Něco za něco

Ze záznamu

55 %. Jako by snad jednotlivé části režírovali různí režiséři - po šmrncovně moderním začátku inscenace podivně zbrzdí až k nekonečnému dialogu Claudia a Isabely. Díky zajímavému Klatově pohledu na Shakespeara a výborným hereckým výkonům (zejm. T. Dočkalová a O. Veselý) však nejde o promarněný večer. (A odešel jsem obohacen o frázi "telefonovat do bříška".)

UPDATE 5. 5. 2022: Po druhém zhlédnutí (derniéra) zvedám své hodnocení o patnáct procent. Střed se opravdu trochu táhne a škoda toho páně Vlasákova zápolení s textem, ale jinak to fungovalo dobře. Napodruhé mi to do sebe lépe zapadlo.

35 %, více mi sedla klasičtější režie v NdB.

90% pro T. Dočekalovou, dost procent i pro zbytek souboru. Rušila jen režie. Tam kde se pan Klata držel Hilského, jsem bděle hltala každé slovo a viděla přesahy Shakespearova díla do dnešní doby, neboť lidská povaha se ani léty nemění. Tam, kde se snažil o "přesah" nekonečnou hudbou, exhibicí, vulgaritou a nahodilostí vlastních textů, které by W.S. třeba i slyšel rád, ale nejsou jeho, jsem často myslela na to, kolik je asi hodin, jak se to těm hercům asi hraje a co na to asi říkají starší diváci kroutící hlavou přede mnou. Svět, jak ho vidí pan Klata, není světem ve kterém žiji já.

Tak toto divadlo je velké zklamání. Má vše, co by mohlo znamenat skvělé představení - výborný originální text ve skvělém překladu, skvělé herecké výkony, nadupaný hudební doprovod a i spoustu zajímavých a originálních nápadů. Bohužel celkově se režisérovi podařilo to celé naprosto vyprázdnit, až uvnitř nezbylo nic, celé to bylo odcizené, průhledné, plytké. Pro tak velká gesta v provedení včetně dlouhých kontroverzních scén musí na pozadí stít silná myšlenka, musí to zkrátka celé držet pohromadě, což se tady nepodařilo. Výkony herců byly skvělé, ale celou dobu mi jich bylo jaksi líto.

Inscenace stojí na sledu obrazů a performancí, které jsou vhodně akcentovány zvukovou razancí (hudba, zvuky) i protahováním scén. Obrazy tak promlouvají k současnosti a jasně odkrývají režisérův interpretační klíč.

Pro mne poněkud přeceněná inscenace. Ale nutno přiznat, že z jeviště jde nevídaná energie a z některých scén mrazí. Z některých scén je ale jednomu i trapně...

Můj šálek čaje to rozhodně nebyl. Potenciál to mělo, upozornění na problém "šokem" není to, co mi vadilo.
Některé postavy byly uplne zbytečné a nevýrazné (banán, plačík, transsexuál). Setrvání v pozici na dlouhou dobu (záchvat na začátku, soulož, poslední scéna, ...) bylo nudné. Zbytečně prepálená hudba na dramatičnosti nepřidala, spíše mě z ní bolela hlava.
Ráda bych vyzdvihla herecký výkon Terezy Dočkalové - ten byl na jedničku.

Herecky vykon Terezy Dockalove byl uchvatny. Predstaveni zajimave. Jedine co hodnotim negativne jsou 2 hod. bez prestavky, vzhledem k uplne zbytecnemu prodluzovani nekterych momentu (situaci), napr. Terezy D. zachvat nebo souloz..

Není to to nejhorší co jsem viděla, nicméně není to od toho zase tak daleko. Asi dvě minuty po začátku se mě zmocnil pocit: Co to k****a je? zatím mě nepustil. Takže nejdříve plusy: chybějící přestávka, to trápení podstatně zkrátí (fakt že by dost lidi uteklo vynechám xD) a Tereza Dočkalová. Jelikož když člověk nemůže říct nic hezkého má radši mlčet, tak tady to ukončím. Na začátku jsem říkala divnější program jsem neviděla, teď už mě to nechává dost v klidu xD Jo ještě, je docela frustrující, když si vemu, že pan Dianiška je v tom všem oblečení pořád hezčí ženská než já ://

Ve hře jsou zajímavé myšlenky (jak mocní manipulují lidmi a zneužívají moc ve svůj prospěch), ale představení je neúměrně dlouhé - skoro 2 hodiny bez přestávky se nedají vydržet. Inscenaci by proto prospěly nůžky, např. vložky doprovázené nepříjemně hlasitou hudbou by šly výrazně zkrátit či dokonce vypustit a navíc by tím hra získala spád a víc by vynikly výborné dialogy.

