Slamajak

Asi raději nebudu hodnotit text a la Barbie G. Gerwig (zbytečně doslovná, polopatická a prvoplánová rétorika ve stylu "pošleme teď všichni patriarchát do prdele"). Celkové pojetí fajn, zapojení queer performerů taky; z herců se mi tu strašně líbili Petr Jeništa a Jiří Svoboda, Martina Jindrová to utáhla skvěle a se ctí. Hudebně, vizuálně, scénograficky, kostýmově dobré, ale nic, co by utkvělo, posadilo člověka na zadek a tak dále - tomu se z technické stránky blíží asi jen Alyssa Dillard, záznam jejíhož zvukového doprovodu bych si klidně rovnou šel pustit na Spotify, kdyby byl. Koukám na tabulku "jak hodnotit", celkem přesně tu sedí 60 %.

Super scénografie a herci, celý koncept těžce ňuňu, klasicky nazábradlíovsky perfektně zvládnutý balanc vážného tématu a až překvapivé vtipnosti, kterého se mi nikde jinde takhle systematicky nedostává. A těžce se zamilovávám do Magdalény Sidonové a Dity Kaplanové (a do monsieur Vašáka už jsem zamilovaný dlouho). Někdy mi sice trochu unikal záměr některých scén nebo jejich (ne)provázanost, ale tak nějak se mi to prostě fakt líbilo a až šokantně hodně jsem se nasmál, takže suma sumárum, ano prosím, a možná se budu muset vrátit.

Skvělá inscenace, díky za první kontakt se souborem ústeckého Činoheráku, do Prahy vozit častěji prosím.

Tohle mě bohužel minulo. Příjemně podivné (stylizací, ne vždycky úplně jasnou kontextualizací postav aj.), ale možná podivné až moc. Klasicky skvělá Marie Štípková a výborná nová tvář Anežky Šťastné, ale Bohdana Pavlíková, zdá se mi, svou roli úplně neutáhla. Místy příliš uondané, často neschopné udržet pozornost nebo nedejbože pohltit. Zajímavé zvuky beze slov, ale písnička neutkvěje v paměti, scénografie dobře minimalistická, ale možná ne dost (obešli bychom se bez žehlicího prkna?). Zajímavě divný, sem tam celkem vtipný, ale vlastně ne příliš originální nebo pohlcující příběh; poprvé po dlouhé době nemám ponětí, co mi tvůrci chtěli sdělit.

Pro mě skvělé zahájení sezóny. Boží scénografie, perfektní Johana Matoušková a choreo, fajn hudební stránka, skvělé herecké výkony a souhra herců. Moje první setkání s Magdalénou Sidonovou a Ditou Kaplanovou, magnifique. Klasicky skvělá Jana Plodková. Cyklení ano prosím, místy sice pomalejší tempo a méně zřetelný režijní záměr, ale celkově super zážitek, možná opakováníhodný. Zas a znovu se mi potvrzuje, že když se chci zasmát, aniž by mi to přišlo trapný nebo hloupý, ale zároveň chci něco víc než se jen zasmát, DNZ je pro to ideální volba.

Premiéra: otřpytkování nahou performerkou, rozhovor pro-life vs. pro-choice, předčítání aktuálních zpráv o potratu, krátká choreo hereček s neurčitým významem, sesednutí všech k dlouhému stolu a řecký salát, předčítání části Lysistraty performerkami připomínající první čtenou amatérského divadla v Horní Dolní, odchod performerek a přehrávání audionahrávky rozhovoru o komplikovaném těhotenství. Nápad udělat moderně Lysistratu a vztáhnout k aktuálnímu dění na jedničku, pro alternativní divadlo až performance jsem všemi deseti, zážitek to jistě byl nový, ale celkově se to bohužel moc nepovedlo. Předem mělo být k dispozici víc informací.

Scénograficky, hudebně a herecky na jedničku, obecné pojetí (zasazení do prostoru, tři trojice postav plus dáma) se mi líbilo, ale celkově to pro mě nějak nefungovalo. Místy skvělé, místy rozpačité, místy nuda. Ale jsem rád, že jsem stihl derniéru a viděl jsem to.

Hlavní dojem: rozpačitost. Už text je pro mě rozpačitý, tak nějak se mi líbí hlavní myšlenka, ale tři tečky. Líbí se mi zpracování na jevišti, líbí se mi, že Nová scéna snese něco, z čeho je zřetelně znát, že za tím jsou primárně lidi z alterny, líbilo se mi, jak to místy dokázalo být dost vtipné, ale další tři tečky, skoro nulová využitost předmětů v ruce a... já nevím. Jako jak říkám, mně se to tak nějak líbilo, vlastně, asi, tak nějak, jakoby, ale prostě, já nevím, jsem z toho fakt na rozpacích. Bylo to trošku takový plácnutí do vody, ačkoliv se v předkreslených mantinelech daly házet supr žabky, nebo tak něco. Ale kdo ví, možná se vrátím.

