MMK

Hraje se v podstatě bez kulis, ale funguje to a jako bonus umožňuje rychlé střídání obrazů. Kašpaři se naštěstí nepřipojili k mánii "modernizace" klasiků, takže je možné si vychutnat Shakespearovu (nebo Marlowovu) genialitu i bohatý jazyk výborného překladu.
Diváci opravdu nejsou tak hloupí, aby jim modernizátoři museli vysvětlovat, co tím básník chtěl říci.

Variace na téma Encyklopedie akčního filmu, tentokrát se studenty aplikované fyziky. Je to vtipné, má to spád, ale dvakrát stačí.
Jedna faktická připomínka - korespondenční lístek stál v roce 1989 50 haléřů.

Ponurou atmosféru bažiny se podařilo navodit skvěle, neortodoxní bylo i to, že účinkující často přicházeli a odcházeli ze scény tak, že váleli sudy.
První část uvádí do děje, ale je to zoufale rozvláčné. Po přestávce hra konečně dostává spád a dramatičnost, ale po vyčerpávající první části už jsem to nebyl schopen ocenit.

90 minut variací na téma Ženská neví, co chce, ale nedá pokoj, dokud to nedostane.

První část za 90 % - je opravdu humorná, má spád. Druhá část 50 % - dojde k nevěrohodné proměně Wheelera, vytrácí se humor. Herecké výkony jsou vyrovnané na vysoké úrovni, ze které vyčnívá jen H. Thanh Špetlíková - dolů. Něco pípá na jevišti, ale už v 5. řadě není rozumět co. Působí jako ochotník mezi profesionály. Ale asi bylo povinné obsadit herečku asijského původu, ačkoli ten až na pár nepodstatných replik nehrál roli. Ujetá ruka varuje?

Hru tvoří sled několika příběhů, které se ovšem nikdy nepotkají a samy o sobě vlastně také nejsou o ničem. První scénka vypadala jako pěkný úvod k hororu, ale on to byl zároveň konec.

Hra začíná kafkovsky laděným vyšetřováním. Tato pasáž není moc poutavá, hra získává na dramatičnosti setkáním Katuriana s Michalem. Od té doby je vynikající. Zvláštní je, že nemálo lidí si myslelo, že přestávka je konec. Všichni herci zahráli své party výborně, ale i tak můj obdiv patří A. Bílíkovi.
Netýká se to přímo hry, ale moje vnímání představení to i tak ovlivnilo. Po začátku představení byly do hlediště vpuštěny 2 dámy a jedna z nich snad každých 5 minut kontrolovala telefon. Když se bez telefonu neobejde, ať nechodí do divadla vůbec, jen ruší ostatní. Naštěstí se o přestávce odešla věnovat svému miláčkovi někam jinam.

Opravdu povedené představení. Střídá humorné i tragické momenty, nechybí prvky mystery a dohromady to sedí. Zahráli výborně všichni. Jen je škoda, že takové talenty skončí v nekonečných seriálech.

Před přestávkou má děj spád, ale není jasné, kam vlastně míří. Zato v druhé části se objeví mrazivý obraz současné společnosti. Opravdu není důvod obdivovat celebrity. Postava Rebeky také ukazuje, jak nebezpečné je hnutí meetoo.

Začátek byl pokus o seminář ve stylu DJC (ovšem žádný plagiát), pokračování pak byl nepochopitelný sled výstupů. Nejsem cílovka.

Allen komedii psal spíš pro americké publikum a je v ní hodně ironie a sarkasmu, které český divák nemusí postřehnout. (Kolik jsem jich nepostřehl já? :-)) Jeden příklad za všechny - závěrečný "happy end" je výbornou parodií na hollywoodské slaďáky.
Za mě je to povedená komedie.

Úvodní patetický Pechlátův monolog je spíš uspávající, ale představení pak dostane jistý spád. Děj plynul, aniž by mě zásadně zaujal, ale ani nenudil. Z této šedi vystoupila jen pasáž, která ukazovala, jak nedůvěryhodným zdrojem informací jsou paměti.

Ve skutečnosti spíš 75 %.
Jako studentská inscenace se všechno odehrává ve stejných (velmi úsporných) "kulisách", ale i tak se výborně podařilo zobrazit atmosféru marného boje s Procesem. Vynikající výkon předvedl v hlavní roli J. Horák, ale zdatně mu sekundovali zbývající účinkující, z nichž každý věrohodně ztvárnil asi 5 postav. Mezi jednotlivými značně odlišnými charaktery přepínali takřka bleskově, a ačkoli vše odehráli v jednom kostýmu, okamžitě šlo pochopit, že hrají jinou postavu. Kvůli úsporným kulisám bylo na mé fantazii představit si, jak scéna vypadá.