Hutné představení bez prázdných mometů, tzn. nepřemýšlela jsem nad tím co si dám v divadelní kavárně po děkovačce. Tereza D. je úchvatná, její herecký projev je opravdu dechberoucí, její střihy a naplněná ticha! Jan Vlasák také podává přesvědčivý výkon. Od Jana Klaty jsem doposud nic neviděla, ale dle mého vnesl na Palmovku svěží vítr a progres. Pro herce musela být spolupráce s ním velmi obohacující, a ta dřina, která za představením stojí se dostává do diváckých řad. Lze spekulovat nad mírou kontroverze. Co je pro někoho moc, pro druhého málo je. 75%

Sex a chtíč vládnou světu. Tak proč si nevzít toto téma i jako ústřední motiv pro inscenování jedné z her největšího dramatika historie? V určitých pasážích chce režisér šokovat za každou cenu, a to mi vadilo. Zbytečně natahované obrazy spolu s oděním některých postav (transvestita, záchranář, masky opic), které jsem nepochopil, inscenaci sráží. Ale vše vynahrazuje grandiózní výkon T. Dočkalové, její záchvat v úvodu a statickou scénu v závěru hry budu mít v hlavě do konce života. Celkově ve mně zůstává kladný pocit a přesvědčení, že i takový výklad klasického textu může obstát. /21.5.2018/

Mám ráda inscenace (režiséry) s názorem. Ano, leckdy je tato inscenace prvoplánová, mnohé symboly samoúčelné, ale má to jednoznačnou myšlenku, která nejde proti smyslu hry. Ano, chtíč je hnacím motorem mnoha lidí odpradávna dodnes. A ano, žena je spotřebním zbožím či trofejí pro mnohé muže odpradávna také dodnes. Je to vypjaté, extrémní, ale drží to pohromadě. Doufám, že se v českém divadle dočkám ještě další takovéto inscenace.

Inscenace Shakespearovy hry NĚCO ZA NĚCO v Divadle pod Palmovkou s hostujícím polským režisérem J.Klatou nemá s pěkně přeloženým textem mnoho společného.Takto inscenovat Shakespeara není mým šálkem kávy a nabízí se otázka,pro koho asi toto představení vzniklo?Z rozpačitých reakcí diváíků bylo patrné,že jsem nebyl zaskočen jen já.Uznávám,že herci hráli jak nejlépe uměli,ale kde nic není,ani smrt nebere!Škoda času,sledovat takové divadlo?A co na to říká ředitel divadla M.Lang?Toto bude nová cesta Divadla pod Palmovkou?To se k Vám do Libně diváci moc nepohrnou.Psáno z reprízy 28.4.2018

Soubor Palmovky je ve skvělé formě (včetně Ondřeje Veselého, o jehož formu se, a to viditelně velmi dobře, stará fitness Svět pod Palmovkou). Publikum vypadalo vyjeveně a naštvaně, že se na scéně odehrává něco, nač není zvyklé. Přišlo se poveselit (mnohé dámy si i hlavu nechaly udělat), a on ho tu někdo nutí přemýšlet? Tak to tedy ne! Tolerance k jinému vidění světa u nás vážně nefrčí. A steskům, že si Klata z Shakespearova textu vybral jen jednu linii, už vůbec nerozumím. Jednak to není pravda, a i kdyby - tak co? On je snad nějaký zákon, jak se má hrát Shakespeare? Skvělá inscenace.

Někdy je dobré pozvat slavného hostujícího režiséra, aby ukázal, jak rozhodně ne. Přitom jeho vedení herců je obdivuhodné a pro české prostředí obohacující. Představení má postmodernistické rysy,jako když pejsek s kočičkou vařili dort. I zde je výsledný tvar (který stěží drží pohromadě) víceméně nejedlý. S estetikou (nebo spíše neestetikou) J.Klaty se míjím; bohužel jsem viděl třetí dekadentní představení za sebou. Obdiv patří hercům, kteří toto nelehké představení úžasně zvládli (o T.Dočkalové tu píší všichni,souhlasím). Divadlo Pod Palmovkou aspiruje na místo mezi nejlepšími českými scénami.

Znepokojivý a velice současný Shakespeare. Všichni herci jsou skvělí.

Pozitiva: mile uvolněný J. Vlasák+všechny scény T. Dočekalové (zejména s J.Teplým)+nevšední výběr hudby+ew závěrečný obraz. Přesto jsem měl pocit, že se inscenace zasekla v roce 99, což z významově-politického hlediska sice asi dává smysl, z divadelního je to však trochu obnošené.

Toto představení je prostě jiné. Jan Klata je jiný a proto je toto představení tak kontroverzní. Asi se na to člověk musí dívat z jiného úhlu pohledu a pak najde to, co je ve hře pouze v náznacích a pochopí, oč tam jde. Ke klasice to má opravdu hodně daleko, ale za vidění to stojí.

