem mi nekompromisními údery emancipovaných žen předvedly, jak těžké je uchopit své postavení v době, která je plná paradoxů. Účinkujícím tleskám, s jakou hrůzou na mne působily. Odnáším si katarzi, "buďme sami sebou", ale jde to vůbec?
(zadáno: 4.10.2016)
Cyklus Písně o zemi a druhá jeho druhá část. Země. Už v Prometheovi (první část cyklu) jsme toto téma mohli zaregistrovat, byť nebylo nosným tématem. Zde se však už věnuje tvůrce výhradně oslavě zemi jako půdy, Zemi jako vlasti, zemi jako lůnu matky nás všech. Do podzemí bylo navezeno několik tun zeminy, a především na ní a v ní nám Miroslav Bambušek představuje spíše pohybové divadlo, doplněné, jak má zvykem, o hru s projekcemi, světlem, tmou, živou hudbou. Celkově nemá inscenace takou výpověď jako precizně propracovaná první část, což je škoda, ale počkejme si na další pokračování cyklu...
(zadáno: 4.10.2016)
Rozhodně se nejednalo o běžné scénické čtení. Text dramaturgyně Marcela Magdová společně s herečkou Ljubou Krbovou vybraly skutečně pečlivě, a tak jsme zřejmě v jediném provedení mohli sledovat příběh ženy, jež se pomalu stávají symbolem doby. Ženy úspěšné, cílevědomé, cynické, ale také osamocené, bez empatie. Suverénním způsobem podala Žannu Ljuba Krbová! Mimořádnost zážitku umocnili ale i další účinkující. Bezprostřední Miroslav Hanuš, svým způsobem protipól Žanny. Rozčarovaný, tápající a zoufalý Václav Matějovský nebo křehce bezbranná Elizaveta Maximová. Doporučuji přečíst blog Jiřího Kouly.
(zadáno: 24.9.2016)
Prvním problémem se mi zdá text. Sice se opírá o zajímavá témata, ale jeho výpovědní hodnota, možná i skladba, je slabá. Viděno dvakrát, vždy v jiném obsazení, a pokaždé bylo znát, že herci se s postavami těžko ztotožňují. Nakolik je to režijním vedením, nakolik tím, že se jedná o psychologicky náročné postavy, těžko říct, ale na výsledku je to bohužel znát. Charismatickou dvojici matky a jejího zetě vytvořili Nicol Hrabovská a Lukáš Ruml a postavu syna noblesně podal interesantní Adam Mensdorff-Pouilly. Snahu cením, přesto jsem přesvědčen, že tento text není úplně pro OLDstars tím pravým.
(zadáno: 22.9.2016)
Pomona nám nabízí detektivní příběh, kde by detektivem měl být sám divák. Osobně jsem této nabídce odolal, a to především proto, že mě naprosto pohltilo samotné jednání postav pohybujících se v mezních životních situacích. De facto každé osobě jde v pochmurném prostředí o život. Děj neprozradím, ale musím všechny herce pochválit, jak jednotlivé obavy, strachy a zoufalství postav ztvárnili. Děsivému prostředí také pomáhá scéna, kterou vytvořil P. Morávek a největší uznání pak směřuje k J. Holcovi, jehož režie pevně drží zpřeházenou časovou posloupnost, a zároveň přímočaře předkládá úzkost textu
(zadáno: 22.9.2016)
Jak píše kolega J. Koula, nejedná se o inscenované čtení, ale o divadelní formu, kde je čtení vlastního blogu upřímnou zpovědí třicátníka dnešní "fejsbukové" doby, který hlavní postava obratně nazývá Život 2.0. Pokud si vzpomenete na přelom století a film Samotáři, můžete porovnat, kam se dnešní generace třicátníků posunula. Autentický a okouzlující M. König (N. Mikulová jej vhodně doplňuje) vás provede svoji citově a vztahově zmatenou etapou života, která frčí rychlým spádem příznačným pro dnešní dobu. Jedinečný zážitek aneb "Je těžké se rozejít s holkou, s kterou nechodíte... ale dá se to."
(zadáno: 21.9.2016)
--- Na tomto divadle určitě neusnete --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.9.2016)
--- Krví nasáklá Štvanice --- (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.9.2016)
Oproti Černé díře či Vzkříšení má tento kolektivní tvůrčí počin hereček a herců DD daleko jednodušší jak zápletku, tak charakteristiku postav. Cíleně jsou vybrány protichůdné osobnosti (cynický bankéř, unavená matka, zneuznaný vědec, nespoutaná mladice), které by měl nějakým způsobem spojit nenápadný cizinec. Jak je v DD zvykem, je inscenace v humorných chvílích příjemná a nepodbízivě vtipná. S vážnější linkou to tak vyrovnané není, nicméně především výkony K. Melíškové a M. Myšičky jsou skutečnou ozdobou této hry. Věrohodně je také zobrazena stísněná atmosféra výtahu a lidského napětí v něm.
