PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Anežka Kotoučová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (231)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 20.11.2024)
Režie mladého Tomáše Loužného se ve Stavovském divadle soustředí zejména na skvělou práci s herci. Denisa Barešová podává mimořádný výkon, po celou dobu neopustí jeviště a přesto náročnou roli zvládá s neuvěřitelnou lehkostí a nadhledem. Na druhou stranu mi režijní pojetí přišlo poněkud tlačené na efekt na úkor snahy proniknout více k titulní postavě a jejímu uvažování. Absence dramaturgického výkladu je tu bohužel více než patrná. Bourání čtvrté stěny je nápadité jen potud, pokud se na diváka velmi lacině nepomrkává ohledně cen energií či mazání koz medem. Jinak se ale jedná o relativně zdařilou inscenaci se zajímavou scénou i hudbou.
65%
65%
(zadáno: 7.12.2023)
Když se audiovizuální opulence SKUTRů setká se silným a nádherným textem, vznikají z toho většinou podařené kusy. Hamlet je poctivou, propracovanou inscenací s minimem inovací, jež by mohly diváka podráždit, přičemž duo režisérů akcentuje zejména ambivalentní téma odplaty za cenu smrti nevinných. Vyzdvihla bych působivou a stylovou scénu (houpačka, tribuna), která pracuje s hloubkou jeviště ND, krásné kostýmy Simony Rybákové a výbornou hudbu. Z herců mě nejvíce oslovila Berenika Anna Mikeschová, vynikající zejména ve scéně zešílení Ofelie, naopak slabší mi přišel Filip Březina. Inscenace vděčná pro místní publikum i školy.
75%
75%
(zadáno: 28.6.2023)
Shakespearova vrcholná sváteční komedie je okouzlující ódou na lásku, svobodu a přírodu, a poskytuje tak mnoho možností k zajímavému výkladu. Pojetí Jakuba Nvoty však nepovažuji za příliš podařené. Představení je nekoherentní (na premiéře to bylo posíleno i vracejícím se deštěm), téměř nudné a chybí mu jiskra. Jinak dokonalé autorovo dílo je zbytečně "obohaceno" o laciné scény typu sebeuspokojování se basovým smyčcem atd. Herecky překvapil Vašek Matějovský, který má se zkušenou a výbornou Lucií Štěpánkovou nečekaně dobrou chemii. Scéna, hudba ani kostýmy úplně nenadchly. Nevydařený je i nemastný neslaný konec. Velká škoda.
(zadáno: 9.5.2023)
Dejvičtí tentokrát zapluli do vod pro ně méně obvyklého žánru autorského muzikálu/černé komedie, a je nutné říct, že se jim to povedlo na výbornou. Kde je ta ryba? je černohumorná groteska se skvělými hudebními čísly. Na hercích je vidět, jak si to moc užívají, vyniká Simona Babčáková, Antonie Formanová i Jaroslav Plesl. Že inscenace vznikala v autorském kolektivu poněkud živelně je poznat na jisté zpřeházenosti a chaotičnosti scén, ale ničemu to nevadí. Navzdory závažnému tématu je inscenace výrazně komediální a oddechová, nikoli však pod úroveň. V DD vznikl další divácký hit.
(zadáno: 5.5.2023)
SKUTŘi ve své první režii v nové pozici rozehrávají ve Stavovském divadle monumentální drama akcentující tehdejší i dnešní rozvrácenost některých romantických vztahů ovlivňovaných sobeckostí, manipulací a pomstou. Režiséři mají s adaptací děl epistolárního charakteru zkušenosti, zde jsem však postrádala jejich tradiční vynalézavost či nějaký wow moment. Představení se tak neúprosně táhne a text by zasloužil proškrtat. Saša Rašilov hraje jako o život, Valmonta jako prototyp svůdníka si však představuji jinak. Výborná je ale Jana Pidrmanová a její linka, která je nejpůsobivější. Tradičně skvělá scéna a hudba. Stojí za vidění.
65 %
65 %
(zadáno: 3.5.2023)
Rozhodně smysluplně aktualizovaný Lorcův text, byť z originálu čerpá inscenace jen vztahový trojúhelník a téma bezdětnosti titulní postavy. Právě tato v i dnešní době velmi citlivá problematika divákem po celou dobu silně rezonuje, aby jej dovedla k nevyhnutelnému závěru. Inscenaci Mariána Amslera pozvedá skvělý text, výborně gradující děj, působivá scéna i hudba a herecké výkony, zejména Viktora Dvořáka a Niny Horákové. Palec nahoru za velmi aktuální a přesto v rámci divadelního prostoru spíše vzácné téma.
