Wtomas

Rádoby šokující použití sexuálních pomůcek, které si klade za cíl je divákovi snad jenom zevšednit a prvoplánově pobavit (protože mluvit do obrovského penisu jako do mikrofonu se člověku jen tak nestane).
Stand-up v divadle, který se přemění na posledních dvacet minut přemění na: cosi.
Za zmínku stojí Patrik Děrgel a Lucie Juřičková. Na druhou stranu mě mile překvapilo obsazení Lucie Brychtové- to mi přišlo skvělé a důmyslné.

Dvě poloviny, nebe a dudy.
První: dávala smysl, nápaditá, dynamická, překvapivá, dal bych jí 75%.
Druhá:
-
-
Jestliže jeden divák přirovnával druhou půlku k bramboračce, tak ji já přirovnám k dortu od pejska a kočičky.

ALE! Herecky skvělé, bravurně obsazené. Stojí za vidění (minimálně kvůli první půlce).
A, je pravda, že si docela masochisticky pohrávám s myšlenkou dát si tohle pekelné představení znovu, což se tak často nestává.

Magické, hezké, milé. Odpočinková inscenace.
Scéna překvapila svou funkčností. Samotné performance monologů (pokud jste zarputilým bojovníkem za dialogy, tak se buďto hře vyhněte, nebo si přineste transparenty) byly uvěřitelné a zvládnuté. Herecky potěší Magdalena Borová a Lucie Polišenská.
Jedná se o příběhy jedinců, které se nápomocí scény (situovaná do veřejné prádelny) různě proplétají. Bohužel jsem žádný hlubší smysl nebo message, kromě neuvěřitelnosti života, nenašel.

Minimalistická scéna, která splňovala svůj účel pouze po uvedených scénických poznámkách. Kostýmy povedené, stejně tak minimalistické.
Příběh se soustředil hlavně na postavu Maryši, tísnivost a neklid byl dobře zřejmý právě i scénografickou úpravou a židličkami (tomu tleskám), nicméně si dokáži představit, že člověk, který předtím příběh neznal se na této inscenaci musí cítit ztracený. Spousta symbolů a náznaků, které odhalí pouze pozorný divák; konec, který pro mě osobně nebyl žádným velkým vyvrcholením, byl uspěchaný.
Na druhou stranu, herecky úžasná byla Pavla Beretová.

Zajímavá scénografie a kostýmy.
Po prvním shlédnutí jsem chtěl hodnotit na 50%, po druhém zvedám na 60. Proč? Protože druhé shlédnutí mi jaksi otupilo smysly, už mě nepřekvapila obscénnost a "za-každou-cenu" moderní zpracování, které dokáží některé diváky vyhnat ze sálu ještě před scénou v Paříži.
Přes to všechno ale "gros" textu a hlavní message zůstává víceméně zachovaná (i přes podstatné škrty a změny).
Zásluhu na tom mají ale hlavně Patrik Děrgel (svou úlohu zvládl velice dobře) s Pavlínou Štorkovou, byli uvěřitelní a vůbec ne laciní.
I proto hra stojí za vidění.
-více na blogu

Lebeděv v podání Viktora Dvořáka a Myškin Aleše Bílíka povznášeli celou skomírající inscenaci.

První půle byla koukatelná, nicméně po přestávce hercům došla šťáva a celé představení se potopilo do stěží uvěřitelných replik, změti výkřiků a laciných vtipů.
Konec bohužel nenaplnil ambice začátku představení.