Alfred ve dvoře

Cesta světem prázdných nádob, které se plní - jídlem, světlem, zvukem, námi samými. Sváteční večeře, která trvá celý život. Misky na krmení králíků, trampské ešusy, pohřební nádoby, tibetské misky nebo nádoba na mytí rukou tsukubai. Soustava živená údery klackem nebo pomocí algoritmu. Zvuky gamelanu a loretánských zvonků doprovází klopýtavou cestu bezejmenných hrdinů, zacyklených v strojku času, pachtících se za nemožnými cíli, zamrzajících v němých gestech orloje...

Scénická kompozice, která se odvážným způsobem snaží nahlédnout genezi idejí, jež se později zhmotnily ve společenskou katastrofu. Píše se rok 1918. Sudetští Němci se ocitají ve státě, ve kterém nechtějí být. Charismatický vedoucí mládežnického oddílu Wandervogel Heinz Rutha vidí cestu k emancipaci skrze výchovu elitní skupiny mladých chlapců. Nejde ale pouze o divadelní verzi dějepisného hesla, paralelně k historickému námětu tvůrci pracují s vlastními intimní zkušenostmi a hledají současné významy pojmů, na kterých Rutha budoval své představy o ideálním společenství. Co dnes znamená sexualita, tělo, stát, fašismus, příroda, krása...?

Hravě edukativní inscenace pro rodiče s dětmi, jimž se tvůrci pokusí dětem osvětlit některé otázky, na které sami jako děti nedostali od rodičů odpověď. Zároveň se chtějí podělit o pocity dospělých, kteří si dokázali uchovat svou hravost a svět umí nahlížet i dětskou optikou. S nadsázkou a humorem rozebírají mnohé důležité věci, které nás obklopují, ovlivňují a které tvoří naši společnost.

Projekt zkoumající koexistenci, blízkost i odlišnost různých forem života. „Víc než tvář. Pod jejím povrchem se zjevuje krajina. Při ladném surfování po záhybech mozkové kůry se objevují zcela nové světy. Živá hmota uniká z dosahu neživé a podniká experimenty. Co se stane, až se maska demaskuje, až dojde na kraj krajiny a odhalí její spodní, měsíční tvář?“

Dokureality o etických hranicích aktivismu, která se ptá, co je důležitější – pravý čin nebo jeho reprezentace? Lze být aktivistou, aniž by u toho člověk vypadal jako blázen? Josef Neudeker a Alena Novotná dokumentují své oficiální i neoficiální snahy o revitalizaci zapomenutých míst ve svých rodných městech.

Experimentální loutková inscenace vycházející ze zájmu o divadelní technologie a z přesvědčení, že je důležité sdílet své úvahy o tvorbě i uměleckou formou a přibližovat tak možnosti současného divadla. Skrze mozaiku audiovizuální eseje se dostaneme do světů, kde světlo hraje důležitou roli, ať už je to ovládnutí ohně pračlověkem nebo přenos internetu optickými kabely...

Inscenace na pomezí tance, koncertu a dramatu. Stálý boj na zádech býka, jako metafora boje se životem. Studie smutku kdysi slavné závodnice, o jejíž existenci je mnoho pochyb. Sláva, trofeje, obdiv ani peníze neuspokojují její vnitřní potřeby. Každodenní trénink je jen náplastí na její temné myšlenky. Život se slzami v očích, neuchopitelné záchvaty smutku nad sebou samým. Téma osamělosti a pocitů odloučení od společnosti. Zkoumání propadů, pocitů zmaru a nepochopení, neustálé snahy vyhrávat a uspět. Miss RODEO zůstává sama v blyštivém kostýmu mezi trofejemi...

Inscenace-výzkum specifické vizuality experimentálního loutkářství 90. let a pokus o jakýsi revival tohoto zapomenutého mikrožánru surrealistického loutkového divadla.

Vizuální performance, která se zabývá napodobováním lidských vlastností, myšlení a emocionality umělou inteligencí. Inspiruje se současnou vlnou zájmu o AI a strachem, který čím dál dokonalejší nelidští aktéři vyvolávají. Zvláštní až nepříjemné pocity, které pociťujeme při pohledu na své neživé dvojníky, popisuje populární koncept strašidelného údolí (uncanny valley). Co nám ale vlastně naše digitální kopie naznačují? Do jaké míry jsme my sami umělí, zkonstruovaní, zaměnitelní? Čeho se vlastně bojíme? V situaci generického TED talku se na jevišti potkají čtyři humanoidi, aby prodebatovali éru končící lidské výlučnosti...

Divadelní výzkum témat hmotnosti a lidské výdrže. Technické limity divadla a nepohodlnost, nepraktičnost a opravdovost na jevišti...

