Požitkáři

85 %. Videno 10.2.2024 Na zabradli, 80 min, 2 rada
Cerna groteska o smrti, s nadhledem. V popredi na dvoutretinach sceny rudy pokoj s dvema kresly, stolkem s alkoholem a Petrofem, v pozadi za plexisklem vyvysena chodba s WC. V uvodu navozujici monolog J. Zacka. Sestava s A. Kubatovou a J. Matouskovou. Nejvyraznejsimi v predstaveni byl jiz zminovany J. Zacek a usmevava J. Plodkova, ktera si take jako jedna z mala uzivala zaverecnou dekovacku. Vsechny myslenky jsem nepobral ale to nevadi. Usmival jsem se neustale, nejen pod vousy. Dekuji, tleskam a doporucuji.

Nesahejte mi na manzela, seberu si ho sama. Milacku promin, nebyla to moje chyba.

Moc se mi líbili výkony herců a scéna. Trochu mi vadilo ,že nebylo z čeho vypozorovat ,že to jsou ,,požitkáři,,.

Absurdní drama, jehož hlavním tématem je smrt. Nosné téma je tedy poměrně těžké, ale i přesto jsem se v průběhu představení několikrát zasmál. Kombinace vážného tématu s humorem, a často velmi absurdními situacemi zde funguje velmi dobře. Herecké výkony na velmi dobré úrovni, stejně tak kulisy.

možná je to můj problém. ale přišlo mi to takové poslepované.

75%
První třetina představení - monolog J. Žáčka mi přišla úmorná. Pak se ale pro mě představení zvrhlo do hlubokého zážitku a od monologu K. Císařové mi až do konce tekly slzy. Pro mě až s překvapením hodně silná druhá půlka představení, celé mi to ke konci sedlo dohromady.
Vyzdvihuji nenápadný výkon A. Kubátové, kterou jsem konečně viděla v jiné herecké poloze a M. Königa. A taky mi přišlo, že bylo na jevišti až moc herců.

65%
Musím napsat to, co už jsem jednou napsal. Kdybych viděl tuto inscenaci DNz jako první a až poté ty mnohé další, asi bych sdílel zdejší nadšení. Ale všechny jsou si tak vizuálně a koncepčně podobné, že mi to začíná splývat.
Jinak se mi líbila scéna, samotné téma (o smrti s humorem) a herecky především J.Plodková.
PS: Mám rád černý humor, tady mi vlastně jenom vadilo, že mi je jedno, jestli uvidím o scénku míň nebo víc, protože jsem mezi nimi nenašel žádné promyšlenější pojítko...

Super scénografie a herci, celý koncept těžce ňuňu, klasicky nazábradlíovsky perfektně zvládnutý balanc vážného tématu a až překvapivé vtipnosti, kterého se mi nikde jinde takhle systematicky nedostává. A těžce se zamilovávám do Magdalény Sidonové a Dity Kaplanové (a do monsieur Vašáka už jsem zamilovaný dlouho). Někdy mi sice trochu unikal záměr některých scén nebo jejich (ne)provázanost, ale tak nějak se mi to prostě fakt líbilo a až šokantně hodně jsem se nasmál, takže suma sumárum, ano prosím, a možná se budu muset vrátit.

Intenzivní, dráždivé.

Jeden z mých nejlepších divadelních zážitků v životě. Jan Mikulášek s Dorou Viceníkovou napsali hru přesně na míru pro své divadlo. Výborné a vyrovnané herecké výkony, poutavě krásná scéna, důrazy na ty nejmenší detaily, černý humor a spoustu hlubokých otázek a témat bez přímých odpovědí. I přesto, že jsem některé narážky nepochopila, neubírám na hodnocení kvality inscenace. Ono to totiž nevadí. Každý si tam najde to svoje.

Rozhodně se půjdu podívat znovu, očekávám, že toho v inscenaci objevím ještě víc než teď napoprvé.

Těžko hodnotitelné, těžko uchopitelné. Výjev střídá výjev (ty silné jsou bohužel v menšině), postavy defilují jak zběsilé, pak to skončí, jdete domů a nevíte. Tedy ne nutně, například divačka přede mnou, jež se hystericky rozesmála pokaždé, když některý z účinkujících otevřel pusu či když J. Černý prostě jen přišel na jeviště, asi věděla. Docela jsem jí to záviděl.

Příjemné překvapení. Absurdní dívadlo okořeněné velkou dávkou humoru. Moc dobrý text. Funguje to. Kouř byl.

Výborné. Je opravdu nadmíru uspokojující, vidět divadlo, které se nestará o logiku ani příběh a PŘESTO se neutopí v nějaké pseudo-avandgardistické sóse. Inscenace má zároveň (povětšinou černý) humor ale i obrovskou hloubku (to téma!!! Díky pane Mikulášek nebo čí nápad to byl!), což není na pražských prknech tak časté. Perfektní "skrumáž" herců, skvělá scéna. Od 100% mě dělí jen trochu dlouhý začáteční monolog (proč?) a poněkud delší závěrečný dance makabre. Jinak - prostě skvělé! A publikum to (alespoň když jsem tam byl) plně honorovalo 6x děkovačkou.

Jsem velmi zklamaná. Nemám pocit, že by mě inscenace něčím obohatila. Pokud měla jen šokovat, tak se povedlo.

Cosi, co nejde pevně uchopit, a kde nelze vše plně pochopit. Jakýmsi zvláštním kompilátem o smrti je tato inscenace, která má své silnější i slabší chvilky, která rezonuje v mysli, aby po chvíli zájem opadl a zase se navrátil, která rozesmívá i nutí k zamyšlení, která přináší poznání, že smrt je cosi blízkého a přitom vzdáleného, a že je tu pro nás všechny a s námi všemi. Herecky dokonalé, scénograficky zdařilé, režijně perfektně zvládnuté. Vynikající výkony především od Jany Plodkové, Miloslava Königa a Jakuba Žáčka. Za mě spokojenost a děkuji za vpravdě nevšední divadelní zážitek. /9.9.2019/

Je to tak rok a půl co jsem v tohle divadle viděla Dánskou občanskou válku (za mě jedno z nejhoršího co jsem viděla) a odhodlala jsem se k návštěvě další hry. Strašně tu hru chci mít ráda, ale něco prostě drhne. Hra má pár scén, které geniálně fungují a jsou TOP. Některé scény mi ale přijdou dost na sílu a výsledné haha mi prostě nejde před bránici :// Scéna je přitom krásná, první oneman pana Žáčka za mě boží, ale pak se nějak ztrácím v požitcích.

Sled scének, opakování, čekání na... Hra nejen o smrti, ale i o životě (a není život jen příprava na smrt?). Výborné herecké výkony, skvělá scéna.
Ví někdo, kolik je hodin? A je to důležité?

Viděno dne 27.10.2018 a 5.10.2019, DNz, Praha:
+ inscenace bez příběhu, mimo prostor i čas na téma SMRT
+ vše dokonalé - scéna, herci, režie, skvělý černý až skoro morbidní humor
+ smrt je součást života, denně na ni každý myslí,
no a teď z toho udělejte divadlo ke koukání! Bravo DNz!
+ byl jsem podruhé a - ještě lepší!
------------------------
- dosti těžké představení, ale pro intouše výběr z hroznů!

Technicky se mi velmi líbíla scéna, prosklené průhledy na toalety působí fakt dobře. Celkově dost morbidní podívaná, dost černého humoru, smíchu a vtipně pojatých scének (finální zombie scéna:D). Přesto celou inscenací prostupuje vážnost celého tématu umírání a smrti, která nutí k zamyšlení. Herci se skvěle doplňovali. Jakub Žáček - naprostý top.