Opět jeden režisér, který si myslí, že je geniálnější než Shakespeare.
Vybrání jediné linky, mužské chlípnosti, z mnohovrstevnaté hry se dá ještě přežít. I řvoucí hudba dokreslující nechutnost nás mužů je při tomto úzkém zaměření inscenace pochopitelná. Zdaleka nejhorší ovšem je, že představení vůbec nedrží pohromadě. Nejvíce díky scénám prodlužovaným nad míru únosnosti. A tak se i přes dobré výkony herců hlavních postav brzy dostaví nuda a šeď. Režisér si toho byl nejspíše vědom a tak raději ani neudělal v inscenaci přestávku.
Rozhodně nejhorší představení mého života.

repríza 5.2.2018

Nechápu, co je na tom provokativního. Za mě jenom pocit navršené nudy a zdlouhavosti. Herci se snaží a snaží, ale když režisér nemíří u žádné postavy jinam, než k sexuální motivaci, co s tím nadělat. Reakce diváků dost chladné.

5.2. 2018: Poměrně dobře odpálený začátek a spád a určitá jinakost inscenace se postupně vytrácí nebo stává všední, takže samotný dojem v závěru nebyl tak silný. Expozice některých scén je nezvykle dlouhá. Než o moci je to o chtíči. Herecky je to velmi pestré a jiné, to stojí za pozornost. Scéna a hudební výběr jsou podařené. Nabízí se otázka, zda spolupráce s takovým režisérem je více obohacující spíše pro soubor než pro diváka. Publikum mi přišlo rozpačité...

85 %. Strhující jevištní výkony, nejvíce svým talentem zaujala Tereza Dočkalová :)

Divák je zaplaven vulgaritami a lacinými akcemi jako pálení lejster, které zasmradí jeviště i hlediště na dlouhé minuty, nebo hlasitou hudbou na hranici prahu bolesti. Při emotivním dialogu Angela a Isebele je krásný text Hilského překladu poztrácen potřebou hrdinky v kostýmu jeptišky si zapálit. Vystoupení transvestity rozděluje inscenaci na dvě různá show. Za tu jeho bych i připlatil, ale jinde a jindy. Přestávka není, to by se dost diváků vytratilo. Jestli chtěl režisér nastavovat zrcadlo, tak tady se zrcadlí až až. Ale výkon T. Dočkalové v roli Isabele je úchvatný (až na tu cigaretu).

Jan Klata je nepochybně originální umělec, avšak jeho snaha protahovat dobu scén nad únosnou hranici se nesetkává s pochopením. Nevyznívají ani silné motivy, na které se odvolává, jelikož se divák začne nudit v boji sám se sebou, aby neodešel. Hra počítá se znalostí angličtiny diváka a dokresluje svůj děj až příliš hlasitými zvukovými efekty.
Velká poklona patří hercům, kteří každým pohybem prokazují svůj um. Neuvěřitelný výkon Terezy Dočkalové i Jana Teplého je to jediné, proč člověk na konci tleská.
Nejhorší představení mého života, doufám, že se divadlo nebude ubírat nadále tímto směrem.

Ze záznamu

55 %. Jako by snad jednotlivé části režírovali různí režiséři - po šmrncovně moderním začátku inscenace podivně zbrzdí až k nekonečnému dialogu Claudia a Isabely. Díky zajímavému Klatově pohledu na Shakespeara a výborným hereckým výkonům (zejm. T. Dočkalová a O. Veselý) však nejde o promarněný večer. (A odešel jsem obohacen o frázi "telefonovat do bříška".)

UPDATE 5. 5. 2022: Po druhém zhlédnutí (derniéra) zvedám své hodnocení o patnáct procent. Střed se opravdu trochu táhne a škoda toho páně Vlasákova zápolení s textem, ale jinak to fungovalo dobře. Napodruhé mi to do sebe lépe zapadlo.

35 %, více mi sedla klasičtější režie v NdB.

90% pro T. Dočekalovou, dost procent i pro zbytek souboru. Rušila jen režie. Tam kde se pan Klata držel Hilského, jsem bděle hltala každé slovo a viděla přesahy Shakespearova díla do dnešní doby, neboť lidská povaha se ani léty nemění. Tam, kde se snažil o "přesah" nekonečnou hudbou, exhibicí, vulgaritou a nahodilostí vlastních textů, které by W.S. třeba i slyšel rád, ale nejsou jeho, jsem často myslela na to, kolik je asi hodin, jak se to těm hercům asi hraje a co na to asi říkají starší diváci kroutící hlavou přede mnou. Svět, jak ho vidí pan Klata, není světem ve kterém žiji já.

