Do Hudebního divadla Karlín vtrhnul Sherlock Holmes ve velkém stylu - zaznamenala jsem ve svém okolí spoustu superlativů vztahujících se k němu, ale za sebe jim popravdě úplně nerozumím. Své pocity bych spíš shrnula tak, že se nějak nemůžu rozhodnout, zda to bylo dle slov nápomocné kauzální tabulky "...vzrušivé jen trochu..." nebo prostě "...nevzrušivé...".

Všechny složky přitom pracují, jak mají.

Hudba je dobrá. Jenže když se řekne Ondřej Brzobohatý, očekávala jsem prostě víc - výraznější hudbu, zajímavější, zapamatovatelnou. Ale nijak zvlášť mě nebavila v průběhu představení a v podstatě hned po jeho skončení jsem zapomněla všechny motivy a melodie. (Zpětně si matně vybavím, že mě zaujal konec první i druhé poloviny a vlak.) Oceňuji dobré texty - zase jednou slyšet v Karlíně něco skutečně v češtině prostě potěší. 

Povedla se výprava, kostýmy jsou krásné a scénografie bohatá (byť jsem u ní v několika momentech uvažovala o tom, zda by se to přeci jen nedalo udělat "kvalitněji" - stejně jako v loňské Sestře v akci i tady ty kulisy občas vypadaly "papírově", a ti "kulisáci" mi pijí krev pokaždé, když je zahlédnu - a že je člověk v Karlíně na scéně vidí opravdu často - dá se to dělat i lépe). Scéna ve vlaku byla pro mě vrcholem celého muzikálu, jak pokud jde o scénografii, tak i co se samotného vyprávění a příběhu týče. (Konečně to byla muzikálová podívaná se vším všudy, měla napětí, nápad, spád.) 

Choreografie byly dobré, u těch jsem jen litovala, že do nich nejsou trochu víc zapojení "sólisté", zvlášť když nějaký ten pohybový talent mají.

Oceňuji výkony:
Lukáš Janota byl jednoznačně skvělou volbou pro obsazení hlavní role. Je skvělý, když hraje Vojtu Dyka hrajícího Doyla a Holmese, a ještě výrazně lepší, když toho Dyka nechá za sebou a hraje prostě sám za sebe - Doyla i Holmese. Jak je na té roli strašně znát, že je psaná pro jednoho konkrétního herce, tak jsem v průběhu večera čím dál víc nabývala pocitu, že toho jednoho vlastně vidět nepotřebuji, protože Lukáš Janota - "ten druhý" - mě prostě baví. Výborný po pěvecké stránce (úplně jsem stihla zapomenout, že vlastně zpívá tak dobře - i v Brně by si mohli vzpomenout), skvělý po stránce herecké.
Stejně tak výborný je Denny Ratajský jako Watson a Sigmund Freud. Kristýna Daňhelová a Jan Sklenář zaujali hlavně v hereckých polohách, po pěvecké stránce měli silnější i slabší momenty. Jaroslava Kretschmerová je výborná, ale při v podstatě všech scénách s paní Hudsonovou jsem trpěla - ta postava je tam tak strašně k ničemu... 

Takže byť všechno funguje "jak má", celé dohromady mě to prostě nebavilo. 
Muzikálu chybí tempo. Obsahuje spoustu scén, které děj zbytečně rozmělňují, mohly by úplně zmizet, či alespoň být výrazně kratší. Poetika scény na pláži mi unikla, vyznání u stromu nenadchlo, a jak už jsem uvedla, scény s paní Hudsonovou mě prostě iritovaly. Byly dlouhé, otravné, zbytečné (otravně dlouhé byly i další scény) a jejich humor... není mým šálkem čaje, když se nadměrně prodlužuje.
Navíc i způsob přeskakování mezi Holmesem a Doylem a jejich dějovými rovinami mě hlavně v první polovině nesmírně obtěžoval (i tohle se dá udělat lépe - vizte např. Ostrov pokladů Martina, Jila a Adenberga). Sherlockův úvod je až otravně dlouhý. O případu, který právě v úvodu řeší, si nepamatuji v podstatě nic (kromě efektního odchodu Moriartyho ve stylu Mary Poppins - právě odkazy na další, nejen muzikálová, díla patří k několika málo z mého pohledu opravdu povedeným prvkům), takže si říkám, proč tam vlastně byl - že je Sherlock genius, všichni víme (i když o něm případně nevíme nic moc dalšího), navíc by se to dalo podat stručněji a efektnějším způsobem.
A stejným způsobem bez pochyby bohužel brzy zapomenu, i o čem byl zbytek. Zůstane mi v paměti tak maximálně fakt, že bojoval Holmes s Moriartym (a se ženami) a Doyle s vydavatelem a Holmesem, tedy sám se sebou za asistence doktora Freuda. A to mi nepřijde jako dostatečné pro "Legendu" a "kultovní" muzikál.

Trochu si říkám, že to chtělo výraznější dramaturgický a režijní zásah, protože základ je dobrý. Jen nějak nevidím nejmenší důvod, proč se vrátit a znovu nijak zvlášť nebavit a nevrzušovat...