Připravte si kapesníky, nastal čas loučení – cílová rovinka sedmého dne festivalu Za dveřmi je tu. Vzduchem se sice myšlenka blížícího se konce nese, i přesto se však poslední den stal přehlídkou radosti, pompy a především pospolitosti. 

Nejvýrazněji se myšlenka soudružnosti projevila v mezinárodní inscenaci Circus Caravana, která je dílem čtyř divadel z V4 s podílem ukrajinských umělců s názvem Konzorcium Icebreaking. Mírně utopistickým, až naivním způsobem vyobrazuje osudy cirkusové rodiny prchající ze své země soužené válkou, aby našli bezpečné zázemí, kde si svůj cirkus budou moci vybudovat. Ovšem, nejprve musí oni hodní cirkusáci překonat spoustu strastí, které jim do cesty kladou zlé živly. 

(foto: archiv festivalu Za dveřmi)

Černobílý kontrast „hodný x zlý“ zde využívám záměrně, jelikož přesně takto zjednodušujícím způsobem jsou nám postavy představeny a poukazují tak… na co vlastně? Cirkusoví uprchlíci coby ztělesnění laskavosti se střetávají s lidmi a úřady zastupující křivdu, posměch a nepřístupnou strojenost – poukazují tak umělci na to, že s uprchlíky zacházíme špatně? Že jsme zaslepení stereotypem o uprchlících a ve finále jsme to my, kdo by si měl zamést před vlastním prahem?

Dílo otevírá obtížná témata spojená s uprchlíky a jejich zacházením, ale zpracovává je černobílým způsobem, který by byl vhodný spíše pro menší diváky, čemuž odpovídá i hudební doprovod evokující dětské skladby. Zároveň je inscenace orientovaná spíše na drobné herecké situace doprovázené jednoduššími akrobatickými či cirkusovými estrádami, ale vše se sune kupředu v monotónním tempu, které by potřebovalo dynamizovat. 

Na druhou stranu je třeba docenit záměr i myšlenku projektu, které tkví v již zmíněné pospolitosti – spíše, než hledání odlišností je třeba hledat, co nás spojuje; ať už je to touha po svobodě nebo láska k divadlu.

(foto: archiv festivalu Za dveřmi)

Nebo to může být touha zamířit až k nejvzdálenějším hvězdám jako v případě závěrečné inscenace Mezi světy – První krok od uskupení V.O.S.A. Theatre, která prostor Holešovické tržnice rozzářila obrovskými maketami planet sluneční soustavy, včetně Měsíce a Slunce. Návštěvníci tak sami mohli s nohama pevně na zemi prozkoumávat jednotlivá zákoutí festivalového mikrokosmu. Po setmění se pak vesmír rozehrál všemi barvami a nastal čas společně s několika málo akrobaty prozkoumávat jeho různorodé sféry. 

Kdo zná V.O.S.U. z minulých let, tak ví, že ladná a půvabná akrobacie je prvek, který mají v malíku. Jinak tomu nebylo ani v tomto případě – nádhernou vzdušnou akrobacii prolínala hra s ohněm či odvážné, leč s brilantní lehkostí předvedené pohybové kreace na obrovském kovovém konstruktu uprostřed scény. 

Přítomnost decentní, podmanivé hudby pak umocňovala onu magičnost a poetičnost hvězdné oblohy, z níž k nám sestoupilo několik akrobatických hvězdiček, aby nás vytrhly z běhu světa a ukázaly, jak vypadá svět za hranicemi naší fantazie. 

… a je to. Poslední světla pohasla a Holešovickou tržnicí už se nese jen ozvěna potlesku jako vzpomínka na čirou pouliční radost posledních dní. 16. ročník mezinárodního pouličního festivalu Za dveřmi je definitivně u konce. Díky za něj, za vaší čtenářskou pozornost a vidíme se na Letní Letné!