Lámání chleba

Existence v době nesvobody. Boj s větrnými mlýny, tedy soudruhy, který nelze vyhrát, pokud se člověk nenamočí. Otázka bytí, víry, vlastního přesvědčení, kompromisů. Skvělý J. Erftemeijer v hlavní roli hraje postavu, jež skutečně žila, obdivuhodně skvěle, ostatní herci pak zdatně přispívají k celkovému depresivnímu vyznění příběhu, jež byl celý napsán podle skutečných postav a událostí, jak autor, pan Holcman, sdělil na besedě po skončení představení. A byť se u mě nedostavovaly téměř žádné emoce, viděl jsem silnou inscenaci. Respekt divadlu i všem zúčastněným! /16.11.2019-derniéra-Noc divadel/

Mé nadšení z první poloviny představení, především z části odehrávající se ke konci druhé světové války, během níž se atmosféra na jevišti dala krájet, bylo bohužel zkaleno druhou polovinou, kdy se děj již hodně vlekl a udržet pozornost byl prakticky nadlidský úkon. Epilog s namaskovanými stařečky měl asi vést k velkému zamyšlení a sebereflexi, ale vyzníval spíše extrémně směšně. Přes všechny zápory však nelze neocenit dobrý úmysl nastudovat takto obtížnou látku skvěle sehraným souborem Švandova divadla (byť se hrálo před poloprázdným publikem).

Odposlechnuto u šatny:
"A babi, fakt to tak bylo?"
"Nó...kdo zbytečně nedráždil, moh´ třeba i do Jugoslávie..."
Mimochodem, dědeček byl už v padesátých letech označen jako náboženský buřič, takže nikdy nebyl v Jugoslávii, ani nikde jinde. A u kostela v Jedlce taky stávali pánové s notýsky, ještě v osmdesátém devátém...
Skvělý Jakob Erftemeijer, dobře rozehraní Tomáš Červinek a Petr Buchta.

Tříhodinoví Rodáci+. Dobré dívadlo. Kouř byl.
Bál jsem se toho, protože Bratr spánku byl k nevydržení. Příjemně to překvapilo.

Pěkný, ale těžký kousek. Musím říct, že oceňuju, že režie dala prostor hercům, kteří s tou dobou mají společné leda prarodiče. Mladí to zvládli, mi se to líbilo, člověk si zase uvědomil, kam až režim umí zajít. Mělo by být povinné, protože lidi by si měli pamatovat, aby se z chyb učili. Scéna funkční, herci si s rekvizitami uměli poradit. Pouze bych hru trochu dřív ukončila, aby vznikl prostor pro dožití dojmů diváka.

Skvělé představení, má úžasný švih. Působivý příběh, výborný představitel hlavního hrdiny Jacob Erftemeijer.

I přes značnou délku, mi představení nepřišlo zdlouhavé, mělo své tempo a provedlo diváka více jak padesáti lety naší historie a nastavilo jim / nám i dost nekompromisní zrcadlo. Jsem vděčný, že společným úsilím tvůrčího týmu a hereckého ansámblu ve Švandově divadle vzniklo toto až bolestivě pravdivé představení. Děkuji.

Odvážné, nelehké téma, dobré herecké výkony. Hru bych trochu zkrátila a děj více "zhustila"

Vyborny Jacob Erftemeijer, pekna hudba i rezie.

Klobouk dolů před celým tvůrčím týmem, že mají odvahu se pustit do něčeho tak složitého a náročného, jako je právě Lámání chleba. Když to ale vezmu z diváckého pohledu, je to skutečně jen pro fajnšmekry. Skoro tři hodiny takovéhoto rodinného eposu vydrží v plném soustředění málokdo. Já měla v druhé půlce už velký problém s udržením pozornosti. Ale jinak nemám moc co vytknout, herci byli skvělí, výprava parádní, režie také...

Nadějný začátek se záchranou vojenského zběha, což mohl být docela zajímavý příběh, neměl bohužel žádné pokračování. První polovina byla spíše jak rozhlasová(a poněkud nudná)hra. Polopatisticky popisné historické reálie se spíše míjely s hlavními postavami. 40 % je hlavně za nasazení J.Erftemeijera, který byl jevišti téměř celou dobu a snažil se hrát divadlo, přestože nebylo moc o čem.

