Gazdina roba

Možná bych hodnotil i jinak, ale dávám zpětně potom, co jsem viděl i Gazdu a Robu ve Švandově divadle. Zajímavé srovnání. Určitě stojí za to vidět obě věci a porovnat přístup. Tady více znaků, nějak pocit větší dobovosti, ale zase je tam vnitřní síla. Užil jsem si oboje a hodnotím stejně. Kateřina Kornhauserová je skvělá herečka a rád na ni budu dál chodit, díky!

Expresivní inscenace Martina Františáka. Skvělá hudba Ivana Achera, Eva Jiřikovská vytvořila plno nápaditých symbolů. Skvělé herecké výkony.

Drama i povídku jsem kdysi četl v literární podobě, takže to bylo příjemné oživení. Mám tyhle starší české kusy rád - ten jazyk (nejde zdaleka jen o nářečí, ale i o brilantní práci se zámlkami) a ta ryzost (ve smyslu pionýrskosti činu a počinu, neotřelosti), ta gradace i dodnes platná společenskokritcká břitkost... Právem se k Preissové čas od času některá scéna vrátí a Šaldovu divadlu patří dík a úcta, že to udělalo tak šťastně, vkusně a kvalitně. Vynikající scénografie a kostýmy, dobře vybraný hudební doprovod, skvělé výkony místních herců. Jen myslím, že druhé dějství a finále, ač nápadité, šlo pojmout ještě o něco monumentálněji.

Je to koncert nové liberecké hvězdy Kateřiny Kornhäuserové. Je naprosto fantastická, věřím jí každé mrknutí. P. Jáša s p. Pozidisem jí poměrně zdárně sekundují. Z dalších mne zaujal pan Tlalka, který opět dokázal, že i ze sebemenší role dokáže vymáčknout neuvěřitelný zážitek, a dále Eva Goldmannová, která se konečně dostala z rolí dětí a ukázala (i když v němé roli), že umí být ostrá baba a že je potřeba s ní počítat. Gazdina roba stojí za vidění. A ačkoliv ostatní postavy jsou přehlédnutelné, až zapomenutelné (což je třeba u Mešjanovky fakt divné), tak kvůli hlavní trojici to stojí za to.

Velmi příjemné překvapení. Gazdinu robu jsem na divadle viděl poprvé a říkal jsem si, jestli téma staré víc jak sto let může dnes ještě někoho oslovit. Ale překvapivě je to stále (bohužel?) aktuální. Inscenace je aktualizovaná prakticky jen ve scénografii a v kostýmech, zachováno je i nářečí. Herecky zaujali Kateřina Kornhäuserová, Stavros Pozidis, Filip Jáša a Vojtěch Franců.

Možná bych hodnotil i jinak, ale dávám zpětně potom, co jsem viděl i Gazdu a Robu ve Švandově divadle. Zajímavé srovnání. Určitě stojí za to vidět obě věci a porovnat přístup. Tady více znaků, nějak pocit větší dobovosti, ale zase je tam vnitřní síla. Užil jsem si oboje a hodnotím stejně. Kateřina Kornhauserová je skvělá herečka a rád na ni budu dál chodit, díky!

Expresivní inscenace Martina Františáka. Skvělá hudba Ivana Achera, Eva Jiřikovská vytvořila plno nápaditých symbolů. Skvělé herecké výkony.

Drama i povídku jsem kdysi četl v literární podobě, takže to bylo příjemné oživení. Mám tyhle starší české kusy rád - ten jazyk (nejde zdaleka jen o nářečí, ale i o brilantní práci se zámlkami) a ta ryzost (ve smyslu pionýrskosti činu a počinu, neotřelosti), ta gradace i dodnes platná společenskokritcká břitkost... Právem se k Preissové čas od času některá scéna vrátí a Šaldovu divadlu patří dík a úcta, že to udělalo tak šťastně, vkusně a kvalitně. Vynikající scénografie a kostýmy, dobře vybraný hudební doprovod, skvělé výkony místních herců. Jen myslím, že druhé dějství a finále, ač nápadité, šlo pojmout ještě o něco monumentálněji.

