Kytice

85% - Jako slavnostní rodinnou večeři inscenuje Diana Šoltýsová svou Kytici. Dcera k ní přivádí snoubence a babička po prvním chodu začíná s vyprávěním první z Erbenových balad (odvypráví/odehraje se jich celkem sedm). Zbytek rodiny se přidává a postupně se všichni proměňují do Erbenových postav. Jako kulisy i kostýmy jim slouží jen to, co poskytuje slavnostní tabule. O to víc vyniká jejich herectví a krása Erbenových slov, která Šoltýsová nechává znít. A navíc ještě to nevyslovené v rodinných vztazích, co vyvěrá na pozadí. Takhle za mě vypadá ideální Kytice, v níž se inscenace nesnaží převálcovat nedramatickou předlohu, ale posouvá ji výš.

75 % Výpravou poměrně skromná inscenace, ale o to více režijně, choreograficky i herecky nápaditá. Devadesátiminutový výběr sedmi Erbenových balad rámuje Štědrý den. Atmosféra štědrého večera, kdy se u jednoho stolu střetávají rodinní příslušníci, má kouzelnou moc. Lidé jsou v těchto chvílích emotivnější, otevřenější potřebám druhých a rádi spolu sdílejí nejrůznější příběhy. A proč ne třeba ty z Erbenovy Kytice? D. Šoltýsová umně pracuje se symbolikou, náznaky i působivým light designem. Navíc šestici herců dovede přesvědčivě dovést k závěrečnému poselství (nejen) ústřední balady, jehož středobodem je osudovost...

Šest členů rodiny se sejde u prostřeného štědrovečerního stolu a vlivem magie okamžiku sváteční pospolitosti a odedávné přirozené lidské potřeby vyprávět si příběhy provede sebe i diváky sedmi z balad Erbenovy Kytice. Pohrávání si s obsahem slov, s barvami, se světlem a stíny je jejich klíčem otevírajícím bezbřehý svět fantazie. V něm se rázem i nábytek a nádobí ze slavnostní tabule proměňuje s odzbrojující samozřejmostí, ani na chvíli jsem neváhala věřit, že pod stolem je vodníkova říše, stůl je hrobkou, židle zlatým kolovratem, ubrus uzlíček svatebních košil. Po všech stránkách originální a nadmíru záživná inscenace s jedinečnou atmosférou.