MMK

Sled nesouvisejících nic neříkajících výjevů. Nuda, nuda, šeď, šeď.

Vlastní příběh je velmi silný, ale představení sráží ho několik věcí. Vyšetřovatel StB je naprosto zbytečně zobrazen jako mrzák na kapačkách. StB se od gestapa v ničem zásadním nelišila, mnohdy i personál byl totožný, tak proč takový kontrast? Střídání fraškovitých momentů s opravdu silnými obrazy (výslech H. Krupkové na gestapu podbarvený Toscou) z představení dělá dort pejska a kočičky. Nakonec naštěstí převážilo dramatické pojetí.

První část nezáživná, ale zůstal jsem ze zvědavosti, zda druhá část bude stejně slabá. Byla ještě slabší. (Vchod se o přestávce nezamyká, měl jsem toho využít.) Postava H. Höfgena je plochá, jediným motivem je kariéra. V originále pochybuje a při rozsahu inscenace by se na to místo určitě našlo. Také premiér je velmi jednoduchý, zatímco v originále by ho šlo označit za Mefista. Dojem zhoršila indispozice herců - O. Pavelka sípal, P. Štorková si šlapala na jazyk. Po přestávce herci mluvili jen přes mikrofony s mizernou reprodukcí. V divadle očekávám živé herce, jejichž hlasový projev nezabije audio technika.

Děj má spád, ale nějak mě nechytil.

Zpočátku to vypadá na svěží konverzační komedii okořeněnou pravou britskou ironií. Hlavně po přestávce se však komedie mění v tragédii. Prostředí Klubovny umožňuje sledovat výrazy ve tvářích postav a opravdu to má cenu. I postavy, které momentálně nehovoří, hrají svojí mimikou.

Hra popisuje problémy stáří. Je koncipovaná jako sled scének, které ale nikam neposunují děj. Zůstala napůl cesty mezi vtipem a nadhledem (cimrmanovská Švestka) a tragikou (Otec v Rokoku).

Hra je vtipná a nedodržuje pravidla politické korektnosti.

Na pozadí "duchařského" příběhu se odehrává zajímavé setkání typově velmi odlišných lidí. Závěr pak spíš klade otázku, zda je příčina vysvětlitelná, či se jedná o ducha. Proč jedině na Sama nereaguje Siri?

Je to humorné, ale sděluje i mnoho více či méně vážných témat. Kdo chce jenom vtipy, přijde si na své, kdo chce sarkasmus, ironii a satiru, si také přijde na své.

Povídání jedné paní o svém životě. Nenudí, ale ani nezaujme. Už teď vlastně nevím, co se půlku představení odehrávalo.

První část zábavná, druhá "ze života", ale poněkud rozvláčná. J. Burýšek vynikající.

Představení mě nějak minulo.

Na pozadí golfového hřiště čtyři ženy odhalují svůj dosavadní život. Všechny zažily prohry i krásné okamžiky.

90 minut žvanění o ničem. Pravidelně se opakuje totéž, ale smysl to nedává.

Opravdu silný zážitek. Příběh tří žen, jejichž osudy se protly při útoku na divadlo na Dubrovce. Dvě z nich byly poznamenané válkou.

Zábavná oddychová konverzačka bez hlubší myšlenky, ale i bez ubohých "vtipů" ražení Tele tele. Stejně jako R.JELEN patrně brzy zapomenu.

Příjemný inteligentní humor. Některé postavy se mi zdály jako parodie na filmové postavy.

První část je černým humorem popsaný stav ruské společnosti (ale mnoho prvků má společných s českou). V druhé části není po humoru ani stopa. Otázka zní - může se šmejd po silném emocionálním zážitku (a s přispěním dobroty slušného člověka) polepšit?

Hra začíná jako humorná konverzačka, ale postupně přechází v napínavé drama. Samozřejmě obsahuje dnešní povinné klišé, že spouštěčem všech problémů jsou muži, a pokud ženy "uklouznou", je to důsledek záporného mužského chování.

Je to veselé i vážné přemítání o interakci umělců a médií. Průběh zajímavý, ale chyběl mi závěr. Hra (asi kvůli kladným recenzím ;-) ) obsahuje módní klišé - silné, obětavé a v podstatě morálně bezchybné ženy, vs. slabošští egoističtí muži.

Začátek je poněkud rozvláčný, ale pro další děj a postupné dávkování škraloupů z minulosti dává smysl. Předlohu neznám, a proto mi případné odchylky nevadí.

Vtipně podané problémy dnešní doby, které dokonale vygradovaly závěrečným monologem Marty (M. Šplechtová).

Začátek se zdá být humornou satirou, ale postupně přechází v děsivou vizi ponuré budoucnosti. Bohužel to vypadá, že česká společnost k těmto zítřkům kráčí nadšeně a s úsměvem na rtech :-(

Inscenace je poněkud zkrácená, ale to podstatné zůstalo zachované. Bohužel herečky své role spíš odrecitovaly než odehrály. Emoce chyběly. Srovnání s inscenací ve Stavovském je nefér, ale i výkony mladých hereček (J. Pidrmanová, P. Beretová) byly výrazně přesvědčivější než v této interpretaci. Možná si Debut jenom ukousl velké sousto, ale i ve srovnání s DISKem jsou jeho výkony spíš ochotnické.

Inscenace je nezvyklá v tom, že jeviště je ze 2 stran obklopené hledištěm, ale funguje to. Obsahově popisuje stav i v české politice. Lze jí vytknout jen 2 věci. Některé pasáže jsou poněkud rozvláčné a postava p. Carpa příliš idealizovaná (asi aby hra nevyzněla nihilisticky). Osobně by pro mě p. Carp byl věrohodný, kdyby byl zobrazený jako D. Rath.