(zadáno: 13.9.2016)
Přesně takhle si představuji pořádný site specific projekt! Hraje se na zastávce, dětském hřišti, nádraží, ve vlaku. Vrátíte se o osmdesát let zpět a v prostředí berlínské olympiády budete prožívat antisemitskou atmosféru v netečnosti sportovců. I přes nepřeberné množství nekorektního humoru, hudební kulisy a časté improvizace pocítíte, že všechna témata směřují k dnešku a poukazují na mnoho současných potíží a neduhů společnosti. Pan Hába se při příležitosti sportovního svátku vyjádřil se vší intenzitou a rozhodně si toto pouliční divadlo nenechte ujít. Přál bych si, aby oslovil i nové diváky
(zadáno: 13.9.2016)
Tereza Březinová napsala duchaplný text, ve kterém nechybí humor skrze něž se dopracovává k aktuálním tématům jako je schopnost komunikace, těžkost vztahů a přizpůsobování. Nechybí tedy ani vážná linka a překvapivý zvrat. Text pak s velmi nápaditou režií uchopil Josef Kačmarčík a výborně vybral do páru Hanu Mikulkovou a Jakuba Kropáčka. Těch režijních a scénografických nápadů je opravdu mnoho a dodávají inscenaci svěžest. Jakub Kropáček svoji postavu hraje s charismatem sobě vlastním a velmi překvapí energická Hana Mikulková. Moc příjemný letní projekt, který by zasloužil déletrvající život.
(zadáno: 11.9.2016)
Není jednoduché dvanáct mladých adeptů herectví režijně vést, navíc v ruské klasice. A není to jednoduché ani pro těch tucet mladých nadšenců. Jaký výsledek ze společného úsilí vyšel? Řekl bych, že soubor obstál se ctí. Sice pohyb na jevišti nebyl vždy úplně šťastný, chvílemi to jako souhra vázlo, ale ocenění si zaslouží všichni zúčastnění. Nejvíce bych vyzdvihl Martina Letáka, jenž postavu hejtmana ztvárnil s naprostou přesvědčivostí a bylo potěšením sledovat všechny jeho změny chování. I Chlestakov v podání Samuela Tomana působil věrně. Pokud se zapracuje na souhře, bude dojem ještě lepší.
(zadáno: 11.9.2016)
Kombinace Škvoreckého Sedmiramenného svícnu a Čapkových Apokryfů předvádí příběh o Židovce, která přežila Terezín, prorostlý myšlenkami o vině, nevině, odsouzení a smrti Ježíše Krista. Spojení na jedné straně reálné krutosti k mladičké Židovce, na druhé straně až politického pohledu na jeden z nejstarších lidských příběhů, je vedeno s citem. Jan Battěk a Eliška Vocelová hrají své postavy precizně a skvěle. Anežka Šťastná, jako mladá dívka donucena k odsunu, vyvolává dojetí a soucit. V OLDstars vznikla pozoruhodná, promyšlená, aktuální a velmi dobře zahraná inscenace. Rozhodně doporučuji!
(zadáno: 11.9.2016)
Nebývale monumentální projekt připravili v OLDstars jako premiéru a možná jediné uvedení. Totiž Macbetha pod půlnočním nebem. Inscenaci se nedá upřít jak efektnost, například působivé vojenské kostýmy, souboj na nože nebo pyrotechnické efekty, tak snaha všech zúčastněných, aby byl výsledek co nejvíce dokonalý. Bohužel byl více než rozporuplný. Ač ústřední dvojice víceméně obstála, tak celkově trpěla inscenace řadou technických potíží, především to většina herců "neukřičela", a namísto zajímavého prožitku se vtírala myšlenka, zda na OLDstars přeci jen není takový projekt příliš velkým soustem.
(zadáno: 11.9.2016)
Přiznávám se text M. McDonagha, překlad O. Sokola a nastudování v Činoherním klubu je moje srdeční záležitost. O to více kritický bohužel jsem ke všem dalším nastudováním. V OLDstars se zcela nepodařilo vystihnout onu nenávist, jen skrze níž jsou postavy schopni projevovat své city. Ovšem do inscenace vnesla dvě světla, kvůli kterým hru posunuli do zajímavé roviny. Jednak jsou to nápaditá loutkářská intermezza o příběhu Kaina a Ábela, a pak projev Josefa Žárského, který svoji postavu pojal jako "zhuleného, zákeřného týpka". Jemu jsem tu lenost, zlobu, domýšlivost a zapšklost naprosto uvěřil.
