Rozmanitost je duchem divadla, což ostatně mohl zažít účastník festivalu Za dveřmi v průběhu předchozích pěti dní. Avšak škálu, kterou pokryl šestý festivalový den, jsme tu ještě neměli – rozmanitost v prostoru, žánru i zážitku. 

Naše pondělní dobrodružství začíná na komíně. Ač se jedná o gigantický objekt, o maják městské infrastruktury, jeho přítomnost a smysl jsou přehlíženy jako samozřejmost všedního dne. Eliška Brtnická se však ve stejnojmenné dokumentární performanci rozhodla své publikum přimět aktivně vnímat tuto architektonickou kuriozitu a poukázat na její nevšednost. 

Z pohodlí plážových lehátek, se sluchátky na uších hledíme vzhůru na komín v Holportu – obyčejný cihlový komín, který se v rámci několika minut promění na středobod akrobatického umění. Do uší nás k tomu doprovází komentář epizodicky vyprávějící o historii tohoto symbolu industriální éry, jejich vytrácejícím se smyslu. Čím déle na něj hledíme, tím více se zhmotňuje před očima. 

(foto: Jan Hromádko)

Skrytou krásu komína zvolna rozkrývají tři akrobatky na závěsném laně, jejichž um působí jako óda na nevšední půvab tohoto objektu. Jejich akrobatické kousky působí jako vstup do mikrokosmu, v němž neplatí žádné fyzikální zákonitosti, a tak umělkyně s ladnou lehkostí plují vzduchem a předvádějí společná či individuální kouzla jako by jejich vertikální poloha vůbec nic neznamenala. Za doprovodu nevtíravé, decentní hudby se nám před očima netyčí pouze komín, ale majestátní architektonický skvost.

Věděli jste, že díky umění existuje pojem „Stendhalův syndrom“? Jedná se o vychýlení či pomatení mysli ve chvíli, kdy je „jedinec vystaven zkušenosti mající velký osobní význam“ – a přesně to se stalo, když na scénu nastoupilo francouzské duo Bruital Cie se svou perličkou Wanted. 

Ztichlou prérií šumí vítr a odkudsi z dálky se nese rytmické cinkání – šerifovy ostruhy drnkají o prkennou podlahu. Držte si klobouky, přichází příběh plný bankovních loupeží, neřízených přestřelek, jedné zničené lásky, a především nezměrného talentu.

Za stůl se ke svému technickému zázemí posadí rozkošně se usmívající Barnabé Gautier coby animátor, jehož úkolem je formou lipsyncu dodávat zvukový podkres a hlasy všem postavám (od mačo šerifa, hřmotného krvežíznivého banditu, až po neodolatelnou femme fatale), jež pantomimicky ztělesňuje půvabná Lorraine Brochet. Tento princip snadno rozkryjete v úvodních minutách díla, pak vám nezbyde víc než jen žasnout nad tím, jak neuvěřitelně přesná a propracovaná je jejich souhra.

(foto: archiv festivalu Za dveřmi)

Francouzské duo svůj talent napasovalo na inscenaci umně parodující westernová díla. Všechno, co si spojujete s tímto žánrem (Morriconeho soundtrack, dlouhé napínavé nevraživé pohledy alá Clint Eastwood, hráčské a pivní bitky v saloonu, hejna krkavců krákající nad hlavami, vytí kojotů nebo i suché křovisko valící se prérií) najdete zabalené ve snadném a koherentním příběhu, v němž každá situace prýští vtipnými a neotřelými nápady. 

Ač se nabízí, že by jejich kreativních invencí mohlo být příliš či, že jsou snad místy přehnaně bláznivé (například, když při souboji šerifa a hlavního záporáka začne hrát elektronická hudba), opak je pravdou. Dynamika příběhu je precizní, promyšlená a díky množství nápadů tvůrci udržují publikum v neustálém očekávání.

Fascinující na celém tvaru je i konstantní narušování jeho pravidel – oba performeři vypadávají ze svých rolí a prolamují čtvrtou stěnu, čímž připomínají publiku, že jde o divadlo na divadle a tím baví nás i sebe. Tento meta konstrukt je pak doveden k dokonalosti v závěrečné nečekané, až tragické pointě, kterou je třeba vidět. Stejně jako celou inscenaci Wanted – příležitost zažít tak unikátní, chytře propracovaný, s láskou tvořený a nadmíru vydařený počin se totiž neobjevuje každý den.

Rozmanitý kompilát šestého dne završila V.O.S.A. Theatre se svým novo-cirkusovým kouzlením, o jehož nadzemské magii poreferuji zase zítra.