Autofikční dokument na pomezí žánrů s hlavním těžištěm v hudbě a zvukových umění. Skrývá se trojice přátel před bombardováním ruskou armádou nebo pracuje na grantem podpořeném uměleckém projektu, který téma ruského napadení Ukrajiny zpracovává? Jsme svědky strachu z probíhajícího konfliktu nebo strachu, že se trojici umělců nepodaří ztvárnit válku jako téma a dostát požadavkům, jež plynou z grantu, který na svůj projekt dostala? Toto vše je možné jen díky surreálnému prostoru, kde se stírá hranice mezi realitou a fikcí situovanému do zahrady městysu Řevnice u Prahy, kde se celá věc odehrává. Prostřednictvím paralelní existence obou světů – světa válečného konfliktu i světa, který toto téma zpracovává, si autoři kladou otázky týkající se problematičnosti umělecké reflexe válečného konfliktu, institucionální podpory umění, války jako takové i vlastních strachů, které lze promítnout v podstatě kamkoli.

Audiovizuální performance, ve které se autoři zabývají vytvářením harmonie a její následnou destrukcí. Vibrace a stínohra jsou hlavními složkami celého projektu, který pracuje se synchronizací objektů, pohybu, světel a zvuku. Jde o experiment, který hledá harmonii vedoucí k destrukci sebe sama. Otázkou zatím zůstává, zda nakonec dospěje k harmonické destrukci anebo k destruktivní harmonii.

Nonverbální loutková „lesní pohádka“. Příběh vynalézavosti, píle, lásky k přírodě a domovu. S hrdiny Bobanem Vazbou a panem Hladkým zavítáme do lesa, kde vše má svůj řád a pořádek. Společně se o les starají, krmí zvířata a udržují svůj domov čistý. V lese se však náhle objeví skládka odpadků, ba dokonce celá odpadková pevnost. Boban Vazba a pan Hladký musí vypátrat jejího stavitele a zabránit dalšímu ničení lesa...

Performance, která je hypnotickým koncertem i výtvarným objektovým divadlem, abstraktní podívanou vynořující se z tmy. „Líh, křesadlo, kov, záblesk, oheň, kouř, dým, popel, karamel. Z ničeho nic vyvěrá. Dlí to ve tmě, v mlze, v tichu.“

Performance na pomezí country concertu, vizuální instalace a divadla. Nesnesitelně nostalgická báseň o křehkosti zavede diváky do zvláštního světa, ve kterém se tři chlapci pokoušejí vyrobit přírodní scenérii. Diorama jaké znají z muzea přírodní historie, možná spíš krajinu z Red Dead Redemption. Pomalu se měnící environment zaplňují kameny, klacky a stromy. Začíná pršet, na horizontu se objeví duha. Všechno je tu ale umělé. Natures mortes. Všechno je křehké, snadno se rozpadá. Na pozadí heroické krajiny se tři trubadúři ještě naposled pokusí čelit nelítostnému, hrubému světu, anebo se nadobro rozplynou...

„Světové vystoupení jediného opravdového cirkusu cvičených oblečených blech. Vystoupí tři hetrosexuální bílí muži v nejlepším věku a jedna žena! Živá hudba, drezura slonů, kaskadérské kousky, přímý přenos prvního přistání liliputa na měsíci, žonglování s talíři a promítání hrůzostrašných filmových záběrů! Zábava pro tradiční rodinu s tradičními hodnotami! Šovinismus, machismus a netolerance všeho druhu v zábavném spektáklu pro veterány všech kulturních válek!“

Surrealistický jevištní obraz vcházející z českého fenoménu chalupaření. K jeho rozmachu dopomohl fakt, že po druhé světové válce zůstalo v pohraniční mnoho opuštěných německých usedlostí, které chalupáři zachránili před destrukcí. Inspirováno temnou historií našeho pohraničí, šumavskými vesničkami v okolí města Vimperk a událostmi druhé světové války, které jsou zaznamenány v místních kronikách.

Inscenace představující trojici zasloužilých matadorů generace X, které sledujeme při jejich marném pachtění se po opětovném nastolení „normálního“ řádu světa. Postavy samotné se točí ve smyčkách svých obsedantních rituálů, ze kterých už nejsou schopné a možná ani ochotné vystoupit...

Vizuální performance, která divákům nabízí alternativní model soužití lidí a neživých entit. Objevuje nové vztahy mezi předměty denní potřeby skrze jejich materialitu a přítomnost ve společném prostoru, ve kterém objekty nabývají hodnoty rovnocenné s lidskými těly.

Autorská kompozice pro dvě performerky o vztahu mezi matkou a dcerou, o roztávání subjektivní paměti, síle a moci našich pocitů, přijetí a manipulaci. O přenosu emocionálních vzorců z generace na generaci...