(zadáno: 28.4.2023)
"A já nesmím svůj lid připravit o jeho vítězství! - "Ani o jeho mrtvé, že?"
Michal Dočekal vytvořil v MDP další povedenou aktualizaci klasického díla. Poměrně těžkopádný a tezovitý Čapkův text transformoval do velmi svižné, zkrácené moderní inscenace, která je v dnešní době vzhledem k pandemii koronaviru a probíhající válce bolestně vypovídající a aktuální. Dvojrole Maršála a Galéna je dobrým nápadem, neboť jsou si tyto postavy velmi podobné, usilují o rozdílné cíle, avšak podobně extrémními metodami. Miroslav Donutil mě příjemně překvapil, byť je znát, že tak náročná role jej přece jen již poněkud zmáhá.
75%
Michal Dočekal vytvořil v MDP další povedenou aktualizaci klasického díla. Poměrně těžkopádný a tezovitý Čapkův text transformoval do velmi svižné, zkrácené moderní inscenace, která je v dnešní době vzhledem k pandemii koronaviru a probíhající válce bolestně vypovídající a aktuální. Dvojrole Maršála a Galéna je dobrým nápadem, neboť jsou si tyto postavy velmi podobné, usilují o rozdílné cíle, avšak podobně extrémními metodami. Miroslav Donutil mě příjemně překvapil, byť je znát, že tak náročná role jej přece jen již poněkud zmáhá.
75%
(zadáno: 23.4.2023)
Velice příhodné představení pro ty nejmenší diváky. Inscenace dotažená do všech detailů (zázemí, organizace, doprovodné materiály), se skvělou hudbou a vnímavými a flexibilními tanečníky, kteří citlivě a trpělivě interagují s dětským publikem. Možná jen těch upozornění, co vše děti nesmí, bylo příliš, ale na druhou stranu je to vzhledem k situaci pochopitelné. Rozhodně stojí za vidění i opakovaně. Jako první krok do divadelního světa je Batolaterna pro děti ideální.
(zadáno: 3.4.2023)
Podařené podobenství na téma lidské krásy, osobnosti a identity. Pro čtyři herce jistě není jednoduché přepínat bleskově mezi jednotlivými rolemi. Představení je správně odlehčené, byť je jeho problematika vážná. Jen té absurdity už je místy moc a člověk se může trochu ztrácet. Poselství je však podáno zřetelně a sympatickou formou.
65%
65%
(zadáno: 29.3.2023)
Hru režiséra Jana Horáka považuji za dosti slabou. Kdo nic neví o životě a osobnosti Sylvie Plath, může se velmi snadno ztratit v nepřehledné změti fragmentárních textů a úvah. Představení je pro diváka náročné a občas vlekoucí se. Rovněž konec je naprosto nepochopitelný a v kontextu zbytečně hlasitý a rušivý.
Ovšem, co schází hře, kompenzuje zcela fascinující výkon Pavlíny Štorkové. Hypnotizujícím způsobem přechází mezi nejrůznějšími polohami složité osobnosti Plath a samotným herectví ji přibližuje lépe než jí citovaný text. Na představení se tak vyplatí zajít především kvůli ní.
Ovšem, co schází hře, kompenzuje zcela fascinující výkon Pavlíny Štorkové. Hypnotizujícím způsobem přechází mezi nejrůznějšími polohami složité osobnosti Plath a samotným herectví ji přibližuje lépe než jí citovaný text. Na představení se tak vyplatí zajít především kvůli ní.
(zadáno: 20.3.2023)
Velice povedená tragikomedie o rodičovství ze současnosti, která do dnešního Činoheráku a jeho repertoáru skvěle pasuje. Nápaditá scéna o pěti pásmech napomáhá svižnosti představení bez přestávky. Herecké výkony jsou výborné bez výjimky, mě nejvíce zaujala Lucie Žáčková v komické roli svérázné herečky.
75%
75%
(zadáno: 3.3.2023)
Představení jsem viděla před delším časem a zapomněla jsem jej tehdy ohodnotit, proto nyní jen stručně. Michal Dočekal dokázal šalamounsky a velice zdařile převést monumentální románovou fresku do divadelní podoby. Místy modernější prvky vůbec nevadí a klasické Tolstého dílo odlehčují. Potěšila mě zejména výborná hudba Ivana Achera a nápaditá scéna Martina Chocholouška. Závěrečná scéna u pingpongového stolu je dokonalá a je podle mě precizním vyjádřením poselství románu.
