Bratři Karamazovi

85%- Překrásná Skutrovská scéna.
Herecky zaujali Jiří Zapletal (dle mého názoru jeho životní role), Jan Sklenář a především Miroslav Zavičár jehož Ivan poutal mou pozornost celou dobu. Jakoby mu za krkem seděla celá bolest jeho rodiny.
Za zmínku stojí také Anna Fialová, Sára Venclovská a Jakub Tvrdík, jehož vnitřní monolog je krásně patrný.

Skutři jsou jako vždy sví, oproti oblíbené Schormově dramatizaci si z mnohovrstevnatého románu vybrali i jiné dějové linky - tu s Iljušou oceňuji, výstupy otce Zosimy bych ale proškrtala. Více prostoru dostal Aljoša (věrohodný S. Jacques). Z herců mě dále zaujali J. Zapletal či J. Sklenář. Výborná je scéna, kostýmy, hudební složka - působivá inscenace. (7.3.2019, Divadlo v Dlouhé)

Otázka je, proč Dostojevského inscenovat zrovna takhle. Mozaikovitě skládané scény, loutkově vedení herci, samý zvuk, samý znak. Snad že nás sputnik přesvědčil, že tam nahoře opravdu nikdo není, a proto je všechno tak nějak jedno? Snad aby divák byl vnějškově ohromován a příliš nepřemýšlel nad tím, co se říká? Snad že není čas dotáhnout práci s herci (ne tu strojovou, ta je dokonalá, ale tu, která nabízí pohled do všech zákoutí lidské duše)? Nevím. A nevyčítám, proč by to nešlo zrovna takhle. Ale já zas budu přemýšlet, jak žít ve světě, kde je vše dovoleno, sám. U Klicperů mi s tím nepomohli.

Od SKUTR mám ráda ruskou klasiku (viz Racek v Divadle v Dlouhé), ale zde bych dala přednost dramatizaci Evalda Schorma, která je přeci jen výstižnější.

Z mého hlediska dost přeceněná inscenace, mužští představitelé až na Sebastiana Jacquese mi lezli na nervy, hodně se tam křičí a hlučí, tlačí na pilu. Ženské postavy o trochu lepší - Anna Fialová výborná, líbila se mi i Sara Venclovská. Ze Zory valchařové - Zosimy jsem měla osypky, toto pojetí mi přišlo úplně zcestné. Je to celé udělané dost povrchně, rádoby efektně, na sílu.

Nesdílím nadšení většiny uživatelů tohoto fóra, protože si dobře pamatuji výbornou sevřenou Schormovu dramatizaci (Na Zábradlí, Dejvické div., Činoherní klub). Skutři se snažili zahrnout více linii (Iljuša a kapitán, stařec Zosima), které jsou u Schorma vypuštěny. Inscenace se tak stala až příliš košatou a nepřehlednou (jeden nakonec neví, kdo komu 3000 rublů dluží a kde vlastně jsou...). Že se zpívá rusky je pochopitekné, ale proč anglicky? Pozitivem je hudba, zajímavé pojetí postavy Smerďakova a pro Skutry typická obraznost.

(7.3.2019, Divadlo v Dlouhé) Působivá scéna, z hereckých výkonů mě nejvíc oslovil procítěný Sebastian Jacques v roli mladého Aljoši,
samozřejmě i Jiří Zapletal. Ostatní výkony ne že by byly slabší, ale herci neměli tolik možností se vyjádřit, jejich příběhy jsou trochu potlačeny do pozadí. Celkově hodně silné představení.

Poetiku SKUTRu znám již z jiných inscenací, tato byla mezi ostatními až neobvykle ukecaná (což nemyslím jako kritiku). Tvůrcům se podařilo vybrat nejdůležitější motivy z románu, hlavní důraz pak vložili na postavu Aljoši (skvěle ztvárněným S. Jacquesem). Možná bych se ale obešla bez některých dialogů Aljoši s postavou starce Zosimy, které zbytečně rozmělňovaly hlavní děj. Tradičně SKUTRovsky výborná hudební složka i choreografie. Závěrečná scéna byla opravdu dechberoucí. Přesto pro mě celkově tato inscenace nebyla takovým zážitkem, jak jsem čekala.

