Cesta k vodopádům

Děj má spád, ale nějak mě nechytil.

Jiří Langmajer to umí, už o tom mockrát přesvědčil, ale Anežka Štastná mu nedělala jen pěknou stafáž. Ona hrála stejně prví housle, jako pan Langmajer a občas měla i navrch (možná to je jen moje překvapení nad tou bezprostřední dívkou, která už hodinu před představením byla u bufetu a vedla debaty se všemi okolo a byla naprosto svá a protože jsem ji neznal - omlouvám se za to - tak jsem pak byl o to víc paf, když přišla na scénu). Děj se rozběhl a odvíjel tak, že si člověk ani neuvědomil čas a je jen škoda, že je přestávka. Za mě je toto divadlo, proto se na něj chodí. Jen škoda, že nemůžou být všichni v první řadě, tam je to bezprostřední

72 %
První polovina poměrně pomalá, až skoro o ničem, ale připravuje půdu pro druhou polovinu, v níž se řeší několik palčivých témat (těhotenství nevlastní dcery, potrat, znásilnění, hledání cesty k nevlastnímu otci, neporozumění mezi lidmi, ...).
Závěr nebyl plně radostný, což vyznělo daleko lépe než štěstí zalité sluncem. Možná časem?
Langoš byl skvělý, Šťastná zahrála přesvědčivě.

Videno 11.7.2024 na letni scene Ungeltu na Novem Svete, 115 min vcetne prestavky, 1 rada. Na kontakt.
Prijemne letni predstaveni na cerstvem vzduchu. Uspesny spisovatel "Opicak" / J. Langmajer v aute na nekolikadenni ceste napric severni Amerikou s prchlivou nevlastni 18 letou dcerou "Beruskou" / A. Stastna ktere se snazi vysvetlit duvody rozvodu s jeji matkou. Jejich vztah se vyviji od naprosteho odmitani s urazkami pres porozumeni az po vzajemne pochopeni. Scena jednoducha, ctyri lavicky, nekolik tasek, svitici volant a za zady platno s ubihajici silnici. 65 %

Jsem tehotna. S kym ? Nevim. Jakto ? Je to moje vec. Zalezi na tom ?

Cesta za vzájemným pochopením, pokus o nápravu zpřetrhaných vazeb či jen prachobyčejná touha po tom mít ve svém osamělém životě někoho blízkého. Ať už vedlo otce cokoliv k tomu, aby vzal svou dlouho neviděnou nevlastní dceru na neplánovaný výlet, diváka to ani nemusí zajímat, protože důležité je to, co se děje teď. J. Langmajer ve své roli určitě podává skvělý výkon a A. Šťastná za ním příliš nezaostává, jen škoda toho místy zdlouhavého a občas nudného textu. Má to silnější i slabší momenty a vlastně mě asi opravdu dostal až ten konec, který je přesně takový, jak se k této inscenaci hodí. Takový lepší průměr. /13.2.2024 v Č. Budějovicích/

slabší námět je bohatě vynahrazen skvělými hereckými výkony, které zasáhnou
67%

75%
Jedna z nejlepších rolí, ve které jsem viděl Jiřího Langmajera. Pro mě dosud neznámá Anežka Šťastná mu byla dobrou partnerkou.
Myslím, že spolu s režisérem Michalem Dočekalem vyždímali z tak trochu kostrbatě napsané hry (jejíž námět se mi ale líbí), co se dalo.
Myslím, že to bude divácký hit, který si pozornost publika zaslouží.

Nevlastní otec a nevlastní dcera na cestě po Americe, kde cestou vyplouvají na světlo zamlčované pravdy a traumata. Drama pro dva herce, skvěle zahraná duem Šťastná a Langmajer.

Děj má spád, ale nějak mě nechytil.

Jiří Langmajer to umí, už o tom mockrát přesvědčil, ale Anežka Štastná mu nedělala jen pěknou stafáž. Ona hrála stejně prví housle, jako pan Langmajer a občas měla i navrch (možná to je jen moje překvapení nad tou bezprostřední dívkou, která už hodinu před představením byla u bufetu a vedla debaty se všemi okolo a byla naprosto svá a protože jsem ji neznal - omlouvám se za to - tak jsem pak byl o to víc paf, když přišla na scénu). Děj se rozběhl a odvíjel tak, že si člověk ani neuvědomil čas a je jen škoda, že je přestávka. Za mě je toto divadlo, proto se na něj chodí. Jen škoda, že nemůžou být všichni v první řadě, tam je to bezprostřední

72 %
První polovina poměrně pomalá, až skoro o ničem, ale připravuje půdu pro druhou polovinu, v níž se řeší několik palčivých témat (těhotenství nevlastní dcery, potrat, znásilnění, hledání cesty k nevlastnímu otci, neporozumění mezi lidmi, ...).
Závěr nebyl plně radostný, což vyznělo daleko lépe než štěstí zalité sluncem. Možná časem?
Langoš byl skvělý, Šťastná zahrála přesvědčivě.

Videno 11.7.2024 na letni scene Ungeltu na Novem Svete, 115 min vcetne prestavky, 1 rada. Na kontakt.
Prijemne letni predstaveni na cerstvem vzduchu. Uspesny spisovatel "Opicak" / J. Langmajer v aute na nekolikadenni ceste napric severni Amerikou s prchlivou nevlastni 18 letou dcerou "Beruskou" / A. Stastna ktere se snazi vysvetlit duvody rozvodu s jeji matkou. Jejich vztah se vyviji od naprosteho odmitani s urazkami pres porozumeni az po vzajemne pochopeni. Scena jednoducha, ctyri lavicky, nekolik tasek, svitici volant a za zady platno s ubihajici silnici. 65 %

Jsem tehotna. S kym ? Nevim. Jakto ? Je to moje vec. Zalezi na tom ?