Dokumentární divadlo o pozapomenuté koloniální minulosti, budoucnosti, rasismu, fake news či reinterpretaci historie.

Tragická loutková opera. V rolích zpěváků vystupují pravěké organismy a tvorové, včetně dinosaurů, kteří mají mnohem bohatší spektrum vokálních rozsahů a znění než lidé. Velikosti některých zpěváků odpovídají rozměrům tragédie, kterou zatím lidstvo v plné míře nepoznalo - tragédie vymírání...

Nonverbální jevištní vize mezní situace: Co byste zachránili z hořícího domu? Bezdomovec a démon, dva samurajové, dva klauni, dva tanečníci butó, dvě gejši. Z chumlu japonských lidových pohádek a pověstí vystupují lidské postavy a jiná stvoření, pohybují se tiše, za zvuků kota a klepání geta. Kolik masek máš, tolikrát jsi člověkem, nebo alespoň jeho zakrouceným stínem. Převleky rychlé jako švihání bokkenem, přesné jako kata, účinné jako hnojení močovinou. Roste rákos, rostou vlasy, rostou nehty. Jenže bezdomovec je jako šnek – všechno má s sebou, všechno si zabalí a zmizí beze stopy. A protože nemá adresu, už ho nikdy nenajdeme.

Organické spojení tří tvůrčích individualit, které se projevují ve třech různých mediálních oblastech. Výchozí experimentální text Pavla Novotného je dále fonicky interpretován Janem Burianem, Jaroslav Hrdlička daný celek současně rozvíjí ve vizuální rovině. Samomluva je jakousi cestou od zrození jazyka až k jeho postupnému umlknutí, představuje zároveň jeden oběh mezi dnem a nocí, stejně tak jednu životní linii - pohybuje se v množství časoprostorových rovin. Jazyk se zde postupně skládá z hlásek ve smysl, postupně se opět rozpadá do absurdity, nesmyslu a konečného ticha. Inscenace pracuje se subtilními zvukovými i vizuálními elementy, není hlasité ani řvavé, naopak nutí posluchače k tomu, aby bystřil smysly i intelekt.

Komický, satirický a bláznivý večer s vyhořelým zábavným myšákem velikosti člověka a jeho hlodavými přáteli. Epileptická a žánruprostá hudba, podivná i poučná čísla tvoří horizont událostí kulturně kritického a orgasmického uměleckého zážitku prosyceného temným světlem. Incenace žongluje s politickou korektností a při prekračování hranic dobrého vkusu revitalizuje pradávná undergroundová umění...

One-man kabaret. Nenapravitelný milovník divadla a notorický amatér předvádí během jednoho večera vše, co by chtěl každý znalec scénických umění vidět - operu, western, balet i horror. K vidění bude epochální dílo krále iluzí. Přímo před zraky diváků vyrobí velké divadlo. Žánry, role i kostýmy se tu střídají jako na běžící pásu a náš hrdina si ani nestačí všimnout, že zajatcem světa iluzí je především on sám...

Loutková pohádka o medvědovi, který putuje lesem a hledá vhodné místo k bydlení. Medvěd je sice hodný, ale kvůli své hamižnosti se dostane do potíží. Letos nashromáždil tolik medu, že se s ním nevejde do domečku. Nezbývá mu nic jiného než hledat domeček nový. Cestou si rád nechá poradit od ostatních obyvatel lesa, ale rychle zjistí, že ne všichni to s ním myslí dobře. Nejdůležitější je pro něho ovšem jen jedno a to včas se uložit k zimnímu spánku...

Divinační mystérium podle Marshalla McLuhana a dalších. Temná groteska o věštění budoucnosti, která se ne a ne vyjevit, o znovuvyvolaných dávných rituálech uložených v buněčné paměti a pramenech starých mudrců, o autoamputacích i rozšířeních těla, o vědomí a transformaci. To vše ve světě radionických pokusníků, hrajících strašidelný soundtrack na přístroje bez součástek...

Handa Gote otevírají dva staré sešity s poznámkami a pokouší se znovu natočit fantastický film Jana Dörnera z doby kdysi před dvaceti lety. Dialog s vlastním uměleckým vývojem a konfrontací vlastních přání a snů z „předinternetových“ dob...

Radikálové nonverbálního divadla přicházejí s novou prací, ve které hledají kořeny rituálu prostřednictvím dekonstrukce i destrukce folklóru. S velkým podílem rukodělnosti a v interakci s běžnými předměty podnikají výpravu do svých osobních hlubin a i v těch nejobyčejnějších a nejnenápadnějších věcech se snaží nalézt kořeny své vlastní, stejně jako ony obligátní společné kořeny naší kultury...