Tak toto divadlo je velké zklamání. Má vše, co by mohlo znamenat skvělé představení - výborný originální text ve skvělém překladu, skvělé herecké výkony, nadupaný hudební doprovod a i spoustu zajímavých a originálních nápadů. Bohužel celkově se režisérovi podařilo to celé naprosto vyprázdnit, až uvnitř nezbylo nic, celé to bylo odcizené, průhledné, plytké. Pro tak velká gesta v provedení včetně dlouhých kontroverzních scén musí na pozadí stít silná myšlenka, musí to zkrátka celé držet pohromadě, což se tady nepodařilo. Výkony herců byly skvělé, ale celou dobu mi jich bylo jaksi líto.

Inscenace stojí na sledu obrazů a performancí, které jsou vhodně akcentovány zvukovou razancí (hudba, zvuky) i protahováním scén. Obrazy tak promlouvají k současnosti a jasně odkrývají režisérův interpretační klíč.

Pro mne poněkud přeceněná inscenace. Ale nutno přiznat, že z jeviště jde nevídaná energie a z některých scén mrazí. Z některých scén je ale jednomu i trapně...

Divák je zaplaven vulgaritami a lacinými akcemi jako pálení lejster, které zasmradí jeviště i hlediště na dlouhé minuty, nebo hlasitou hudbou na hranici prahu bolesti. Při emotivním dialogu Angela a Isebele je krásný text Hilského překladu poztrácen potřebou hrdinky v kostýmu jeptišky si zapálit. Vystoupení transvestity rozděluje inscenaci na dvě různá show. Za tu jeho bych i připlatil, ale jinde a jindy. Přestávka není, to by se dost diváků vytratilo. Jestli chtěl režisér nastavovat zrcadlo, tak tady se zrcadlí až až. Ale výkon T. Dočkalové v roli Isabele je úchvatný (až na tu cigaretu).

Můj šálek čaje to rozhodně nebyl. Potenciál to mělo, upozornění na problém "šokem" není to, co mi vadilo.
Některé postavy byly uplne zbytečné a nevýrazné (banán, plačík, transsexuál). Setrvání v pozici na dlouhou dobu (záchvat na začátku, soulož, poslední scéna, ...) bylo nudné. Zbytečně prepálená hudba na dramatičnosti nepřidala, spíše mě z ní bolela hlava.
Ráda bych vyzdvihla herecký výkon Terezy Dočkalové - ten byl na jedničku.

Herecky vykon Terezy Dockalove byl uchvatny. Predstaveni zajimave. Jedine co hodnotim negativne jsou 2 hod. bez prestavky, vzhledem k uplne zbytecnemu prodluzovani nekterych momentu (situaci), napr. Terezy D. zachvat nebo souloz..

Není to to nejhorší co jsem viděla, nicméně není to od toho zase tak daleko. Asi dvě minuty po začátku se mě zmocnil pocit: Co to k****a je? zatím mě nepustil. Takže nejdříve plusy: chybějící přestávka, to trápení podstatně zkrátí (fakt že by dost lidi uteklo vynechám xD) a Tereza Dočkalová. Jelikož když člověk nemůže říct nic hezkého má radši mlčet, tak tady to ukončím. Na začátku jsem říkala divnější program jsem neviděla, teď už mě to nechává dost v klidu xD Jo ještě, je docela frustrující, když si vemu, že pan Dianiška je v tom všem oblečení pořád hezčí ženská než já ://

Ve hře jsou zajímavé myšlenky (jak mocní manipulují lidmi a zneužívají moc ve svůj prospěch), ale představení je neúměrně dlouhé - skoro 2 hodiny bez přestávky se nedají vydržet. Inscenaci by proto prospěly nůžky, např. vložky doprovázené nepříjemně hlasitou hudbou by šly výrazně zkrátit či dokonce vypustit a navíc by tím hra získala spád a víc by vynikly výborné dialogy.

Hutné představení bez prázdných mometů, tzn. nepřemýšlela jsem nad tím co si dám v divadelní kavárně po děkovačce. Tereza D. je úchvatná, její herecký projev je opravdu dechberoucí, její střihy a naplněná ticha! Jan Vlasák také podává přesvědčivý výkon. Od Jana Klaty jsem doposud nic neviděla, ale dle mého vnesl na Palmovku svěží vítr a progres. Pro herce musela být spolupráce s ním velmi obohacující, a ta dřina, která za představením stojí se dostává do diváckých řad. Lze spekulovat nad mírou kontroverze. Co je pro někoho moc, pro druhého málo je. 75%