Parádní představení! Už dlouho jsem se tak nenasmála, zvlášť ne v divadle. Půjdu ještě jednou.

Sled nenavazujících scének, z nichž některé mají sdělení více, některé méně. Nemůžu se zbavit pocitu, že toto sdělení mají mít všechny, proto nezastírám, že jsem jich minimálně polovinu nepochopil. Výkony herců na vysoké úrovni, dramaturgie pokulhává. Podobně inscenovaná Anamnéza se mi však líbila moc...

75 %

Chodime kazdy rok, neomrzi se. Cas od casu se mi vraci na mysl strasidelne znovuproziti osudu po zivotnich blocich :)

Jestli je záměr, abychom se smáli při "tragických" scénách, klobou dolů. Požitkáři nezasáhnou tak jako Hamleti, ale rozhodně nejde o divadelní brak.

Rozvleklý začátek mi přišel vyloženě navíc. Jedná se opět o netradiční počin, který souhlasí s náladou, kterou v divadle na zábradlí z inscenací mám - za mě to bylo potřetí a na dlouhou dobu dost.
P.s. Souhlas s P. Širmerem

Víceméně stačí říci, že kdybych měl vyjádřit názor, vybral bych části komentářů od J. Pařízka a P. Širmera. Takže doporučuji oba komentáře, i když si vlastně celkem protiřečí - ale to může být i ta nejlepší pozvánka. Jen se jasně vyslovím pro shlédnutí hry, protože to byl fajn večer se zajímavou náladou a dojezdem.

Smrt opomíjíme, ale ani inscenace, zaměřená na estetické a emocionální působení, nepojednává o tom nejpodstatnějším - proč ji opomíjíme. Defilují před námi mladí lidé, vznášející jakousi hamletovskou otázku, zda být či nebýt. Smrt je však nejodpudivější ve své fyzické, nikoliv filozofické podobě. Vše se odehrává na nejasném místě v neurčitém čase, v nepravidelných intervalech. Postavy Požitkářů jako by byly živé i mrtvé zároveň. Vysvětlující byl pro mě poslední monolog jedné z postav o místě, kde končí lidé, kteří ještě nejsou mrtví - žijí v pamětech žijících. Smrt tedy začíná již za života!?!

Bravo!

85% 2x

Tohle já nemusím

Vtipné představení na neveselé téma aneb smrt v ústřední roli. Po herecké a vizuální stránce se opět nezapře Mikuláškův rukopis, který mi velmi vyhovuje. Po počáteční nejistotě, co si o tom všem humbuku na jevišti mám vlastně myslet, jsem se naladil na stejnou vlnu a vtažen do hry si užíval sebemenší narážky, vtípky i gesta...."prostě mám smysl pro humra"!

Protože jsem hru nepochopila, dávám 80%, jinak by to určitě bylo na 90%. Přestože ten samotný děj opravdu není úplně jasný, tak se jedná o hru mimořádně vydařenou a rozhodně stojí za vidění. Není to žádný nudný divadelní kousek, přináší skvělé nápady, legraci i vážná zamyšlení. A co mě teda nejvíc bavilo byly velmi autentické herecké výkony a opět krásná scéna.

Skvělý Jakub Žáček! Jeho vtipný monolog o smrti hned na začátku neměl chybu. Dále se mi nejvíce po herecké stránce líbili Jana Plodková, Petr Jeništa a příjemná Dita Kaplanová. Krásná scéna a hudba. Hra se světly, kdy se herci za tmy neuvěřitelně rychle a sehraně přemisťovali do dalších scén. Neoslovil mě moc závěr, kdy herci působí jako loutky. Podle mě mohl být propracovanější, což je škoda, proto ubírám body, přesto jsem odcházela z divadla velmi spokojená.

Čekala jsem morbidní komedii. Odcházela jsem z divadla ohromená, pro mě bezesporu jeden z největších divadelních zážitků této sezóny. Ano, zasmála jsem se mockrát. Ale mnohé stmívačky jsem využívala ke vzpamatování se z viděného a slyšeného doslova s pusou dokořán. Některé scénky mě neoslovily (závěr už vůbec ne), ale aspoň jsem se mohla v mysli zabývat tím, co mě skutečně zasáhlo. Moc povedená hudba a především scéna, představení je i vizuálním zážitkem. Ani jsem nestíhala všechny vjemy "pobrat". Kolik že to času v životě věnujeme přemýšlení o tom, jestli bychom neměli dělat něco jiného...?

Tahle inscenace měla pro mě nulovou výpovědní hodnotu. Tedy až na novinku v podobě ujištění, že umřu - tak dík za informaci.
Odosobněný, chladný kus, který nedojme (viz V. Rogalewicz) a nemá schopnost emocionálně zasáhnout (ne náhodou se ke zvolenému tématu staví tak nezúčastněně). I proto se zakrývá efektní, přepjatou vizualitou, poutá divákovu pozornost ironizováním, pózuje, eklekticky pracuje s hudbou. Pro mě dokonalý divadelní kýč.
Osobně oceňuji především vynikající výkon M. Koniga (jeho herectví začínám líp vnímat a obdivovat), výborná byla i D. Kaplanová a lehce ďábelský J. Žáček.

Surový pohled na to, jak dnešní společnost uvažuje o smrti, je jedním z mála výjimečných počinů, který se na scéně DNz mezi všemi novými inscenacemi objevil. Rozdílné obrazy přecházejí od zdánlivě nesmyslného hereckého monologu přes všemožné absurdity až k morbidnímu závěru. V tomto okamžiku se stávají všichni "požitkáři" pouhými loutkami v rukou jediné přeživší ženy. Režisér tentokrát díkybohu omezil zbytečné využívání vulgarismů a soustředil se výhradně na vytvoření pocitu absolutního znechucení. Nejsolidnější výkony pak předvádějí nové posily souboru, tj. J. Žáček a J. Plodková.

Jedno z nejkontroverznějších a nejbizarnějších představení, co jsem kdy viděla. Šokovalo mě, když sál burácel smíchy při popisování umírání a drsnějších scénách s urnou či podřezanými žilami...Celé podkresleno jímavou melodií z pianina. Teprve s odstupem jsem si uvědomila detaily, pointu a jiný pohled na inscenaci. Asi to tak mělo být...

Úvod mne pobavil. Zvláštní mi připadaly výrazové prostředky dvou hereček, které jsem viděla ve hře Europeana. Byly totiž zcela shodné. Trochu deja-vu...

65%

Silne tema, dobre zpracovani, krasna scena ...

Zajímavé téma. Přesné provedení herců. Inscenace však dělá dojem školních etud bez vzájemného propojení a (hlavně) bez citového prožitku: nedojme, nerozesměje, je nezúčastněná, studená, vnitřně rozdrobená, bez spojovacího nápadu. Plný počet bodů pouze Marek Cpin za scénu.

Naprosto dokonalá inscenace. Téma, které je výborně divákovi podáno, s humorným odlehčením. Skvělé herecké výkony, úžasná scéna. Inscenaci se nedá skoro nic vytknout.

Velmi podařená černá komedie s výborným obsazením. Doporučuji a hlavně nezapomeňte na to nejdůležitejší: "Nepodceňujte smrt". Statistika, co člověk za život všechno stihne byla úžasná: "30 let prospíme, 7 let si čteme, 2 měsíce parkujeme u domu, 6 dní si stříháme nehty, 40 hodin koukáme do ledničky, 2 dny se podepisujeme.... " tak to nemělo chybu.