(zadáno: 2.3.2023)
Slavné české drama se do Zlaté kapličky vrátilo po poměrně krátké době a troufnu si říci, že v lepší formě. Martin Františák akcentuje v této bytostné klasice velice aktuální panoptikum typicky českých postaviček řešící své vážné i malicherné půtky a problémy. Klasické kostýmy i skvělá hudba Matěje Kroupy se sborovými zpěvy jsou v hezké symbióze. Z herců vyniká Ondřej Pavelka, který si svého Buška vysloveně užívá. Inscenace odsýpá a je na správných místech odlehčená. Představení je vděčné a málokoho urazí, zkrátka, klasika, která v ND může vydržet dlouho.
(zadáno: 22.2.2023)
Martin Františák v Rokoku vytvořil inscenaci mrazivou, dusivou, při níž Vám je fyzicky špatně. Neviditelného předkládá jako sugestivní psychologický horor, v níž se chladný kariérista Švajcar zamotává čím dál více do osidel degradujícího šílenství Hajnových. První polovina je opravdu děsivá, druhá pak zase dává na odiv skvělý a propracovaný výkon Petry Tejnorové (Soňa), jejíž postupující šílenství je zde líčeno skutečně realisticky, plíživě a nenápadně. Za zmínku určitě stojí i výborná, až filmová hudba. Přiznám se, že už dlouho mi nějaká inscenace nenavodila takový pocit, bravo! 87%
(zadáno: 13.1.2023)
Lehce nadprůměrná inscenace o vyrovnávání se se ztrátou. Navzdory tématu se nejedná o těžkou depku, nýbrž o civilní komorní drama odlehčené neustále konzumující sestrou hlavní postavy. Velmi dobré herecké výkony.
(zadáno: 8.1.2022)
Špinarova poslední šéfovská režie v Hlavní budově ND dopadla velmi dobře. Výsledkem je působivý pohádkový příběh určený pro dospělé a větší děti o síle lásky, jež není založena na zevnějšku druhého. Špinar pracuje s několika dobrými nápady, prostředí cirkusu na forbíně je osvěžující a nevtíravé, pojetí Zvířete s chůdami, akustickou rukavicí a černým sborem efektivní, vložené zpívání podařené. Určitě bych zapracovala na lepší akustice, Davidu Prachařovi nebyla polovina slov rozumět. Výborná hudba, scéna i herecké výkony. Kromě Prachaře a A. Fialové jsou skvělá i "siamská dvojčata" P. Štorková a M. Borová.
(zadáno: 27.10.2021)
Oproti svým předchozím hrám v ND nemá Frič u Vassy tolik možností filozofovat, tudíž se jde rovnou k jádru a obnažení rodinných vztahů a jejich totálnímu rozpadu. Text je vhodně přepracován a aktualizován, smysl tentokrát dávají i mikroporty, které navozují komorní pocit rozhlasové hry. Fričovi se znovu podařilo množství scén, stejně tak ale v některých okamžicích divák tápe po smyslu jevištní akce. Skvělé jsou každopádně herecké výkony: dominantní Zuzana Stivínová, Veronika Lazorčáková v neobvyklé poloze i skvělá Jana Pidrmanová jako prostoduchá Natálie. Lehce nadprůměrná inscenace stále komplikovaného autora Gorkého.
(zadáno: 21.8.2021)
Velice sympatická adaptace, která mi osvěžila vzpomínky na skvělý film. Propracovaná hudba, dynamické tempo a vynikající výkon Kamily Trnkové, která je v páru s Tomášem Dianiškou výborně sehraná a má nádhernou jevištní dikci. Z poslední části hlediště jsem ji na rozdíl od některých jejích kolegů slyšela na jistotu.
75%
75%
(zadáno: 4.6.2021)
Viděno v rámci letní scény na Kašperku. Po extrémně dlouhé divadelní pauze bych zhlédla s radostí opravdu cokoli, proto jsem zde mírnější. Inscenace není vysloveně nepodařená, ale nedokáže upoutat, je nekonzistentní a občas nudí. Nezachrání to ani Matouš Ruml, ani Milena Steinmasslová. Ale kašperská hradní scéna je skutečně působivá.
