Betka_S

Fantastická zvuková a vizuální složka. Gabriela Míčová je výborná. Představení odsýpá a zejména v první části je atmosféra skutečně tíživá. Bohužel jsem se ale nedokázala naladit na obsahovou stránku.

Jakkoliv je nasazení Daniela Krejčíka obrovské a Adam Mašura je taky skvělý, adaptace mi nepřijde příliš zdařilá. Knihy Édouarda Louise jsou především vysoce politické a zrovna "Kdo zabil mého otce" je výborná obžaloba systému. Celá ta politická stránka je zde ale silně utlumená a zaniká ve všudypřítomném fňukání a vzteku. Zatímco knihu jsem četla jako zpověď emocionálně srovnanou, divadelní verze překypuje velmi silnými emocemi. Na jednu stranu chápu, na tu druhou mi to prostě nestačí.

Jakkoliv jsou herecké výkony velmi dobré, se SKUTRem se prostě opakovaně nesetkávám, co se interpretace a pojetí týče. Jejich Mistr a Markétka je hysterická karikaturní podívaná. V první třetině na mě až příliš. Mnohem více inscenaci slušely klidnější a intimnější scény Mistra a Markétky či Piláta. Délka neubližuje, příběh ubíhá a neubíjí pomalostí. Zaujalo mě zrcadlení postav v "současnosti" a "minulosti". Některé scény jsou bez kontextu vyloženě navíc, třeba zmíněné varieté.

Myslím si, že Mistr a Markétka není látka vhodná pro imerzivní divadlo. Dvě (s přimhouřením očí tři) nosné dějové linky netříští děj dost na to, aby nedocházelo ke shlukování diváků na malých prostorech, kdy, pokud nemáte ostré lokty, nevidíte a ani neslyšíte (a ani neprojdete, protože navzdory pravidlům diváci stojí ve dveřích a blokují průchody). Postavy spolu často mluví velmi potichu, takže není rozumět. Musím ale pochválit herecké výkony (za mě zejména partu kolem pana Wollanda) a atmosféru.

Mám spolek Pomezí moc ráda, baví mě jejich různorodé projekty. My se neznáme nabízí velmi individuální zážitek na pomezí divadla a LARPu a vyžaduje od diváka určitou míru zapojení. Myslím, že být pasivní se moc nevyplácí. Cesta je dobře popsaná (bloudila jsem jen trochu v Grébovce vinou rekonstrukce), časové úseky velkorysé, přidělená identita napomáhá imerzi, závěrečné setkání s herci i diváky třídí myšlenky. Myslím, že hodně záleží, jaká identita vám bude přidělena, některé jsou "více v ději". Pro příště bych asi s reakcemi zkusila více vykročit mimo komfortní zónu, abych si více zkusila být někým jiným. A asi teda půjdu znova.

Aktuální pojetí Polednice u mě bohužel příliš nefungovalo, jakkoliv byl Felix Slováček ml. skvělý. Lucie Černíková výborná. Mám k tomuto představení především nostalgický vztah - Kytici mám naposlouchanou, ale viděla jsem ji poprvé a nebyla jsem zklamaná. Jen škoda trochu ošizené scénografie.

Forma nad obsah. Vizuálně působivé, zajímavé řešení některých momentů, ale obsahově děsivě ploché. Odrecitované balady bez přidané hodnoty, hloubky, interpretace. Polednice vyloženě odfláknutá. Z hereckých výkonů mě nejvíc bavili Jan Bidlas a Radúz Mácha, recitující František Němec byl úžasně charismatický.

Urputná snaha držet se originálu nedovolí divákům zapomenout na to, že Vondráčková a Neckář jsou prostě jen jedni. Neuškodilo by jít trochu víc vlastní cestou, závěrečný vtip je prostě od princezny, která princovi sahá tak po ramena, vyloženě trapný. U inovací se nemohu rozhodnout, jestli mi vadily nebo ne, politických narážek je dost, ale Krausovi role sedí. Pěvecké i herecké výkony dobré.

Možnosti usazení diváků mezi sebe ke stolu byly rozhodně využity - bavila mě scéna i jednotlivé historky ze sibiřské výchovy. Herecké výkony velmi dobré, jen konec možná vyzněl trochu do ztracena, vzhledem ke zbytku hry.