Blogy

Na zahájení 30. Ročníku Mezinárodního festivalu DIVADLO v Plzni jsem nebyla, takže úvodní festivalovou dávku emocí znám jen z druhotných pramenů. Důležité je, že velmi problematické Nové divadlo, kde je špatně snad úplně všechno, získalo nový ozvukovací aparát, který nemá ani pražská Zlatá kaplička. To, že si kolega Baxa, věrný návštěvník většiny předcházejících ročníků, nevzpomene, kdo co kde (kam) založil, je marginálie.  Předchozím dvaceti devíti ročníkům festivalu je věnovaná venkovní výstava ve Smetanových sadech (to je mezi Velkým divadlem a hotelem Slovan, na konci vinotékové uličky), ...

Shakespearovou komedií Mnoho povyku pro nic se režisérka Daniela Špinar rozloučila s funkcí šéfky Činohry Národního divadla. Je to loučení rozporuplné, inscenace opět dokazuje výraznou imaginaci režisérky, ale i jistou svévolnost, s níž vrší na sebe jednotlivé nápady ve stylu ber kde ber. Mnoho povyku pro nic je pojato s výraznou nadsázkou, herci vykreslují charaktery postav ve zřejmé hyperbole. Špinar srší nápady a dokazuje, že umí vystavět působivé mizanscény. O to víc zamrzí, že celek působí rozpačitým dojmem. Začněme klady. Zajímavým nápadem je připsaná role Francisky (ve druhé polovině ...

První premiérou letošních Letních Shakespearovských slavností se stal Macbeth v režii Jakuba Krofty. Režisér si dobře poradil s plenérovou scénou, kde není dobré soustředit se sebestředně na drobnokresbu, ale co nejvíce využít okolí i letního naladění diváků. Ke vstupu k Míčovně Pražského hradu jsem přišla brzy, tak jsem chvíli chodila po okolí. Kdysi, v roce 2005, se na Mezinárodním festivalu DIVADLO v Plzni odehrával Macbeth zahraničního divadla, které dozajista divadelní vědci dohledají v databázi. Neměla jsem vstupenku, a tak jsem se nějak pokoušela dostat do areálu. Po různých peripetiíc...

 Tomáš Dianiška si napsal a zrežíroval další svoji hru. Opět se vydal za hranice své domovské scény Divadla pod Palmovkou, a to dokonce do míst jemu dobře známých. V Divadle F. X. Šaldy několik let úspěšně působil a nyní se na tamější jeviště Malého divadla vrátil. Přesněji řečeno již před rokem, jelikož jeho hra Burian měla premiéru na jaře 2021. O rok později jsem měl možnost ji v prostředí pražského Švandova divadla zhlédnout, jelikož nechat si ujít jakoukoliv Dianiškovu tvorbu je hazard, že přijdete o mimořádný divadelní zážitek. Musím říct, že i se svojí adaptací díla krále komiků Vlasty ...

 Tentokráte na jedné z nejmenších pražských scén vznikla koprodukce hned tří subjektů, A studia Rubín, spolku Kolonie, z.s. a Divadla na cucky. Abych byl přesný, tak já jsem viděl její reprízu na mé oblíbené komorní scéně pražského A studia Rubín. Premiéra se totiž odehrála v rámci festivalu Divadelní flora Olomouc, nicméně to je asi celkem jedno. Podstatné je, že se na svět dostala autorská inscenace zkoumající zajímavé téma práce na černo, její mizerné finanční hodnocení a rovněž pak zoufalé pohrdání částí naší společnosti. Již název Pravidla úklidu jasně odkazuje na konkrétní odvětví, jež s...

Shakespearova nejkratší tragédie Macbeth je jako studie zrodu zla v člověku neustále vyhledávanou součástí divadelních repertoárů. Na Letních shakespearovských slavnostech ji režisér Jakub Krofta nastudoval jako srozumitelné, moderní divadlo, bez odboček a výraznější psychologické drobnokresby, ale zároveň s minimem vnějškových aktualizací. Výraznou roli hraje hudba Vratislava Šrámka, s čímž souvisí i pojetí čarodějnic, jejichž repliky jsou z velké části zhudebněny, jejich věštby a pokoušení mají v náznaku podobu uhrančivého rockového koncertu. Ostatně Krofta neinscenuje Macbetha jen jako tem...

 Klasika všech klasik aneb Hamlet jednoduše musí být vždy k vidění alespoň na několika českých jevištích. V loňském roce měla premiéru tragédie o princi Dánska na prknech Divadla ABC v režii Michala Dočekala a připomněla tak nedožité 70. narozeniny překladatele Jiřího Joska. Úvodem mohu zmínit, že inscenace má moderní háv, ať se to týká scénografické složky, režisérských nápadů a svým způsobem i hereckých výkonů. Městská divadla pražská v posledních letech, přesněji řešeno od sezóny 2018/2019, kdy se stal jejím ředitel Daniel Přibyl a uměleckým šéfem právě Michal Dočekal, kráčejí svojí cestou ...