95 %. Hodně zajímavá hra, která sice má slabší rozjezd (úvodní monolog J. Žáčka je až příliš dlouhý), ale poté vás naprosto pohltí. Zcela nejlepší jsou "ťafky", které divákům hra uštědřuje. Ostatně - jako život sám... To se v jedné chvíli smějete (pozor, jedná se většinou o humor černý) a najednou prásk!, chce se vám brečet.
Nefungovalo by to však, pokud by herci neodvedli tak přesnou a výbornou práci! Jestli, tak vám v hlavě uvíznou vybrané výstupy, jednotlivé myšlenky.

Určitě doporučuji, ve všech ohledech hra stojí za zhlédnutí. A i za poslechnutí - živě na klavír doprovází M. König.

Anotace hru velmi dobře vystihuje - těžké téma, ale výborně odlehčeno. V některých chvílích mi nebylo moc lehko na duši, i když se lidé kolem mě smáli, za chvíli tomu bylo opačně. Asi si tam každý najde to své... Zatmívačky mě rušily jen chvíli ze začátku, pak už jen krásně poskytovaly prostor pro přemýšlení. Nádherná scéna, hudba, kostýmy, herecky vyrovnané. A jako většinou v DNz, moc zajímavé texty v programu k inscenaci. 85 %

V této hře se mi zdálo trošku chaotické řazení jednotlivých příběhů. Černý humor, který provází celým představením je sice mrazivý, ale nezachází za hranici vkusu. Moc se mi líbila červená scéna, částečně prosklená, velice originální a působivá.

Devět velmi svérázných bezejmenných postav v bezčasé čekárně po smrti rozehrává sérii etud o smrti (a o životě). Chvílemi vám z toho běhá mráz po zádech a padá na vás úzkost a za chvíli se smějete věcem, kterým by se slušný člověk za normálních okolností smát asi neměl.
Souhlasím s tím, že představení negraduje, tak jak by asi mohlo, ale vzhledem k délce to zas až tak velkou újmu na kvalitě nepůsobí.

Mimochodem, docela by mě zajímalo, jak to dopadlo s tím Hrušínským ;-)

Krása střídá nádheru,scéna a herectví z nebe.

Pokleslý úšklebek a přitom zvláštně důstojný úsměv nad tragikomikou lidského života a jeho konce. Danse macabre v recepci jakéhosi hotelu-limba, jehož hosté jsou "po mikuláškovsku" bezejmenní, ale v detailech čitelní, falešní, politováníhodní i groteskní. Komika jemná i hrubá na rozhraní mezi vážností a nevážností - kolikrát jsem se přistihl, že se směji velmi, velmi smutným věcem. Obraz oběšence v místě, kde se oběsil Petr Lébl, je emocionálním i tematickým vrcholem hry. Jak vystihla jedna z divaček: "To snad není možné. To je už opravdu na zvracení." - však to ani jinak nešlo. 8/10

Uff kde začít. Nejdřív přijde pán a 15 minut mele páté přes deváté. Pak přijdou další herci a melou.. občas něco řeknou vtipného občas rádoby hlubokomyslného občas mají mezi sebou dialog který se k ničemu neváže a občas na sebe křičí. Snaží se nám ukázat asi tak 30 pohledů na smrt a prostě nic ani záchvěv myšlenky která by šla malinko hlouběji.

Dokud nás smrt neomrzí. Znovu a znovu pozvedáme číši potaženou černým suknem. Dámy a pánové, jak přeplout se ctí přes řeku Styx? Seance bezejmenných napuštěna omamnou vůní neživých, nemrtvých. Filozofická groteska, groteskní freska šíří "mrazivě třaskavou" zprávu o konci lidského bytí. Žár smrti, chlad života, mystika plynutí. Morbidní hostina monologů, dialogů a vnitřní konverzační imaginace s lehkostí černého humoru. Všudypřítomná krev stále kape a rozpíjí se v hříšně sametové samotě. Smrt známá-neznámá, jako spanilá kurtizána, na palubě Cháronovy bárky stále přítomná.

Sto plus jedna variace na smrt aneb vkusné a chytré pohrávání s vážným tématem. Scénografie je výjimečná a Jana Plodková je ozdobou tohoto komorního souboru. Ještě si to dám minimálně jednou.

Pokud lze o představení o smrti říci, že je krásné, tak o Požitkářích to platí zcela. Energické, výrazně červené zbarvení scény, herecké výkony, které díky improvizacím při tvorbě představení hodně čerpají z vlastního vnímání samotných postav, to dodává představení lehkost a hereckou jistotu. Samotné téma smrti, je odlehčené v podobě černého, ironického humoru, který ale nutí i k zamyšlení. Neuvěřitelně jsem se bavila, zároveň mě mrazilo a to jsem ve hře s tématem smrti nečekala, nebo v případě Mikuláška asi spíš ano:) A za ten pocit děkuji.

85 %. Videno 10.2.2024 Na zabradli, 80 min, 2 rada
Cerna groteska o smrti, s nadhledem. V popredi na dvoutretinach sceny rudy pokoj s dvema kresly, stolkem s alkoholem a Petrofem, v pozadi za plexisklem vyvysena chodba s WC. V uvodu navozujici monolog J. Zacka. Sestava s A. Kubatovou a J. Matouskovou. Nejvyraznejsimi v predstaveni byl jiz zminovany J. Zacek a usmevava J. Plodkova, ktera si take jako jedna z mala uzivala zaverecnou dekovacku. Vsechny myslenky jsem nepobral ale to nevadi. Usmival jsem se neustale, nejen pod vousy. Dekuji, tleskam a doporucuji.

Nesahejte mi na manzela, seberu si ho sama. Milacku promin, nebyla to moje chyba.

Moc se mi líbili výkony herců a scéna. Trochu mi vadilo ,že nebylo z čeho vypozorovat ,že to jsou ,,požitkáři,,.

Absurdní drama, jehož hlavním tématem je smrt. Nosné téma je tedy poměrně těžké, ale i přesto jsem se v průběhu představení několikrát zasmál. Kombinace vážného tématu s humorem, a často velmi absurdními situacemi zde funguje velmi dobře. Herecké výkony na velmi dobré úrovni, stejně tak kulisy.

možná je to můj problém. ale přišlo mi to takové poslepované.

75%
První třetina představení - monolog J. Žáčka mi přišla úmorná. Pak se ale pro mě představení zvrhlo do hlubokého zážitku a od monologu K. Císařové mi až do konce tekly slzy. Pro mě až s překvapením hodně silná druhá půlka představení, celé mi to ke konci sedlo dohromady.
Vyzdvihuji nenápadný výkon A. Kubátové, kterou jsem konečně viděla v jiné herecké poloze a M. Königa. A taky mi přišlo, že bylo na jevišti až moc herců.

65%
Musím napsat to, co už jsem jednou napsal. Kdybych viděl tuto inscenaci DNz jako první a až poté ty mnohé další, asi bych sdílel zdejší nadšení. Ale všechny jsou si tak vizuálně a koncepčně podobné, že mi to začíná splývat.
Jinak se mi líbila scéna, samotné téma (o smrti s humorem) a herecky především J.Plodková.
PS: Mám rád černý humor, tady mi vlastně jenom vadilo, že mi je jedno, jestli uvidím o scénku míň nebo víc, protože jsem mezi nimi nenašel žádné promyšlenější pojítko...

