Jsme v pohodě

Pro mě neuvěřitelně pozitivní inscenace, která dobře zvolenou formou sděluje jednu hezkou myšlenku: ať už jsme jakýkoli a děláme různé divné věci, tak to hlavní je abychom se cítili šťastní, nezávisle na tom co si o nás myslí ostatní. Vtipné, trefné, odlehčující. Pro někoho možná pobuřující a urážlivé, ale mně osobně to přijde spíše naopak. Je to určitá pocta všem, jenž jsou v této inscenace nějakým způsobem zmíněni. Tři brilantní monology ve skvělém podání L. Juřičkové, J. Boušové a J. Bidlase, jenž jim vtiskli opravdu výtečnou podobu. Není třeba dodávat více, prostě buďte v pohodě.

S nezvyklým formátem stand-up výstupů si herci poradili velmi dobře, paradoxně vyznívají líp než závěrečná činoherní scéna. Rudnickův text je místy dost vtipný, větší přesah má ale jen výstup J.Bouškové (velkou zásluhu na tom má samotná herečka). Pro někoho možná může být inscenace provokativní, ale kontroverznost je spíš vnějšková (vulgarismy, mikrofon ve tvaru penisu atd.). Pokud divák dokáže být tolerantní alespoň tak jako postavy hry, čeká ho celkem zábavný večer. Bonusem je i krátký vstup transgender nápovědky ND L.Brychtové jako kontrapunkt k vyfabulovaným osudům postav.

75%. Těžištěm hry jsou „stand-up“ výstupy postav líčících vlastní osudy, do nichž zasáhly menšinová sexuální zaměření nebo úchylky vlastní či potomků. Autor jde až do extrému, forma stand-upu výmluvně posiluje účinnost výpovědi a s odvážným humorem přibližuje kontroverzní témata, před nimiž leckdo raději zavírá oči. Odvážná dramaturgická volba je trefou do černého. Vyznění pomáhají invenční nápady režiséra B. Holička a dramaturgický dozor I. Smejkalové. Herci se skvěle vypořádali s jiným stylem práce. Právě tato inscenace by mohla přilákat do ND nové diváky i mladou generaci.

Dramaturgicky trefný výběr textu pro NS. B. Holiček z Rudnickovy hry vytvořil moderní a velmi svébytnou inscenaci, kterou však neskousne každý divák. Nicméně užitými prostředky přesně zaciluje na patřičná místa, čímž náležitě zdůrazňuje autorova sdělení. Herci ND si mohli vyzkoušet disciplínu stand-upů, v nichž kralovaly L. Juřičková a zejména pak J. Boušková, která úžasným způsobem vystihla tragikomický rozměr své postavy. Snad jen toho homo-křepčení dvojice Bidlas-Děrgel mohlo být přece jen trochu méně, stejně tak bych uvítal dramaturgické ošetření některých zdlouhavých scén s P. Děrgelem.

Neholduju cukroušskému kroucení na divadle, i kdyby to herci hráli s takovým ajfrem jako Patrik Děrgel a Jan Bidlas. Ani jakékoli prezentaci perverzit a penisů. S americkým stylem vyprávění na mě ať dramaturgové nechodí. Přesto tragikomičnost výstupů této povrchní hry je odzbrojující a je řekněme výpovědí o předsudcích, kterými jsme sežraní. Režie většinou nachází pro všechny postavy (neveselých či bizarních osudů) adekvátní groteskní podobu a dovedla herce k jedinečným stand-up výstupům. Závěr už zabředává do klišé. Otázkou zůstává, jak na balanc na hraně snesitelnosti zareaguje běžný divák…

Způsob, kterým se tato inscenace hlásí o slovo do pranice pokřivené optiky naší společnosti ve vnímání nejen homofobní problematiky, je trefně nevybíravě přimočarý tomu, co chce vykřičet. A těch pár facek, které divák utrží, je rozhodně očistné vzít do hry. Stále šílenější vykloubenosti doby je nejadekvátnější odpovědí a účelně mířenou osobnostní zbraní ještě šílenější a vykloubenější zrcadlo. Hlavně nezapomínejme notovat si vespolek a šup s tím na trička: "My jsme ti normální! My jsme v pohodě!".

Hodně volnomyšlenkářský a "americký" počin na bázi stand-up výstupu. Je to místy
docela vtipné a otevřené, vzácně se daří tnout do živého, netuším ale, jak se k inscenaci postaví spíše konzervativní české divadelní publikum. Velmi dobré jsou výstupy Lucie Juřičkové a Jany Bouškové. Přepjaté homosexuální pitvoření Jana Bidlase a Patrika Děrgela mi přišlo spíše trapné a k ničemu. Překvapením bylo přímé zapojení transgender nápovědky ND do inscenace.