„Zveme akcionáře na výroční valnou hromadu koncernu Přírodobanka a.s, kde dojde ke klíčovým rozhodnutím ovlivňujícím celkovou situaci naší společnosti, zejména s ohledem na slabý výkon na úrovni interakcí mezi lidskými ekonomikami a našimi holdingy Skvící se sad a Zemský ráj. Dozorčí alchymisté Alois, Václav a Andrej přislíbili svou účast.“

Autorská inscenace spojující cí slovo, pohyb a prvky dokumentárního divadla. Mozaika inspirovaná Dänikenovými knihami o záhadných vesmírných jevech a důkazech o existenci mimozemských kultur...

Nonverbální inscenace z lázeňského prostředí, pracující s autentickým scénografickým materiálem. Atmosféricky - obrazotvorné představení beze slov z lázeňského světa. Úsměvná kulturně zážitková procedura s autentickou hudbou. Co dělají sestřičky v lázních o poledních pauzách? Jaký je jejich elixír na věčné mládí? Voda, vůně lázeňských oplatek, chlebíčky a štamprlata z pramene lásky na zdraví!

Wariot Ideal vypráví příběh mladých mužů odcházejících do zahraničního odboje s touhou pokořit Hitlera, zastavit smrtící vlnu šířící se celou Evropou a osvobodit své nejbližší i okupované Československo. Po nebezpečném útěku se složitě dostávají do Velké Británie, kde na ně namísto okamžitého boje čekají nudné hodiny anglického jazyka, nácvik létání ve formacích (ale pouze na bicyklech) a zdánlivě nekonečný výcvik. Nakonec se přeci jen ocitají v útrobách těžkých pomalých bombardérů, snadných cílů pro německé stíhače i pozemní protivzdušnou obranu Třetí říše. Muži létající na křídlech RAF stáli nohama pevně na zemi a neváhali vyměnit své životy za ráznou a přímou odpověď. Wariot Ideal vzdává hold „bezejmenným hrdinům“ s veškerou úctou, částečně s patosem, ale rozhodně s humorem sobě vlastním.

Tanečně-pohybový duet, setkání dvou těl v prostoru, dvou individualit a dvou živočišných sil.

„Mluvená opera“, jejímž hlavním inspiračním zdrojem byl Umberto Eco a jeho objemná kniha „Bludiště seznamů“, se skládá z výčtů, seznamů, katalogů a rejstříků počínaje těmi nejznámějšími, jako jsou abeceda či Mendělejevova tabulka chemických prvků. Seznamy můžou působit všedně, ale i závratně, když dojde na fantastická imaginární města podle Itala Calvina nebo obrazy, z nichž se skládá „nepochopitelný vesmír“ v magické povídce Jorge Louise Borgese...

Vždy buď realisticky fiktivní. Pokud tedy nemůžeš být fiktivně reálný. To je vlastně jedno. Ale vždycky měj plán B. Protože všechno je o praktické dysfunkčnosti. Nebo dysfunkční praktičnosti. Více méně... Kde se bere ona silná snaha zachytit a kontrolovat všechno kolem sebe? A kdy člověka tahle obsese přemůže a ochromí? Koho zajímá plán A, když zuřivě vytváříme všechny možné plány B?

Brutalita skutečnosti... další, marný, ale o to intenzivnější pokus Andrey Miltnerové vzlétnout...

Scénický epos inspirovaný životním příběhem ikonické osobnosti moderního horolezectví – Reinholda Messnera. Příběh o nepřekonatelné síle bratrství, vášni k horolezectví, vytrvalosti, pokoře, životních rozhodnutí, tíze vlastního svědomí a hlavách v oblacích.

Inscenace na pomezí mluvy a zpěvu, rozehraných výstupů a hudebních ploch na téma směšnosti, na niž se rychle zvykne. V kavárně či baru spřádají tři ženy a tři muži spřádají neustále se proměňující pavučinu vztahů. Všichni proti jednomu, vůdce a tlupa, skupina haštěřivců, zamilovaná dvojice...

Dobrodružství tří kluků, kteří se vydají do tajuplného světa vesmíru, kde se může stát úplně všechno...

„Eko humoreska.“ Náš hrdina v sobě nosí spousty nastřádaných informací, které nestačil zpracovat, ohodnotit, „přefiltrovat“. Je jimi přímo přesycen. Nastává okamžik, kdy všechny tyto uložené myšlenky a zprávy přerostou přes hranici únosnosti a je třeba je ze sebe vypustit. Podobně jako odpad...

Vyprávění o velké cestě dobrodruha Eskymo Welzla za svým snem až za polární kruh, do eskymáckého iglú.