Parádní herecký výkony, nejlepší - pan Zapletal. Scéna, kostýmy (až na šaty Grušeňky), hudba (kromě ruské písničky "Aj-la-laj-ja"), zvuková složka ( zvony a hudební nástroj Smerďakova) - velmi působivé! PŘEDkoncovka - odchod do světla nejen otce Zosimy, Iljušky a take Karamazova a Smerdakova - úžasná, dojemná a dech beroucí. Kapitán Sněgirjov s kůrčičkou chleba na hrobě Iljuši mně taky dostal, takže musela jsem do kabelky pro kapesník.. Ale sputnik? písničky v angličtině? Celkový dojem je velmi dobrý, opakovala bych ten zážitek + velká kytička pro pana Zapletala. SKUTŘi, moc děkuji! (DvD, 7.3)

Svět, ve kterém přežít s jasnou myslí je umění, nám režijní tandem SKUTR servíruje s poetikou sobě vlastní, ovšem tentokrát s jasným důrazem na příběh a postavy, přičemž symbolika a vizuální hrátky jsou jen prostředek k doplnění děje. Úžasná scéna, skvělé kostýmy, důraz na vykreslení psychologie jednotlivých postav, zpěv skvěle doplňující dění na jevišti, a k tomu vynikající herecké výkony všech zúčastněných, obzvláště vynikl S. Jacques, který svou roli úžasně procítil. A je zde naprosto úžasný mrazivý závěr, jeden z nejlepších, které jsem dosud v divadle viděl! /7.3.2019 v Divadle v Dlouhé/

Lépe už to prostě nejde! BK jsou pro mě ohromná srdcovka, kterou jsem považovala za nemožnou smysluplně zinscenovat, ale to byl naštěstí obrovský omyl! Scéna ohromuje sama o sobě, pěvecká složka dokresluje opojnou atmosféru, a společně na jevišti vystavují tak zranitelný, pomalu hroutící se i nadějeplný svět. Díky, díky, díky! Díky za ctění myšlenek i charakterů, díky za házení kamenů, díky za skvěle zvládnuté ženské postavy, a hlavně díky Sebastianovi J. za dechberoucí ztvárnění Aljoši, jehož něžnost, citlivost a odhodlání být dobrým mě odzbrojily. Díky! Za tímhle si ráda zajedu i do Hradce.

Docela hezké představení. Víc na dívání než na přemýšlení. Což je u Dostojevského trošku na pováženou.

Ach Bože, ta atmosféra! Ta, kterou umí jen SKUTŘI. Ztrácela jsem dech. Jsem šťastná, že jsem zrovna ve věku, kdy už dokážu chápat jejich pojetí her, zároveň mě nesvazují inscenační předsudky z minulosti a jsem plně otevřená všem jejim nápadům a změnám vůči předlohám. Zde pro mě nový herecký objev S. Jacques - jeho křehkost a něha v projevu mě fascinovala, tradičně skvělá A. Fialová - divoká, přesto tolik zranitelná, vynikající J. Sklenář - výbušný, přesto plachý a milující. Neméně silné výkony J. Zapletal, M. Zavičár a S. Venclovská. Kostýmy, hudba (!), zpěvy, scéna a hra světel dechberoucí.

První "polovina" se pro mě stala poměrně brzy dost ubíjející a pocitově trvala minimálně 2 hodiny (ve skutečnosti 1h 40m). Část po přestávce mě již dokázala více vtáhnout, za což vděčím nejvíce lince s umírajícím Iljušou... Herecky mě nejvíce zaujal S. Jacques a postupem času/nakonec i J. Sklenář. Scéna, režie, hudba, všechno super, ač občas se to vše trochu tlouklo. Čekala jsem více, ale i docela ráda bych dala zpracování někdy druhou šanci...

