Pouliční festival Za dveřmi pokračuje, tentokrát se stálicí v podobě Bratrů v tricku a talentovaného "ohňonoše" Vojty Stolbenka.

V životě jsou jisté jen dvě věci – smrt a přítomnost Bratrů v tricku na festivalu Za dveřmi. Jejich oblíbenost a žádanost v diváckých festivalových kruzích je nepopiratelná a zcela pochopitelná. Duo Václav Jelínek a Adam Jarchovský s sebou totiž s každou inscenací přináší směs příkrého humoru, nabušeného soundtracku, originálních žonglérských kousků, a především smršť neotřelých nápadů. Je jedno, zdali jste jejich show viděli pětkrát nebo osmdesátkrát – okouzlí vás pokaždé stejně, ne-li víc.

(foto: archiv festivalu Za dveřmi)

Letošnímu ročníku přivezli jedno ze svých novějších děl, Pošťáky – interaktivní vhled do „pošťáckého zákulisí“, jehož půvabný provoz by mohl inspirovat snad i Českou poštu. Neforemné balíky jsou zpracovány a orazítkovány elegantním žonglováním a následně kamelotským vyvoláváním a akrobatickou jízdou na dvojkole doručeny do správných rukou.

Cirkusové akce jsou doplňovány zábavnými scénkami, v nichž je karikováno jednání zaměstnanců pošty, ale ve spojení s nádhernými žonglo-akrobatickými akcemi vyznívá bratří karikování spíše laskavě. Celou show pak podtrhávají umně zvolené, boky rozvlňující skladby, které Pošťákům dodávají parádní šmrnc!

A nyní, litujte, kdož jste nespatřili příchod divadelního Prométhea aka Vojty Stolbenka s jeho nadpozemským skvostem Influx. Z počátku jsme pochybovali a smáli se, když hlásal, že „zapálí svíčku svou myslí“ …a když začal čarovat, všichni jen užasle mlčeli.  

V portálové konstrukci si nejprve jen decentně začal pohrávat se světlem – barevné jiskřičky se mu z prstů ladně přelévaly do portálu a proplouvaly coby oheň, voda, aby se následně proměnily v hudbu. Rozprostřel se před námi obraz dokonalé symbiózy technologie a člověka. 

(foto: archiv festivalu Za dveřmi)

Své propojení s LED technologií prohluboval prostřednictvím ladných tanečních aktů, čímž umocňoval poetické vyznění celého výstupu. Když se mu pak o chvíli později technologie vzbouřila, opustil ji a vrátil se k jednomu z nejzákladnějších elementů – k ohni. 

Jeho ohňová show hřála svou elegantní uměleckostí a ve stejnou chvíli i mrazila s neustále narůstajícím počtem planoucích tyčí, s nimiž žongloval, tančil, uchvacoval. Všechny však ukolébal závěrečným výstupem s jiskrovými koši, jejichž jiskry líbezně rozséval po noční obloze do tónů Debussyho „Clair de Lune“.

Tak odešel ten, jenž myslí rozsvítil svíci a nechal za sebou fascinovaný dav druhého dne festivalu.