Blogy

Další hrou, skrze které progresivní Divadlo Letí seznamuje české diváky s aktuální světovou dramatickou tvorbou, je LÁSKA/Argumentační cvičení izraelské dramatičky a režisérky žijící v Berlíně Sivan Ben Yishai. Tuzemskému publiku se zřejmě jedná o nepříliš známé jméno, protože kromě uvedení hry Memoáry Medúzy v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka (tato hra také měla českou premiéru letos na podzim v Národním divadle v Brně) se její tvorba na našich jevištích dosud neobjevila. Divadlo Letí tak představuje autorčinu tvorbu jako první divadlo v České republice, tudíž měla LÁSKA...

Toto je Koulův blogísek. Inscenaci Kněžna spolku +- VeDvou jsem zhlédl před více než půl rokem, sem tam se k ní v myšlenkách vrátím, abych promyslel různé její aspekty, témata, kterými se zaobírá, a její košatost mi znemožňovala najít přístup, jak se k ní vyjádřit, myšlenky se mi vždy rozutekly, zabloudily v labyrintu Kněžniny rozmanitosti. Moc jsem si to komplikoval, onu neuchopitelnost totiž tvůrci velmi trefně vyjadřují rovnou v anotaci: "Autorská inscenace, inspirovaná skutečnými příběhy a osudy, o tématech tolerance a odpovědnosti, pochopení či nepochopení druhého, samoty ve stáří, mani...

Před třemi lety měla v Jihočeském divadle premiéru hra, která naprosto zásadním způsobem patří do tamějšího koutu země. Pokud bychom byli přesní, tak by její knižní předlohu měli povinně znát i všichni studenti a optimálně i občané naší republiky, protože společně s některými jinými hrdinskými činy jednotlivců ve dvacátém století je ten o pravém Králi Šumavy zcela jedinečný. Inscenace Návrat Krále Šumavy ale není v posledních letech jediným dramatickým kusem, který regionálně zapadá do dramaturgického plánu Jihočeského divadla. Minimálně dvě adaptace knih Jiřího Hájíčka Selský baroko a Rybí kr...

Třetí premiérou divadelního uskupení +-VeDvou se stala autorská hra s názvem Kněžna. Ta byla napsána podle námětu herečky Lumíry Přichystalové režisérem inscenace Janem Večeřou. Tato umělecká dvojice je mimochodem schovaná pod názvem výše zmíněného spolku. Výchozím motivem hry je náhodné setkání mladé dívky se seniorkou Drahomírou. Z prosté pomoci s nákupní taškou se následně rozehrává velice rozmanitý vztah, který zahrnuje soucit, manipulaci, toleranci, ale také samotu, která je pro obě rozdílné generace jiná, leč v důsledku nepříjemně totožná. Na začátku představení dostává prostor filmová ...

Podzimní cestu do Londýna jsem si letos o den prodloužil, takže jsem měl možnost zhlédnout hned pětici muzikálů. O dvou z nich – Hadestownu a A Face in the Crowd – budu psát do Divadelních novin, proto zde jen stručně.   The Book of Mormon (Prince of Wales Theatre) Reklamní upoutávky na komediální muzikál The Book of Mormon hlásají: „Nejzábavnější show na West Endu“, a není to jen marketingový slogan. Dílo autorů seriálu South Park Treye Parkera a Matta Stonea je skutečně jedním z nejzábavnějších muzikálů, které jsem kdy viděl. Podmínkou samozřejmě je, že člověku nesmí vadit humor, který se...

Divadlo Kalich slaví pětadvacáté narozeniny a jedním z dárků, který chce dát svým divákům, je nové nastudování muzikálu Daniela Landy Tajemství, jehož premiérové uvedení se v roce 2005 setkalo s velkým ohlasem. Novou verzi připravila režisérka Mirjam Landa, k drobným úpravám došlo v libretu, proměnila se výprava i interpreti většiny rolí. Proč dnes vůbec Tajemství uvádět? Především je to Landova hudba, která je podobně jako v jeho největším muzikálovém hitu Krysař velice zdařilá, dobře pracuje s atmosférou a obsahuje i melodie, které člověk z hlavy jen tak nedostane (Malá slečna, Hraj s nám...

Muzikál Kinky Boots jsem kdysi jen těsně nestihl vidět na londýnském West Endu. Při jedné návštěvě jsem dal přednost Dreamgirls, které se hrály naproti přes ulici v Savoy Theatre, a při další cestě do britské metropole už Kinky Boots v divadle Adelphi neuváděli. Proto mě potěšilo, že se tento kus rozhodlo nasadit ostravské divadlo, pro české muzikálové vody se jedná z dramaturgického hlediska o objevný kus. Kinky Boots je především velmi živá a nevtíravá komedie, ale děj se dotýká i sociálních aspektů, jako je nezaměstnanost, přijetí sebe sama a akceptování odlišností jiných lidí. Příběh o ...