Je to koncert nové liberecké hvězdy Kateřiny Kornhäuserové. Je naprosto fantastická, věřím jí každé mrknutí. P. Jáša s p. Pozidisem jí poměrně zdárně sekundují. Z dalších mne zaujal pan Tlalka, který opět dokázal, že i ze sebemenší role dokáže vymáčknout neuvěřitelný zážitek, a dále Eva Goldmannová, která se konečně dostala z rolí dětí a ukázala (i když v němé roli), že umí být ostrá baba a že je potřeba s ní počítat. Gazdina roba stojí za vidění. A ačkoliv ostatní postavy jsou přehlédnutelné, až zapomenutelné (což je třeba u Mešjanovky fakt divné), tak kvůli hlavní trojici to stojí za to.

Velmi příjemné překvapení. Gazdinu robu jsem na divadle viděl poprvé a říkal jsem si, jestli téma staré víc jak sto let může dnes ještě někoho oslovit. Ale překvapivě je to stále (bohužel?) aktuální. Inscenace je aktualizovaná prakticky jen ve scénografii a v kostýmech, zachováno je i nářečí. Herecky zaujali Kateřina Kornhäuserová, Stavros Pozidis, Filip Jáša a Vojtěch Franců.

Velmi příjemné překvapení. Gazdinu robu jsem na divadle viděl poprvé a říkal jsem si, jestli téma staré víc jak sto let může dnes ještě někoho oslovit. Ale překvapivě je to stále (bohužel?) aktuální. Inscenace je aktualizovaná prakticky jen ve scénografii a v kostýmech, zachováno je i nářečí. Herecky zaujali Kateřina Kornhäuserová, Stavros Pozidis, Filip Jáša a Vojtěch Franců.

Drama i povídku jsem kdysi četl v literární podobě, takže to bylo příjemné oživení. Mám tyhle starší české kusy rád - ten jazyk (nejde zdaleka jen o nářečí, ale i o brilantní práci se zámlkami) a ta ryzost (ve smyslu pionýrskosti činu a počinu, neotřelosti), ta gradace i dodnes platná společenskokritcká břitkost... Právem se k Preissové čas od času některá scéna vrátí a Šaldovu divadlu patří dík a úcta, že to udělalo tak šťastně, vkusně a kvalitně. Vynikající scénografie a kostýmy, dobře vybraný hudební doprovod, skvělé výkony místních herců. Jen myslím, že druhé dějství a finále, ač nápadité, šlo pojmout ještě o něco monumentálněji.

Možná bych hodnotil i jinak, ale dávám zpětně potom, co jsem viděl i Gazdu a Robu ve Švandově divadle. Zajímavé srovnání. Určitě stojí za to vidět obě věci a porovnat přístup. Tady více znaků, nějak pocit větší dobovosti, ale zase je tam vnitřní síla. Užil jsem si oboje a hodnotím stejně. Kateřina Kornhauserová je skvělá herečka a rád na ni budu dál chodit, díky!

Expresivní inscenace Martina Františáka. Skvělá hudba Ivana Achera, Eva Jiřikovská vytvořila plno nápaditých symbolů. Skvělé herecké výkony.

Je to koncert nové liberecké hvězdy Kateřiny Kornhäuserové. Je naprosto fantastická, věřím jí každé mrknutí. P. Jáša s p. Pozidisem jí poměrně zdárně sekundují. Z dalších mne zaujal pan Tlalka, který opět dokázal, že i ze sebemenší role dokáže vymáčknout neuvěřitelný zážitek, a dále Eva Goldmannová, která se konečně dostala z rolí dětí a ukázala (i když v němé roli), že umí být ostrá baba a že je potřeba s ní počítat. Gazdina roba stojí za vidění. A ačkoliv ostatní postavy jsou přehlédnutelné, až zapomenutelné (což je třeba u Mešjanovky fakt divné), tak kvůli hlavní trojici to stojí za to.