Ivo Železný

Tímto kouskem Arnošt Goldflam oslavil své pětasedmdesátiny. A úspěšně. I když je to další a určitě ne poslední zevrubná etuda na dilema, které jednou provždy nejelegantněji uzavřela Ester Krumbachová: Lepší sněžný muž nežli žádný muž.

Další příklad výjimečně dobré a rozmanité dramaturgie Studia DVA,
tentokrát zatraceně hororový horor. A, jak jinak, perfektně po všech stránkách provedený.
5 (59.)

No, znamenitá. No, komedie. Bohužel typický ypsilonský mumraj, kdy se na nevelkém jevišti snaží směstnat třináct herců. Spíš je to jen ilustrace nebohatého a neobjevného textu, roztříštěná do, tuším, pětadvaceti obrazů a únavných přestaveb, které zabírají snad polovinu představení. Výhradně pro fandy Ypsilonky.
Ztracený večer. Kouř byl.
4 (57.)

Fakt zážitek. Výjimečná hra s tolika zvraty, uvěřitelnými, že by jinému, ne tak marnotratnému dramatikovi vystačily na pět her, dva výteční interpreti, tentokrát hrála výborná Jitka Ježková, co si víc přát. "Komorní komedie". Dejme tomu, ale jak už to u těch nejlepších bývá, s velmi vážným pozadím. Nenechte si ujít.
6 (58.)

A další výborný anglosaský, v tomto případě australský dramatik. Při výběru Agentury ADF a Studia DVA se záruka kvality opět potvrzuje. Soupeření a i přes něj přátelství dvou největších konkurentek, Heleny Ardenové a Elizabeth Rubinsteinové. Vtipný text, Perfektně zahraný, co víc si přát.
5 (56.)

Dvě sestry rekapitulují svůj život nad starými fotografiemi. Hořkosladký, jak to s životy bývá. Po všech stránkách dobré dívadlo.
5 (55.)

veřejná generálka
Svižné představení v překladu Martina Hilského. Samozřejmě vím, že v Shakespearově době i ženské role hráli muži, nic proti tomu. I plnovous u jedné z hlavních hrdinek se dal překousnout. Ale postupem představení se transvestitismus začal čím dál více objevovat i u mužských rolí. Smysl mi unikal. Přes to přese všecko dobré představení. Kouř byl.
5 (54.)

Po hodně dlouhé době německá dramatika bez krve a aspoň jednoho úchyla. Osvěživé. Navíc považte, komedie! Sice na základě ujetého nápadu, ale proč bychom to nepřipustili, je to dívadlo.
Zaujalo mě hlavně nijak nezdůrazňované dobové téma většinově přijímaného názoru, diametrální odlišného oproti názoru udiveného jedince. A osobně mě trochu rušilo stále se zrychlující míhání ženské postavy bez převleku z role do role, ale třeba třeba je to režijní záměr v duchu kusu.
5 (53.)

Dalo by se říct cudný příběh přibližování dvou lidí v pustině ve stínu možné rakoviny. Přesto skoro optimistický. Samozřejmě standardně dobře zahraný oběma protagonisty.
5 (52.)

Klasická solidní anglosaská, v tomto případě americká dramatika, na úrovni. Soupeření dvou starších dam sdílejících pokoj. Klasicky solidně zahrané, klasicky s překvapením na konci. Rozumně strávený večer.
5 (51.)

Mám k tomuto románu osobní vztah. Vydal jsem ho jako svou první porevoluční knížku a v dubnu 1990 jsem do Ruzyně Zdeně Salivarové, která s Josefem Škvoreckým přiletěla na první porevoluční návštěvu Prahy, dovezl ještě teplých pět výtisků. Pokud nejste pamětníci, vězte, že za sociku vydání knihy "normálně" nenormálně trvalo nejméně dva roky.
Jsem moc rád, že to bylo po všech stránkách výborné představení. Zdena Salivarová si to za svou dvacetiletou službu české literatuře na úkor vlastní tvorby zaslouží jako nikdo jiný.
Kouř byl.
5 (50.)

Téma adaptace psychiatrických pacientů na normální civilní život je zpracováno vícekrát. Viděl jsem například snad německý film.
Tentokrát s brilantním velmi uvěřitelným Martinem Hoffmanem, který vážné téma vyvažoval komikou anglického stylu, ale i s výborným Filipem Blažkem. Dívadlo jak má být.
5 (49.)