Super scénografie a herci, celý koncept těžce ňuňu, klasicky nazábradlíovsky perfektně zvládnutý balanc vážného tématu a až překvapivé vtipnosti, kterého se mi nikde jinde takhle systematicky nedostává. A těžce se zamilovávám do Magdalény Sidonové a Dity Kaplanové (a do monsieur Vašáka už jsem zamilovaný dlouho). Někdy mi sice trochu unikal záměr některých scén nebo jejich (ne)provázanost, ale tak nějak se mi to prostě fakt líbilo a až šokantně hodně jsem se nasmál, takže suma sumárum, ano prosím, a možná se budu muset vrátit.

Intenzivní, dráždivé.

Jeden z mých nejlepších divadelních zážitků v životě. Jan Mikulášek s Dorou Viceníkovou napsali hru přesně na míru pro své divadlo. Výborné a vyrovnané herecké výkony, poutavě krásná scéna, důrazy na ty nejmenší detaily, černý humor a spoustu hlubokých otázek a témat bez přímých odpovědí. I přesto, že jsem některé narážky nepochopila, neubírám na hodnocení kvality inscenace. Ono to totiž nevadí. Každý si tam najde to svoje.

Rozhodně se půjdu podívat znovu, očekávám, že toho v inscenaci objevím ještě víc než teď napoprvé.

Těžko hodnotitelné, těžko uchopitelné. Výjev střídá výjev (ty silné jsou bohužel v menšině), postavy defilují jak zběsilé, pak to skončí, jdete domů a nevíte. Tedy ne nutně, například divačka přede mnou, jež se hystericky rozesmála pokaždé, když některý z účinkujících otevřel pusu či když J. Černý prostě jen přišel na jeviště, asi věděla. Docela jsem jí to záviděl.

Příjemné překvapení. Absurdní dívadlo okořeněné velkou dávkou humoru. Moc dobrý text. Funguje to. Kouř byl.

Výborné. Je opravdu nadmíru uspokojující, vidět divadlo, které se nestará o logiku ani příběh a PŘESTO se neutopí v nějaké pseudo-avandgardistické sóse. Inscenace má zároveň (povětšinou černý) humor ale i obrovskou hloubku (to téma!!! Díky pane Mikulášek nebo čí nápad to byl!), což není na pražských prknech tak časté. Perfektní "skrumáž" herců, skvělá scéna. Od 100% mě dělí jen trochu dlouhý začáteční monolog (proč?) a poněkud delší závěrečný dance makabre. Jinak - prostě skvělé! A publikum to (alespoň když jsem tam byl) plně honorovalo 6x děkovačkou.

Jsem velmi zklamaná. Nemám pocit, že by mě inscenace něčím obohatila. Pokud měla jen šokovat, tak se povedlo.

Cosi, co nejde pevně uchopit, a kde nelze vše plně pochopit. Jakýmsi zvláštním kompilátem o smrti je tato inscenace, která má své silnější i slabší chvilky, která rezonuje v mysli, aby po chvíli zájem opadl a zase se navrátil, která rozesmívá i nutí k zamyšlení, která přináší poznání, že smrt je cosi blízkého a přitom vzdáleného, a že je tu pro nás všechny a s námi všemi. Herecky dokonalé, scénograficky zdařilé, režijně perfektně zvládnuté. Vynikající výkony především od Jany Plodkové, Miloslava Königa a Jakuba Žáčka. Za mě spokojenost a děkuji za vpravdě nevšední divadelní zážitek. /9.9.2019/

Je to tak rok a půl co jsem v tohle divadle viděla Dánskou občanskou válku (za mě jedno z nejhoršího co jsem viděla) a odhodlala jsem se k návštěvě další hry. Strašně tu hru chci mít ráda, ale něco prostě drhne. Hra má pár scén, které geniálně fungují a jsou TOP. Některé scény mi ale přijdou dost na sílu a výsledné haha mi prostě nejde před bránici :// Scéna je přitom krásná, první oneman pana Žáčka za mě boží, ale pak se nějak ztrácím v požitcích.

Sled scének, opakování, čekání na... Hra nejen o smrti, ale i o životě (a není život jen příprava na smrt?). Výborné herecké výkony, skvělá scéna.
Ví někdo, kolik je hodin? A je to důležité?

Uff kde začít. Nejdřív přijde pán a 15 minut mele páté přes deváté. Pak přijdou další herci a melou.. občas něco řeknou vtipného občas rádoby hlubokomyslného občas mají mezi sebou dialog který se k ničemu neváže a občas na sebe křičí. Snaží se nám ukázat asi tak 30 pohledů na smrt a prostě nic ani záchvěv myšlenky která by šla malinko hlouběji.

Viděno dne 27.10.2018 a 5.10.2019, DNz, Praha:
+ inscenace bez příběhu, mimo prostor i čas na téma SMRT
+ vše dokonalé - scéna, herci, režie, skvělý černý až skoro morbidní humor
+ smrt je součást života, denně na ni každý myslí,
no a teď z toho udělejte divadlo ke koukání! Bravo DNz!
+ byl jsem podruhé a - ještě lepší!
------------------------
- dosti těžké představení, ale pro intouše výběr z hroznů!

Technicky se mi velmi líbíla scéna, prosklené průhledy na toalety působí fakt dobře. Celkově dost morbidní podívaná, dost černého humoru, smíchu a vtipně pojatých scének (finální zombie scéna:D). Přesto celou inscenací prostupuje vážnost celého tématu umírání a smrti, která nutí k zamyšlení. Herci se skvěle doplňovali. Jakub Žáček - naprostý top.

Parádní představení! Už dlouho jsem se tak nenasmála, zvlášť ne v divadle. Půjdu ještě jednou.

Sled nenavazujících scének, z nichž některé mají sdělení více, některé méně. Nemůžu se zbavit pocitu, že toto sdělení mají mít všechny, proto nezastírám, že jsem jich minimálně polovinu nepochopil. Výkony herců na vysoké úrovni, dramaturgie pokulhává. Podobně inscenovaná Anamnéza se mi však líbila moc...

75 %

Chodime kazdy rok, neomrzi se. Cas od casu se mi vraci na mysl strasidelne znovuproziti osudu po zivotnich blocich :)

Jestli je záměr, abychom se smáli při "tragických" scénách, klobou dolů. Požitkáři nezasáhnou tak jako Hamleti, ale rozhodně nejde o divadelní brak.

Rozvleklý začátek mi přišel vyloženě navíc. Jedná se opět o netradiční počin, který souhlasí s náladou, kterou v divadle na zábradlí z inscenací mám - za mě to bylo potřetí a na dlouhou dobu dost.
P.s. Souhlas s P. Širmerem

Víceméně stačí říci, že kdybych měl vyjádřit názor, vybral bych části komentářů od J. Pařízka a P. Širmera. Takže doporučuji oba komentáře, i když si vlastně celkem protiřečí - ale to může být i ta nejlepší pozvánka. Jen se jasně vyslovím pro shlédnutí hry, protože to byl fajn večer se zajímavou náladou a dojezdem.

Smrt opomíjíme, ale ani inscenace, zaměřená na estetické a emocionální působení, nepojednává o tom nejpodstatnějším - proč ji opomíjíme. Defilují před námi mladí lidé, vznášející jakousi hamletovskou otázku, zda být či nebýt. Smrt je však nejodpudivější ve své fyzické, nikoliv filozofické podobě. Vše se odehrává na nejasném místě v neurčitém čase, v nepravidelných intervalech. Postavy Požitkářů jako by byly živé i mrtvé zároveň. Vysvětlující byl pro mě poslední monolog jedné z postav o místě, kde končí lidé, kteří ještě nejsou mrtví - žijí v pamětech žijících. Smrt tedy začíná již za života!?!

