PRAHA
aktuální festivalyDivadelní spolek JEDL
Lucie Trmíková
Ženy, držte huby!
Premiéra: 7.2.2023 | 1:45x
Podle dopisů Růženy Vackové a knihy Dagmar Šimkové „Byly jsme tam taky“, ve scénáři použity úryvky z poezie Vladimíra Holana. Scéna: Jan Nebeský, Petra Vlachynská. Kostýmy: Petra Vlachynská. Hudba: Matouš Hejl a citace. Režie: Jan Nebeský.
Inscenace o jedné nenapravitelné ženě. Růžena Vacková (profesorka, archeoložka, kunsthistorička) byla odsouzena na 22 let, v kriminále strávila necelých 16 let. Odmítala žádat o udělení milosti, pro spoluvězeňkyně je celé ty roky majákem v bouři. Vidí „boží jiskru“ v každé jednotlivé zlodějce, kurvě i vražedkyni, nejen ve svých spřízněných politických. V komunistickém kriminále 50. a 60. let se potkáme nejen s ní a s příběhy spoluvězeňkyň, jak je ona spolu s nimi prožívá. Je tu i mladý dozorce, který miluje svůj vzor socialistického člověka Jurije Gagarina, rád hraje na kytaru a po večerech si vytváří z kartonu skafandr do vesmíru. A také je tu Anděl utěšitel, který svým nadpozemským zpěvem dokáže setřít každou slzu z tváře...
Termíny představení
| 9.12. | Po | 19:30 | Městská divadla pražská | Divadlo Rokoko | vstupenky | |
| 28.1. | Út | 19:30 | Městská divadla pražská | Divadlo Rokoko | vstupenky |
| ||||||||||||
| ||||||||||||
Hodnocení (17)
HODNOCENÍ REDAKCE
Iva Bryndová 70 %
29.10.2023 | 604 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
75% Silný životní příběh Růženy Vackové připomíná neméně silná inscenace, která ji zachycuje v padesátých letech v komunistickém lágru. Zejména první polovina, v níž se "prostá" vězenkyně s nesmírným morálním kreditem a bohatým duchovním životem neustálé střetává s primitivním, ale o tolik mocnějším bachařem (tento rozdíl ještě zdůrazňuje jeho výrazný kostým) je značně působivá. Když později duchovní svět hrdinky a křesťanská filosofie získávají navrch, trochu pro mě zmiňované působivosti ubylo, i tak však inscenaci i herecké výkony a výrazné pěvecké vsuvky velmi doporučuji. Všem.
Pavel Širmer 70 %
27.3.2023 | 2052 hodnocení
+ souhlasím
Scénář L. Trmíkové, inspirovaný více zdroji, zpracovává osobnost nezlomné Růženy Vackové, která přes mnohé životní útrapy neustoupila ze svých zásad, ale zároveň nezahořkla a svou silou nepřestávala podporovat druhé. K řadě svých pozoruhodných výkonů nejen v JEDLu přidala L. Trmíková další. Inscenace zdařile představuje Růženu Vackovou, útržky osudů dalších vězněných žen i dobové okolnosti. Diktaturu pak zastupuje záměrně nadsazená postava dozorce (J. Černý). Klasická hudba v živé interpretaci má zpřítomnit umění, které v životě kunsthistoričky hrálo podstatnou roli; hudební vsuvku se však nepodařilo funkčně a pro koncepci přínosně začlenit.
Helena Grégrová 70 %
11.2.2023 | 1719 hodnocení
+ souhlasím
75 %. Divadelní soubor JEDL svou svébytnou inscenační poetikou tentokrát upomíná na polozapomenutý osud politické vězeňkyně dvou režimů Růženy Vackové. Prostřednictvím jejích vzpomínek a myšlenek ji představují jako osobnost opravdovou, lidskou a statečnou, s nezlomnou vírou, silnou morální integritou, obdivuhodnou vnitřní silou, svobodou i hlasem, který žádné bachařovo "Ženy, držte huby!" nesvedlo umlčet, a který nám rozhodně má stále co vypovědět i dnes.
"Ačkoli jsme všichni naklonění ke zlému, každá duše v sobě nosí světlo."
"Ačkoli jsme všichni naklonění ke zlému, každá duše v sobě nosí světlo."
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Janis 80 %
29.5.2024 | 293 hodnocení
+ souhlasím
75%
Za poslední roky jedna z nejzajímavějších inscenací JEDLu (pro mě), jenž ve svých představeních pravidelně upřednostňuje tvůrčí autenticitu, otevírání těžších a společensky důležitých témat před komerční úspěšností nebo dokonalostí, líbivostí projevu. Oceňuji.
Za poslední roky jedna z nejzajímavějších inscenací JEDLu (pro mě), jenž ve svých představeních pravidelně upřednostňuje tvůrčí autenticitu, otevírání těžších a společensky důležitých témat před komerční úspěšností nebo dokonalostí, líbivostí projevu. Oceňuji.
Eliduc 40 %
18.9.2023 | 41 hodnocení
+ souhlasím
Jako vždy si Jedl/Trmíková zvolili silné téma (takže se nedá moc kritizovat) a skoro jako vždy mám s výsledkem problém. Trmíkové herectví je afekt nad afekt, přehrávání v jejím pojetí se však nestává interpretací. Kdyby aspoň nebylo pořád stejné a v tomto případě se totálně nemíjelo s osobností hlavní hrdinky. Když se od něj divak oprostí, tak se sice nezasměje, jako dost primitivních diváků, ale uvědomí si zrůdnost totality. Tento prožitek je pak zcela rozmělněn nekonečnou produkcí M.Knoblochové (již ovšem jindy považujeme za vynikající umělkyni) a dalších v cca poslední třetině. Gagarinovskou píseň nekomentuji, stydím se ješte teď.
Jarmil Křemen 70 %
28.4.2023 | 272 hodnocení
+ souhlasím
nektere sceny s astronautem byly celkem zbytne
ale koncert klasicke hudby se mi libil
ale koncert klasicke hudby se mi libil
Petrj 80 %
21.4.2023 | 15 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Zajímavý počin. Lucii Trmíkové se podařilo do hlavní postavy úplně vrůst. Doporučuji.
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.
