Jirkan

1.7. 2018: Méně známá hra. Najdeme v ní kousky či podobné motivy z jiných WS komedií. Co takové množství diváků vede na takový titul jít a ještě venku (a přiznejme si, že ne všichni jsou "divadlomani")? Velký prostor ubírá možnostem rozehrát některé detaily. Podařil se zvuk.

Krotký Pitínský ve své expresivnosti. Velmi zajímavé obsazení, které funguje (především Fialová, Durnová, Janošek). Podařená scéna, hudba. Mělo to spád, s chutí jsem celý děj sledoval a myšlenkami neodbíhal pryč. Nepodbízelo se to. Za mne to byl příjemný večer.

24.6. 2018: Nejsem si jistý, jestli si záměr autorů rozumí se záměrem autorů jevištní interpretace. Řekl bych, že v obsahu je více nadsázky. Co se tu nepovedlo je choreografie. Scéna je velmi jednoduchá. Po hudební stránce je to ale zajímavý kousek. Zaujala mne Leni v podání Veroniky Veselé. Epizodní postava, ale nešlo ji přehlédnout a v tu chvíli máte pocit, že vidíte velké muzikálové číslo. Podařenější je druhá část představení, kde se do toho opřela i sama hlavní představitelka, Alžběta Bartošová. Až si říkám, jestli ta její určitá "úspornost" v první části není záměrná.

17.6. 2018: Přílišná stylizace kostýmů na první dobrou prozrazují charaktery postav. Řada scén či výstupů pouze načrtnuta povrchně. Jindy, kdy se to střetává s antikou, je to až směšné. Špatný výkon D. Matáska. To je všechno pomyslná jedna miska vah. Pak je tu vydařená scéna, hudba. Zajímavá K. Winterová. Využitá příležitost J. Strykovou. Velmi zajímavá dramaturgická práce (škrty, když si pročtete text v programu). A to vše ještě podtrženo překvapením do jak politického textu se D. Špinar pustil... celek ale rozpačitý.

8.6. 2018. Tak jsem stihl alespoň derniéru, abych viděl všechny tři Kauzy a jsem rád. Myslím, že tato je nejpovedenější. Mám rád inscenace, kde se humor (a mnohdy až trapný) střídá s momenty, kdy mrazí. Navíc všichni jsou zde dobří, ale P. Beretová a L. Příkazký jsou velmi fungující dvojka. A ještě jednou navíc: vidět v jednom týdnu P. Beretovou jako Lakmé ve Spalovači a pak jako Salome je divadelní zážitek. V obou rolích je zajímavá, přirozená a uvěřitelná... wau...

26.5. 2018 - Brno (85%): Nejprve se to tváří jako cirkus (v sauně, díky počasí) a pak změna! Groteskní příběh v naprosto realistickém provedení díky zvuku, dotáčkám, loutkám, nápadům... Nejsem příznivce doslovných výkladů a jevištní pravdy, ale tady to sedlo a fascinovalo a bavilo a nadchlo! Neřešíte příběh, ale necháte se fascinovat obrazem... Pozve někdo Formany do Laterny, která by potřebalova podobnou injekci?...

4.6. 2018: Ze začátku nápaditá inscenace, ze které se ale pro mne trochu vytrácelo napětí. Na druhou stranu někdy poměrně trefně (nebo i drsným humorem) parafrázuje obsah se současnou situací, společností. Symbolů v této inscenaci je až přemíra. Ze začátku rušivá scéna (ale s výborným nápadem) své opodstatnění dostala v samotném závěru. Vedle Martina Pechláta, který hraje po svém a nekopíruje film, zmínit musím Pavlu Beretovou. Její výkon mne překvapil a bavil nejvíce.

22.5. 2018 (85%): Divadelní blaho podpořeno netradičním řešením prostoru. Soubor opět dokazuje, že umí nejen hrát, ale i hudebně je dost založený. Herecké výkony jsou takové, že žádná z postav vám pak zpětně nezapadne v paměti (ovšem Petra Špalková je dvojnásob nezapomenutelná). Vizuální a zvuková stránka této inscenace mne bavila tolik, že jsem spíše litoval, že je to tak krátké. (A zase jsme u tématu většího množství antiky na našich jevištích...)

16.5. 2018: Vtipná scéna, velmi vydařený začátek, nápadité některé skryté vtípky a odkazy, zajímavé herecké výkony shazuje velká míra nápadů, které můžete třeba i trochu přehlédnout nebo v tu chvíli si nevšimnout jejich významu. Konec nebyl také moc vydařený (jasný). Publikum poměrně rozpačité, několik diváků odešlo během představení, další část odešla místo děkovačky. Pokud to vezmu tady a teď: bavil jsem se, s odstupem času je dojem rozpačitý, ale i takový výsledek může divadlo mít, proč ne... A Truffaldino je zpět a v naprosto dokonalém podání :-)...