Cesta za vzájemným pochopením, pokus o nápravu zpřetrhaných vazeb či jen prachobyčejná touha po tom mít ve svém osamělém životě někoho blízkého. Ať už vedlo otce cokoliv k tomu, aby vzal svou dlouho neviděnou nevlastní dceru na neplánovaný výlet, diváka to ani nemusí zajímat, protože důležité je to, co se děje teď. J. Langmajer ve své roli určitě podává skvělý výkon a A. Šťastná za ním příliš nezaostává, jen škoda toho místy zdlouhavého a občas nudného textu. Má to silnější i slabší momenty a vlastně mě asi opravdu dostal až ten konec, který je přesně takový, jak se k této inscenaci hodí. Takový lepší průměr. /13.2.2024 v Č. Budějovicích/

slabší námět je bohatě vynahrazen skvělými hereckými výkony, které zasáhnou
67%

75%
Jedna z nejlepších rolí, ve které jsem viděl Jiřího Langmajera. Pro mě dosud neznámá Anežka Šťastná mu byla dobrou partnerkou.
Myslím, že spolu s režisérem Michalem Dočekalem vyždímali z tak trochu kostrbatě napsané hry (jejíž námět se mi ale líbí), co se dalo.
Myslím, že to bude divácký hit, který si pozornost publika zaslouží.

Nevlastní otec a nevlastní dcera na cestě po Americe, kde cestou vyplouvají na světlo zamlčované pravdy a traumata. Drama pro dva herce, skvěle zahraná duem Šťastná a Langmajer.

75%
Jedna z nejlepších rolí, ve které jsem viděl Jiřího Langmajera. Pro mě dosud neznámá Anežka Šťastná mu byla dobrou partnerkou.
Myslím, že spolu s režisérem Michalem Dočekalem vyždímali z tak trochu kostrbatě napsané hry (jejíž námět se mi ale líbí), co se dalo.
Myslím, že to bude divácký hit, který si pozornost publika zaslouží.

Cesta za vzájemným pochopením, pokus o nápravu zpřetrhaných vazeb či jen prachobyčejná touha po tom mít ve svém osamělém životě někoho blízkého. Ať už vedlo otce cokoliv k tomu, aby vzal svou dlouho neviděnou nevlastní dceru na neplánovaný výlet, diváka to ani nemusí zajímat, protože důležité je to, co se děje teď. J. Langmajer ve své roli určitě podává skvělý výkon a A. Šťastná za ním příliš nezaostává, jen škoda toho místy zdlouhavého a občas nudného textu. Má to silnější i slabší momenty a vlastně mě asi opravdu dostal až ten konec, který je přesně takový, jak se k této inscenaci hodí. Takový lepší průměr. /13.2.2024 v Č. Budějovicích/

Nevlastní otec a nevlastní dcera na cestě po Americe, kde cestou vyplouvají na světlo zamlčované pravdy a traumata. Drama pro dva herce, skvěle zahraná duem Šťastná a Langmajer.

slabší námět je bohatě vynahrazen skvělými hereckými výkony, které zasáhnou
67%

Videno 11.7.2024 na letni scene Ungeltu na Novem Svete, 115 min vcetne prestavky, 1 rada. Na kontakt.
Prijemne letni predstaveni na cerstvem vzduchu. Uspesny spisovatel "Opicak" / J. Langmajer v aute na nekolikadenni ceste napric severni Amerikou s prchlivou nevlastni 18 letou dcerou "Beruskou" / A. Stastna ktere se snazi vysvetlit duvody rozvodu s jeji matkou. Jejich vztah se vyviji od naprosteho odmitani s urazkami pres porozumeni az po vzajemne pochopeni. Scena jednoducha, ctyri lavicky, nekolik tasek, svitici volant a za zady platno s ubihajici silnici. 65 %

Jsem tehotna. S kym ? Nevim. Jakto ? Je to moje vec. Zalezi na tom ?

Děj má spád, ale nějak mě nechytil.

Jiří Langmajer to umí, už o tom mockrát přesvědčil, ale Anežka Štastná mu nedělala jen pěknou stafáž. Ona hrála stejně prví housle, jako pan Langmajer a občas měla i navrch (možná to je jen moje překvapení nad tou bezprostřední dívkou, která už hodinu před představením byla u bufetu a vedla debaty se všemi okolo a byla naprosto svá a protože jsem ji neznal - omlouvám se za to - tak jsem pak byl o to víc paf, když přišla na scénu). Děj se rozběhl a odvíjel tak, že si člověk ani neuvědomil čas a je jen škoda, že je přestávka. Za mě je toto divadlo, proto se na něj chodí. Jen škoda, že nemůžou být všichni v první řadě, tam je to bezprostřední

72 %
První polovina poměrně pomalá, až skoro o ničem, ale připravuje půdu pro druhou polovinu, v níž se řeší několik palčivých témat (těhotenství nevlastní dcery, potrat, znásilnění, hledání cesty k nevlastnímu otci, neporozumění mezi lidmi, ...).
Závěr nebyl plně radostný, což vyznělo daleko lépe než štěstí zalité sluncem. Možná časem?
Langoš byl skvělý, Šťastná zahrála přesvědčivě.