Existence v době nesvobody. Boj s větrnými mlýny, tedy soudruhy, který nelze vyhrát, pokud se člověk nenamočí. Otázka bytí, víry, vlastního přesvědčení, kompromisů. Skvělý J. Erftemeijer v hlavní roli hraje postavu, jež skutečně žila, obdivuhodně skvěle, ostatní herci pak zdatně přispívají k celkovému depresivnímu vyznění příběhu, jež byl celý napsán podle skutečných postav a událostí, jak autor, pan Holcman, sdělil na besedě po skončení představení. A byť se u mě nedostavovaly téměř žádné emoce, viděl jsem silnou inscenaci. Respekt divadlu i všem zúčastněným! /16.11.2019-derniéra-Noc divadel/

Mé nadšení z první poloviny představení, především z části odehrávající se ke konci druhé světové války, během níž se atmosféra na jevišti dala krájet, bylo bohužel zkaleno druhou polovinou, kdy se děj již hodně vlekl a udržet pozornost byl prakticky nadlidský úkon. Epilog s namaskovanými stařečky měl asi vést k velkému zamyšlení a sebereflexi, ale vyzníval spíše extrémně směšně. Přes všechny zápory však nelze neocenit dobrý úmysl nastudovat takto obtížnou látku skvěle sehraným souborem Švandova divadla (byť se hrálo před poloprázdným publikem).

Odposlechnuto u šatny:
"A babi, fakt to tak bylo?"
"Nó...kdo zbytečně nedráždil, moh´ třeba i do Jugoslávie..."
Mimochodem, dědeček byl už v padesátých letech označen jako náboženský buřič, takže nikdy nebyl v Jugoslávii, ani nikde jinde. A u kostela v Jedlce taky stávali pánové s notýsky, ještě v osmdesátém devátém...
Skvělý Jakob Erftemeijer, dobře rozehraní Tomáš Červinek a Petr Buchta.

Tříhodinoví Rodáci+. Dobré dívadlo. Kouř byl.
Bál jsem se toho, protože Bratr spánku byl k nevydržení. Příjemně to překvapilo.

Pěkný, ale těžký kousek. Musím říct, že oceňuju, že režie dala prostor hercům, kteří s tou dobou mají společné leda prarodiče. Mladí to zvládli, mi se to líbilo, člověk si zase uvědomil, kam až režim umí zajít. Mělo by být povinné, protože lidi by si měli pamatovat, aby se z chyb učili. Scéna funkční, herci si s rekvizitami uměli poradit. Pouze bych hru trochu dřív ukončila, aby vznikl prostor pro dožití dojmů diváka.

Skvělé představení, má úžasný švih. Působivý příběh, výborný představitel hlavního hrdiny Jacob Erftemeijer.

I přes značnou délku, mi představení nepřišlo zdlouhavé, mělo své tempo a provedlo diváka více jak padesáti lety naší historie a nastavilo jim / nám i dost nekompromisní zrcadlo. Jsem vděčný, že společným úsilím tvůrčího týmu a hereckého ansámblu ve Švandově divadle vzniklo toto až bolestivě pravdivé představení. Děkuji.

Odvážné, nelehké téma, dobré herecké výkony. Hru bych trochu zkrátila a děj více "zhustila"

Vyborny Jacob Erftemeijer, pekna hudba i rezie.

Klobouk dolů před celým tvůrčím týmem, že mají odvahu se pustit do něčeho tak složitého a náročného, jako je právě Lámání chleba. Když to ale vezmu z diváckého pohledu, je to skutečně jen pro fajnšmekry. Skoro tři hodiny takovéhoto rodinného eposu vydrží v plném soustředění málokdo. Já měla v druhé půlce už velký problém s udržením pozornosti. Ale jinak nemám moc co vytknout, herci byli skvělí, výprava parádní, režie také...

Nadějný začátek se záchranou vojenského zběha, což mohl být docela zajímavý příběh, neměl bohužel žádné pokračování. První polovina byla spíše jak rozhlasová(a poněkud nudná)hra. Polopatisticky popisné historické reálie se spíše míjely s hlavními postavami. 40 % je hlavně za nasazení J.Erftemeijera, který byl jevišti téměř celou dobu a snažil se hrát divadlo, přestože nebylo moc o čem.