9.5. 2018: Zdařilá skládačka různých situací a momentů. Rychlost místy až neuvěřitelná, ale jde to s dobou. Záleží také trochu na pohledu diváka, jeho názoru, tématech, která sám řeší. Pak je možné dělat závěry o čem to je. Je tu naprosto skvělé obsazení! Mám rád divadlo, které nemá jen jednu vlnu a dá toho více (smích, dojetí, napětí, nesouhlas...) a tady je toho vrchovatě. Je jedno s čím z toho nesouhlasím, co mi přišlo moc a co se naopak trefilo. Dalo mi to řadu témat a ještě nad tím při psaní komentáře přemýšlím...

4.5. 2018 - Divadlo v Celetné: Nápaditost ve scéně a některých doprovodných akcí, jako je zvuková kulisa, se úplně nestřetávají s vykreslením postav. Možná za to trochu může hostování na jiných prknech než jsou ta domácí. Třeba i já jsem neměl den... Na druhou stranu některé menší role, jako je ředitel, jsou přesné a uvěřitelné. Ještě nad tím přemýšlím a to asi taky není špatná cesta...

2.5. 2018: Této inscenaci se nedá odepřít originalita scénického pojetí, herecké výkony (včetně tzv. company) a důkladné dotažení některých momentů (které často doplňují inscenaci humorem). S celkovou délkou jsem neměl problém, ale bylo vidět, že řada diváků byla opačného názoru. Možná by se dalo škrtat, to musí posoudit jiní. Výtek by se dalo najít mnoho, ale o tom to není. Viděl jsem něco jiného, provokujícího a zároveň fascinujícího, fungujícího a promlouvajícího. Vyvolává to řadu otázek o tom jak inscenovat tento text a zda takové pojetí je vhodné pro ND... Umění je živé...

22.4. 2018 - Divadlo Archa: Ve velmi krátké době jsem se přesvědčil, jak jsou režie J. A. Pitínského nápadité v propojování různých textů, stylů, žánrů a fungují jako celek. Když k tomu připočítáte velmi dobré herece, jako v tomto případě, pak je to divadelní zážitek. Matka baví a jiskří, Služka je dějově trochu utahaná, Panna překvapila. Trávím to ještě dlouho, abych byl schopen přesněji vyjádřit pocit z toho, co jsem viděl a zažil ten večer...

20.4. 2018: Je mi líto, ale nelze jinak hodnotit, než málo procenty. Až na výkon Z. Kronerové, K. Mendeho a L. Přichystalové nefungoval ani obsah, ani výprava... O některých hereckých výkonech raději pomlčet. Přitom ta komedie má potenciál... a možná se jen potvrdilo, že poetika tohoto divadla mne neoslovuje...

11.4. 2018: A dělal toto opravdu Jan Nebeský? Několik jeho inscenací jsem viděl a toto vybočuje z jeho konvencí (mého očekávání). Naprosto jasný příběh bez scénických nebo významových zásahů s velmi dobrou hereckou interpretací. To, že hlavně první část působí jako groteska není na škodu, naopak to podtrhuje chování hlavní představitelky = Nora je panenka. O přestávce jsem zaslechl rozhovor o tom, jak starý ten text je a jak je aktuální. Ano, souhlasím a v podání Divadla pod Palmovkou je navíc divadelním zážitkem.

9.4. 2018: Snaha dostat co nejvíce dění s velkým množstvím postav a prostředí pomocí dynamického střídání do únosné délky (a i tak je to pro některé moc) trochu brzdí herce. Některé postavy jsou načrtnuté či karikaturní. To dobře ovládá J. Maryško, V. Křížová a J. Satoranský. Poměrně velký mimický sbor téměř nesleze z jeviště. Jednoduchá scéna. Nápad skříní může někomu připomínat rčení o kostlivcích nebo měšťanské domy či hradby. Celek si drží slušnou úroveň a není přehnaně patetický nebo melancholický.

(Zvědavost, tématicky mne to neoslovuje, takže objektivnost je trochu stranou.)

6.4. 2018: Zdařilé propojení třech textů... přehlednost, spád, ořezáno na minimum a přesto to funguje... Mírová konference, opuštěný vagon kdesi, koncertní sál... politika, rodinné vztahy, pomsta... Pitínský... neotřelost, emoce, drama... děsivě aktuální... maximálně využitý chór... H. Čermáková, J. Tomečková, T. Kotrbová, M. Bačíková, J. Drgová, E. Daňková, M. Kalužíková a M. Marcilisová = které jiné divadlo má tak výraznou dámskou šatnu... škoda těch neobsazených míst... škoda těch, co o přestávce opustí divadlo... ZÁŽITEK!

(Často se v poslední době inscenují antická dramata...)

4.4. 2018: Rozpačitý dojem. Zvláštní je nazvučení celé inscenace. V místech psychického nebo fyzického mučení Paula se publikum často směje, nedochází k napětí. Výkon Petra Štěpánka tomu moc nepomáhá, nevěřil jsem. Druhá část inscenace byla více dynamická. Zajímavě se pracovalo se scénou (která je hodně realistická). Zapojeny zajímavé efekty (až filmové). Závěrem hodnocení: Zlata Adamovská - ano! Převálcovala na jevišti vše, co se dalo a ovace na děkovačce byly zasloužené. Její obsazení byla velmi dobrá volba.

