420PEOPLE

Inscenace, jejíž inspirací pro taneční kreace a gagy je dynamika vztahů jedince a skupiny. Výlet do nejhlubších zákoutí našich duší. Otázka „proč“ je možná naše první otázka. A může být i ta poslední. Mezi „první a poslední“ ji ale používáme denně. Někdy z opravdové zvídavosti, někdy z absolutního nechápání (některých) jedinců, společnosti a světa kolem nás...

Taneční duet vykreslující současné pojetí významu „vztahu“ a reálnou podobu emocí. Zobrazení různých fází partnerského vztahu dvou milenců, dvou lidských bytostí, z nichž každá nese stejný podíl zodpovědnosti na lásce, vzájemné starostlivosti, úctě a poznání...

Taneční inscenace inspirovaná hlukem a zvukem, který je určitým protipólem hudby.

Taneční performance volně inspirovaná knihou Aarona Jamese „Assholes: a Theory“.

Mezigenerační dialog tanečníků „42+“, který přináší jedinečný a zároveň intimní pohled na vrchol taneční kariéry.

Inscenace přenášející diváky na intimní místo, kde nehraje roli čas ani prostor. Jediné hranice zde na první pohled tvoří šikmé plochy, rovnoběžné stíny, přesný jazyk současného tance. „Kdo jste, když se nikdo nedívá? A kdo jste, když vás pozorují? Stojíte vysoko na výstavním podstavci a cítíte, jak je vaše tělo i obličej pozorováno ze všech úhlů, váš hlas hodnocen speciálním filtrem. Přesto Vás nikdo neuslyší v neutichajícím tempu elektronické hudby. Výstražné upozornění na volný pád z podstavce nefunguje. Pouze problikává nápis: EVER!“

Akrobatický muzikál. Strážní andělé mají náročnou práci. Každý den dostávají na starost jednoho smrtelníka, kterého drobnými či většími zásahy chrání před tím, aby si ublížil. Kdo smrtelníky andělům přiděluje, to ví jen Bůh. Jednomu z andělů jsou rigidní nebeská pravidla příliš těsná. Pekelně ho štve systém, který mu nedovoluje lidem skutečně pomoct, ale jen hasit jejich banální problémy. Poté, co se do jednoho „obyčejného člověka“ zamiluje, je připraven klidně i rozpoutat v nebi revoluci...

„Restaurace, která už dlouho čeká na otevření. Vintage hits, oslava 60. a 70. let, číšníci v tančírně, tanečníci v restauraci , živá kapela, nečekaní hosté a zřejmě i hasič, který Vám chce zkazit náladu, ale nezkazí, pokud ji nám všem ovšem nezkazí omicron. Vše s konzumací bublinek a jiných povzbuzujících nápojů...“

„Nestíháme nestíhat. Z vlaku potřebujeme vidět do své ledničky. Výpadek signálu nás dostává na pokraj šílenství a při vybitém mobilu přestáváme existovat. Koncept Pozorovatele (The Watcher) je starý tisíce let. Spočívá ve schopnosti vidět sám sebe z odstupu. K tomu potřebujeme najít si čas, o kterém neustále tvrdíme, že ho nemáme. The Watcher vidí nejen celý svůj život, ale i životy ostatních. Nejdokonalejší technologie, kterou máme na dosah, je naše tělo. Kdybychom opravdu chtěli, dokážeme být najednou úplně všude...“

Dvě choreografie.
Taneční úvaha na věčné téma křehké hranice mezi iluzí a realitou. (Portrait Parlé)
„Absolutní štěstí? Neexistuje. Stejně jako peklo, ani ráj není místem, ale stavem duše. Pohyb, radost z něj, pocit že jsme schopni všeho, okamžik, kdy se spojí hvězdy a celý vesmír. Stačí vteřina. Ale člověk to pozná. A je to hned pryč. Požitek, rozkoš, potěšení, radost, půvab.“ (Paradiso)

Choreografie pro sedm tanečníků. Pohyb vyvěrající z bolesti a smutku, které lidská bytost prožívá při ztrátě někoho blízkého – přítele, rodiče, dítěte. Cesta konfrontace s vlastními pocity, od chtíče, přes agresi, euforii až po absolutní odevzdání. Zármutek pak nejednou otevře oči a dá nahlédnout nečekaným formám a pohledům...

Vzpomínky, které nám proletí hlavou a pak jsou pryč. Některé zůstanou a my si z nich sami vytváříme náš příběh, leckdy smyšlený. Některé vzpomínky zmizí hned, jak se objeví. Snad, aby se vrátily později.

Netradiční zpracování stěžejního díla tuzemského romantismu v autorské inscenaci, která kombinuje činohru, tanec a zpěv.

Choreografie inspirovaná osobní zkušeností i prožitky z plánování, přípravy i sledu událostí při návratu do známých míst po delší době. Téma návratů má mnoho podob...

Fantaskní představa o propojení rozmanitých sil, které na každodenní kostrbaté cestě posílí toho, kdo jde sám...