Přiznám se, že jsem při zaregistrování prvních informací měl z inscenace Hedwig a její Angry Inch trochu strach. Nejsem žádným velkým příznivcem formátu stand-up comedy, navíc kolem genderových otázek se v dnešní době našlapuje dosti opatrně, hlavně aby se nikdo necítil dotčen, přičemž takový přístup bývá spolehlivým zabijákem zábavnosti i sdělnosti. Obavy to ovšem byly liché - muzikál Johna Camerona Mitchella a Stephena Traska vznikl již v roce 1998, takže si s nějakou korektností hlavu neláme a divák se dočká i poměrně drsných vtipů. Žánrově se rozhodně nejedná o mainstreamovou záležitost, ...

Příběh z rozpáleného řeckého ostrova Gavdos, který je nejjižnějším bodem Evropské unie, získal v posledních dnech na aktuálnosti. Juliina otázka: "Kdy už konečně přijde ten požár?", vyznívá v okamžiku rozsáhlého lesního požáru v Českém Švýcarsku jako nezamýšlená černohumorná replika. Site-specific projekt umístil tvůrčí tým do prostor bývalého bazénu pod Barrandovskými terasami. Vybydlené místo dodává inscenaci bezvýchodnou atmosféru, zároveň ale nabízí zajímavé scénické možnosti jako rozdělání ohně nebo rozhovor pod zchátralou skokanskou věží. Nevýhodou je velký hluk z okolí - bazén se nachá...

 Britský dramatik irského původu Martin McDonagh je na našich jevištích již dlouho pevně ukotven. Jeho hry se v tuzemsku vyskytly již přibližně v padesáti provedení, přičemž jen divadelní spolek Kašpar jich uvedl pět, pokud bychom tedy drama s názvem Mrzák inishmaanský počítali dvakrát, jelikož bylo nastudováno v obnovené premiéře v upravené variantě. Na repertoáru má divadelní spolek Kašpar dále kompletní trilogii Martina McDonagha, která se nazývá Connemarská a jedná se autorovy první tři hry, které sice dohromady tvoří celek, ale spíše pouze v jednotlivých odkazech, jež v textech zaznívají....

 V roce 2015 vydal bývalý ruský velmistr v šachu a neúnavný kritik Vladimíra Putina Garry Kasparov knihu Zima přichází. Rok poté se dostal na trh sepsaný příběh vraždy bývalého agenta ruské tajné služby FSB Alexandra Litviněnka, která proběhla v Anglii v roce 2006, tedy šest let poté, co Alexandr Litviněnko opustil Rusko, pět let poté, co obdržel ve Velké Británii politický azyl a ve stejném roce, co obdržel britské občanství. Knihu Jed pro Litviněnka napsal renomovaný novinář Luke Harding, a kromě zákeřné vraždy vysoce nebezpečným jedem Poloniem–210 dvěma ruskými agenty v ní podobně jako Garr...

Na Letní scéně Musea Kampa byla téměř stejným inscenačním týmem uvedena již třetí životopisná hra. Nová inscenace, která byla vytvořena k 80. narozeninám zpěvačky Marty Kubišové, je ze zmíněné trojice asi nejpovedenější. Na nic moc si nehraje a využívá sílu písní Kubišové i jejího místy pohnutého životního osudu. Ten se vesměs daří i dávat do dobových souvislostí. Inscenace Marta se skládá ze dvou dost odlišných polovin. Zatímco ta první je spíše recitálem, v němž hrají prim písně a činoherních scén je rozehráno minimum, ve druhé půlce už se tvůrci naopak soustředí spíše na životní peripetie ...

OLDstars on the Road 2022 Letošní ročník festivalu přinesl produkčnímu týmu obrovskou výzvu: nový prostor! Předchozí ročníky v Roudnici nad Labem ukázaly, že se mladí divadelníci dokážou poučit ze zkušeností a vychytat mušky i mouchy. Možná by to v Roudnici byla už trochu nuda, no ne?Takže ne.Když jsme přijeli na místo konání, festivaloví průvodci (jak se jim vlastně říká?) nás navedli do stanového městečka. První překvapení, první velká změna – stanové městečko je jinde, než produkce? No...dobře...no dobře. Zní to zklamaně? Ale on si člověk první dojmy někdy ještě rád opraví. Ono totiž není ...