Další majstrštyk z dílny dua SKUTR. Strhující herecké výkony všech aktérů, vyzdvihnout však musím p. Zapletala, Sklenáře, Zavičára a hostujícího S. Jacquese, který byl pro roli naivního a dobráckého Aljoši ideální volbou. Náročný kus není pro každého, filozofická a celospolečenská témata o víře a nevíře v Boha, otcovské lásce a otcovraždě, vině, trestu a světě bez pravidel. První půlka delší náročnější, druhá již rychleji odsýpá, soudní přelíčení, verdikt a závěrečné smíření patří k nejpůsobivějším místům hry. Nesmím zapomenout opět na působivou kostýmní, pohybovou, hudební a pěveckou složku.

Nádhera. Domníval jsem se, že moje nadšení z dramatizace BK E.Schorma nic nepřekoná, no a překonalo. BK v podání KDHK jsou pro mne nezapomenutelným zážitek. SKUTŘI jsou režisérští géniové. Umělci Zapletal, Tvrdík, Sklenář a Zavičár jsou herečtí bohové. Mistru Zapletalovi bych okamžitě, za jeho strhujících výkon, dal Thalii. Sebastian Jacques byl výborný, přirozený a srdečně spontánní, určitě má velkou budoucnost. Nápadité kostýmy, dokonalá a plně funkční minimalistická scéna. Ruské a anglické zpěvy - paráda. Díky, KDHK je prostě nejlepší...

Hradečtí bratři jsou hodně mladí. Unavení sluncem přemýšlejí o sputniku a zkoumají hranice ve světě bez Boha, kde je všechno dovoleno. Starý Karamazov je chlap v plné síle (bravurní Jiří Zapletal), dámy jsou krásné a hrdé, zpívá se rusky i anglicky. Dostojevskij nebývale poetický, víc hravý než filozofický. A v nádherných kostýmech Simony Rybákové.

Úžasné představení, výborné herecké výkony, zajímavě udělaná scéna, hezké kostýmy, krásná hudba. Stojí za to vidět, pro mě to byl velký zážitek. Děkuji. (Viděla jsem v Divadle v Dlouhé - ve čtvrtek 7.3.2019).

85%- Překrásná Skutrovská scéna.
Herecky zaujali Jiří Zapletal (dle mého názoru jeho životní role), Jan Sklenář a především Miroslav Zavičár jehož Ivan poutal mou pozornost celou dobu. Jakoby mu za krkem seděla celá bolest jeho rodiny.
Za zmínku stojí také Anna Fialová, Sára Venclovská a Jakub Tvrdík, jehož vnitřní monolog je krásně patrný.

Skutři jsou jako vždy sví, oproti oblíbené Schormově dramatizaci si z mnohovrstevnatého románu vybrali i jiné dějové linky - tu s Iljušou oceňuji, výstupy otce Zosimy bych ale proškrtala. Více prostoru dostal Aljoša (věrohodný S. Jacques). Z herců mě dále zaujali J. Zapletal či J. Sklenář. Výborná je scéna, kostýmy, hudební složka - působivá inscenace. (7.3.2019, Divadlo v Dlouhé)

Otázka je, proč Dostojevského inscenovat zrovna takhle. Mozaikovitě skládané scény, loutkově vedení herci, samý zvuk, samý znak. Snad že nás sputnik přesvědčil, že tam nahoře opravdu nikdo není, a proto je všechno tak nějak jedno? Snad aby divák byl vnějškově ohromován a příliš nepřemýšlel nad tím, co se říká? Snad že není čas dotáhnout práci s herci (ne tu strojovou, ta je dokonalá, ale tu, která nabízí pohled do všech zákoutí lidské duše)? Nevím. A nevyčítám, proč by to nešlo zrovna takhle. Ale já zas budu přemýšlet, jak žít ve světě, kde je vše dovoleno, sám. U Klicperů mi s tím nepomohli.

Od SKUTR mám ráda ruskou klasiku (viz Racek v Divadle v Dlouhé), ale zde bych dala přednost dramatizaci Evalda Schorma, která je přeci jen výstižnější.

Z mého hlediska dost přeceněná inscenace, mužští představitelé až na Sebastiana Jacquese mi lezli na nervy, hodně se tam křičí a hlučí, tlačí na pilu. Ženské postavy o trochu lepší - Anna Fialová výborná, líbila se mi i Sara Venclovská. Ze Zory valchařové - Zosimy jsem měla osypky, toto pojetí mi přišlo úplně zcestné. Je to celé udělané dost povrchně, rádoby efektně, na sílu.

