PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (613)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 15.1.2025)
Jakkoli mám s námětem tohoto muzikálu čím dál větší morální problém - a tentokrát jsem ho pociťovala zvlášť, protože zcela upřímně, kdo si po zhlédnutí zapamatuje jméno Bobbyho Frankse...?, dílo jako takové funguje stále stejně dobře. Jak na úrovni samotného muzikálu: skvělá hudba(!), výborně propracovaný patologický vztah dvou zvrhlých myslí a jeho následků, tak na úrovni této inscenace: výtvarná stránka, překlad, výborné herecké výkony, jak už jsem ostatně psala k ostravské původní verzi. A to se s přesunem nezměnilo. Jde o počin, který rozhodně znovu doporučuji ke zhlédnutí.
(zadáno: 14.1.2025)
55% - V Deákově inscenaci získávají nad oběma "zamilovanými" páry výraznější prostor (omlazené) komické postavy: jak k až příliš jednoduché komediálnosti sklouzávající V.Javořík a E.Zabrucký, či zajímavější F.Belecký a S.Rychlíková, u nichž oceňuji herecké výkony i skvělou chemii mezi nimi, či P.M.Cibulka. První část představuje víceméně příjemnou, svižnou lehkou komedii, v druhé získává větší prostor romantika, leč vedle ní i zmiňovaná příliš na pilu tlačená komika. Při vcelku povedené, efektní scéně, výborné(!) živé hudbě (a zdařilém zpěvu) je škoda, že se nepodařilo inscenaci udržet nad úrovní této prvoplánové legrace a přidat něco navíc.
(zadáno: 13.1.2025)
Příběhu, v němž láska hraje prim, sluší jak prostředí kostela sv. Šimona a Judy, a to ve všech zastávkách, jimiž diváci s Terezkou proplouvají, a které inscenaci dodává působivou atmosféru i specifickou akustiku hudební složce, tak volba představitelky titulní role, již dokázala K.Knězů ztvárnit jako samo zpodobnění naděje, víry, lásky a radosti z toho všeho. Ostatní obsazení jí přitom skvěle sekundují (N.Konvalinková a V.Křížová, ztvárňující dva odlišné typy sester, jejich mladší kolegyně v podání Š.Krausové a B.Poláchové, či T.Dastlík a A.Tomanová jako rodiče), všem se v nezbytné zkratce podařilo působivě vystihnout charaktery svých postav.
(zadáno: 13.1.2025)
75% - Ponurou atmosféru irských bažin se zejména na začátku daří v libeňské inscenaci budovat výborně. Ve všem tom kouři, světelných a zvukových efektech je v počátku až obtížné se orientovat, nicméně posilují magičnost obsaženou v příběhu. Tereza Dočkalová plně využívá nabízeného prostoru a svou moderní Médeu obdařila všemi avizovanými charakteristikami, vytváří ženu silnou, divokou i zranitelnou, především však osobitou, vášnivou a hluboce emotivní. Silně vedle ní zaujala i představitelka její dcery Sofia Lily Boor a souhra s ostatními členy hereckého obsazení.
(zadáno: 12.1.2025)
Dejvická novinka zůstává nejistě rozkročena mezi žánry, detektivní prvky ve vězeňském příběhu střídá s hlubokými niternými, psychologickými a ezoterickými vsuvkami při hledání pravdy a vlastního já, které ovšem nepůsobí právě přirozeně. Sarkasmus a typický "dejvický" styl a humor se v konfrontacích s nimi ztrácí, aniž by však byly z inscenace odsunuty zcela, což dojem přešlapování ještě posiluje. Herecky nejpřesvědčivějšími zůstávají Anna Fialová s Antonií Formanovou, jimž se jejich postavy podařilo vyjádřit věrohodně i s patřičným a potřebným nadhledem.
(zadáno: 12.1.2025)
45% - Velkou devizou Nowrovy Noci bláznů je, jak umně a lehce dokáže kombinovat několik rovin příběhu. S osvědčeným divadlem na divadle spojuje prostředí divadelně atraktivního blázince, respektive jeho pacientů, amatérských herců, ale i rovinu osobního života jejich režiséra. Bohužel této působivé možnosti spojení se Lukáši Pečenkovi v Boleslavi nepodařilo využít. Rovina divadle na divadle a podivné postavičky z blázince v podstatě fungují, vytváří zábavné hemžení, byť leckdy prvoplánové, ale nad něj se toho divákům příliš nedostává a informace zaznívající v epilogu pak diváka nijak nezasahují.