Tohle se hodně povedlo. Na veřejný generálce se mi poprvý stalo, že mě vyloženě naštvalo, že to má přestávku, tak moc jsem se do toho zažral. Zpětně ovšem trochu dávala smysl, rozdělila první až komediální půlku od půlky druhé, komediální ani omylem. Naprosto totální herecký koncert úplně všech zúčastněných, skvěle minimalistická scénografie, fajn zvuk, konec... tak nějak adekvátně koncovatej. Vlastně mě moc nenapadá, co by se téhle inscenaci dalo vytknout, snad jen ta přestávka. Tohle si někdy budu muset zopakovat.

Tak trošku hot mess. Vypadá to hezky, ale na rozdíl od Krásky a zvířete Špinar(ové) to naštěstí zvládne víc než jen vypadat hezky. Jako obvykle zbožňuju Jindřišku Dudziakovou, snad poprvé se mi líbila Lucie Polišenská, Robert Mikluš taky celkem překvapil a Radúz Mácha je koťátko vždycky. Místy hodně vtipné, místy nuda, zpívánky mě neba. Oceňuju drobné nápady, od maškarní po astma Héry a naprosto dokonalý moment na konci, kdy Héra vystupuje z "mlhy". Některé nápady mi přišly krapet nevyužité nebo nedotažené, viz ústřední čísla a speed-dating. Ale tak jako fajn, jen znova to asi nepotřebuju.

To hlavně za Natálii Řehořovou a Marii Štípkovou, za živou hudbu a za scénu.

Scénografie & hudba za jedna. Poeova poetika v hezky zabalené kostce. Nejlepší módní přehlídka v dějinách ND. Elegantní spojení Laterny magiky, Činohry a Baletu ND. Právě balet člověka posadí na zadek hlavně ve zpracování Masky Červené smrti, Ondřej Vinklát je naprosto boží. V první třetině jsem byl na rozpacích, mluvené části ke mně nepromlouvaly a na abstraktní tanečky moc nejsem, a navíc ne vždycky mi - vystudovanému anglistovi a poeofilovi! - bylo jasné, co přesně že se to na jevišti děje, ale pak to tak nějak nabralo grády a olalá. Konec tuze pěkný. Doporučuje pět a půl havrana ze sedmi.

Víte co, soudruzi? Mně se to, pardon my french, fakt kurevsky líbilo. Naprosto to pohltí, místy jsem skoro bulel. Jsem rád, že jsem se na to včera trochu neplánovaně dostal a že už dlouho mám lístky na květen. S povděkem kvituju alternativně-antičinoherní elementy, jako byla ta scéna, kdy všichni sedí u stolu, mlčí (40 sekund? asi víc, že) a koukají do publika. Ano prosím, chci víc, budu se vracet. Zatím si tu nechám jen těch devadesát procent, ale mj. za styl herectví, "choreografii", intro a přerod čechovovskýho monologu o zahrádce na falešno-nefalešný zpívánky etc. se mi chce jít ke 100.

Vizuál a zvuk na jedničku, pojetí a zasazení do cirkusu, ok, já tyhle cirkusový věci tuze rád. Komika pro mě fungovala až v druhý půlce, v první mě nebavila. Herecky smekám před Davidem Prachařem (i kdyby neměl prostor pro bůhvíjaký herectví, pořád si to zaslouží za technickou stránku) a Pavlínou Štorkovou (plus štěk věštkyně!). Aničku Fialovou mám hodně rád, ale tady se v tom pro mě úplně ztratila a neměla moc šanci mě posadit na zadek. Vlastně se mi to asi dost líbilo, ale něco tomu až moc chybělo. Postrádalo to pro mě nějakej drajv a emoční hloubku. Rozhovory K&Z byly plochý, pomalý, nevím.

Skvělá inscenace, skvělý herecký výkony, především v konfrontacích jednotlivých postav, místy to bylo hodně silný a některý odhalení toho, kdo je kdo a proč a zač (a zlatá brána, a počítání do 33!), jakbysmet. Jen ten konec mi přišel dost nedotaženej.