Nesdílím nadšení většiny uživatelů tohoto fóra, protože si dobře pamatuji výbornou sevřenou Schormovu dramatizaci (Na Zábradlí, Dejvické div., Činoherní klub). Skutři se snažili zahrnout více linii (Iljuša a kapitán, stařec Zosima), které jsou u Schorma vypuštěny. Inscenace se tak stala až příliš košatou a nepřehlednou (jeden nakonec neví, kdo komu 3000 rublů dluží a kde vlastně jsou...). Že se zpívá rusky je pochopitekné, ale proč anglicky? Pozitivem je hudba, zajímavé pojetí postavy Smerďakova a pro Skutry typická obraznost.

(7.3.2019, Divadlo v Dlouhé) Působivá scéna, z hereckých výkonů mě nejvíc oslovil procítěný Sebastian Jacques v roli mladého Aljoši,
samozřejmě i Jiří Zapletal. Ostatní výkony ne že by byly slabší, ale herci neměli tolik možností se vyjádřit, jejich příběhy jsou trochu potlačeny do pozadí. Celkově hodně silné představení.

Poetiku SKUTRu znám již z jiných inscenací, tato byla mezi ostatními až neobvykle ukecaná (což nemyslím jako kritiku). Tvůrcům se podařilo vybrat nejdůležitější motivy z románu, hlavní důraz pak vložili na postavu Aljoši (skvěle ztvárněným S. Jacquesem). Možná bych se ale obešla bez některých dialogů Aljoši s postavou starce Zosimy, které zbytečně rozmělňovaly hlavní děj. Tradičně SKUTRovsky výborná hudební složka i choreografie. Závěrečná scéna byla opravdu dechberoucí. Přesto pro mě celkově tato inscenace nebyla takovým zážitkem, jak jsem čekala.

Parádní herecký výkony, nejlepší - pan Zapletal. Scéna, kostýmy (až na šaty Grušeňky), hudba (kromě ruské písničky "Aj-la-laj-ja"), zvuková složka ( zvony a hudební nástroj Smerďakova) - velmi působivé! PŘEDkoncovka - odchod do světla nejen otce Zosimy, Iljušky a take Karamazova a Smerdakova - úžasná, dojemná a dech beroucí. Kapitán Sněgirjov s kůrčičkou chleba na hrobě Iljuši mně taky dostal, takže musela jsem do kabelky pro kapesník.. Ale sputnik? písničky v angličtině? Celkový dojem je velmi dobrý, opakovala bych ten zážitek + velká kytička pro pana Zapletala. SKUTŘi, moc děkuji! (DvD, 7.3)

Úžasné představení, výborné herecké výkony, zajímavě udělaná scéna, hezké kostýmy, krásná hudba. Stojí za to vidět, pro mě to byl velký zážitek. Děkuji. (Viděla jsem v Divadle v Dlouhé - ve čtvrtek 7.3.2019).

Svět, ve kterém přežít s jasnou myslí je umění, nám režijní tandem SKUTR servíruje s poetikou sobě vlastní, ovšem tentokrát s jasným důrazem na příběh a postavy, přičemž symbolika a vizuální hrátky jsou jen prostředek k doplnění děje. Úžasná scéna, skvělé kostýmy, důraz na vykreslení psychologie jednotlivých postav, zpěv skvěle doplňující dění na jevišti, a k tomu vynikající herecké výkony všech zúčastněných, obzvláště vynikl S. Jacques, který svou roli úžasně procítil. A je zde naprosto úžasný mrazivý závěr, jeden z nejlepších, které jsem dosud v divadle viděl! /7.3.2019 v Divadle v Dlouhé/

Lépe už to prostě nejde! BK jsou pro mě ohromná srdcovka, kterou jsem považovala za nemožnou smysluplně zinscenovat, ale to byl naštěstí obrovský omyl! Scéna ohromuje sama o sobě, pěvecká složka dokresluje opojnou atmosféru, a společně na jevišti vystavují tak zranitelný, pomalu hroutící se i nadějeplný svět. Díky, díky, díky! Díky za ctění myšlenek i charakterů, díky za házení kamenů, díky za skvěle zvládnuté ženské postavy, a hlavně díky Sebastianovi J. za dechberoucí ztvárnění Aljoši, jehož něžnost, citlivost a odhodlání být dobrým mě odzbrojily. Díky! Za tímhle si ráda zajedu i do Hradce.