(zadáno: 11.9.2016)
Upravený text Christine Brücknerové, kdy se po smrti setkává osm historických či literárních ženských postav v jakémsi prostoru podobnému očistci, je v OLDstars uchopen s naléhavostí všech nevyslovených křivd jednotlivých postav. Spouštěcím mechanismem je čerstvý skon postavy Karolíny Vaňkové, která přinese do ženského uskupení patřičnou jiskru, jež zažehne oheň, ve kterém si každá postava zažehrá na svůj osud. Ač se mi text zdá lehce nevyrovnaný, pohromadě drží inscenaci jak bezútěšná atmosféra, tak herecká souhra, z které bych lehce vyzdvihl trojici K. Kovaříková, Š. Romová a K. Vaňková.
(zadáno: 11.9.2016)
Pro mě mimořádně příjemné překvapení. Rodinné drama těhotné dívky, vracející se s budoucím otcem jejího dítěte do domu svých chladných rodičů, jest sondou do několika životů, kde si každý sobecky žije ve své ulitě. Originální je především scéna, vzájemné propojení diváků a herců, kteří postupně do hry přicházejí. Ale kromě prostorového řešení a zapojení i diváků, je tu především výtečný text a skvělé herecké výkony, kdy každý svoji odměřenou postavu hraje s velkým přesvědčením. Nad všemi pak zdá se mi vyniká Karolína Vaňková, jež sestru těhotné dívky ztvárnila skutečně s perfektním nasazením.
(zadáno: 11.9.2016)
Hru Igora Bauersimy, jež vznikla na základě skutečné události, kdy se mladá Rakušanka a jen o něco málo starší Nor přes internet domluvili na společný výlet na skálu nad norským fjordem a společným skokem ukončili své žití, nastudovali v Oldstars působivě. M. Satoranský hraje mladého, lehce zmateného floutka pomalu s dětskou přesvědčivostí, oproti tomu je složitost a tajemnost druhé postavy ještě více umocněna jejím rozložením mezi tři herečky, které se výtečně doplňují. Vzájemný kontrast se tedy podařilo uskutečnit. Do textu se chvílemi vloudí i humor, což trochu odlehčuje naléhavost situace.
(zadáno: 11.9.2016)
Naléhavost psychologicky náročného Kunderova textu se podařila přenést tak napůl. Tomáš Hanus hraje ústřední postavu celkem přesvědčivě, a když do děje vstoupí i postava Kateřiny Švejdové, jež nepostrádá na jedné straně zranitelnou křehkost a na druhé pak odhodlání pro odboj, sledujeme vyrovnané herecké duo. Ostatní jim však ne zcela stačí, z čehož pak vzniká pocit, že celá hra je značně neuvěřitelná, čemuž nepřidá ani celková atmosféra, která by měla být více napjatá, strachu plná, tísnivá. Ovšem pokud ještě alespoň na uvěřitelnosti postav herci zapracují, pak můžeme čekat zajímavý posun.
(zadáno: 11.9.2016)
Sugestivní výlet do zapomenutého světa éterických víl s čarovnou mocí. Pokud ve vás Arkádie vzbudí hluboko uložené pocity, pak budou u každého pravděpodobně jiné. Zřejmě bych tedy psal čistě své subjektivní dojmy z fyzických projevů dryád a lesních nymf. Rozhodně je však Arkádie precizní, podmanivé fyzické divadlo a všem zainteresovaným je potřeba srdečně poděkovat za mimořádný zážitek. Pohybová improvizace k mému srdci promluvila jazykem, jemuž rozumím. Et in Arcadia Ego. Okouzlení. Magie...
(zadáno: 11.9.2016)
Možná jsem v tomto kuse nenalezl ten pravý nihilismus, ale rozhodně zatím nejlepší hru, kterou OLDstars nastudovali. Základem úspěchu je precizní text Oskara Bábka, celkově navozená atmosféra vlakového kupé, a především herecký koncert v podání skvělého Jana Búrika a naprosto okouzlujícího Richarda Juana Rozkovce, jehož charisma v civilním ztvárnění jeho postavy je jedním slovem úchvatné. Nechci prozrazovat děj, ale kdo touží po absurdním dramatu, často však přecházejícího do komedie, a to vše podáno s nadhledem, kde navíc neschází potřebný přesah, pak nesmí Torpédo pro tebe vynechat.