Skvělá scénografie & skvěle sehraní herci (speciální ňuňu získává Radúz Mácha, Ondřej Pavelka, Pavla Beretová a paní Medvecká). Místy to pro mě úplně nefungovalo a nezvládalo to udržet mou pozornost (to asi spíš ve druhý půlce, ta první bavila hodně), ale většinou to fungovalo tuze dobře a dokáže to i dojmout, a to nemálo. Možná se někdy vrátím :) Pokud se teda přenesu přes heterosexuální muže křičící "my jsme utlačování společenskými představami o mužství", které si ovšem vytvořili sami heterosexuální muži, kteří mimochodem nemají problém na někoho křičet, že je buzerant... :)))

Nekriticky zbožňuju J. Grundmana a M. Štípkovou, teď už asi i O. Hese. Mně to přišlo tuze fajn. Začátek trošku překvapil (ale jasně, dokážu si tam nacpat takový ty intelektuální bláboly, jakože očista duše, rituál, chápu a blabla), provedení některých scén překvapilo ve výrazně pozitivnějším smyslu, no a když něco zvládá dobře surfovat mezi různýma vlnama vážnosti, sebeironie, smrtelný vážnosti, humoru, vážnosti, dobrejch režijních nápadů a náběhem na zimomriavky, tak prostě spokojenej bejt musím.

Spokojenost. Adaptace skvělá, myslím, že by mi dávala smysl i bez přečtené knihy a vystudované anglistiky. Jako obvykle perfektní M. Štípková, do J. Grundmana jsem se asi definitivně zamiloval a T. Červinka byl taky super. Celkem se mi líbila scéna (respektive její postupné zabordelování), vlastně i ta hudba (snad až na jedno místo) a zvuk celkově. Celkově fajn zážitek, sem tam i smítko v oku, jen to peříčko na památku jsem si nestihl ukrást, tak možná se budu muset vrátit, až si tu knihu zase jednou přečtu... :)

Tak tohle mě hodně bavilo a mrzí mě, že už se to stahuje z repertoáru. Jak se pozná gay? Přesně jak říká pan Charles, nespal jsem a třímal v ruce program :) A přišlo mi to boží, vtipný naprosto dokonale, parodický a strefující se do toho a onoho zcela precizně. No a monolog p. Bouškový je naprostá dokonalost, už HODNĚ dlouho jsem takhle doslova nebrečel smíchy. Takhle se má dělat neblbá a netrapná komedie! Herci ze sebe nemusí dělat blbce a říkat jakoževtipný hlášky. ND umí i komedii s velkým ká, která není trapná a zároveň trefuje ten sweet spot mezi vtipnem a dojemnem, miluju & smekám.

Nejlepší česká inscenace Hamleta, kterou jsem viděl. Celkově to fungovalo, modernizace skvělá; oceňuju vtipnost, která ale nebyla trapná, jak to je třeba na Shakespearovkách. P. Děrgel mi poprvý přišel fakt boží, Ofélie a Gertruda mě nejdřív vyděsily, ale P. Hřebíčková a Z. Onufráková si to nakonec daly taky na jedničku. Jediná věc, co pro mě nefungovala, byl závěr: sice oceňuju, ehm ehm, kompletní odhalení Hamleta, ale nějak to pro mě nevyznělo, jak mohlo, vlastně jsem pak už ani moc nedokázal vnímat, co postavy říkaly, a nějak to prostě nebylo ono. Celkově ale super, snad ještě stihnu znova.

Čekal jsem od toho trochu víc, konkrétně třeba trochu víc tuc-tuc-jakože-techno momentů, jak to bylo v traileru. Když ale tenhle moment, kdy Jindřiška Dudziaková tancuje na trojúhelníkovitý věci s prázdnýma lahvema přišel, měl jsem z toho husinu. Rozhodně je dobrý nápad si třeba poslechnout podcast Národního divadla o týhle inscenaci, pak to dává mnohem větší smysl. Celkově to byl nicméně příjemně WTF zážitek. Jindřišku Dudziakovou nekriticky zbožňuju, tady byla opět skvělá; Magda Borová taky. Zajímavý zážitek vycházející z hodně zajímavého konceptu, ale znovu to asi vidět nepotřebuju.

Celkově to bylo fajn, ale nic, co by mi vyrazilo dech a na co bych potřeboval jít znovu. Možná jsem měl jen přehnaná očekávání, protože tu knihu zbožňuju. Kabaretní ladění se mi líbilo, ale zbytek kostýmů ani ne, scénografie jinak fajn, hudební stránka taky, i když místy lehce nepochopeno (ruská verze Bad Guy Billie Eilish, ehm?). Postava vypravěče dobrý nápad, ale místy nepovedený, s nejasným smyslem. Celková dramaturgie za mě ok, dávalo to takhle smysl a jednotlivé dějové linky byly jasné a dobře propojené. I Frída byla! Jo, a možná jsem už moc rozmazlený, ale místy to na mě bylo moc pomalé.

Celkově super zážitek, ale místy se to hrozně táhlo, celkově tam tý činohry bylo dost mnohem míň, než jsem čekal, a když už tam nějaká byla, tak naprosto nevýrazná, a cirkusu tam po úvodu vlastně tolik taky nebylo. Místy spíš série sranda scén s dost volným propojením než cokoliv víc. Přesto to má něco do sebe a skoro bych na to šel znova.