Do divadla GoJa Music Hall v produkci Františka Janečka již poněkolikáté vrácení Bídníci mají největší výhodu samozřejmě v samém titulu. Kvality muzikálu Claude-Michela Schönberga, Alaina Boublila a Jean-Marca Natela jsou lety prověřené – románová předloha Victora Huga poskytla nosný základ, který pánové skvěle zpracovali do dramatického libreta a Schönberg opatřil skvostnou hudbou. Český překlad Zdeňka Borovce je pak neopominutelnou třešničkou na dortu. To vše jsou klady, z nichž je radost vycházet.

Tvůrcům současné pražské verze se pak podařilo i velmi dobře vybrat naprostou většinu sólistů, mezi nimiž pěvecky dominuje v hlavní roli David Uličník a komplexními výkony pak přesvědčili zejména Kateřina Herčíková a Lukáš Randák, velmi příjemně překvapila i pro mě zatím neznámá Adéla Haviar.
Mezi sólisty mnou zhlédnutého představení však obecně žádný zásadní zádrhel nenastal. – Ano, představitel Javerta by za mě měl být mladší než Josef Štágr: zejména střetnutí s Valjeanem v Konfrontaci po ostřejším pojetí vysloveně křičí; přála bych si i vhodnější hlasové typy pro role Enjolrase a Fantiny, než se mi dostalo v případech Tomáše Vaňka a Moniky Sommerové, ale obecně své výkony odvedli v podstatě všichni přesvědčivě. 

Bohužel se totéž nedá říci o všech členech company. V jejím případě místy hromadné scény, nebyly-li založené čistě na sborech, vyzněly poněkud nejistě, jak ve smyslu pěveckých a hereckých výkonů, tak ve smyslu režie (vážně si nejsem jistá, zda se tam vždy všichni motali nějak smysluplně, nebo zda aspoň oni věděli proč). Několikrát jsem se rovněž nedokázala zbavit pocitu, že orchestr tak trochu improvizuje – zdaleka ne ku prospěchu věci. Podobně jako zvukař. 

Pokud jde o inscenaci jako celek, je to chtě nechtě do značné míry recyklát předchozích verzí. Scénografie přináší novinky místy, mnohé z nich ovšem příliš povedeně nepůsobí – když se mi barikáda při Gavrochově smrti neotočí včas a já přes ni navíc následně vidím záblesky simulující střelbu, na niž mi herci nestíhají adekvátně umírat, je to za mě špatně. Další scénografické nedostatky jsou pak opět ovlivněné pozůstatky kulis po Fantomovi opery (po kolikáté už?!). Lustr nad hledištěm člověk odpustí, stejně jako vrchní/stropní část kulisy, ale lemují-li ilustraci lesu zlaté balkonky, vypadá to přinejmenším směšně. A ano, také bych očekávala, že mi zvukové efekty posouvání, spouštění a opětovného vytahování kulis nebudou tolik rušit dění na scéně. Nejde-li to jinak, snažila bych se těm zvukům co nejvíc vyvarovat. Ani to tvůrcům v GoJe žel ještě nedošlo (a není to poprvé). 

Je to škoda, protože mají k dispozici jeden z nejlepších muzikálových kousků, jaký může být, a v podstatě již minimálně třetí pokus. Člověk by čekal, že ten už musí být dokonalý, a on neurazí, nicméně bohužel ani nenadchne. Nadšení mohou vzbudit pěvecké výkony (je škoda, že herecké tolik neoslní), hudba a kus samotný, pro stoprocentní zážitek by to ovšem chtělo víc. Zlepšit výkon orchestru, zvukaře i práci s kulisami. A ano, i zlepšit tempo. Z mého pohledu se mírně zadrhlo někdy po první polovině první části a pak vždy po nějaké té chvíli znovu trochu drhlo.