Docela hezké představení. Víc na dívání než na přemýšlení. Což je u Dostojevského trošku na pováženou.

Ach Bože, ta atmosféra! Ta, kterou umí jen SKUTŘI. Ztrácela jsem dech. Jsem šťastná, že jsem zrovna ve věku, kdy už dokážu chápat jejich pojetí her, zároveň mě nesvazují inscenační předsudky z minulosti a jsem plně otevřená všem jejim nápadům a změnám vůči předlohám. Zde pro mě nový herecký objev S. Jacques - jeho křehkost a něha v projevu mě fascinovala, tradičně skvělá A. Fialová - divoká, přesto tolik zranitelná, vynikající J. Sklenář - výbušný, přesto plachý a milující. Neméně silné výkony J. Zapletal, M. Zavičár a S. Venclovská. Kostýmy, hudba (!), zpěvy, scéna a hra světel dechberoucí.

První "polovina" se pro mě stala poměrně brzy dost ubíjející a pocitově trvala minimálně 2 hodiny (ve skutečnosti 1h 40m). Část po přestávce mě již dokázala více vtáhnout, za což vděčím nejvíce lince s umírajícím Iljušou... Herecky mě nejvíce zaujal S. Jacques a postupem času/nakonec i J. Sklenář. Scéna, režie, hudba, všechno super, ač občas se to vše trochu tlouklo. Čekala jsem více, ale i docela ráda bych dala zpracování někdy druhou šanci...

Další majstrštyk z dílny dua SKUTR. Strhující herecké výkony všech aktérů, vyzdvihnout však musím p. Zapletala, Sklenáře, Zavičára a hostujícího S. Jacquese, který byl pro roli naivního a dobráckého Aljoši ideální volbou. Náročný kus není pro každého, filozofická a celospolečenská témata o víře a nevíře v Boha, otcovské lásce a otcovraždě, vině, trestu a světě bez pravidel. První půlka delší náročnější, druhá již rychleji odsýpá, soudní přelíčení, verdikt a závěrečné smíření patří k nejpůsobivějším místům hry. Nesmím zapomenout opět na působivou kostýmní, pohybovou, hudební a pěveckou složku.

Nádhera. Domníval jsem se, že moje nadšení z dramatizace BK E.Schorma nic nepřekoná, no a překonalo. BK v podání KDHK jsou pro mne nezapomenutelným zážitek. SKUTŘI jsou režisérští géniové. Umělci Zapletal, Tvrdík, Sklenář a Zavičár jsou herečtí bohové. Mistru Zapletalovi bych okamžitě, za jeho strhujících výkon, dal Thalii. Sebastian Jacques byl výborný, přirozený a srdečně spontánní, určitě má velkou budoucnost. Nápadité kostýmy, dokonalá a plně funkční minimalistická scéna. Ruské a anglické zpěvy - paráda. Díky, KDHK je prostě nejlepší...

Hradečtí bratři jsou hodně mladí. Unavení sluncem přemýšlejí o sputniku a zkoumají hranice ve světě bez Boha, kde je všechno dovoleno. Starý Karamazov je chlap v plné síle (bravurní Jiří Zapletal), dámy jsou krásné a hrdé, zpívá se rusky i anglicky. Dostojevskij nebývale poetický, víc hravý než filozofický. A v nádherných kostýmech Simony Rybákové.

Od SKUTR mám ráda ruskou klasiku (viz Racek v Divadle v Dlouhé), ale zde bych dala přednost dramatizaci Evalda Schorma, která je přeci jen výstižnější.