Sex a chtíč vládnou světu. Tak proč si nevzít toto téma i jako ústřední motiv pro inscenování jedné z her největšího dramatika historie? V určitých pasážích chce režisér šokovat za každou cenu, a to mi vadilo. Zbytečně natahované obrazy spolu s oděním některých postav (transvestita, záchranář, masky opic), které jsem nepochopil, inscenaci sráží. Ale vše vynahrazuje grandiózní výkon T. Dočkalové, její záchvat v úvodu a statickou scénu v závěru hry budu mít v hlavě do konce života. Celkově ve mně zůstává kladný pocit a přesvědčení, že i takový výklad klasického textu může obstát. /21.5.2018/

Mám ráda inscenace (režiséry) s názorem. Ano, leckdy je tato inscenace prvoplánová, mnohé symboly samoúčelné, ale má to jednoznačnou myšlenku, která nejde proti smyslu hry. Ano, chtíč je hnacím motorem mnoha lidí odpradávna dodnes. A ano, žena je spotřebním zbožím či trofejí pro mnohé muže odpradávna také dodnes. Je to vypjaté, extrémní, ale drží to pohromadě. Doufám, že se v českém divadle dočkám ještě další takovéto inscenace.

Inscenace Shakespearovy hry NĚCO ZA NĚCO v Divadle pod Palmovkou s hostujícím polským režisérem J.Klatou nemá s pěkně přeloženým textem mnoho společného.Takto inscenovat Shakespeara není mým šálkem kávy a nabízí se otázka,pro koho asi toto představení vzniklo?Z rozpačitých reakcí diváíků bylo patrné,že jsem nebyl zaskočen jen já.Uznávám,že herci hráli jak nejlépe uměli,ale kde nic není,ani smrt nebere!Škoda času,sledovat takové divadlo?A co na to říká ředitel divadla M.Lang?Toto bude nová cesta Divadla pod Palmovkou?To se k Vám do Libně diváci moc nepohrnou.Psáno z reprízy 28.4.2018

Soubor Palmovky je ve skvělé formě (včetně Ondřeje Veselého, o jehož formu se, a to viditelně velmi dobře, stará fitness Svět pod Palmovkou). Publikum vypadalo vyjeveně a naštvaně, že se na scéně odehrává něco, nač není zvyklé. Přišlo se poveselit (mnohé dámy si i hlavu nechaly udělat), a on ho tu někdo nutí přemýšlet? Tak to tedy ne! Tolerance k jinému vidění světa u nás vážně nefrčí. A steskům, že si Klata z Shakespearova textu vybral jen jednu linii, už vůbec nerozumím. Jednak to není pravda, a i kdyby - tak co? On je snad nějaký zákon, jak se má hrát Shakespeare? Skvělá inscenace.

Někdy je dobré pozvat slavného hostujícího režiséra, aby ukázal, jak rozhodně ne. Přitom jeho vedení herců je obdivuhodné a pro české prostředí obohacující. Představení má postmodernistické rysy,jako když pejsek s kočičkou vařili dort. I zde je výsledný tvar (který stěží drží pohromadě) víceméně nejedlý. S estetikou (nebo spíše neestetikou) J.Klaty se míjím; bohužel jsem viděl třetí dekadentní představení za sebou. Obdiv patří hercům, kteří toto nelehké představení úžasně zvládli (o T.Dočkalové tu píší všichni,souhlasím). Divadlo Pod Palmovkou aspiruje na místo mezi nejlepšími českými scénami.

Znepokojivý a velice současný Shakespeare. Všichni herci jsou skvělí.

Pozitiva: mile uvolněný J. Vlasák+všechny scény T. Dočekalové (zejména s J.Teplým)+nevšední výběr hudby+ew závěrečný obraz. Přesto jsem měl pocit, že se inscenace zasekla v roce 99, což z významově-politického hlediska sice asi dává smysl, z divadelního je to však trochu obnošené.

Toto představení je prostě jiné. Jan Klata je jiný a proto je toto představení tak kontroverzní. Asi se na to člověk musí dívat z jiného úhlu pohledu a pak najde to, co je ve hře pouze v náznacích a pochopí, oč tam jde. Ke klasice to má opravdu hodně daleko, ale za vidění to stojí.

Opět jeden režisér, který si myslí, že je geniálnější než Shakespeare.
Vybrání jediné linky, mužské chlípnosti, z mnohovrstevnaté hry se dá ještě přežít. I řvoucí hudba dokreslující nechutnost nás mužů je při tomto úzkém zaměření inscenace pochopitelná. Zdaleka nejhorší ovšem je, že představení vůbec nedrží pohromadě. Nejvíce díky scénám prodlužovaným nad míru únosnosti. A tak se i přes dobré výkony herců hlavních postav brzy dostaví nuda a šeď. Režisér si toho byl nejspíše vědom a tak raději ani neudělal v inscenaci přestávku.
Rozhodně nejhorší představení mého života.