Moderní adaptace, a pro mě velmi zdařilá, což je naprostá výjimka (kromě hodně starých textů, kdy je to kvůli stravitelnosti nutné, což není tento případ).
Představení má spád, Luboš Veselý je v roli Cyrana brilantní, Natálie Řehořová v roli Roxany je také výborná, jen jí text dává mnohem menší prostor. Výjimečné představení. Z vážného oboru ve Švandově divadle nepamatuji druhé takové.
Kouř byl.
7 (48.)

Tak tohle je jiná Ypsilonka, která stojí za zhlédnutí. Zahráno, zazpíváno a zatančeno s viditelnou chutí ve velkém tempu. Alarmující je, že celkem jen něco přes tucet starších a zjevně platících diváků. Jinak hlediště zaplnili spolužáci z kterési střední školy. Tentokrát ve větším počtu. Kouř byl.
5 (47.)

Ne že by anglosaská dramatika (v tomto případě kanadská) byla bez Nutno vidět vždy zárukou kvality, ale v tomto případě, díky dobré dramaturgii, ano. A předchozí zkušenosti s Každý rok ve stejnou dobu.
A samozřejmě díky režii a výborným hereckým výkonům. Prostě to, co většina diváků bez ohledu na formální vzdělání v divadle očekává. Prostě dívadlo jak má být.
5 (46.)

Dívadlo v patriarchálním stylu Bolka Polívky, které zvládám jen v menších dávkách. Nicméně mě s ním protentokrát smířil výtečný výkon Vladimíra Polívky v těch chvilkách, kdy se dostal do popředí a mohl hrát. Zbytek protahované plácání o ničem.

Nesmírně příjemné překvapení. Můj asi první český muzikál. Neuvěřitelné tempo a rytmus. Označení rytmikál je plně oprávněné, tři hodiny v neuvěřitelném tempu. Klobouk dolů před režisérem a herci.
Kouř byl. Móře kouře.
6 (44.)

Tak tohle se nepovidlo. Ivana Chýlková a přidavači. Do přestávky úspěšná bezohledná podnikatelka s mobilem přirostlým k uchu, rozhodující o lidských osudech a házející statisíci. To Ivaně Chýlkové jde brilantně.
Po přestávce vyhozená a zlomená troska, spějící k dost nesnesitelně protahovanému zániku.
Vrtá mi jedno. Bolek Polívka v roli otce povstane z urny po přestávce do role terapeuta v blázinci a končí opět v urně. Pokud to byl hluboký režijní záměr, pro mě tak hluboký, že smyslu jsem nedohlédl.
4 (43.)

Nepamatuji, že by původní semaforské uvedení bylo takový nepřehledný mumraj nesouvisejících epizod a písní. Utkvěl mi z ní dokonale zahraný vrchní Vágner. Milan Kačmarčík v současném provedení vypadal, že ho napodobuje.
No nic. Chvályhodný pokus to byl, i když duchem semaforské to moc nebylo. No, vlastně vůbec. A kouř byl také.
4 (42.)

Taková sice umírněná, ale přece jen erc rakouská hra. Krve méně než obvykle, blázen jen jeden. Na rakouského dramatika fakt slabota.
Dotáhl to režisér. Prázdné velké jeviště, herci vylézající a odcházející krbem atd.
Takže další ověření stavu rakouské dramatiky na českých jevištích až po hodně letech.
Kouř byl.
4 (41.)

Tři komediální příběhy k plné spokojenosti mé a soudě podle délky a intenzity potlesku i ostatních návštěvníků.
5 (40.)

Studio DVA v Studio DVA - Kristof Magnusson - Kutloch aneb I muži mají své dny
Viděl jsem před lety v televizi, zřejmě to byl německý film z 2014.
Peripetie podle předpokladů, vše ostatní včetně hereckých výkonů v normě. Jen v normě.
Kouř byl.

4 (39.)
Peripetie podle předpokladů, vše ostatní včetně hereckých výkonů v normě. Jen v normě.
Kouř byl.

4 (39.)

Superlativy odshora dolů. Vynikající vtipný text, vynikající (samozřejmě) překlad Pavla Dominika, taktéž režie, herecké výkony včetně pěveckých. Zážitek. Výjimečný. Potlesk vestoje. Zasloužený.
6 (38)

Písničky V+W a Jaroslava Ježka jsou samozřejmě vynikající. Aspoň to. Jinak v tomto dívadle jsem téměř vždy pozoroval, že se víc baví jeviště než hlediště. Tentokrát mi připadalo, že ani jeviště. Celkem se člověk nediví, protože v třičtvrtěprázdném hledišti kromě nějaké školy, pozvané, aby tak nezelo, mohlo být tak deset patnáct platících diváků. Prostě si to odkroutili, aby už mohli ke krbu.
4 (37.)

Koupil jsem husu. Kouř byl.