(zadáno: 12.1.2025)
55% - Problematické inscenaci Mariána Amslera vládnou především herecké výkony, mezi nimiž pochopitelně dominuje Vojtěch Franců v titulní roli, vedle něhož výrazně zaujala i Eva Salzmannová, ale neztrácejí se ani ostatní. První polovina je výrazně statická, založená především na vyprávění a minimu situací, za mě nicméně fungovala lépe, než vykloubenost úvodu druhé poloviny i připsaný, k inscenaci nepříliš ladící závěr. Ocenila jsem celou řadu efektních scénických obrazů i něco málo rozehrávaných situací, cele dohromady mě však inscenace nechala zcela chladnou a nezanechala jakýkoli výraznější dojem.
(zadáno: 12.1.2025)
(zadáno: 23.11.2024)
65% - Ickova adaptace v úpravě P.Galdíka a úpravě a režii J.Holce, která příběh Marie Stuartovny přenesla z raného novověku do „civilizované“ současnosti, jako by v ní otupila i veškeré výraznější emoce. Zejména první polovinu proměnila v textově, herecky i výpravně až sterilní podívanou, jíž sice vládnou skvělé herecké výkony, zejména M.Holcové, L.Melníka a O.Bretta, ale nezasahuje. Druhá část tento dojem díky výraznějším konfliktům i zcizujícímu epilogu naštěstí narušuje, domnívám se nicméně, že v užitém posunu by i výraznější využití takových zcizovacích vstupů působilo pozitivně.
(zadáno: 21.11.2024)
75% - Možná to způsobila má neznalost literární předlohy, nicméně i přes výborné – výrazné a do detailů dotažené – herecké výkony, zejména Zuzany Zlatohlávkové a Luciany Tomášové, představujících se v konkrétnějších, jasnějších a uchopitelnějších rolích, nápaditou a působivou výtvarnou stránku, v níž dominuje zejména scéna Jakuba Šulíka, molitanový dům, a projekce a videomapping Štěpána Kováře, nedokázala jsem se na inscenaci jako celek plně napojit. Celá řada jednotlivých obrazů i scén mě zaujala i zasáhla svou krutostí, drsností a beznadějí, z celku však nemám tak intenzivní pocit, jak jsem čekala i v samotném průběhu představení.
(zadáno: 21.11.2024)
65% - T. Loužnému se podařilo nečekané: zobrazit Emu jako téměř pozitivní a sympatickou postavu. Přikládám tento úspěch posunům k dnešku, jak výtvarným, tak obsahovým, jež se projevují v promluvách (často překračujících čtvrtou stěnu) a pojetí Emy. Silné herecké výkony D.Barešové a R.Máchy tento posun a náhled ještě podpořily, stejně jako zábavné a výstižné zachycení ostatních postav, nejvíc zaujali R.Mikluš, M.Preissová, T.Jarčevská a P.Neškudla. Inscenaci posloužila i výtvarná stránka, kostýmy a scéna ve zvýrazněných detailech skvěle ilustrující vytoužené pozlátko, jeho zisky i ztrácení, rozšiřování a zužování vymezeného životního prostoru.
(zadáno: 21.11.2024)
65% - Cimbál a hudební složka vyskytující se (především) v první části inscenace a vypravěčské vstupy prolínající nejen tu na mě působily jako dokonalé kontrasty. Hudba a zpěv dodávaly energii a živelnost, tak potřebné do první části, v níž padají zásadní životní rozhodnutí, ovšem vzápětí je zase shazovaly a brzdily vyprávěné pasáže, za mě zbytečně "šustící papírem". A.Šťastná tentokrát z mého pohledu nedokázala přesvědčivě obsáhnout postavu Krajčířky a její rozhodnutí a činy mi podat tak, aby nepůsobily předepsaně, ale věrohodně, ať již ve své promyšlenosti či impulzivnosti. Závěrečná scéna mi pak jistým způsobem připomněla zdejší Chlast.