V plzeňském Divadle J. K. Tyla se rozhodli uvést asi nejpopulárnější český muzikál Dracula, který se dosud uváděl jen v Praze a veškeré jeho dosavadní inscenace více či méně vycházely z té původní z roku 1995. Režisér Lumír Olšovský v Plzni stvořil tak trochu jiného Draculu, který se ale opět může opřít o nestárnoucí hudbu Karla Svobody, která je hlavním magnetem tohoto díla. V Plzni se nesnaží hrát Draculu realisticky, už barevná scéna Davea Bensona evokuje stylizaci nového nastudování, které to pochopitelně nebude mít jednoduché, protože se nevyhne srovnání s originálem. V tomto ohledu bu...

Muzikál Dear Evan Hansen se stal v anglicky mluvícím světě fenoménem s velkou fanouškovskou základnou. Městské divadlo Brno ho uvedlo v české premiéře, a může se tak chlubit dalším titulem, který narušuje běžné vnímání muzikálu jako lehkého žánru. Tedy minimálně po dramaturgické stránce se jedná o jednu z událostí sezony. Drahý Evane Hansene je kus, který se zabývá vážným tématem psychického zdraví dětí a teenagerů, což je po covidové pandemii snad ještě aktuálnější než v době vzniku této hry. Zároveň upozorňuje na nebezpečí sociálních sítí, kde se sice každý může stát influencerem, ale vel...

Filmová pohádka Anděl Páně si získala téměř kultovní status, bylo tedy jen otázkou času, kdy se objeví i na divadelních prknech. Její zpracování ve formě muzikálu dává smysl a Hudební divadlo Karlín tak získalo divácky hit (nejen) předvánočního období. Libreto napsala autorka filmového scénáře Lucie Konášová, takže divadelní verze se od té filmové zase tak moc neliší, člověk tam najde oblíbené situace či hlášky, ale dočká se i nových scén. Začátek v Nebi je velmi energický (přišla mi v tomto ohledu povedená hlavně píseň Adeste Fideles, která sice nijak nerozvíjí děj, ale je tou správnou sho...

„Zábavné putování hmyzí říší, světem motýlů, chrobáků, cvrčků, lumků, mravenců a jepic, kdy se stvoření, často tak krásné na pohled, pod autorským mikroskopem bratří Čapků ukazují jako docela přízemní živočichové, netoužící po ideálech, ale po těch nejnižších potřebách.“ Takto uvádí dnes již slavné dílo program k inscenaci Národního divadla Brno na scéně Mahenova divadla. S tím by divák mohl souhlasit, až na ten popis v úvodu: Zábavné… Hra byla napsána v roce 1922 a svou světovou premiéru měla právě v Mahenově divadle v Brně. Když si člověk uvědomí, že třeba část MRAVENCI byla inscenována tak...

V Divadle X10 se po dvou letech opět vydali pro inspiraci do světa řeckých bájí. Novinka autora Ondřeje Novotného Filoktétés. Last minute, čerpající především ze známé Sofoklovy tragédie, však nabízí zcela jiná témata, než autorská hra česko-rakouského básníka Ondřeje Cikána Gorgó, jež pomalu spěje ke své derniéře. A liší se rovněž zpracováním, ačkoliv má opět divák přirozeně možnost se na pozadí starých mýtů dívat na problémy současného světa. Možná pro doplnění bych ještě uvedl, že v prostorech, kde nyní sídlí Divadlo X10, se do antické tragédie vydali v roce 2018, kdy byla uvedena hra Terit...

Už podeváté mají možnost lidé zajít na sklonku léta na pražský ostrov Štvanice a nechat se pohltit antickým dramatem pod širým nebem, byť se některé ročníky festivalu Antické Štvanice minimálně částečně odehrávaly například pod Hlávkovým mostem. Letos vznikla v západní části ostrova nedaleko Vily Štvanice poměrně mohutná železná konstrukce, na které se odehrává podstatná část příběhu o Perseovi. Název inscenace Perseidy odkazuje na meteorický roj, který mohli lidé sledovat na obloze nedlouho před premiérou, ale o čem vlastně letošní novinka pojednává? Zjednodušeně by se dalo naspat, že jsou P...

Aneb vítejte ve světě Garryho Essendine (Andrew Scott) – zrajícího čtyřicátníka a hvězdičky bulvárních divadlech, do jehož komnat se dostanete jednoduše tak, že během rozhovoru zmíníte, že jste „ztratili klíče“. Ráno za ránem tak jeho služebnictvo ukazuje dveře osobám neznámým (jako mladičké husičce Daphne Styllington v podání Kitty Archer) či známým (jako životem otrávenou manželku Liz v podání Indiry Varmy). Během této humorné premisy se postupně představí plejáda postav, která z prvotního slovního pinkání přeroste v napumpovanou přestřelku.  Ale zpátky ke kořenům – hra Nöela Cowarda Presen...