Začátek vypadá na ironický pohled na amatérský fotbalový klub, ale po přestávce se objevuje několik závažných témat. J. Zadražil výborně ztvárnil cholerického trenéra.

Zpočátku to vypadá jako vtipně pojatý pohled na rozdílné vidění světa mezi 60 let vzdálenými generacemi. Později se ale (stále v odlehčené formě) přidá i zhoubné působení asociálních sítí. J. Vlasák předvedl svoji třídu, ale nechal prostor i ostatním účinkujícím.
V hledišti byli i tací, kteří nevěděli, kdo je Saudek.

Hra jako celek na mě působí rozporným dojmem. Určitě vyzdvihnu výkon M. Fingera a to, jak se podařilo vměstnat tolik postav na jeviště ČK. Část dialogů vlastně není o ničem jiném, než o tom, jací jsou štamgasti primitivové. O trestu smrti se jedná jako o jednom z témat. Jako skoro vždy se kritizují kati, kteří ovšem stojí až na konci řetězu, a nezmiňuje se role žalobců, soudců, porotců a "panovníků", kteří zamítají žádost o milost. Možná by si rozmysleli požadovat a vynášet trest smrti, popř. zamítat milost, když by museli řešit situaci z úplného začátku hry. Možná to symbolizuje scéna, kdy štamgasti drží provaz, ale nést následky nechtějí.

Když už je někdo na cestě dolů, sáhne po alkoholu a na chvíli má pocit, že našel řešení. Ve skutečnosti si jen neuvědomuje, že míří na dno. Ve hře se to nijak nezdůrazňuje a osud Tommyho tak nějak zůstává stranou.

Příjemná zábava, ale v první části občas D. Šoltýsová přehrávala. (Spekuluji - už je odehráno moc repríz a už "optimalizuje"). Druhou část by šlo shrnout do přísloví Všeho moc škodí.
Smekám před všestranností D. Šoltýsové - v tomto případě výborný komediální výkon, ale skvělá byla i v Macbethovi.

Na příběhu jednoho života se ukazuje přerod rakouského vlastence v nacistu. Hra spíš klade otázky a nutí k přemýšlení, než že by předkládala závěry.

Setkání snobů, kteří za svou nabubřelostí skrývají vlastní neschopnost a neúspěchy. Hodně se používala ironie. Hra občas sklouzla do "humoru" úrovně Partičky, ale vždy se vrátila na slušný humor. Téměř 2hodinová stopáž bez přestávky je na hraně snesitelnosti.

V příběhu se sejdou 3 ženy. Dvě velmi inteligentní, jedna jako případ pro psychologa. Každá má svou stinnou stránku, kterou by ráda utajila, ale nakonec mnohé vyjde najevo. Mistrně napsané i mistrně sehrané. Cigareta na jevišti je tentokrát (výjimečně) opravdu součástí děje, ne jen reklamou na kouření.

Sled nesouvisejících nic neříkajících výjevů. Nuda, nuda, šeď, šeď.

Vlastní příběh je velmi silný, ale představení sráží ho několik věcí. Vyšetřovatel StB je naprosto zbytečně zobrazen jako mrzák na kapačkách. StB se od gestapa v ničem zásadním nelišila, mnohdy i personál byl totožný, tak proč takový kontrast? Střídání fraškovitých momentů s opravdu silnými obrazy (výslech H. Krupkové na gestapu podbarvený Toscou) z představení dělá dort pejska a kočičky. Nakonec naštěstí převážilo dramatické pojetí.

První část nezáživná, ale zůstal jsem ze zvědavosti, zda druhá část bude stejně slabá. Byla ještě slabší. (Vchod se o přestávce nezamyká, měl jsem toho využít.) Postava H. Höfgena je plochá, jediným motivem je kariéra. V originále pochybuje a při rozsahu inscenace by se na to místo určitě našlo. Také premiér je velmi jednoduchý, zatímco v originále by ho šlo označit za Mefista. Dojem zhoršila indispozice herců - O. Pavelka sípal, P. Štorková si šlapala na jazyk. Po přestávce herci mluvili jen přes mikrofony s mizernou reprodukcí. V divadle očekávám živé herce, jejichž hlasový projev nezabije audio technika.

Děj má spád, ale nějak mě nechytil.