Jan Klata je nepochybně originální umělec, avšak jeho snaha protahovat dobu scén nad únosnou hranici se nesetkává s pochopením. Nevyznívají ani silné motivy, na které se odvolává, jelikož se divák začne nudit v boji sám se sebou, aby neodešel. Hra počítá se znalostí angličtiny diváka a dokresluje svůj děj až příliš hlasitými zvukovými efekty.
Velká poklona patří hercům, kteří každým pohybem prokazují svůj um. Neuvěřitelný výkon Terezy Dočkalové i Jana Teplého je to jediné, proč člověk na konci tleská.
Nejhorší představení mého života, doufám, že se divadlo nebude ubírat nadále tímto směrem.

repríza 5.2.2018

Nechápu, co je na tom provokativního. Za mě jenom pocit navršené nudy a zdlouhavosti. Herci se snaží a snaží, ale když režisér nemíří u žádné postavy jinam, než k sexuální motivaci, co s tím nadělat. Reakce diváků dost chladné.

5.2. 2018: Poměrně dobře odpálený začátek a spád a určitá jinakost inscenace se postupně vytrácí nebo stává všední, takže samotný dojem v závěru nebyl tak silný. Expozice některých scén je nezvykle dlouhá. Než o moci je to o chtíči. Herecky je to velmi pestré a jiné, to stojí za pozornost. Scéna a hudební výběr jsou podařené. Nabízí se otázka, zda spolupráce s takovým režisérem je více obohacující spíše pro soubor než pro diváka. Publikum mi přišlo rozpačité...

85 %. Strhující jevištní výkony, nejvíce svým talentem zaujala Tereza Dočkalová :)

Někdy je dobré pozvat slavného hostujícího režiséra, aby ukázal, jak rozhodně ne. Přitom jeho vedení herců je obdivuhodné a pro české prostředí obohacující. Představení má postmodernistické rysy,jako když pejsek s kočičkou vařili dort. I zde je výsledný tvar (který stěží drží pohromadě) víceméně nejedlý. S estetikou (nebo spíše neestetikou) J.Klaty se míjím; bohužel jsem viděl třetí dekadentní představení za sebou. Obdiv patří hercům, kteří toto nelehké představení úžasně zvládli (o T.Dočkalové tu píší všichni,souhlasím). Divadlo Pod Palmovkou aspiruje na místo mezi nejlepšími českými scénami.

5.2. 2018: Poměrně dobře odpálený začátek a spád a určitá jinakost inscenace se postupně vytrácí nebo stává všední, takže samotný dojem v závěru nebyl tak silný. Expozice některých scén je nezvykle dlouhá. Než o moci je to o chtíči. Herecky je to velmi pestré a jiné, to stojí za pozornost. Scéna a hudební výběr jsou podařené. Nabízí se otázka, zda spolupráce s takovým režisérem je více obohacující spíše pro soubor než pro diváka. Publikum mi přišlo rozpačité...

Soubor Palmovky je ve skvělé formě (včetně Ondřeje Veselého, o jehož formu se, a to viditelně velmi dobře, stará fitness Svět pod Palmovkou). Publikum vypadalo vyjeveně a naštvaně, že se na scéně odehrává něco, nač není zvyklé. Přišlo se poveselit (mnohé dámy si i hlavu nechaly udělat), a on ho tu někdo nutí přemýšlet? Tak to tedy ne! Tolerance k jinému vidění světa u nás vážně nefrčí. A steskům, že si Klata z Shakespearova textu vybral jen jednu linii, už vůbec nerozumím. Jednak to není pravda, a i kdyby - tak co? On je snad nějaký zákon, jak se má hrát Shakespeare? Skvělá inscenace.

Sex a chtíč vládnou světu. Tak proč si nevzít toto téma i jako ústřední motiv pro inscenování jedné z her největšího dramatika historie? V určitých pasážích chce režisér šokovat za každou cenu, a to mi vadilo. Zbytečně natahované obrazy spolu s oděním některých postav (transvestita, záchranář, masky opic), které jsem nepochopil, inscenaci sráží. Ale vše vynahrazuje grandiózní výkon T. Dočkalové, její záchvat v úvodu a statickou scénu v závěru hry budu mít v hlavě do konce života. Celkově ve mně zůstává kladný pocit a přesvědčení, že i takový výklad klasického textu může obstát. /21.5.2018/

Pozitiva: mile uvolněný J. Vlasák+všechny scény T. Dočekalové (zejména s J.Teplým)+nevšední výběr hudby+ew závěrečný obraz. Přesto jsem měl pocit, že se inscenace zasekla v roce 99, což z významově-politického hlediska sice asi dává smysl, z divadelního je to však trochu obnošené.