(zadáno: 21.11.2024)
75% - Mozaika osudů, řady okamžiků, různě důležitých, řetězících a opakujících se a stále dokola, jak se střídají úhly pohledu, se dostávajících v těch několika málo minutách a delších ohlédnutích k osudovému momentu, tvoří Schimmelpfennigovu jevištní báseň, jak tvůrci svou inscenaci nazývají. Oprávněně. Sem tam vyvolá úsměv i pobavení, především však z vědomí onoho osudového momentu často mrazí a doléhá tíseň. Ucelený příběh se nekoná (což je ke sledování náročnější), přesto jednotlivé střípky působí ve své nedokončenosti velmi intenzivně. Scénické ukotvení i řada hudebních vstupů, které zůstávají v hlavě, intenzivní dojmy ještě posilují.
(zadáno: 21.11.2024)
75% - Až překvapivě intenzivní a pozitivní zážitek. Posun k moderním technologiím a hernímu prostředí za mě fungoval. Společně s oknem oddělujícím dvě úrovně v ději a příběhu ještě znásobil pocit naprostého odcizení a opuštěnosti hlavního hrdiny. Úzkost mě přepadla několikrát. Oceňuji rovněž výborný herecký, a pohybově bezpochyby nesmírně náročný, výkon Martina Donutila v hlavní roli, jemuž velmi působivě sekundoval i zbytek obsazených, mezi nimiž nejvýraznější dojem zanechala Kamila Trnková.
(zadáno: 21.11.2024)
75% - Ostravský Oliver vyniká v mnoha ohledech, ať jde o herecké a pěvecké výkony sólistů (mezi nimiž vyčnívají zejména Marek Holý a Filip Škandera, ale výborní jsou i Andrea Gabrišová, Lukáš Vlček a Jan Pražák) i účinkujících v menších rolích a company, působivou scénografii, v níž hlavní roli plní efektní konstrukce ve středu jeviště a účelně využitá točna, či skvělý orchestr a hudební nastudování. Mezi velké klady patří i režie jednotlivých hudebních čísel, ať už sólových či hromadných, která se však zasekne vždy, když dojde na činohru a dramatické situace, což úplnému pohlcení dílem bohužel brání a kazí celý dojem.
(zadáno: 21.11.2024)
65% - Inscenace hry Jima Cartwrighta v režii Janusze Klimszy nabízí významný prostor hereckým výkonům, a to jak na poli komickém, tak i ve vážných, dramatických polohách. V komických momentech vyniká až klauniáda Barbory Hrzánové a jejích postaviček, ať už jde o ostrou, hluboce zraněnou, ale stále život užívající hospodskou, jež ve své práci působí jako ryba ve vodě, či jednotlivé návštěvnice, ale nabízeného prostoru hojně využívá i Jaromír Dulava ve svém podání jednotlivých hostů od staříka, přes násilnickího motorkáře a notorického svůdníka, až po ztracené dítě.
(zadáno: 21.11.2024)
Pro mě autorská inscenace na motivy zájezdu někdejších populárních umělců do Las Vegas představovala dost úmorný zážitek, v podstatě dokonale ilustrující úmornost nevadské pouště, jež značnou část představení tvoří ústřední kulisu, a v níž, kde sídlí město hříchu, umělci prožívali své obdobně úmorné angažmá prolínané krom vystupování zejm. ztrátou iluzí, závislostmi, propady a řadou absurdních i trapných momentů. Napojit jsem se na náladu této mozaiky, výrazně mi připomínající předchozí Uvnitř banánu, nedokázala a s výjimkou několika výborných scén, v nichž se absurdita spojila s hravostí jazykovou i jevištní a výbornou hudebností, mě minula.
(zadáno: 21.11.2024)
Na začátku této Harlingovy hry byl skutečný příběh, který ve své tragice a síle poskytl jeho textu největší devizu. Ostatně nejen textu, i inscenaci Městského divadla Brno, které ji uvedlo v režii K. Pegan, jíž se podařilo na činoherní scéně MdB působivě vystavět kadeřnický salon nejen ve smyslu scénografie, ale zejména jako slibované útočiště pro duše hlavních hrdinek. Je škoda, že nevyužila příležitosti a neobsadila do rolí Clairee a Ouiser ještě o generaci starší herečky, nicméně skvělá herecká souhra všech šesti dam a jejich výborné výkony tuto volbu ospravedlňují a brněnská inscenace tak přináší zážitek plný humoru i dojetí.
