Divadelní spolek JEDL

Životní příběh legendárního svůdce Giacoma Casanovy, který svedl sám sebe. „Napíšu svůj život. Abych se smál. Směju se nahlas a mládnu, pročež mě pokládají za blázna. Cynismus, který do psaní vkládám, přesahuje hranice. Ale nevěřili byste, jak mě to baví. Bez začervenání jsem zpozoroval, že se miluji víc, než kohokoli jiného; notabene, červenám se proto, že se nečervenám. Nemohu tomu dát název ,Vyznání’, protože ničeho nelituji, a bez lítosti nelze dosáhnout odpuštění. Vypravuji a vypravuji, abych se smál.“

Inscenace inspirovaná skupinou mladých francouzských surrealistů, kteří šli po stopách opojných halucinogenních stavů za hranice reality, za hranice života a smrti. Čtyři chlápci (Průvodce, Černý anděl, Milovník brouků a Spisovatel) uzavírají smlouvu o tom, že budou hrát Vysokou hru. Ta se hraje jen jednou, protože jde o život. Vydávají se společně na horskou expedici na vrchol, který ještě nikdo nepokořil. Na mystickou horu. Horu Analogie. Cesta nahoru je zároveň cestou do nitra našich hrdinů...

Inscenace o jedné nenapravitelné ženě. Růžena Vacková (profesorka, archeoložka, kunsthistorička) byla odsouzena na 22 let, v kriminále strávila necelých 16 let. Odmítala žádat o udělení milosti, pro spoluvězeňkyně je celé ty roky majákem v bouři. Vidí „boží jiskru“ v každé jednotlivé zlodějce, kurvě i vražedkyni, nejen ve svých spřízněných politických. V komunistickém kriminále 50. a 60. let se potkáme nejen s ní a s příběhy spoluvězeňkyň, jak je ona spolu s nimi prožívá. Je tu i mladý dozorce, který miluje svůj vzor socialistického člověka Jurije Gagarina, rád hraje na kytaru a po večerech si vytváří z kartonu skafandr do vesmíru. A také je tu Anděl utěšitel, který svým nadpozemským zpěvem dokáže setřít každou slzu z tváře...

Autorská performance o životě a díle básnířky Suzanne Renaudové (1889-1964), ženy Bohuslava Reynka.

Ibsenovo drama jako hudební divadlo. Současná opera, jejímž východiskem je drama Henrika Ibsena „Přízraky“. Přízračná krajina norského fjordu zahalená deštěm a mlhou. V jednom kuse prší...

Site specific projekt pro Winternitzovu vilu vycházející ze vzpomínek vnoučat na jejich milovanou babičku Jenny Winternitzovou. Jenny se po válce vrací na jeden večer do rodinné vily, nyní státní mateřské školky, aby si na zahradě natrhala třešně a našla odpověď na tu nejdůležitější otázku...

Projekt věnovaný významnému českému architektovi italského původu Janovi Blažejovi Santinimu-Aichelovi. Alegorie na téma hledání dokonalosti. Santini toužící po ideální skutečnosti. Jeho rozum je jako nenasytné zvíře, které celé dny a noci řve hlady. Zvíře Rozum. Dokud neuvidí tu, která je nádhernější než slunce, která je dechem, odleskem věčného světla. Sofii...

Láska, žárlivost, manželství, sny, svoboda, peníze, divadlo. Strindberg, jeho manželka, její přítelkyně. Jeden geniální autor, jedna špatná herečka, jedna dobrá herečka...

Inscenace o katolickém básníkovi Janu Zahradníčkovi a jeho ženě Marii vycházející z básníkovy korespondence a veršů. Devět let manželství na dálku, devět let dopisního otcovství, devět let lásky přes papír. A mezi řádky všechen ten existenční shon, bolest i smíření...

Bergmanovské variace na téma manželství a ztráty víry. Víry v sebe, víry v druhého člověka, víry v Boha. Sonda do vztahu muže a ženy. Mlčení druhého člověka (i když mluví), za slovy mlčení. Mlčení Boha, za našimi slovy, kterými se ho snažíme dotknout...

Svědectví o dialogu duše s Bohem, který je někdy tak nesnesitelně daleko a někdy tak děsivě blízko. Petrkov je místo setkání s otevřenou a vřelou náručí dvou synů velikého básníka a grafika, jehož dílo fascinuje už čtvrt století. Slova a obrazy pronikající pod kůži, zarývající se do morku. Slova a obrazy z Petrkova, fotky Bohdana Holomíčka, hudba Martina Dohnala...