 Když jsem jako školáček začal objevovat kouzlo grotesek Charlie Chaplina, byl jsem okouzlen především filmem Diktátor. Možná proto, že se v něm příjemně proplétaly gagy s reálnými postavami, byť uváděnými pod jinými jmény. Parodovat Adolfa Hitlera mi přišlo zhruba v deseti letech úžasné. Když jsem film viděl s časovým odstupem, musel jsem uznat jeho propracovanost, která ve své době musela být skutečným objevem. A poté co jsem si doplnil vzdělání a zjistil jakou měl film historii především před svým samotným vznikem, podíval jsem se na Diktátora naposled. Už jsem jej bral jako uzavřenou kapit...

Inscenace Švandova divadla, Příliš drahý jed, tak jako například Vražda krále Gonzaga v Dejvickém divadle znovu přináší na jeviště kauzu vraždy Alexadra Litviněnka. Zatímco dejvická inscenace se zabývala právě tou a jejím vyšetřováním, Příliš drahý jed ve Švandově divadle zachází při své rekonstrukci dál do historie, až k devadesátým létům v Rusku, k Litviněnkovu působení tam a k vzestupu Vladimira Vladimiroviče Putina k moci.Ačkoli tak od listopadové premiéry zase tolik času neuplynulo, získává inscenace kvůli současné politické situaci v Evropě i ve světě mnohem zásadnější význam a vyznění, ...

 Oceňovaný divadelní spolek JEDL velice křehce, leč svým osobitým stylem, uvedl v roce 2020 v život inscenaci s názvem Zahradníček / Vše mé je tvé, kterou nyní mohou diváci navštěvovat v komorním prostředí studia Švandova divadla. Během hodiny tak mohou návštěvníci tohoto představení velmi intimně nahlédnout do korespondence mezi básníkem Janem Zahradníčkem a jeho ženou Marií, kteří v těchto listech zachytili jeden z nejbolestnějších osudů dvacátého století v naší zemi.  Jméno Jana Zahradníčka jistě netřeba představovat. Velký český básník byl v šestapadesáti letech a již v invalidním důchodu...

Pohádka i symbolistické drama. Obojí platí pro hru Modrý pták vlámského spisovatele Maurice Maeterlincka. V Horáckém divadle Jihlava vytvořil hostující režisér Jakub Maceček inscenaci pro všechny věkové kategorie v moderním hávu, ale bez vnějškových aktualizací. Na iniciační cestu za pochopením některých tajemství lidského života se tu vydávají v lehce přízračné atmosféře s nádechem sci-fi. Scéně, kterou stejně jako kostýmy navrhla Eva Jiřikovská, dominuje stupňovitá pyramida umístěna na točně, jež dokáže jen změnami v nasvícení či po drobných úpravách simulovat řadu snových prostředí, kterým...

 V pražském A studiu Rubín tentokráte sáhli po textu, který je na světě již nějakých třicet let, a byť z deníků Jana Zábrany pouze vychází a v inscenaci s názvem Náhradní existence nalezneme citace či inspirace i z jiných děl, život velkého českého básníka protkaný zoufalstvím z těžké doby s osobním dopadem na rodinné i profesní bytí je základem mimořádně citlivé hry.  Jelikož se jedná o osobní zpověď, je ve výhodě divák, který sice nemusí znát přímo dílo Jana Zábrany, ale minimálně jeho životní milníky, jenž rámují inscenaci, se mu hodí. V opačném případě mu pravděpodobně leccos zapadne až p...

Na 34. ročníku Skupovy Plzně lze spatřit spoustu drobných inscenací, které jsou pro repertoárová divadla velmi nevýdělečná. A některá představení, u kterých se radujeme, že jsme se vešli do sálku i bez vstupenky, stejně nevidíme, protože nikdo se dopředu neobtěžoval zjistit, zda pátá až osmá (a poslední) řada vůbec něco uvidí. Jako například představení O jako Otesánek souboru Tmel. Naopak velmi pěkně uspořádaná aréna o dvou diváckých řadách okolo minihrací plochy inscenace And Who Is Useless Now? poskytovala divákům dobrý komfort. Z anotace se dozvídáme, že se jedná o  autorské divadelní pře...

Plzeňskému divadlu Alfa se po přestávce způsobené covidem podařilo uspořádat 34. ročník festivalu Skupova Plzeň – Mezinárodního festivalu loutkového a alternativního divadla. Festival nabízí přehršel inscenací, bohužel většinu jen pro omezený počet diváků. Podařilo se mi shlédnout tři japonské inscenace, krátkometrážní Kankuro! a Myší sumo, a jednu pětačtyřicetiminutovou inscenaci Jak silák Iwami Jutaro porazil sněžného obra Hihi. (Nesmějte se mi). Kratinká etuda Kankuro! japonského umělce Kusunoki Cubame pojednává o jednom dni papouška Kankura, kterého páníček zbudí, nakrmí, zazpívají si, a p...