55 %. Jako by snad jednotlivé části režírovali různí režiséři - po šmrncovně moderním začátku inscenace podivně zbrzdí až k nekonečnému dialogu Claudia a Isabely. Díky zajímavému Klatově pohledu na Shakespeara a výborným hereckým výkonům (zejm. T. Dočkalová a O. Veselý) však nejde o promarněný večer. (A odešel jsem obohacen o frázi "telefonovat do bříška".)

UPDATE 5. 5. 2022: Po druhém zhlédnutí (derniéra) zvedám své hodnocení o patnáct procent. Střed se opravdu trochu táhne a škoda toho páně Vlasákova zápolení s textem, ale jinak to fungovalo dobře. Napodruhé mi to do sebe lépe zapadlo.

Inscenace Shakespearovy hry NĚCO ZA NĚCO v Divadle pod Palmovkou s hostujícím polským režisérem J.Klatou nemá s pěkně přeloženým textem mnoho společného.Takto inscenovat Shakespeara není mým šálkem kávy a nabízí se otázka,pro koho asi toto představení vzniklo?Z rozpačitých reakcí diváíků bylo patrné,že jsem nebyl zaskočen jen já.Uznávám,že herci hráli jak nejlépe uměli,ale kde nic není,ani smrt nebere!Škoda času,sledovat takové divadlo?A co na to říká ředitel divadla M.Lang?Toto bude nová cesta Divadla pod Palmovkou?To se k Vám do Libně diváci moc nepohrnou.Psáno z reprízy 28.4.2018

Není to to nejhorší co jsem viděla, nicméně není to od toho zase tak daleko. Asi dvě minuty po začátku se mě zmocnil pocit: Co to k****a je? zatím mě nepustil. Takže nejdříve plusy: chybějící přestávka, to trápení podstatně zkrátí (fakt že by dost lidi uteklo vynechám xD) a Tereza Dočkalová. Jelikož když člověk nemůže říct nic hezkého má radši mlčet, tak tady to ukončím. Na začátku jsem říkala divnější program jsem neviděla, teď už mě to nechává dost v klidu xD Jo ještě, je docela frustrující, když si vemu, že pan Dianiška je v tom všem oblečení pořád hezčí ženská než já ://

Mám ráda inscenace (režiséry) s názorem. Ano, leckdy je tato inscenace prvoplánová, mnohé symboly samoúčelné, ale má to jednoznačnou myšlenku, která nejde proti smyslu hry. Ano, chtíč je hnacím motorem mnoha lidí odpradávna dodnes. A ano, žena je spotřebním zbožím či trofejí pro mnohé muže odpradávna také dodnes. Je to vypjaté, extrémní, ale drží to pohromadě. Doufám, že se v českém divadle dočkám ještě další takovéto inscenace.

Ve hře jsou zajímavé myšlenky (jak mocní manipulují lidmi a zneužívají moc ve svůj prospěch), ale představení je neúměrně dlouhé - skoro 2 hodiny bez přestávky se nedají vydržet. Inscenaci by proto prospěly nůžky, např. vložky doprovázené nepříjemně hlasitou hudbou by šly výrazně zkrátit či dokonce vypustit a navíc by tím hra získala spád a víc by vynikly výborné dialogy.

Ze záznamu

repríza 5.2.2018

Inscenace stojí na sledu obrazů a performancí, které jsou vhodně akcentovány zvukovou razancí (hudba, zvuky) i protahováním scén. Obrazy tak promlouvají k současnosti a jasně odkrývají režisérův interpretační klíč.

35 %, více mi sedla klasičtější režie v NdB.

Pro mne poněkud přeceněná inscenace. Ale nutno přiznat, že z jeviště jde nevídaná energie a z některých scén mrazí. Z některých scén je ale jednomu i trapně...

Znepokojivý a velice současný Shakespeare. Všichni herci jsou skvělí.

Nechápu, co je na tom provokativního. Za mě jenom pocit navršené nudy a zdlouhavosti. Herci se snaží a snaží, ale když režisér nemíří u žádné postavy jinam, než k sexuální motivaci, co s tím nadělat. Reakce diváků dost chladné.

Opět jeden režisér, který si myslí, že je geniálnější než Shakespeare.
Vybrání jediné linky, mužské chlípnosti, z mnohovrstevnaté hry se dá ještě přežít. I řvoucí hudba dokreslující nechutnost nás mužů je při tomto úzkém zaměření inscenace pochopitelná. Zdaleka nejhorší ovšem je, že představení vůbec nedrží pohromadě. Nejvíce díky scénám prodlužovaným nad míru únosnosti. A tak se i přes dobré výkony herců hlavních postav brzy dostaví nuda a šeď. Režisér si toho byl nejspíše vědom a tak raději ani neudělal v inscenaci přestávku.
Rozhodně nejhorší představení mého života.

