Lady Macbeth z Újezdu

Děj Leskovy novely převedl D. Jařab ve své dramatizaci do Prahy 2. poloviny 19. století. Soustředil se na hlavní hrdinku Kateřinu a situaci, do níž se dostala, přičemž její jednání neodsuzoval ani neobhajoval. Režisérovu vizi N. Řehořová skvěle dotvořila, adekvátně podpořena ostatními herci a trojicí hudebníků. Inscenace zaujala atmosférou, mezi dialogy s delšími pauzami se vkrádal nezvyklý humor, jež se na první pohled mohl jevit jako kontrapunkt, ale fungoval jako významové obohacení. Rámec s potomky nápaditě „odkotvil“ téma z doby děje a vybídl k zamyšlení. (Viděno před derniérou, stopáž představení byla kratší.)

David Jařab, odborník na klaustrofobní rodinná dramata, bohužel nezúročil údernost lakonického Leskovova originálu a původní příběh v druhé polovině zcela odklání jiným směrem, který ani nedává valný smysl. Jen dvouhodinová inscenace, postavená na novele jednoaktové délky se tak neúprosně vleče, živá repetitivní hudba paradoxně uspává a herci nemají absolutně co hrát. To se bohužel týká i titulní Natálie Řehořové, která je pro hlavní hrdinku skvělou volbou, po celé představení neopustí jeviště a postupná proměna charakteru se jí daří výborně, inscenaci na tak vratkých základech však nezachrání. Více viz redakční recenze.

75%. Inscenace zdařile zachycuje kořeny zla. Není to žádná psychologická drobnokresba, přesto je to přesné vykreslení toho, jak silná frustrace může z obyčejného člověka udělat vraždící monstrum. Velko zásluhu na výsledku má N.Řehořová v hlavní roli, ale i podmanivý hudební podkres. Jak je u režiséra Jařaba zvykem, tempo je velmi pomalé, což zpočátku trochu brání proniknutí diváka do děje, ale nakonec si na to člověk zvykne. Potěší lehce cynický humor, který je v dialozích neustále přítomen. (více v článku na blogu)

Poslyšte morytát o strašlivých činech paní kupcové z pražského Újezda. Autorská inscenace, inspirovaná novelou Nikolaje Leskova (podle které vznikla známá Šostakovičova opera) a skutečným kriminálním případem, sleduje více plánů. Tím stěžejním je pohled na úděl ženy své doby a její bizarní přerod vedený emancipační touhou. Druhý je nadčasový a principiálně ukazuje důsledky toho, když člověku vezmete svobodu. Třetím asi má být: zvedněte oči k oknům, za nimiž se žilo i v dobách dávných - to úplně nevyšlo. Vyprávění se děje v psychologicky pomalém módu, v autentizující atmosféře, s důrazem na mysteria okamžiků.