Bravo!

85% 2x

Tohle já nemusím

Vtipné představení na neveselé téma aneb smrt v ústřední roli. Po herecké a vizuální stránce se opět nezapře Mikuláškův rukopis, který mi velmi vyhovuje. Po počáteční nejistotě, co si o tom všem humbuku na jevišti mám vlastně myslet, jsem se naladil na stejnou vlnu a vtažen do hry si užíval sebemenší narážky, vtípky i gesta...."prostě mám smysl pro humra"!

Protože jsem hru nepochopila, dávám 80%, jinak by to určitě bylo na 90%. Přestože ten samotný děj opravdu není úplně jasný, tak se jedná o hru mimořádně vydařenou a rozhodně stojí za vidění. Není to žádný nudný divadelní kousek, přináší skvělé nápady, legraci i vážná zamyšlení. A co mě teda nejvíc bavilo byly velmi autentické herecké výkony a opět krásná scéna.

Dokud nás smrt neomrzí. Znovu a znovu pozvedáme číši potaženou černým suknem. Dámy a pánové, jak přeplout se ctí přes řeku Styx? Seance bezejmenných napuštěna omamnou vůní neživých, nemrtvých. Filozofická groteska, groteskní freska šíří "mrazivě třaskavou" zprávu o konci lidského bytí. Žár smrti, chlad života, mystika plynutí. Morbidní hostina monologů, dialogů a vnitřní konverzační imaginace s lehkostí černého humoru. Všudypřítomná krev stále kape a rozpíjí se v hříšně sametové samotě. Smrt známá-neznámá, jako spanilá kurtizána, na palubě Cháronovy bárky stále přítomná.

Sto plus jedna variace na smrt aneb vkusné a chytré pohrávání s vážným tématem. Scénografie je výjimečná a Jana Plodková je ozdobou tohoto komorního souboru. Ještě si to dám minimálně jednou.

Skvělý Jakub Žáček! Jeho vtipný monolog o smrti hned na začátku neměl chybu. Dále se mi nejvíce po herecké stránce líbili Jana Plodková, Petr Jeništa a příjemná Dita Kaplanová. Krásná scéna a hudba. Hra se světly, kdy se herci za tmy neuvěřitelně rychle a sehraně přemisťovali do dalších scén. Neoslovil mě moc závěr, kdy herci působí jako loutky. Podle mě mohl být propracovanější, což je škoda, proto ubírám body, přesto jsem odcházela z divadla velmi spokojená.

Čekala jsem morbidní komedii. Odcházela jsem z divadla ohromená, pro mě bezesporu jeden z největších divadelních zážitků této sezóny. Ano, zasmála jsem se mockrát. Ale mnohé stmívačky jsem využívala ke vzpamatování se z viděného a slyšeného doslova s pusou dokořán. Některé scénky mě neoslovily (závěr už vůbec ne), ale aspoň jsem se mohla v mysli zabývat tím, co mě skutečně zasáhlo. Moc povedená hudba a především scéna, představení je i vizuálním zážitkem. Ani jsem nestíhala všechny vjemy "pobrat". Kolik že to času v životě věnujeme přemýšlení o tom, jestli bychom neměli dělat něco jiného...?

Tahle inscenace měla pro mě nulovou výpovědní hodnotu. Tedy až na novinku v podobě ujištění, že umřu - tak dík za informaci.
Odosobněný, chladný kus, který nedojme (viz V. Rogalewicz) a nemá schopnost emocionálně zasáhnout (ne náhodou se ke zvolenému tématu staví tak nezúčastněně). I proto se zakrývá efektní, přepjatou vizualitou, poutá divákovu pozornost ironizováním, pózuje, eklekticky pracuje s hudbou. Pro mě dokonalý divadelní kýč.
Osobně oceňuji především vynikající výkon M. Koniga (jeho herectví začínám líp vnímat a obdivovat), výborná byla i D. Kaplanová a lehce ďábelský J. Žáček.

Surový pohled na to, jak dnešní společnost uvažuje o smrti, je jedním z mála výjimečných počinů, který se na scéně DNz mezi všemi novými inscenacemi objevil. Rozdílné obrazy přecházejí od zdánlivě nesmyslného hereckého monologu přes všemožné absurdity až k morbidnímu závěru. V tomto okamžiku se stávají všichni "požitkáři" pouhými loutkami v rukou jediné přeživší ženy. Režisér tentokrát díkybohu omezil zbytečné využívání vulgarismů a soustředil se výhradně na vytvoření pocitu absolutního znechucení. Nejsolidnější výkony pak předvádějí nové posily souboru, tj. J. Žáček a J. Plodková.

Jedno z nejkontroverznějších a nejbizarnějších představení, co jsem kdy viděla. Šokovalo mě, když sál burácel smíchy při popisování umírání a drsnějších scénách s urnou či podřezanými žilami...Celé podkresleno jímavou melodií z pianina. Teprve s odstupem jsem si uvědomila detaily, pointu a jiný pohled na inscenaci. Asi to tak mělo být...

Úvod mne pobavil. Zvláštní mi připadaly výrazové prostředky dvou hereček, které jsem viděla ve hře Europeana. Byly totiž zcela shodné. Trochu deja-vu...

65%

Silne tema, dobre zpracovani, krasna scena ...

Zajímavé téma. Přesné provedení herců. Inscenace však dělá dojem školních etud bez vzájemného propojení a (hlavně) bez citového prožitku: nedojme, nerozesměje, je nezúčastněná, studená, vnitřně rozdrobená, bez spojovacího nápadu. Plný počet bodů pouze Marek Cpin za scénu.

Naprosto dokonalá inscenace. Téma, které je výborně divákovi podáno, s humorným odlehčením. Skvělé herecké výkony, úžasná scéna. Inscenaci se nedá skoro nic vytknout.

Velmi podařená černá komedie s výborným obsazením. Doporučuji a hlavně nezapomeňte na to nejdůležitejší: "Nepodceňujte smrt". Statistika, co člověk za život všechno stihne byla úžasná: "30 let prospíme, 7 let si čteme, 2 měsíce parkujeme u domu, 6 dní si stříháme nehty, 40 hodin koukáme do ledničky, 2 dny se podepisujeme.... " tak to nemělo chybu.

95 %. Hodně zajímavá hra, která sice má slabší rozjezd (úvodní monolog J. Žáčka je až příliš dlouhý), ale poté vás naprosto pohltí. Zcela nejlepší jsou "ťafky", které divákům hra uštědřuje. Ostatně - jako život sám... To se v jedné chvíli smějete (pozor, jedná se většinou o humor černý) a najednou prásk!, chce se vám brečet.
Nefungovalo by to však, pokud by herci neodvedli tak přesnou a výbornou práci! Jestli, tak vám v hlavě uvíznou vybrané výstupy, jednotlivé myšlenky.

Určitě doporučuji, ve všech ohledech hra stojí za zhlédnutí. A i za poslechnutí - živě na klavír doprovází M. König.