Hutné představení bez prázdných mometů, tzn. nepřemýšlela jsem nad tím co si dám v divadelní kavárně po děkovačce. Tereza D. je úchvatná, její herecký projev je opravdu dechberoucí, její střihy a naplněná ticha! Jan Vlasák také podává přesvědčivý výkon. Od Jana Klaty jsem doposud nic neviděla, ale dle mého vnesl na Palmovku svěží vítr a progres. Pro herce musela být spolupráce s ním velmi obohacující, a ta dřina, která za představením stojí se dostává do diváckých řad. Lze spekulovat nad mírou kontroverze. Co je pro někoho moc, pro druhého málo je. 75%

90% pro T. Dočekalovou, dost procent i pro zbytek souboru. Rušila jen režie. Tam kde se pan Klata držel Hilského, jsem bděle hltala každé slovo a viděla přesahy Shakespearova díla do dnešní doby, neboť lidská povaha se ani léty nemění. Tam, kde se snažil o "přesah" nekonečnou hudbou, exhibicí, vulgaritou a nahodilostí vlastních textů, které by W.S. třeba i slyšel rád, ale nejsou jeho, jsem často myslela na to, kolik je asi hodin, jak se to těm hercům asi hraje a co na to asi říkají starší diváci kroutící hlavou přede mnou. Svět, jak ho vidí pan Klata, není světem ve kterém žiji já.

85 %. Strhující jevištní výkony, nejvíce svým talentem zaujala Tereza Dočkalová :)

Herecky vykon Terezy Dockalove byl uchvatny. Predstaveni zajimave. Jedine co hodnotim negativne jsou 2 hod. bez prestavky, vzhledem k uplne zbytecnemu prodluzovani nekterych momentu (situaci), napr. Terezy D. zachvat nebo souloz..

Toto představení je prostě jiné. Jan Klata je jiný a proto je toto představení tak kontroverzní. Asi se na to člověk musí dívat z jiného úhlu pohledu a pak najde to, co je ve hře pouze v náznacích a pochopí, oč tam jde. Ke klasice to má opravdu hodně daleko, ale za vidění to stojí.

Tak toto divadlo je velké zklamání. Má vše, co by mohlo znamenat skvělé představení - výborný originální text ve skvělém překladu, skvělé herecké výkony, nadupaný hudební doprovod a i spoustu zajímavých a originálních nápadů. Bohužel celkově se režisérovi podařilo to celé naprosto vyprázdnit, až uvnitř nezbylo nic, celé to bylo odcizené, průhledné, plytké. Pro tak velká gesta v provedení včetně dlouhých kontroverzních scén musí na pozadí stít silná myšlenka, musí to zkrátka celé držet pohromadě, což se tady nepodařilo. Výkony herců byly skvělé, ale celou dobu mi jich bylo jaksi líto.

Můj šálek čaje to rozhodně nebyl. Potenciál to mělo, upozornění na problém "šokem" není to, co mi vadilo.
Některé postavy byly uplne zbytečné a nevýrazné (banán, plačík, transsexuál). Setrvání v pozici na dlouhou dobu (záchvat na začátku, soulož, poslední scéna, ...) bylo nudné. Zbytečně prepálená hudba na dramatičnosti nepřidala, spíše mě z ní bolela hlava.
Ráda bych vyzdvihla herecký výkon Terezy Dočkalové - ten byl na jedničku.

Divák je zaplaven vulgaritami a lacinými akcemi jako pálení lejster, které zasmradí jeviště i hlediště na dlouhé minuty, nebo hlasitou hudbou na hranici prahu bolesti. Při emotivním dialogu Angela a Isebele je krásný text Hilského překladu poztrácen potřebou hrdinky v kostýmu jeptišky si zapálit. Vystoupení transvestity rozděluje inscenaci na dvě různá show. Za tu jeho bych i připlatil, ale jinde a jindy. Přestávka není, to by se dost diváků vytratilo. Jestli chtěl režisér nastavovat zrcadlo, tak tady se zrcadlí až až. Ale výkon T. Dočkalové v roli Isabele je úchvatný (až na tu cigaretu).

Jan Klata je nepochybně originální umělec, avšak jeho snaha protahovat dobu scén nad únosnou hranici se nesetkává s pochopením. Nevyznívají ani silné motivy, na které se odvolává, jelikož se divák začne nudit v boji sám se sebou, aby neodešel. Hra počítá se znalostí angličtiny diváka a dokresluje svůj děj až příliš hlasitými zvukovými efekty.
Velká poklona patří hercům, kteří každým pohybem prokazují svůj um. Neuvěřitelný výkon Terezy Dočkalové i Jana Teplého je to jediné, proč člověk na konci tleská.
Nejhorší představení mého života, doufám, že se divadlo nebude ubírat nadále tímto směrem.