Venuše ve Švehlovce

Groteskní óda na dlouhé kilometry napečených štrůdlů, zábavná hra na spravedlnost, jevištní pátrání po stopách lítosti. A také obskurní spiritistická seance, ve které defilují komunistický prokurátor, prominentní recitátorka, oběšená politička i dovedně ukryté svědomí. Ludmila Brožová-Polednová, klíčová figura procesu s Miladou Horákovou, svou minulost nechce vyvolávat, minulost ovšem vyvolává ji a žene k odpovědnosti. Původně aspirantka herectví, pozdější dělnická prokurátorka jako hlavní postava inscenace, v níž jde sice o základní otázky provinění a trestu, ale také o schopnost podívat se na dějiny s nadhledem a ironií. Abychom se nakonec všichni nezbláznili z otázek po spravedlnosti kdysi, dnes a jednou v budoucnu...

Devět příběhů o sexu, které nejsou jen o sexu. Devět otevřeně intimních zpovědí, devět sexy anekdot. Herci se divákům svěří se zábavnými i jímavými příběhy o svém kamarádství zničeném sexem, první (a jediné) návštěvě tantrické masáže, hře na doktora, placeném sexu či sexu jako platidlu nebo o tom, jak si prostě udělat šťastný a uspokojivý den...

Inscenace pro všechny, kteří chtějí nastavit svou tvář sluncím královských Výsostí, jejich vrtochům, jejich touhám a jejich úzkostem. Dvě královny, dva dvory, dva osudy, ale na konci pouze jedna useknutá hlava... „Elisabeth I. a Maria Stuart, Elizabeth I. a Mary Stuart, Alžběta a Marie, Bětuška a Maruška, Bětka a Mařka, Bětuš a Maruš. Královna a královna, věznitelka a vězenkyně, kat a oběť, panna a kurva, vládkyně a kurva, šedá myš a kurva, kráva a píča, diva a heroina. Liz and Mary, best friends forever.“

Autorská inscenace odhalující anatomii mužské křehkosti až do intimního detailu. Text je opřen o reálný půlrok jednoho mladého muže, který si nedokáže poradit ve světě vztahů. Divadelní projekt propojuje dramatické vyprávění s dokumentárními materiály. Osobní vyprávění provází nejen světem randění, ale snaží se jít i pod povrch. Zhmotňuje specifický způsob přemýšlení a sleduje hlubší příčiny neúspěchů. Kam až může dojít věčné odmítání? A jaké světy dokáže vytvořit fantazie smíšená se samotou...?

Inscenace inspirována experimentální povídkou anglického spisovatele J. G. Ballarda, která se zaobírá neschopností lidského mozku zpracovat zrůdnosti, kterých se lidstvo během 20. století dopustilo. Hlavní postava se jimi stává tak posedlou, že začne vytvářet jakési divadelní re-enaktmenty... „Vítejte v Institutu behaviorálních studií!“

„Zveme vás na plážovou party v době antropocénu.“ Rackové i lidé jsou obratlovci, kteří žijí na planetě Zemi. Tím podobnosti končí. Otázky jako tahle jsou znakem antropocentrismu: člověk si do racků (a do mimo-lidských druhů obecně) zvykl projektovat sám sebe. Vůbec nezáleží na tom, nakolik jsou si rackové a lidé podobní. Naše těla jsou natolik odlišná, že nebudeme nikdy schopní vnímat svět jako rackové. Úkolem člověka, pokud chce zachránit planetu, je naopak naučit se ctít tuto jinakost. „Rackovitost“ racků a „lidskost“ lidí není třeba srovnávat; jsou to pouze jedny z mnoha kvalit, které naše planeta nabízí. Po staletí jsme zvyklí dávat člověka na první místo. Svoboda jednoho druhu však končí tam, kde začíná svoboda druhého. V době antropocénu je jasné, že člověk svoji svobodu na úkor jiných druhů už dávno překročil...

Divadelní verze oscarového filmu a knižního bestselleru. Alice Howlandová zapomíná věci. Kde má být. Kdy tam má být. Kdo všechno tam má být. Každému se občas stane, že zapomene… Alice to má jinak. Alice má Alzheimera…

„Stojíme vedle sebe, klopíme oči, možná se nesměle pozdravíme a vyměníme si plaché úsměvy. Devět lidských těl, které by se jinak nikdy tak blízce nepotkaly. Dýka prázdnoty napřažená a touha změniti se na cokoliv. Celý vesmír se rozpíná a chladne. Šipka času nás vede od řádu k chaosu, neúprosně směřuje ke konci. Linka, která jednou vyplyne do ztracena.“

Inscenace zpracovávající netradičním způsobem příběh Marie Kudeříkové, mladé odbojářky aktivní za 2. světové války. 26. března 1943 nacisté popravili stětím českou dívku, odbojářku Marii Kudeříkovou, která nikdy nikoho neprozradila, a naopak své krátké mládí obětovala skutečnému boji s nacistickou mocí, která se chystala pozřít svět. Později její odvahu zneužila komunistická moc ke své propagandě a její čin byl zpolitizován. Z toho důvodu, v roce 1990, byla pamětní deska, připomínající její odvahu, odmontována a skryta do městského depozitáře. Zpětně jsou přejmenovávány veřejné budovy, které nesly dříve její jméno...

Jevištní báseň beze slov. Tři postavy z různých časů a z různých důvodů plují stejným směrem za novým životem - do Buenos Aires. Útěk, hledání, zoufalství, naděje, prohra. Anebo poznání? To vše nás přivádí na cestu do místa, kde hledáme nový začátek. Prchavé okamžiky plné tajemství, půvabu, hádek a rozkoše nás alespoň na chvíli rozptýlí během nekonečné plavby oceánem. Jedinou jistotou se v této situaci stává argentinské tango, před kterým se nejde schovat...

Příběh dcery vídeňského houslisty Arnolda Rosé a neteře Gustava Mahlera, který v sobě zahrnuje nejen všechny nepochopitelné a děsivé zvraty evropských dějin první poloviny 20. století, ale i otázku jakou sílu má v lidském životě hudba. Hudební nadání a šťastné dětství ve významné hudební rodině, dokonce i sňatek s geniálním muzikantem – to vše se zdálo předurčovat vynikající houslistce Almě Rosé bohatý a úspěšný život, jehož hlavní osou zůstane provždy hudba. To jediné zůstalo: hudba. Vše ostatní bylo rozmetáno...

Intimní operní monodrama o ženě, jejím hlase, těle a mysli v konfliktu s mužským, mnohdy nekompromisním světem, podle dramatu Jeana Coteaua.

Inscenace na motivy příběhu o Petru Panovi vypráví o dětech, které nechtějí nikdy dospět, přestože jejich občanky už dávno tvrdí opak.

Divadelní zpověď o tom, jaká může být každodennost obezity šílená a krásná zároveň. Jaký je rozdíl mezi „velká“ a „tlustá“? Může být tlustota krásná? A co je to krása? Jak se vlastně jmenovala Věstonická Venuše? Nebyla to Lucie? Laura nebo Veronika? A co když to byla Nataša? Možná bydlí ve vašem baráku. Možná. A možná se rodí právě teď...

Dramatizací slavné slovenské novely „Kniha o hřbitově“. Monodrama o tom, co všechno nenávidíme – něžné zlomky příběhů malých lidí v trošku pokřivené optice podivína Samka Táleho.