Hradečtí bratři jsou hodně mladí. Unavení sluncem přemýšlejí o sputniku a zkoumají hranice ve světě bez Boha, kde je všechno dovoleno. Starý Karamazov je chlap v plné síle (bravurní Jiří Zapletal), dámy jsou krásné a hrdé, zpívá se rusky i anglicky. Dostojevskij nebývale poetický, víc hravý než filozofický. A v nádherných kostýmech Simony Rybákové.

Skutři jsou jako vždy sví, oproti oblíbené Schormově dramatizaci si z mnohovrstevnatého románu vybrali i jiné dějové linky - tu s Iljušou oceňuji, výstupy otce Zosimy bych ale proškrtala. Více prostoru dostal Aljoša (věrohodný S. Jacques). Z herců mě dále zaujali J. Zapletal či J. Sklenář. Výborná je scéna, kostýmy, hudební složka - působivá inscenace. (7.3.2019, Divadlo v Dlouhé)

První "polovina" se pro mě stala poměrně brzy dost ubíjející a pocitově trvala minimálně 2 hodiny (ve skutečnosti 1h 40m). Část po přestávce mě již dokázala více vtáhnout, za což vděčím nejvíce lince s umírajícím Iljušou... Herecky mě nejvíce zaujal S. Jacques a postupem času/nakonec i J. Sklenář. Scéna, režie, hudba, všechno super, ač občas se to vše trochu tlouklo. Čekala jsem více, ale i docela ráda bych dala zpracování někdy druhou šanci...

Svět, ve kterém přežít s jasnou myslí je umění, nám režijní tandem SKUTR servíruje s poetikou sobě vlastní, ovšem tentokrát s jasným důrazem na příběh a postavy, přičemž symbolika a vizuální hrátky jsou jen prostředek k doplnění děje. Úžasná scéna, skvělé kostýmy, důraz na vykreslení psychologie jednotlivých postav, zpěv skvěle doplňující dění na jevišti, a k tomu vynikající herecké výkony všech zúčastněných, obzvláště vynikl S. Jacques, který svou roli úžasně procítil. A je zde naprosto úžasný mrazivý závěr, jeden z nejlepších, které jsem dosud v divadle viděl! /7.3.2019 v Divadle v Dlouhé/

Poetiku SKUTRu znám již z jiných inscenací, tato byla mezi ostatními až neobvykle ukecaná (což nemyslím jako kritiku). Tvůrcům se podařilo vybrat nejdůležitější motivy z románu, hlavní důraz pak vložili na postavu Aljoši (skvěle ztvárněným S. Jacquesem). Možná bych se ale obešla bez některých dialogů Aljoši s postavou starce Zosimy, které zbytečně rozmělňovaly hlavní děj. Tradičně SKUTRovsky výborná hudební složka i choreografie. Závěrečná scéna byla opravdu dechberoucí. Přesto pro mě celkově tato inscenace nebyla takovým zážitkem, jak jsem čekala.

Ach Bože, ta atmosféra! Ta, kterou umí jen SKUTŘI. Ztrácela jsem dech. Jsem šťastná, že jsem zrovna ve věku, kdy už dokážu chápat jejich pojetí her, zároveň mě nesvazují inscenační předsudky z minulosti a jsem plně otevřená všem jejim nápadům a změnám vůči předlohám. Zde pro mě nový herecký objev S. Jacques - jeho křehkost a něha v projevu mě fascinovala, tradičně skvělá A. Fialová - divoká, přesto tolik zranitelná, vynikající J. Sklenář - výbušný, přesto plachý a milující. Neméně silné výkony J. Zapletal, M. Zavičár a S. Venclovská. Kostýmy, hudba (!), zpěvy, scéna a hra světel dechberoucí.

Z mého hlediska dost přeceněná inscenace, mužští představitelé až na Sebastiana Jacquese mi lezli na nervy, hodně se tam křičí a hlučí, tlačí na pilu. Ženské postavy o trochu lepší - Anna Fialová výborná, líbila se mi i Sara Venclovská. Ze Zory valchařové - Zosimy jsem měla osypky, toto pojetí mi přišlo úplně zcestné. Je to celé udělané dost povrchně, rádoby efektně, na sílu.