Připravte si kapesníky, nastal čas loučení – cílová rovinka sedmého dne festivalu Za dveřmi je tu. Vzduchem se sice myšlenka blížícího se konce nese, i přesto se však poslední den stal přehlídkou radosti, pompy a především pospolitosti.  Nejvýrazněji se myšlenka soudružnosti projevila v mezinárodní inscenaci Circus Caravana, která je dílem čtyř divadel z V4 s podílem ukrajinských umělců s názvem Konzorcium Icebreaking. Mírně utopistickým, až naivním způsobem vyobrazuje osudy cirkusové rodiny prchající ze své země soužené válkou, aby našli bezpečné zázemí, kde si svůj cirkus budou moci vybudov...

Rozmanitost je duchem divadla, což ostatně mohl zažít účastník festivalu Za dveřmi v průběhu předchozích pěti dní. Avšak škálu, kterou pokryl šestý festivalový den, jsme tu ještě neměli – rozmanitost v prostoru, žánru i zážitku.  Naše pondělní dobrodružství začíná na komíně. Ač se jedná o gigantický objekt, o maják městské infrastruktury, jeho přítomnost a smysl jsou přehlíženy jako samozřejmost všedního dne. Eliška Brtnická se však ve stejnojmenné dokumentární performanci rozhodla své publikum přimět aktivně vnímat tuto architektonickou kuriozitu a poukázat na její nevšednost.  Z pohodlí pl...

Neděle, tj. od slova „nedělat“ znamená podle Bible den odpočinutí, což ovšem neplatí v případě festivalu Za dveřmi – ať už se na něm podílíte jakkoliv. Pátý den s podtitulem „rodinný“ svým našlapaným repertoárem připomínal spíše maratónský běh, mimo jiné také proto, že byl tento den věnován dětem. Na rozehřátí byla možnost svlažit chuťové pohárky ve zmrzlinářské dílně Viktora Hlúpika, jehož zlaté ručičky po celý den rolovaly jednu dětskou radost za druhou. Po startovní cukrové náloži dav obklopil pohádkového vypravěče Jakuba Folvarčného s Karlovou a Jaromírovou pohádkou. Poetická „Jabloňová ...

Pokud nejste festivaloví benjamínci, tak jistě víte, že Za dveřmi každoročně pořádá výpravu zpátky ke kořenům, k ryzí pouliční divadelnosti, a vyráží do ulic. I letos se tak malebné uličky pražské na malou chvíli zcela zastavily ve fascinovaném úžasu, když jejich středem proudila esence zhmotněné pouličnosti v podobě chůdařů, muzikantů a nejpůvabnější dominantou – nádherných obřích loutek z dílny V.O.S.A Theatre a Josefa Koblice s Martinou Koblic Walterovou. Každý, kdo měl po ruce jakoukoliv formu fotoaparátu, se tento úžasný výjev pokoušel zachytit, ačkoliv přiznejme si upřímně – kouzlo onoho...

Když se řekne pouliční divadlo, myšlenky většiny z nás zaplní obrazy chůdařů, žonglérů, obřích loutek, improvizované hudby - zkrátka, rozmarného jásání, barev a nekonečného veselí.  Třetí den festivalu se pokusil tuto škatulku rozevřít a ukázat, že pouliční divadlo skýtá i jiné odstíny - hloubavější a meditativnější.  Jako první publikum omámil dech vyprahlé pouště s názvem Nomadic v podání souboru Blackout Paradox. Pětice performerů mámivými tanečními kreacemi s prapory v tlumených barvách velice snadno navodila obrazy pustých písečných dun, které šálí ducha i mysl. Ocitli jsme se na strast...

Pouliční festival Za dveřmi pokračuje, tentokrát se stálicí v podobě Bratrů v tricku a talentovaného "ohňonoše" Vojty Stolbenka. V životě jsou jisté jen dvě věci – smrt a přítomnost Bratrů v tricku na festivalu Za dveřmi. Jejich oblíbenost a žádanost v diváckých festivalových kruzích je nepopiratelná a zcela pochopitelná. Duo Václav Jelínek a Adam Jarchovský s sebou totiž s každou inscenací přináší směs příkrého humoru, nabušeného soundtracku, originálních žonglérských kousků, a především smršť neotřelých nápadů. Je jedno, zdali jste jejich show viděli pětkrát nebo osmdesátkrát – okouzlí vás ...