(zadáno: 21.11.2024)
75% M.Hába ve své úpravě Moliéra postupoval, jako obvykle, na první pohled razantně. Nafukovací hrad, výměna pohlaví v některých rolích, časté vystupování z nich, hudební a celá výtvarná výprava to dokládají. Stejně nechybějící osobní politická proklamace. V tomto případě velmi sympaticky držící se úzce feministické linie, vyskytující se ostatně už v Moliérovi. Právě ta patří k nejjasnějším dokladům toho, že ač na první pohled významně novátorská, drží se Hábova Škola žen vlastně věrně Moliéra. Moderní slupka, zcizovací výstupy a skvělé herecké výkony (v čele s J.Plouharem) jí přizpůsobené původní dílo jen působivě posouvají k dnešku a baví.
(zadáno: 21.11.2024)
(zadáno: 23.10.2024)
65% - Příběh děvčátka z hor, který mě jako dítě minul, inscenuje Stanislav Moša jako milý, laskavý, až pohádkový příběh pro děti. Kouzlo mu pomáhá vytvářet půvabná ilustrovaná scéna (u níž zamrzí časté zatmívačky při proměnách), která na jevišti vytváří jak kouzelnou horskou přírodu, tak bohatý dům ve Frankfurtu. Největší devizou je Viktoria Abrahám, která v titulní roli ovládla jeviště, a vedle ní i zbytek zdařilého obsazení, v němž pozitivně zaujali i G. Čtveráčková, K. Helbich či V. Matušovová. Je škoda, že příběh v podstatě není příliš dramatický, nenabízí výraznější konflikty, žel ovšem ani výraznou a zapamatovatelnou hudbu.
(zadáno: 23.10.2024)
55% - Působivá stylizace, zejména výtvarná, která nastupuje hned od úvodní situace a v té je velmi slibná, zůstává žel tím nejvýraznějším dojmem, který po sobě inscenace Michala Dočekala zanechává. Neprojevuje se jen ve zmiňované výtvarné stránce, stylizované je i herectví a zřejmě kvůli tomu jsou sice jednotlivé postavy poměrně snadno zařaditelné a jasně definované, ale jejich hlubší charaktery zůstávají jen naznačené, což podstatnější napojení na ně a jejich zájmy, přání a motivace značně ztěžuje, takže rodinné drama, v němž ústřední roli hrají peníze, nepůsobí tak silně, jak by mohlo a mělo.
(zadáno: 23.10.2024)
Ústeckému Činohernímu studiu pod režijním vedením Davida Šiktance se v Perplexu okouzlujícím způsobem podařilo spojit humornou stránku textu využívající často až absurdní a groteskní prvky, s vážnějšími polohami. Nechalo herce vycházet z vlastních životů, zvyků a zkušeností a komentáře o nich se tak staly nedílnou součástí inscenace, které dodávají další rozměr. Obsazený čtyřlístek herců odvádí výborné herecké výkony, přičemž si neustále udržuje nadhled a odstup, který pomáhá výše zmiňovanému propojování všech poloh.
(zadáno: 28.9.2024)
65% - Dokud se Mikuláškova inscenace drží v úvodu nastoleného tempa a funguje jako úderná i hravá koláž plná myšlenek, útočných i filosofických, kterou společně s video vsuvkami ze současnosti, inscenovanými střípky z minulosti a vystupováním z rolí stále provází nadhled, odstup i zapálení, baví. V druhé části se ovšem lehkost a údernost ztrácí v repetetivní didaktičnosti projevující se jak v rodinné sáze, tak v "politické disputaci". Tempo pak uvadá a v přemíře tezí a proklamací se jej už nedaří znovu navodit, jakkoli se herci ve zdařilé souhře snaží.
Musím pochválit výbornou zvukovou složku. Inscenaci skvěle slouží a nesmírně pomáhá.
Musím pochválit výbornou zvukovou složku. Inscenaci skvěle slouží a nesmírně pomáhá.
(zadáno: 28.9.2024)
55% - Dvě ženy a jeden muž, který je obě opustil. Ta "víc" zrazená iniciuje jejich setkání a diváci se pak stávají jeho svědky. Setkání, jímž vedle již nepřítomného muže prostupují vzpomínky, výčitky a věčné vysvětlování. A setkání, které je výrazně ovlivněné odlišností těchto dvou žen, jejich životů a životních postojů a determinované nechutí a nezájmem si rozumět. Jakkoli obě herečky předvádějí silné, vydařené výkony, napojit se ani na jednu postavu jsem nedokázala a titul hry tak vnímám jako výrazně - až škodolibě - pozitivnější než celý text a všechny jeho myšlenky.
