Venuše ve Švehlovce

Groteskní óda na dlouhé kilometry napečených štrůdlů, zábavná hra na spravedlnost, jevištní pátrání po stopách lítosti. A také obskurní spiritistická seance, ve které defilují komunistický prokurátor, prominentní recitátorka, oběšená politička i dovedně ukryté svědomí. Ludmila Brožová-Polednová, klíčová figura procesu s Miladou Horákovou, svou minulost nechce vyvolávat, minulost ovšem vyvolává ji a žene k odpovědnosti. Původně aspirantka herectví, pozdější dělnická prokurátorka jako hlavní postava inscenace, v níž jde sice o základní otázky provinění a trestu, ale také o schopnost podívat se na dějiny s nadhledem a ironií. Abychom se nakonec všichni nezbláznili z otázek po spravedlnosti kdysi, dnes a jednou v budoucnu...

Devět příběhů o sexu, které nejsou jen o sexu. Devět otevřeně intimních zpovědí, devět sexy anekdot. Herci se divákům svěří se zábavnými i jímavými příběhy o svém kamarádství zničeném sexem, první (a jediné) návštěvě tantrické masáže, hře na doktora, placeném sexu či sexu jako platidlu nebo o tom, jak si prostě udělat šťastný a uspokojivý den...

Monodrama podle knihy hvězdy současné francouzské literatury, jenž sám dílo charakterizuje jako literární zpověď, která je stručnou, ale sžíravou obžalobou francouzského třídního systému a zároveň něžným milostným dopisem. Vztah, do kterého patří stejným dílem vzájemné zraňování, neporozumění, vztek i láska. Kde zbývá byť jen nejmenší místo pro blízkost a pochopení ve světě plném chlapské pýchy, tvrdosti a strachu projevit cit? Titulní otázka „Kdo zabil mého otce?“ se dočká svého překvapivého rozuzlení...

Inscenace pro všechny, kteří chtějí nastavit svou tvář sluncím královských Výsostí, jejich vrtochům, jejich touhám a jejich úzkostem. Dvě královny, dva dvory, dva osudy, ale na konci pouze jedna useknutá hlava... „Elisabeth I. a Maria Stuart, Elizabeth I. a Mary Stuart, Alžběta a Marie, Bětuška a Maruška, Bětka a Mařka, Bětuš a Maruš. Královna a královna, věznitelka a vězenkyně, kat a oběť, panna a kurva, vládkyně a kurva, šedá myš a kurva, kráva a píča, diva a heroina. Liz and Mary, best friends forever.“

„Zveme vás na plážovou party v době antropocénu.“ Rackové i lidé jsou obratlovci, kteří žijí na planetě Zemi. Tím podobnosti končí. Otázky jako tahle jsou znakem antropocentrismu: člověk si do racků (a do mimo-lidských druhů obecně) zvykl projektovat sám sebe. Vůbec nezáleží na tom, nakolik jsou si rackové a lidé podobní. Naše těla jsou natolik odlišná, že nebudeme nikdy schopní vnímat svět jako rackové. Úkolem člověka, pokud chce zachránit planetu, je naopak naučit se ctít tuto jinakost. „Rackovitost“ racků a „lidskost“ lidí není třeba srovnávat; jsou to pouze jedny z mnoha kvalit, které naše planeta nabízí. Po staletí jsme zvyklí dávat člověka na první místo. Svoboda jednoho druhu však končí tam, kde začíná svoboda druhého. V době antropocénu je jasné, že člověk svoji svobodu na úkor jiných druhů už dávno překročil...

Inscenace zpracovávající netradičním způsobem příběh Marie Kudeříkové, mladé odbojářky aktivní za 2. světové války. 26. března 1943 nacisté popravili stětím českou dívku, odbojářku Marii Kudeříkovou, která nikdy nikoho neprozradila, a naopak své krátké mládí obětovala skutečnému boji s nacistickou mocí, která se chystala pozřít svět. Později její odvahu zneužila komunistická moc ke své propagandě a její čin byl zpolitizován. Z toho důvodu, v roce 1990, byla pamětní deska, připomínající její odvahu, odmontována a skryta do městského depozitáře. Zpětně jsou přejmenovávány veřejné budovy, které nesly dříve její jméno...

Příběh dcery vídeňského houslisty Arnolda Rosé a neteře Gustava Mahlera, který v sobě zahrnuje nejen všechny nepochopitelné a děsivé zvraty evropských dějin první poloviny 20. století, ale i otázku jakou sílu má v lidském životě hudba. Hudební nadání a šťastné dětství ve významné hudební rodině, dokonce i sňatek s geniálním muzikantem – to vše se zdálo předurčovat vynikající houslistce Almě Rosé bohatý a úspěšný život, jehož hlavní osou zůstane provždy hudba. To jediné zůstalo: hudba. Vše ostatní bylo rozmetáno...

Intimní operní monodrama o ženě, jejím hlase, těle a mysli v konfliktu s mužským, mnohdy nekompromisním světem, podle dramatu Jeana Coteaua.

Inscenace na motivy příběhu o Petru Panovi vypráví o dětech, které nechtějí nikdy dospět, přestože jejich občanky už dávno tvrdí opak.

Divadelní zpověď o tom, jaká může být každodennost obezity šílená a krásná zároveň. Jaký je rozdíl mezi „velká“ a „tlustá“? Může být tlustota krásná? A co je to krása? Jak se vlastně jmenovala Věstonická Venuše? Nebyla to Lucie? Laura nebo Veronika? A co když to byla Nataša? Možná bydlí ve vašem baráku. Možná. A možná se rodí právě teď...

Dramatizací slavné slovenské novely „Kniha o hřbitově“. Monodrama o tom, co všechno nenávidíme – něžné zlomky příběhů malých lidí v trošku pokřivené optice podivína Samka Táleho.