Na 34. ročníku Skupovy Plzně lze spatřit spoustu drobných inscenací, které jsou pro repertoárová divadla velmi nevýdělečná. A některá představení, u kterých se radujeme, že jsme se vešli do sálku i bez vstupenky, stejně nevidíme, protože nikdo se dopředu neobtěžoval zjistit, zda pátá až osmá (a poslední) řada vůbec něco uvidí. Jako například představení O jako Otesánek souboru Tmel.

Naopak velmi pěkně uspořádaná aréna o dvou diváckých řadách okolo minihrací plochy inscenace And Who Is Useless Now? poskytovala divákům dobrý komfort. Z anotace se dozvídáme, že se jedná o  autorské divadelní představení o člověku, čtyřech robotech, jedné lehce elitářské umělé inteligenci a předávání zodpovědnosti technologiím. inscenaci zkoncipoval Ondřej Holba.

Zatímco U. I. Wendy, kterou nevidíme, ale hovoří k nám z reproduktoru velmi příjemným, avšak stále stejným hlasem, se snaží prosadit se v lidském světě svou umělou hudbou, která je dobrá tak do výtahu, člověk Florent se snaží domluvit se s nejrůznějšími robotky, které sám skládá.

Podobné hračky má můj synek doma také. Ale nejvíce si povídá se svým plyšovým psem. To já si se svým robotickým vysavačem a robotickými mopy povídám více. Představitel Florenta, Florent Golfier, se snaží o komunikaci se strojky velmi dojemně, jako kdyby se jim snažil vdechnout duši, jako rabi Lövi svému Golemovi. Je to však zcela zbytečné, strojky mu jeho péči nevracejí. Inscenace je o strachu ze styku se živými lidmi, neboť robotky si můžeme naprogramovat, jak chceme, a oni dělají, co chceme. Ale žádnou emoci neopětují. Odcizení od světa lidí i strojů doplňuje Florent i svou nerodilou češtinou.

Své pocity vyjadřuje Florent tancem, který je pro diváky velmi sdělný. Florentův tělesný pohyb je velmi kultivovaný, avšak z fyzioterapeutického hlediska je to katastrofa. Inscenace trvá 50 minut, a nemá hluché místo. Odcházela jsem s nadějí, že lidstvo proti technologiím ještě nějakou šanci má.