Odposlechnuto u šatny:
"A babi, fakt to tak bylo?"
"Nó...kdo zbytečně nedráždil, moh´ třeba i do Jugoslávie..."
Mimochodem, dědeček byl už v padesátých letech označen jako náboženský buřič, takže nikdy nebyl v Jugoslávii, ani nikde jinde. A u kostela v Jedlce taky stávali pánové s notýsky, ještě v osmdesátém devátém...
Skvělý Jakob Erftemeijer, dobře rozehraní Tomáš Červinek a Petr Buchta.

Existence v době nesvobody. Boj s větrnými mlýny, tedy soudruhy, který nelze vyhrát, pokud se člověk nenamočí. Otázka bytí, víry, vlastního přesvědčení, kompromisů. Skvělý J. Erftemeijer v hlavní roli hraje postavu, jež skutečně žila, obdivuhodně skvěle, ostatní herci pak zdatně přispívají k celkovému depresivnímu vyznění příběhu, jež byl celý napsán podle skutečných postav a událostí, jak autor, pan Holcman, sdělil na besedě po skončení představení. A byť se u mě nedostavovaly téměř žádné emoce, viděl jsem silnou inscenaci. Respekt divadlu i všem zúčastněným! /16.11.2019-derniéra-Noc divadel/

Klobouk dolů před celým tvůrčím týmem, že mají odvahu se pustit do něčeho tak složitého a náročného, jako je právě Lámání chleba. Když to ale vezmu z diváckého pohledu, je to skutečně jen pro fajnšmekry. Skoro tři hodiny takovéhoto rodinného eposu vydrží v plném soustředění málokdo. Já měla v druhé půlce už velký problém s udržením pozornosti. Ale jinak nemám moc co vytknout, herci byli skvělí, výprava parádní, režie také...

Tříhodinoví Rodáci+. Dobré dívadlo. Kouř byl.
Bál jsem se toho, protože Bratr spánku byl k nevydržení. Příjemně to překvapilo.

I přes značnou délku, mi představení nepřišlo zdlouhavé, mělo své tempo a provedlo diváka více jak padesáti lety naší historie a nastavilo jim / nám i dost nekompromisní zrcadlo. Jsem vděčný, že společným úsilím tvůrčího týmu a hereckého ansámblu ve Švandově divadle vzniklo toto až bolestivě pravdivé představení. Děkuji.

Nadějný začátek se záchranou vojenského zběha, což mohl být docela zajímavý příběh, neměl bohužel žádné pokračování. První polovina byla spíše jak rozhlasová(a poněkud nudná)hra. Polopatisticky popisné historické reálie se spíše míjely s hlavními postavami. 40 % je hlavně za nasazení J.Erftemeijera, který byl jevišti téměř celou dobu a snažil se hrát divadlo, přestože nebylo moc o čem.

Mé nadšení z první poloviny představení, především z části odehrávající se ke konci druhé světové války, během níž se atmosféra na jevišti dala krájet, bylo bohužel zkaleno druhou polovinou, kdy se děj již hodně vlekl a udržet pozornost byl prakticky nadlidský úkon. Epilog s namaskovanými stařečky měl asi vést k velkému zamyšlení a sebereflexi, ale vyzníval spíše extrémně směšně. Přes všechny zápory však nelze neocenit dobrý úmysl nastudovat takto obtížnou látku skvěle sehraným souborem Švandova divadla (byť se hrálo před poloprázdným publikem).

Vyborny Jacob Erftemeijer, pekna hudba i rezie.

Skvělé představení, má úžasný švih. Působivý příběh, výborný představitel hlavního hrdiny Jacob Erftemeijer.

Odvážné, nelehké téma, dobré herecké výkony. Hru bych trochu zkrátila a děj více "zhustila"

Pěkný, ale těžký kousek. Musím říct, že oceňuju, že režie dala prostor hercům, kteří s tou dobou mají společné leda prarodiče. Mladí to zvládli, mi se to líbilo, člověk si zase uvědomil, kam až režim umí zajít. Mělo by být povinné, protože lidi by si měli pamatovat, aby se z chyb učili. Scéna funkční, herci si s rekvizitami uměli poradit. Pouze bych hru trochu dřív ukončila, aby vznikl prostor pro dožití dojmů diváka.