Teoréma

65%. Jevištní báseň o nenaplněnosti života, pomíjivosti a osamělosti. Režisér J.Čermák si vystačí s minimem slov, přesto jsou témata a charaktery postav vystavěny pochopitelně. Jedná se o zajímavé vykročení mimo obvyklý repertoár Dlouhé. Inscenace je těžko nějak racionálně popsatelná, ostatně už na začátku představení se divákovi dostane varování, že nejde o příběh, ale o zprávu. Člověk tak na sebe může nechat působit jednotlivé obrazy. U mě osobně to fungovalo tak napůl - některé části mě opravdu zaujaly, prosakovala z nich existenciální tíseň, jiné mě ale nechaly chladnými. Trochu mi vadila jistá předvídatelnost děje.

Inscenace, jenž rozhodně zanechá dojem. Moc pěkná série obrazů, které jsou doplněny trefně zvolenou hudbou a společně vytváří veskrze zajímavý příběh. Stačí se do toho ponořit a nechat se tím unášet. Vše se podařilo vystavět tak, že to dokáže zaujmout a místy i zdařile překvapit. Snad jen škoda slov v závěru, zapůsobilo by to na mě ještě o něco více bez nich. Celkově však opravdu povedené. 75%

Jevištní adaptace literární předlohy je, podobně jako její filmová podoba, postavena na neverbálním vyjadřování, během večera zazní jen minimum slov. I bez nich je však inscenace srozumitelná a divák dostává možnost nahlédnout do niter členů rodiny, jejichž pravá podstata se postupně rozkrývá po příjezdu tajemného cizince. Na vlnu inscenace J. Čermáka se divák může nebo nemusí naladit, ale stojí za to dát počinu šanci. Titul se totiž vymyká nejen z repertoáru Divadla v Dlouhé.

Spojení Pasoliniho předlohy s režií J.Čermáka dávalo předem tušit, že půjde o pro dosud na původní práci Dlouhé zvyklého diváka kontroverzní inscenaci, a tou Teoréma bude. Neznalá konkrétně této předlohy jsem jen tušila, do čeho jdu, a jakkoli na mě první scény výrazně působily, svou obrazností i absurditou, krátce po příjezdu cizince se z mého pohledu inscenace chytila do pasti opakování, vršení metafor a předvídatelnosti - i s ohledem na téměř jediná slova, která po příjezdu cizince z jeho úst zazní, aby se následně začala naplňovat. Obrazově, pohybově i herecky zajímavé, ale celek se mě nedotkl a upadající tempo v druhé části nepomohlo.

Jakub Čermák a celý tým uvolňují stavidla podvědomí a nabízejí publiku možnost hledat významy a souvislosti v dráždivém labyrintu kontrastních obrazů a symbolů, tajemný cizinec nápodobně otvírá rodině znuděně zakonzervované v zpohodlnělém konzumním módu cestu k nalezení nových impulsů smysluplného bytí. Má auru spasitele i pokušitele, jeho svody zafungují očistnou i sebedestruktivní razancí probuzených tužeb a vášní. Tohle násobné vytržení z komfortní zóny o hledání sebe sama jde letargii proti srsti, klade nepříjemné, naléhavé otázky. Herecky, výtvarně i hudebně originální inscenace s katarzně provokativním efektem nelichotivého podobenství.