Anotace hru velmi dobře vystihuje - těžké téma, ale výborně odlehčeno. V některých chvílích mi nebylo moc lehko na duši, i když se lidé kolem mě smáli, za chvíli tomu bylo opačně. Asi si tam každý najde to své... Zatmívačky mě rušily jen chvíli ze začátku, pak už jen krásně poskytovaly prostor pro přemýšlení. Nádherná scéna, hudba, kostýmy, herecky vyrovnané. A jako většinou v DNz, moc zajímavé texty v programu k inscenaci. 85 %

V této hře se mi zdálo trošku chaotické řazení jednotlivých příběhů. Černý humor, který provází celým představením je sice mrazivý, ale nezachází za hranici vkusu. Moc se mi líbila červená scéna, částečně prosklená, velice originální a působivá.

Devět velmi svérázných bezejmenných postav v bezčasé čekárně po smrti rozehrává sérii etud o smrti (a o životě). Chvílemi vám z toho běhá mráz po zádech a padá na vás úzkost a za chvíli se smějete věcem, kterým by se slušný člověk za normálních okolností smát asi neměl.
Souhlasím s tím, že představení negraduje, tak jak by asi mohlo, ale vzhledem k délce to zas až tak velkou újmu na kvalitě nepůsobí.

Mimochodem, docela by mě zajímalo, jak to dopadlo s tím Hrušínským ;-)

Krása střídá nádheru,scéna a herectví z nebe.

Pokud lze o představení o smrti říci, že je krásné, tak o Požitkářích to platí zcela. Energické, výrazně červené zbarvení scény, herecké výkony, které díky improvizacím při tvorbě představení hodně čerpají z vlastního vnímání samotných postav, to dodává představení lehkost a hereckou jistotu. Samotné téma smrti, je odlehčené v podobě černého, ironického humoru, který ale nutí i k zamyšlení. Neuvěřitelně jsem se bavila, zároveň mě mrazilo a to jsem ve hře s tématem smrti nečekala, nebo v případě Mikuláška asi spíš ano:) A za ten pocit děkuji.

Pokleslý úšklebek a přitom zvláštně důstojný úsměv nad tragikomikou lidského života a jeho konce. Danse macabre v recepci jakéhosi hotelu-limba, jehož hosté jsou "po mikuláškovsku" bezejmenní, ale v detailech čitelní, falešní, politováníhodní i groteskní. Komika jemná i hrubá na rozhraní mezi vážností a nevážností - kolikrát jsem se přistihl, že se směji velmi, velmi smutným věcem. Obraz oběšence v místě, kde se oběsil Petr Lébl, je emocionálním i tematickým vrcholem hry. Jak vystihla jedna z divaček: "To snad není možné. To je už opravdu na zvracení." - však to ani jinak nešlo. 8/10

65%
Musím napsat to, co už jsem jednou napsal. Kdybych viděl tuto inscenaci DNz jako první a až poté ty mnohé další, asi bych sdílel zdejší nadšení. Ale všechny jsou si tak vizuálně a koncepčně podobné, že mi to začíná splývat.
Jinak se mi líbila scéna, samotné téma (o smrti s humorem) a herecky především J.Plodková.
PS: Mám rád černý humor, tady mi vlastně jenom vadilo, že mi je jedno, jestli uvidím o scénku míň nebo víc, protože jsem mezi nimi nenašel žádné promyšlenější pojítko...

Zajímavé téma. Přesné provedení herců. Inscenace však dělá dojem školních etud bez vzájemného propojení a (hlavně) bez citového prožitku: nedojme, nerozesměje, je nezúčastněná, studená, vnitřně rozdrobená, bez spojovacího nápadu. Plný počet bodů pouze Marek Cpin za scénu.

Tohle já nemusím

Surový pohled na to, jak dnešní společnost uvažuje o smrti, je jedním z mála výjimečných počinů, který se na scéně DNz mezi všemi novými inscenacemi objevil. Rozdílné obrazy přecházejí od zdánlivě nesmyslného hereckého monologu přes všemožné absurdity až k morbidnímu závěru. V tomto okamžiku se stávají všichni "požitkáři" pouhými loutkami v rukou jediné přeživší ženy. Režisér tentokrát díkybohu omezil zbytečné využívání vulgarismů a soustředil se výhradně na vytvoření pocitu absolutního znechucení. Nejsolidnější výkony pak předvádějí nové posily souboru, tj. J. Žáček a J. Plodková.

Anotace hru velmi dobře vystihuje - těžké téma, ale výborně odlehčeno. V některých chvílích mi nebylo moc lehko na duši, i když se lidé kolem mě smáli, za chvíli tomu bylo opačně. Asi si tam každý najde to své... Zatmívačky mě rušily jen chvíli ze začátku, pak už jen krásně poskytovaly prostor pro přemýšlení. Nádherná scéna, hudba, kostýmy, herecky vyrovnané. A jako většinou v DNz, moc zajímavé texty v programu k inscenaci. 85 %

95 %. Hodně zajímavá hra, která sice má slabší rozjezd (úvodní monolog J. Žáčka je až příliš dlouhý), ale poté vás naprosto pohltí. Zcela nejlepší jsou "ťafky", které divákům hra uštědřuje. Ostatně - jako život sám... To se v jedné chvíli smějete (pozor, jedná se většinou o humor černý) a najednou prásk!, chce se vám brečet.
Nefungovalo by to však, pokud by herci neodvedli tak přesnou a výbornou práci! Jestli, tak vám v hlavě uvíznou vybrané výstupy, jednotlivé myšlenky.

Určitě doporučuji, ve všech ohledech hra stojí za zhlédnutí. A i za poslechnutí - živě na klavír doprovází M. König.

Cosi, co nejde pevně uchopit, a kde nelze vše plně pochopit. Jakýmsi zvláštním kompilátem o smrti je tato inscenace, která má své silnější i slabší chvilky, která rezonuje v mysli, aby po chvíli zájem opadl a zase se navrátil, která rozesmívá i nutí k zamyšlení, která přináší poznání, že smrt je cosi blízkého a přitom vzdáleného, a že je tu pro nás všechny a s námi všemi. Herecky dokonalé, scénograficky zdařilé, režijně perfektně zvládnuté. Vynikající výkony především od Jany Plodkové, Miloslava Königa a Jakuba Žáčka. Za mě spokojenost a děkuji za vpravdě nevšední divadelní zážitek. /9.9.2019/

Krása střídá nádheru,scéna a herectví z nebe.

85% 2x

Těžko hodnotitelné, těžko uchopitelné. Výjev střídá výjev (ty silné jsou bohužel v menšině), postavy defilují jak zběsilé, pak to skončí, jdete domů a nevíte. Tedy ne nutně, například divačka přede mnou, jež se hystericky rozesmála pokaždé, když některý z účinkujících otevřel pusu či když J. Černý prostě jen přišel na jeviště, asi věděla. Docela jsem jí to záviděl.

Tahle inscenace měla pro mě nulovou výpovědní hodnotu. Tedy až na novinku v podobě ujištění, že umřu - tak dík za informaci.
Odosobněný, chladný kus, který nedojme (viz V. Rogalewicz) a nemá schopnost emocionálně zasáhnout (ne náhodou se ke zvolenému tématu staví tak nezúčastněně). I proto se zakrývá efektní, přepjatou vizualitou, poutá divákovu pozornost ironizováním, pózuje, eklekticky pracuje s hudbou. Pro mě dokonalý divadelní kýč.
Osobně oceňuji především vynikající výkon M. Koniga (jeho herectví začínám líp vnímat a obdivovat), výborná byla i D. Kaplanová a lehce ďábelský J. Žáček.