2.4. 2018: Další "dokudivadlo". Co mne na této inscenaci bavilo je to, že vystupování z rolí neshazuje celý děj, ale patřičně ho komentuje. Snaha do krátkého času nacpat spoustu faktů a situací se velmi dobře vyrovnává se střídáním scén a i postav. Všechny postavy jsou zahrané tak, že baví, nenudí a věříte jim. Inscenace nenabízí jednostranný pohled na Čapka a jeho dobu - to je další plus. Zajímavý je i samotný závěr. (Přesto si myslím, že cílové publikum je spíše ze školních lavic.)

28.3. 2018: Tak trochu divoká jízda světem detektivních románů připomínající autorku A. CH. Dianiškova bizardnost s humorem mne blízkým. Hříčka divadla. Proč ne? Navíc nápaditá inscenace co do práce s prostorem, co do režie a především hereckých výkonů. Zažít toto po náročném dni je dobití baterek na maximum. Pokud to, co baví herce baví v tu chvíli i publikum, co více si přát. (Opakování bude...)

23.3. 2018: Vděčný kousek pro pobavení publika. Bude to mít úspěch i na zájezdech. Naštěstí to nevsází jen na humor ve dvousmyslech. Při repríze došlo i k několika vtipným kolizím, takže diváci mají bonusový zážitek. Některé pointy krásně využité, něco je zase trochu navíc. Závěr trochu (vtipně) "hororový"... A proč toto vidět? Nevyčerpatelná energie Patrika Děrgela, který nesleze z jeviště a "husarské" kousky Lukáše Příkazkého!

21.3. 2018 (75%): Vizuální, obrazové, dekadentní, metaforické, symbolické... Po této stránce mne inscenace bavila. Atraktivní pro mne byl i pohled na celou věc ze strany manipulace společnosti s jedincem a jednice se společností. Co dál překvapí a baví je Ondřej Kraus. Odcházel jsem s pocitem pěkného divadelního večera.

Jen mne tentokrát překvapovalo publikum. Přišlo rušící, špitající, pohoršující se nad homosexualitou v ději, hlavou kroutící (s názorem: kdo to nečetl, neorientuje se v ději). Pro některé toto pojetí bylo dokonce až příliš abstraktní (náročné).

19.3. 2018: Text trochu přetéká situacemi, které trochu zavání kýčem. Malé klišé. Nepodařený závěr (ne vinnou interpretace). Je to model, který může najít uplatnění v jakémkoliv rodinném vztahu. Je tam několik velmi podařených vtipů. Ovšem velmi hodnotná je zde práce obou protagonistek. Jejich přístup, souhra a zápal všechny nedostatky textu obrací a co mne na tom bavilo (vedle toho mikroskopického dívání se pod jejich hereckou pokličku) je fakt, že pro mne ani jedna nebyla úplnou "hrdinkou chvíle", ale podle situací se jejich role obrací. Obě jsou důvod proč si na toto do divadla zajít.

16.3. 2018: Na jednu stranu jsem měl trochu problém se dostat do děje. Na straně druhé musím uznat, že je to zajímavá inscenace tím, jak dokáže využít svou scénu na malém prostoru. Co ale hlavně hodnotím na této inscenaci pozitivně jsou herecké výkony "nové herecké generace". Často se setkávám s názorem, že mladí herci nemají to "kouzlo" jako dřív, ale ono to dá nějakou práci a potřebuje to čas a o lidech z této inscenace určitě uslyšíme. Jejich práce mne hodně bavila.

12.3. 2018: Velmi dobrá divadelní práce trochu naráží na nejasný žánr mezi dokudivadlem a detektivkou... Do jaké míry to ovlivňuje text či režie?
Podstata inscenace:
1) Je to o vztazích, respektu, intrikách, ženách na vysokých (zajímavých) postech a přístupu k nim... (a může to být jakákoliv společnost a řešit jakýkoliv problém nebo objev).
2) Objevení zajímavého textu a autorky a odvaha Kašparu do toho jít (jako soukromé divadlo, fandím tomu).
O výkonu E. Elsnerové se tu určitě ještě bude psát. Šel jsem s její postavou, fandil jí... Díky za příjemný večer.

9.3. 2018: Skutečná událost protknutá drastickou komikou a nadhledem. Zároveň vtipným pohledem ze stran všech účastněných a jak to občas T. Dianiška dělá - s hořkým koncem, kdy vám úsměv tuhne. Takové divadlo mne baví. Hlavním důvodem, proč toto vidět je herecká práce tří herců. Tomáš Kobr vás odzbrojí svou ironií a nadhledem. Václav Neužil překvapí svou jemností a přesvědčivostí v hlasovém a pohybovém projevu. Lenka Krobotová je jiná, než ji můžete znát z jiných projektů. Její projev je nejvíce na hraně stylizace a perfektně balancuje (pointuje). Strhla mou pozornost.