Les sebevrahů

Lehce banální love story šmrncnutá apokalyptickou hororovou vizí s pohádkovým oparem. Úzkost z bezútěšného, alarmujícího eko stavu planety a povrchnosti mezilidských vztahů dala do vínku Kasha Jandáčková hlavní hrdince příběhu Mařence. A poslala ji v nedaleké budoucnosti na cestu, aby hledala. Blízkost, lásku, východisko, únik? Prostor, kde by šlo snáze dýchat. Potká Jeníčka, najde les a nakonec (snad) i sebe samu, poté, co přelstí v onom lese vlka, zákeřného našeptávače. Zásadní plusy pro: originální novou českou hru + výjimečný, odzbrojující herecký výkon Anny Kameníkové + skvělou, do působivých detailů promyšlenou scénografii Jána Tereby.

Inscenace, v níž forma výrazně vede nad obsahem - nejpůsobivější na ní je z mého pohledu její vizuální stránka, tedy v daném případě výprava: scénografie, projekce; zejména ve chvíli, kdy na scéně vzniká titulní les a v něm se ocitá hlavní hrdinka. Příběh mě zdaleka tolik nezasáhl, jde v podstatě o jednoduchou love story, kterou by na vyšší úroveň mělo zcela zjevně vynést téma environmentálního žalu a eko-deprese, které však výrazně fungují až v onom lese, do té doby mě nijak nezasahovaly, stejně jako mě spíš otravovaly dlouhé hudební vsuvky a jednoduché texty písní.

--- Těžkosti hledání své větve --- (více v článku na blogu)

Nádhera. Pro mě inscenace, která vás dokáže naprosto vtáhnout a pohltit. A to i přesto, že se jedná o vcelku depresivní téma řešící otázky hledání sebe sama, vztahu, sebe ve vztahu. Ve výsledku je to pak ale i krásný melancholicko-romantický příběh dvou lidí na sklonku světa. Samotné zasazení do jakéhosi apokalyptického rámce tomu dodává navíc onu zajímavou atmosféru. Přesto hlavní devízou jsou jistě výtečné herecké výkony obou protagonistů, zvláště výborné A. Kameníkové. K tomu též hodně přidá podmanivá hudba J. Königa. A nelze nezmínit ani veskrze vydařenou scénu. Opravdu počin co mile rád doporučuji.

75%. Autorka a režisérka K. Jandáčková v komorní hře domyslela, kam může dospět život na planetě, s níž nešetrně zacházíme, a to nejen z hlediska ekologického, ale i společenského a osobního. Problémy mladé dvojice jsou někdy podobné našim, jindy se vlivem vnějších okolností rozvinuly, případně přerostly v další, s nimiž se my (zatím) nepotýkáme. Divadlo Letí se podobným tématům věnuje opakovaně a tento počin patří k nejvydařenějším. Kromě samotného textu na tom mají zásluhu herecké výkony a scénografie s projekcemi. Mimořádně se povedla hudba J. Königa, jenž živým doprovodem a zpěvem dokonce vytváří jedinečnou nadstavbu.