V plzeňském Divadle J. K. Tyla se rozhodli uvést asi nejpopulárnější český muzikál Dracula, který se dosud uváděl jen v Praze a veškeré jeho dosavadní inscenace více či méně vycházely z té původní z roku 1995. Režisér Lumír Olšovský v Plzni stvořil tak trochu jiného Draculu, který se ale opět může opřít o nestárnoucí hudbu Karla Svobody, která je hlavním magnetem tohoto díla.

V Plzni se nesnaží hrát Draculu realisticky, už barevná scéna Davea Bensona evokuje stylizaci nového nastudování, které to pochopitelně nebude mít jednoduché, protože se nevyhne srovnání s originálem. V tomto ohledu budou jistě největší nároky kladeny na Jozefa Hruškociho v titulní roli. Přiznávám, že i já mám v úloze Draculy zafixovaného Daniela Hůlku a na zcela jiné pojetí této role jsem si musel chvíli zvykat. Hruškoci samozřejmě vystavěl postavu odlišným způsobem, jeho upír je mnohem méně sebejistý a více dává najevo své lidské city, které nedokázalo úplně uhasit ani prokletí nesmrtelnosti. Hruškocimu velmi dobře vychází romantické scény s Lorraine i Adrianou, nepřesvědčivě naopak působí v úvodní scéně v klášteře, kde je jeho Dracula málo démonický.

Možná i z toho důvodu má inscenace trochu klopotnější začátek, ale postupem času se rozvine ve velice povedený jevištní tvar. Osobně považuji třetí část ze současnosti z hlediska libreta za nejproblematičtější, ale v Plzni se jí podařilo dát švih a napětí, takže nakonec možná vyzněla nejsilněji.

Režiséru Olšovskému se podařilo sestavit vyrovnané herecké obsazení. Charlotte Režná je ve svých sólových partech skvělá, v postavě Lorraine akcentuje spíše její zármutek než zuřivost. Lucie Pragerová rozkvete ve třetí části v roli Sandry, kde jí velice dobře sedí postava rozkročená mezi vynucenou drsností a vnitřními obavami. Martin Holec dokázal zúročit svůj komický potenciál, přičemž nejlépe mu sedla role Šaška, jehož scény patřily v první části k těm nejlepším. Připojuji se k adoraci trojice Nymf - Soňa Hanzlíčková, Eva Staškovičová a Kateřina Herčíková prosvětlily každou scénu, ve které se vyskytly, jejich drobné gagy mě až do konce představení nepřestaly bavit.

Z plzeňského představení si člověk odnese trochu jiný zážitek než z Karlína nebo televizního záznamu originálu. Jistě je možné diskutovat, co je lépe a co hůře, důležité však je, že vznikl svébytný kus, který má šanci potěšit každého diváka, jenž se nebude příliš upínat k původní verzi.