Víceméně stačí říci, že kdybych měl vyjádřit názor, vybral bych části komentářů od J. Pařízka a P. Širmera. Takže doporučuji oba komentáře, i když si vlastně celkem protiřečí - ale to může být i ta nejlepší pozvánka. Jen se jasně vyslovím pro shlédnutí hry, protože to byl fajn večer se zajímavou náladou a dojezdem.

Příjemné překvapení. Absurdní dívadlo okořeněné velkou dávkou humoru. Moc dobrý text. Funguje to. Kouř byl.

Devět velmi svérázných bezejmenných postav v bezčasé čekárně po smrti rozehrává sérii etud o smrti (a o životě). Chvílemi vám z toho běhá mráz po zádech a padá na vás úzkost a za chvíli se smějete věcem, kterým by se slušný člověk za normálních okolností smát asi neměl.
Souhlasím s tím, že představení negraduje, tak jak by asi mohlo, ale vzhledem k délce to zas až tak velkou újmu na kvalitě nepůsobí.

Mimochodem, docela by mě zajímalo, jak to dopadlo s tím Hrušínským ;-)

Je to tak rok a půl co jsem v tohle divadle viděla Dánskou občanskou válku (za mě jedno z nejhoršího co jsem viděla) a odhodlala jsem se k návštěvě další hry. Strašně tu hru chci mít ráda, ale něco prostě drhne. Hra má pár scén, které geniálně fungují a jsou TOP. Některé scény mi ale přijdou dost na sílu a výsledné haha mi prostě nejde před bránici :// Scéna je přitom krásná, první oneman pana Žáčka za mě boží, ale pak se nějak ztrácím v požitcích.

Vtipné představení na neveselé téma aneb smrt v ústřední roli. Po herecké a vizuální stránce se opět nezapře Mikuláškův rukopis, který mi velmi vyhovuje. Po počáteční nejistotě, co si o tom všem humbuku na jevišti mám vlastně myslet, jsem se naladil na stejnou vlnu a vtažen do hry si užíval sebemenší narážky, vtípky i gesta...."prostě mám smysl pro humra"!

85 %. Videno 10.2.2024 Na zabradli, 80 min, 2 rada
Cerna groteska o smrti, s nadhledem. V popredi na dvoutretinach sceny rudy pokoj s dvema kresly, stolkem s alkoholem a Petrofem, v pozadi za plexisklem vyvysena chodba s WC. V uvodu navozujici monolog J. Zacka. Sestava s A. Kubatovou a J. Matouskovou. Nejvyraznejsimi v predstaveni byl jiz zminovany J. Zacek a usmevava J. Plodkova, ktera si take jako jedna z mala uzivala zaverecnou dekovacku. Vsechny myslenky jsem nepobral ale to nevadi. Usmival jsem se neustale, nejen pod vousy. Dekuji, tleskam a doporucuji.

Nesahejte mi na manzela, seberu si ho sama. Milacku promin, nebyla to moje chyba.

Silne tema, dobre zpracovani, krasna scena ...

65%

Jeden z mých nejlepších divadelních zážitků v životě. Jan Mikulášek s Dorou Viceníkovou napsali hru přesně na míru pro své divadlo. Výborné a vyrovnané herecké výkony, poutavě krásná scéna, důrazy na ty nejmenší detaily, černý humor a spoustu hlubokých otázek a témat bez přímých odpovědí. I přesto, že jsem některé narážky nepochopila, neubírám na hodnocení kvality inscenace. Ono to totiž nevadí. Každý si tam najde to svoje.

Rozhodně se půjdu podívat znovu, očekávám, že toho v inscenaci objevím ještě víc než teď napoprvé.

V této hře se mi zdálo trošku chaotické řazení jednotlivých příběhů. Černý humor, který provází celým představením je sice mrazivý, ale nezachází za hranici vkusu. Moc se mi líbila červená scéna, částečně prosklená, velice originální a působivá.

Pokleslý úšklebek a přitom zvláštně důstojný úsměv nad tragikomikou lidského života a jeho konce. Danse macabre v recepci jakéhosi hotelu-limba, jehož hosté jsou "po mikuláškovsku" bezejmenní, ale v detailech čitelní, falešní, politováníhodní i groteskní. Komika jemná i hrubá na rozhraní mezi vážností a nevážností - kolikrát jsem se přistihl, že se směji velmi, velmi smutným věcem. Obraz oběšence v místě, kde se oběsil Petr Lébl, je emocionálním i tematickým vrcholem hry. Jak vystihla jedna z divaček: "To snad není možné. To je už opravdu na zvracení." - však to ani jinak nešlo. 8/10

Rozvleklý začátek mi přišel vyloženě navíc. Jedná se opět o netradiční počin, který souhlasí s náladou, kterou v divadle na zábradlí z inscenací mám - za mě to bylo potřetí a na dlouhou dobu dost.
P.s. Souhlas s P. Širmerem

Úvod mne pobavil. Zvláštní mi připadaly výrazové prostředky dvou hereček, které jsem viděla ve hře Europeana. Byly totiž zcela shodné. Trochu deja-vu...

Bravo!

Jestli je záměr, abychom se smáli při "tragických" scénách, klobou dolů. Požitkáři nezasáhnou tak jako Hamleti, ale rozhodně nejde o divadelní brak.

Protože jsem hru nepochopila, dávám 80%, jinak by to určitě bylo na 90%. Přestože ten samotný děj opravdu není úplně jasný, tak se jedná o hru mimořádně vydařenou a rozhodně stojí za vidění. Není to žádný nudný divadelní kousek, přináší skvělé nápady, legraci i vážná zamyšlení. A co mě teda nejvíc bavilo byly velmi autentické herecké výkony a opět krásná scéna.

Sled scének, opakování, čekání na... Hra nejen o smrti, ale i o životě (a není život jen příprava na smrt?). Výborné herecké výkony, skvělá scéna.
Ví někdo, kolik je hodin? A je to důležité?

Viděno dne 27.10.2018 a 5.10.2019, DNz, Praha:
+ inscenace bez příběhu, mimo prostor i čas na téma SMRT
+ vše dokonalé - scéna, herci, režie, skvělý černý až skoro morbidní humor
+ smrt je součást života, denně na ni každý myslí,
no a teď z toho udělejte divadlo ke koukání! Bravo DNz!
+ byl jsem podruhé a - ještě lepší!
------------------------
- dosti těžké představení, ale pro intouše výběr z hroznů!

Super scénografie a herci, celý koncept těžce ňuňu, klasicky nazábradlíovsky perfektně zvládnutý balanc vážného tématu a až překvapivé vtipnosti, kterého se mi nikde jinde takhle systematicky nedostává. A těžce se zamilovávám do Magdalény Sidonové a Dity Kaplanové (a do monsieur Vašáka už jsem zamilovaný dlouho). Někdy mi sice trochu unikal záměr některých scén nebo jejich (ne)provázanost, ale tak nějak se mi to prostě fakt líbilo a až šokantně hodně jsem se nasmál, takže suma sumárum, ano prosím, a možná se budu muset vrátit.

Parádní představení! Už dlouho jsem se tak nenasmála, zvlášť ne v divadle. Půjdu ještě jednou.

Velmi podařená černá komedie s výborným obsazením. Doporučuji a hlavně nezapomeňte na to nejdůležitejší: "Nepodceňujte smrt". Statistika, co člověk za život všechno stihne byla úžasná: "30 let prospíme, 7 let si čteme, 2 měsíce parkujeme u domu, 6 dní si stříháme nehty, 40 hodin koukáme do ledničky, 2 dny se podepisujeme.... " tak to nemělo chybu.

možná je to můj problém. ale přišlo mi to takové poslepované.

