Už podeváté mají možnost lidé zajít na sklonku léta na pražský ostrov Štvanice a nechat se pohltit antickým dramatem pod širým nebem, byť se některé ročníky festivalu Antické Štvanice minimálně částečně odehrávaly například pod Hlávkovým mostem. Letos vznikla v západní části ostrova nedaleko Vily Štvanice poměrně mohutná železná konstrukce, na které se odehrává podstatná část příběhu o Perseovi. Název inscenace Perseidy odkazuje na meteorický roj, který mohli lidé sledovat na obloze nedlouho před premiérou, ale o čem vlastně letošní novinka pojednává?

Zjednodušeně by se dalo naspat, že jsou Perseidy o mýtu Persea a Medúzy, ale tak jednoduché to přeci jenom není. Jednak hra obsahuje více témat, ale především je také potřeba zmínit, že letos je kladen velký důraz na audiovizuální složku, přičemž bych zřejmě podtrhl tu část slova audio, neb by se dokonce snad i dalo říct, že inscenace se do velké míry prezentuje jako muzikál.

O text Perseid se podělila dvojice autorů Simona Petrů a Tomáš Ráliš, což nebývá zvykem, aby dva čeští dramatici stvořili jedno finální dílo. V tomto případě do jisté míry stojí Simona Petrů za textem, který z velké části prezentuje postava Medúzy, a Tomáš Ráliš zase zřejmě tvořil spíše scénář, který promlouvá z úst Persea, a také krále Polydektése. To je však nakonec celkem jedno, podstatný je přirozeně výsledek, a na něm určitá nekompaktnost znát je, ačkoliv by se dala brát i jako záměr, protože tvůrci používají často aspekt zrcadlení. Navíc forma představení několikrát divákovi připomene, že stejně důležitá jako text je i hudební složka inscenace.

Persea hraje Mark Kristián Hochman a jeho úděl je ona přeměna z chlapce, který jako kdyby se ocitl v bodu nula, a ač je synem Dia, dostává se jako naivní klučina pod pařáty vysoce odporného machistického krále Polydektése, v muže, jenž by měl naplnit svá velká poslání. A zde je jedno z témat Perseid, a sice jakým způsobem se dá projít světem, aniž by se z vás stala odpudivá a slizká bytost, i když pro to máte řadu příležitostí. Pominu-li, že Mark Kristián Hochman podává řekl bych až atleticky pohledný fyzický výkon, je jeho pouť dojemná právě v oné nejistotě, zda obstojí, a především hravě diváky přitahuje na svou stranu, čemuž zásadně napomáhá až scéna, v níž ztrácí svého oblíbeného koně Pegase. Po letošním perfektním výkonu v titulní postavě Büchnerova Vojceka uváděným spolkem Lachende Bestien v režii Michala Háby, dokazuje Mark Kristián Hochman, že je nepřehlédnutelnou personou mladé generace. A jako bonus si i v mnou viděné repríze Perseid poradil i se selhanou technikou, což bylo sice obdivuhodné, ale na celkovém zážitku to ubralo poměrně dost.

Zajímavým protikladem k iniciační cestě mladého Persea, která obsahuje dětskou naivitu, dospívajícího drsňáka i vyzrálého muže, jehož zbraní je pevnost názorů a schopnost projevit soucit, je postava Medúzy. V případě Perseid není tato bájná žena netvor, ač má pochopitelně svoji notoricky známou schopnost, kdy její zrak oslepuje, ale jedná se o zlomenou paní, která hořekuje nad svým osudem. Její rezignace je takřka hmatatelná a při setkání s Perseem už působí vyloženě odevzdaně. Projev její představitelky Evy Leinweberové také vystihuje podstatu této postavy, a i tento výkon je herecky přesvědčivý.

Nyní se dostávám k možná nejvýraznější složce inscenace. Ale ještě, než tak učiním, rád bych zmínil i jméno Magdalény Teleky, která je podepsaná pod scénografií, která je jednoznačně funkční. Mohutná konstrukce není jen prostorem, kde se odehrávají osudy Persea, Medúzy a dalších, ale slouží i pro zajímavé vizuální nápady a dalo by se zřejmě říct, že dokáže posunout i celé představení. Onou složkou, která je zásadně dominantní je hudba. Pod živou produkcí je podepsán Matyáš Krtička, který obsluhuje bicí a Lukáš Klavrza hrající na kytaru. Kapelu pak doplňuje basista Ondřej Válek a zpěvačka Andrea Steinbauer, jež však hraje rovněž Iliu, a také Andromedu. Žánrově se kapela pohybuje řekl bych nejčastěji v metal coru, ačkoliv je nutné dodat, že hudba je v inscenaci použita rozmanitě a přirozeně je tak důležitým doprovodem textu a činoherních částí Perseid. Rozhodně kvituji, že byla použita tato výrazná forma, která sice mohla donutit některé návštěvníky v přehodnocení strávení jejich večeru, ale upřímně píši, že dobře jim tak. Jako fanoušek tvrdé i extrémní muziky, mohu ale nakonec za sebe dodat, že kapela KRKN, jak bylo pro inscenaci kvarteto příhodně pojmenováno, mě nijak výrazně nechytla.

Ačkoliv se to v některých momentech nemusí zdát, Perseidy drží celkem pohromadě, což je dobrá vizitka režiséra Adama Steinbauera. Jeho vize, stvořit metalový muzikál na základě mytického příběhu Persea a Medúzy, mu tak vyšla úctyhodně. Souboj se světelnými meči nebo pohled Medúzy jsou pak dalšími efektními prvky, které potěší oko diváka, stejně jako je ucho potěšeno zpěvem Andrey Steinbauer. Inscenace určitě nepůsobí jednoduše a přístupně pro širší publikum, ale to není ke škodě. Nemohu sice napsat, že bych byl výsledným celkem nějak zásadně zasažen, ale kvituji řadu dílčích nápadů a zmíněné herecké a pěvecké výkony. Rozhodně Perseidy dokazují, že Antická Štvanice se ještě nevyčerpala a nikdo si nemůže být jist, co bude prezentováno za rok. A je potřeba být odvážný, i o tom Perseidy jsou.