(zadáno: 15.9.2020)
Rozhodně jedna z nejkvalitnějších inscenací současného repertoáru DD. To nejlepší z civilního herectví souboru se zde snoubí s hravou a lehkou režií Jiřího Havelky. Obě části představení jsou velmi rozdílné, jak formou, tak obsahem, přesto je zde mnoho společných jmenovatelů, ať už jde o svědomí, lež či pravdu. Žádný z herců zde není nucen do protiúkolů, každý hraje tak skvěle a zúročuje ty herecké kvality, které jsou o něm známy, přesto ani jeden nijak nevyčnívá na úkor kolektivu. Skvělý útvar na pomezí stand-upu a dokumentárního divadla na základě hamletovské synopse. Divadlo, které jde na dřeň.
(zadáno: 2.9.2020)
Velké zklamání. Nudná hra přesycená nesčetnými zbytečnými vulgarismy a vulgaritou. To by bylo ale to nejmenší. V tomto dramatu jsou oba bratři tak zlí a tak nenávistní, že to vyvolává čirou depresi. Tak nepochopitelně "zlou" hru bez jediné špetky naděje jsem snad ještě neviděla. Herecké výkony také nejsou, navzdory zvučnosti jmen, žádná sláva. Oba herci notně zestárli a na role už se příliš nehodí. Marek Taclík má tendenci se často odbourávat a absolutně mu není rozumět. Inscenace má svá nejlepší léta za sebou a je zralá na derniéru.
(zadáno: 25.8.2020)
Takhle si představuji kvalitní oddechovku. Vtipnou, ale bez zbytečných vulgarit a lacinností. S lehkým dějem nevyžadujícím přemýšlení, přesto s nosnými myšlenkami a názory. Můj báječný rozvod to vše splňuje. Ano, text není zrovna nějaký vrchol kvality, ale zato pomáhá udržet pozornost po celou poměrně dlouhou dobu monodramatu. Eliška Balzerová je nepřekonatelná, bryskně a s gracií přeskakuje do dalších rolí, v inscenaci je viditelně "zabydlená". Překonalo mé očekávání.
75%
75%
(zadáno: 6.8.2020)
Velmi obtížné hodnotit. Vajdička Hilského nádherný text osekal tak nemilosrdně, že zmizely nejen klíčové monology (Jak mistrovský kousek je člověk, Náš synovče a synu, Být či nebýt), ale hlavně většina důležitých dějových oblouků a motivace všech postav. Nelze tak pochopit vývoj Ofélie a její vztah k Hamletovi, u Gertrudy je zase až přemrštěně zdůrazňována mateřská láska hraničící s Oidipovským komplexem. Horacio jako Hamletovo alter ego nemá opodstatnění, byť vlivem něho je konec natolik neortodoxní.Jde tu spíše o zhuštěné rodinné drama, ale to v tomto případě nestačí. Malou kompenzací je vynikající hudba M. Novinského.
(zadáno: 29.7.2020)
Na Shakespearovu velmi hořkou pozdní komedii (hlavně kvůli jejímu konci) nahlíží Pitínský prizmatem duchovna a biblických symbolů, které však v naší ateistické společnosti příliš nerezonují (většinou nepochopená žába je zde symbolem plození dětí, ryba je jasná).Navzdory strohé scéně a naopak obvyklým křiklavým kostýmům Jany Prekové se však víceméně podařilo přiblížit ducha a mentalitu Shakespearovy doby.Raně novověké duchovno a expresivita se zde produktivně snoubí.Nelze zapomínat, že námět hry pochází z Dekameronu, proto ta zdánlivá roztříštěnost. Výborná A. Fialová, M. Durnová a O. Pavelka. Určitě stálo za shlédnutí.68%
(zadáno: 28.7.2020)
Komorní tragikomedie rozehrává motiv závislostí, ať už na drogách, alkoholu, či prášcích. Z hlediska komediálního je její potenciál velmi dobře využit, otázkou však je, zda vlivem neposkytnutí nějaké skutečné katarze a procitnutí jejím postavám dá něco více i samotnému divákovi. Téma je to totiž citlivé, problematické a rozšířené. Vyústění hry jaksi do prázdna a stále dosti nevážně člověku moc optimismu paradoxně nedodá, zvlášť má-li s problematikou zkušenosti. Každopádně vedle jednostrunného Vincenta Navrátila a Petra Stacha, který trochu bojuje s protiúkolem, jednoznačně vyniká Bára Štěpánová. Role jí velice sedla.
