Muzikál Kinky Boots jsem kdysi jen těsně nestihl vidět na londýnském West Endu. Při jedné návštěvě jsem dal přednost Dreamgirls, které se hrály naproti přes ulici v Savoy Theatre, a při další cestě do britské metropole už Kinky Boots v divadle Adelphi neuváděli. Proto mě potěšilo, že se tento kus rozhodlo nasadit ostravské divadlo, pro české muzikálové vody se jedná z dramaturgického hlediska o objevný kus.

Kinky Boots je především velmi živá a nevtíravá komedie, ale děj se dotýká i sociálních aspektů, jako je nezaměstnanost, přijetí sebe sama a akceptování odlišností jiných lidí. Příběh o krachující továrně na boty, která se pokusí o záchranu objevením díry na trhu, využívá lákavých a na divadle hojně využívaných cross-dressingových prvků. Fenomén drag queen je použit vkusně, není zdrojem prvoplánového humoru, zároveň ale nechybí nadhled a sebeironie. Samotný děj je vlastně docela jednoduchý, hrdinům se do cesty nestaví žádné nepřekonatelné překážky a všichni nakonec táhnou za jeden provaz.

Absence výraznějších příběhových peripetií ale neznamená, že by se člověk během představení nudil. Naopak. Pokud jsem před časem vyčítal ostravskému Chicagu chybějící energii, tak Kinky Boots jí naopak překypují. To má na svědomí rytmická hudba Cyndi Lauper, která v sobě kombinuje popové, rockové a disco prvky, zde v perfektním hudebním nastudování Jakuba Žídka. Skvěle se podařily hromadné scény, především ta závěrečná zvedá diváky ze sedadel. A to není jen obrazné vyjádření, skutečně celé hlediště stojí ještě před začátkem děkovačky.

Velkým objevem se pro mě stal Radim Bierski, který s přehledem zvládnul roli Charlieho Price. Herecky velmi dobře vystihl proměnu z nesmělého a snoubenkou Nicol (Andrea Gabrišová) komandovaného mladíka v rozhodného muže, jemuž se povede potlačit povýšenecké rysy své povahy. Pěvecky pak Bierski dokázal interpretovat i velmi obtížné songy.

Ján Slezák prokazuje v roli Loly své komické vlohy, zároveň ale nikdy nesklouzává ke karikatuře, drží si nad postavou nadhled. Ve vážně laděných dialozích s Charliem a bez dámských šatů navíc dokáže divákům předat i nesnadný životní osud, který se skrývá pod extrovertní okázalostí.

Divácky vděčné jsou střety Loly s na první pohled buransky působícím Donem, kterého si patřičně užil Tomáš Savka. Donovo "napravení", kdy pochopí, že by měl lidi akceptovat takové, jací jsou, sice působí scenáristicky až moc okatě a problematiku trochu zlehčuje, ale v komediálním žánru se to dá celkem odpustit. Svým impulzivním pojetím mě v roli Lauren velmi bavila Veronika Prášil Gidová.

Když se k tomu přidá funkční scéna Ondřeje Zichy a oku lahodící kostýmy Hany Kelar Knotkové (zvlášť u modelů travesty skupiny The Angels popustila uzdu fantazii), vychází z toho nový muzikálový hit. Upřímně doufám, že se v Ostravě na jaře příštího roku s podobnou vervou pustí i do jukebox muzikálu Mamma Mia!, jenž má také předpoklady být "energetickou bombou", ale jeho česká nastudování tomu zatím zůstala dost dlužná.