Sled nenavazujících scének, z nichž některé mají sdělení více, některé méně. Nemůžu se zbavit pocitu, že toto sdělení mají mít všechny, proto nezastírám, že jsem jich minimálně polovinu nepochopil. Výkony herců na vysoké úrovni, dramaturgie pokulhává. Podobně inscenovaná Anamnéza se mi však líbila moc...

75 %

Čekala jsem morbidní komedii. Odcházela jsem z divadla ohromená, pro mě bezesporu jeden z největších divadelních zážitků této sezóny. Ano, zasmála jsem se mockrát. Ale mnohé stmívačky jsem využívala ke vzpamatování se z viděného a slyšeného doslova s pusou dokořán. Některé scénky mě neoslovily (závěr už vůbec ne), ale aspoň jsem se mohla v mysli zabývat tím, co mě skutečně zasáhlo. Moc povedená hudba a především scéna, představení je i vizuálním zážitkem. Ani jsem nestíhala všechny vjemy "pobrat". Kolik že to času v životě věnujeme přemýšlení o tom, jestli bychom neměli dělat něco jiného...?

Moc se mi líbili výkony herců a scéna. Trochu mi vadilo ,že nebylo z čeho vypozorovat ,že to jsou ,,požitkáři,,.

Skvělý Jakub Žáček! Jeho vtipný monolog o smrti hned na začátku neměl chybu. Dále se mi nejvíce po herecké stránce líbili Jana Plodková, Petr Jeništa a příjemná Dita Kaplanová. Krásná scéna a hudba. Hra se světly, kdy se herci za tmy neuvěřitelně rychle a sehraně přemisťovali do dalších scén. Neoslovil mě moc závěr, kdy herci působí jako loutky. Podle mě mohl být propracovanější, což je škoda, proto ubírám body, přesto jsem odcházela z divadla velmi spokojená.

Naprosto dokonalá inscenace. Téma, které je výborně divákovi podáno, s humorným odlehčením. Skvělé herecké výkony, úžasná scéna. Inscenaci se nedá skoro nic vytknout.

Smrt opomíjíme, ale ani inscenace, zaměřená na estetické a emocionální působení, nepojednává o tom nejpodstatnějším - proč ji opomíjíme. Defilují před námi mladí lidé, vznášející jakousi hamletovskou otázku, zda být či nebýt. Smrt je však nejodpudivější ve své fyzické, nikoliv filozofické podobě. Vše se odehrává na nejasném místě v neurčitém čase, v nepravidelných intervalech. Postavy Požitkářů jako by byly živé i mrtvé zároveň. Vysvětlující byl pro mě poslední monolog jedné z postav o místě, kde končí lidé, kteří ještě nejsou mrtví - žijí v pamětech žijících. Smrt tedy začíná již za života!?!

Chodime kazdy rok, neomrzi se. Cas od casu se mi vraci na mysl strasidelne znovuproziti osudu po zivotnich blocich :)

75%
První třetina představení - monolog J. Žáčka mi přišla úmorná. Pak se ale pro mě představení zvrhlo do hlubokého zážitku a od monologu K. Císařové mi až do konce tekly slzy. Pro mě až s překvapením hodně silná druhá půlka představení, celé mi to ke konci sedlo dohromady.
Vyzdvihuji nenápadný výkon A. Kubátové, kterou jsem konečně viděla v jiné herecké poloze a M. Königa. A taky mi přišlo, že bylo na jevišti až moc herců.

Technicky se mi velmi líbíla scéna, prosklené průhledy na toalety působí fakt dobře. Celkově dost morbidní podívaná, dost černého humoru, smíchu a vtipně pojatých scének (finální zombie scéna:D). Přesto celou inscenací prostupuje vážnost celého tématu umírání a smrti, která nutí k zamyšlení. Herci se skvěle doplňovali. Jakub Žáček - naprostý top.

Výborné. Je opravdu nadmíru uspokojující, vidět divadlo, které se nestará o logiku ani příběh a PŘESTO se neutopí v nějaké pseudo-avandgardistické sóse. Inscenace má zároveň (povětšinou černý) humor ale i obrovskou hloubku (to téma!!! Díky pane Mikulášek nebo čí nápad to byl!), což není na pražských prknech tak časté. Perfektní "skrumáž" herců, skvělá scéna. Od 100% mě dělí jen trochu dlouhý začáteční monolog (proč?) a poněkud delší závěrečný dance makabre. Jinak - prostě skvělé! A publikum to (alespoň když jsem tam byl) plně honorovalo 6x děkovačkou.

Jedno z nejkontroverznějších a nejbizarnějších představení, co jsem kdy viděla. Šokovalo mě, když sál burácel smíchy při popisování umírání a drsnějších scénách s urnou či podřezanými žilami...Celé podkresleno jímavou melodií z pianina. Teprve s odstupem jsem si uvědomila detaily, pointu a jiný pohled na inscenaci. Asi to tak mělo být...

Intenzivní, dráždivé.

Absurdní drama, jehož hlavním tématem je smrt. Nosné téma je tedy poměrně těžké, ale i přesto jsem se v průběhu představení několikrát zasmál. Kombinace vážného tématu s humorem, a často velmi absurdními situacemi zde funguje velmi dobře. Herecké výkony na velmi dobré úrovni, stejně tak kulisy.

Jsem velmi zklamaná. Nemám pocit, že by mě inscenace něčím obohatila. Pokud měla jen šokovat, tak se povedlo.

Sto plus jedna variace na smrt aneb vkusné a chytré pohrávání s vážným tématem. Scénografie je výjimečná a Jana Plodková je ozdobou tohoto komorního souboru. Ještě si to dám minimálně jednou.

Uff kde začít. Nejdřív přijde pán a 15 minut mele páté přes deváté. Pak přijdou další herci a melou.. občas něco řeknou vtipného občas rádoby hlubokomyslného občas mají mezi sebou dialog který se k ničemu neváže a občas na sebe křičí. Snaží se nám ukázat asi tak 30 pohledů na smrt a prostě nic ani záchvěv myšlenky která by šla malinko hlouběji.

Dokud nás smrt neomrzí. Znovu a znovu pozvedáme číši potaženou černým suknem. Dámy a pánové, jak přeplout se ctí přes řeku Styx? Seance bezejmenných napuštěna omamnou vůní neživých, nemrtvých. Filozofická groteska, groteskní freska šíří "mrazivě třaskavou" zprávu o konci lidského bytí. Žár smrti, chlad života, mystika plynutí. Morbidní hostina monologů, dialogů a vnitřní konverzační imaginace s lehkostí černého humoru. Všudypřítomná krev stále kape a rozpíjí se v hříšně sametové samotě. Smrt známá-neznámá, jako spanilá kurtizána, na palubě Cháronovy bárky stále přítomná.

Pokud lze o představení o smrti říci, že je krásné, tak o Požitkářích to platí zcela. Energické, výrazně červené zbarvení scény, herecké výkony, které díky improvizacím při tvorbě představení hodně čerpají z vlastního vnímání samotných postav, to dodává představení lehkost a hereckou jistotu. Samotné téma smrti, je odlehčené v podobě černého, ironického humoru, který ale nutí i k zamyšlení. Neuvěřitelně jsem se bavila, zároveň mě mrazilo a to jsem ve hře s tématem smrti nečekala, nebo v případě Mikuláška asi spíš ano:) A za ten pocit děkuji.