Hoolek

asi je trochu nutnost seznámit se s těmi všemi historickými souvislostmi. prostě si to trochu nastudovat. lépe se do toho příběhu vklouzne. jestli studovat před návštěvou divadla, nebo až po ní (a tím si to následně pospojovat) - to ať si každý rozhodne sám. v každém případě je to inscenace velice silná, povedená (asi) ve všech směrech. herci jsou přesvědčiví. občasné "odlehčení" chápu spíš jako bolavý kontrast mezi hrůzou, která se zrovna děje, a mezi zlidštěním zlem prosáklých postav. každý má přeci rád roztomilé srnečky, že...

možná je to můj problém. ale přišlo mi to takové poslepované.

herečky předvedly "strhující představení"... jako že na nich to celé stálo. jinak hra byla velmi úsporná co se týká scény a tak. což je dobře. nic neodvádělo pozornost od slov a emocí. v souvislostech s nynější situací to celé nabývá nového - silnějšího - významu. takže: spokojenost převelká (je "spokojenost" to pravé slovo? asi ne). snad jen těch několik závěrečných slov ze záznamu mi přišlo naprosto - řekl bych až hloupě - zbytečných.

Vlastně jsem do divadla odcházel jenom proto, abych měl jak strávit páteční večer. Bez očekávání. Nakonec se z toho stal plnohodnotný, plnotučný zážitek. Vynikající Jiří Zapletal mě přesvědčil, že je jedním z "nej"... Dobro, zlo, faleš, zrada,... To vše tam bylo. Běžte na to! Je to aktuální, stále živé téma v dobrém představení.

nic není, takové, jaké se to zdá na první pohled. chladnokrevný výkon j. sklenáře (právě ta "chladnost" mi ze začátku vlastně byla trochu protivná, ale nakonec jsem to ocenil - je prostě výbornej!), skvělá s. venclovská (asi jsem se zamiloval)... no nic. jo... lidé, jděte!

ale to se přeci někdy muže stát, že se s ostatními v hodnocení míjíš... nebo ne? a s tím, co se dělo na jevišti jakbysmet... kolikrát já se podíval na hodinky? už ani nevim.

správce jako "velký bratr"? nebo alegorie dnešní doby? nebo že by vtipná taškarice? asi tohle všechno... duch místa, milý herec barmanem, dobré víno (pije se i při představení!), výborný text, uvěřitelné herectví... dohromady přitažlivý koktejl.

no já nevim. mám rád takový ten nepřetržitý tok děje. tohle bylo poskládané ze spousty situací, obrazů. občas mně přišla režie trochu ochotnická. jakože nesmyslné pohyby, pitvoření, grimasy... téma tak silné, herecké výkony výborné, uchopení textu skrze režii... já opravdu nevim... nechalo mě to chladným...

přesládlá šťávička se proměnila v hustou smrdutou kaši. odevšad vykukuje prázdnota. a na konci se na tu spoušť snese zlatavá blýskavá "radost". tuhne úsměv na rtu. občas moc slov. herectví velkolepé.

vlastně jsem se celkem bavil. to zas jo. v divadelním klubu po představení to jedna moc hezká slečna ohodnotila slovy "taková vlastně píčovina, ale mělo to myšlenku"... ta slečna byla asi dokonalá jako ta bábovka, kterou jsem zrovna konzumoval.

ta knížka pro mě byla jedním z největších literárních zážitků (jak bych ji ale viděl dneska?). četl jsem ji kdysi dávno v mládí a přišla mi hodně "důležitá". ze zpracování divadelního jsem měl obavy - a přes skvělou scénu, herecké výkony atp. - jsem v tom představení hloubku tyhle knížky zas tak nenašel. a pro toho, kdo předlohu nezná vůbec, to mohl bejt trochu zmatek. ale zpracování jo.

má to takový ten klasický tok děje - jakože to nějak začne, něco se děje, nějak to skončí? ne. každej herec hraje tu svoji postavu a je jasně čitelnej? ne. je ten text snadno uchopitelnej? ne. a přesto: v okamžiku, kdy na tu "hru" přistoupíte, budete odměněni takřka gigantickým proudem poezie a emocí. vzhůru na hradec!

no vlastně jsem nic moc nečekal. ke konci to byl masivní nálet emocí. tiché posmrkávání. vlhké oči. obdiv. údiv.

... a střípky zmatku se najednou začaly seskupovat ... až nakonec vytvořily pomník fantazii, lidské vášni, divadlu - zrak přecházel, hudba zněla, hormony tekly proudem ...