Další majstrštyk z dílny dua SKUTR. Strhující herecké výkony všech aktérů, vyzdvihnout však musím p. Zapletala, Sklenáře, Zavičára a hostujícího S. Jacquese, který byl pro roli naivního a dobráckého Aljoši ideální volbou. Náročný kus není pro každého, filozofická a celospolečenská témata o víře a nevíře v Boha, otcovské lásce a otcovraždě, vině, trestu a světě bez pravidel. První půlka delší náročnější, druhá již rychleji odsýpá, soudní přelíčení, verdikt a závěrečné smíření patří k nejpůsobivějším místům hry. Nesmím zapomenout opět na působivou kostýmní, pohybovou, hudební a pěveckou složku.

Nesdílím nadšení většiny uživatelů tohoto fóra, protože si dobře pamatuji výbornou sevřenou Schormovu dramatizaci (Na Zábradlí, Dejvické div., Činoherní klub). Skutři se snažili zahrnout více linii (Iljuša a kapitán, stařec Zosima), které jsou u Schorma vypuštěny. Inscenace se tak stala až příliš košatou a nepřehlednou (jeden nakonec neví, kdo komu 3000 rublů dluží a kde vlastně jsou...). Že se zpívá rusky je pochopitekné, ale proč anglicky? Pozitivem je hudba, zajímavé pojetí postavy Smerďakova a pro Skutry typická obraznost.

Lépe už to prostě nejde! BK jsou pro mě ohromná srdcovka, kterou jsem považovala za nemožnou smysluplně zinscenovat, ale to byl naštěstí obrovský omyl! Scéna ohromuje sama o sobě, pěvecká složka dokresluje opojnou atmosféru, a společně na jevišti vystavují tak zranitelný, pomalu hroutící se i nadějeplný svět. Díky, díky, díky! Díky za ctění myšlenek i charakterů, díky za házení kamenů, díky za skvěle zvládnuté ženské postavy, a hlavně díky Sebastianovi J. za dechberoucí ztvárnění Aljoši, jehož něžnost, citlivost a odhodlání být dobrým mě odzbrojily. Díky! Za tímhle si ráda zajedu i do Hradce.

Docela hezké představení. Víc na dívání než na přemýšlení. Což je u Dostojevského trošku na pováženou.

(7.3.2019, Divadlo v Dlouhé) Působivá scéna, z hereckých výkonů mě nejvíc oslovil procítěný Sebastian Jacques v roli mladého Aljoši,
samozřejmě i Jiří Zapletal. Ostatní výkony ne že by byly slabší, ale herci neměli tolik možností se vyjádřit, jejich příběhy jsou trochu potlačeny do pozadí. Celkově hodně silné představení.

Otázka je, proč Dostojevského inscenovat zrovna takhle. Mozaikovitě skládané scény, loutkově vedení herci, samý zvuk, samý znak. Snad že nás sputnik přesvědčil, že tam nahoře opravdu nikdo není, a proto je všechno tak nějak jedno? Snad aby divák byl vnějškově ohromován a příliš nepřemýšlel nad tím, co se říká? Snad že není čas dotáhnout práci s herci (ne tu strojovou, ta je dokonalá, ale tu, která nabízí pohled do všech zákoutí lidské duše)? Nevím. A nevyčítám, proč by to nešlo zrovna takhle. Ale já zas budu přemýšlet, jak žít ve světě, kde je vše dovoleno, sám. U Klicperů mi s tím nepomohli.

Nádhera. Domníval jsem se, že moje nadšení z dramatizace BK E.Schorma nic nepřekoná, no a překonalo. BK v podání KDHK jsou pro mne nezapomenutelným zážitek. SKUTŘI jsou režisérští géniové. Umělci Zapletal, Tvrdík, Sklenář a Zavičár jsou herečtí bohové. Mistru Zapletalovi bych okamžitě, za jeho strhujících výkon, dal Thalii. Sebastian Jacques byl výborný, přirozený a srdečně spontánní, určitě má velkou budoucnost. Nápadité kostýmy, dokonalá a plně funkční minimalistická scéna. Ruské a anglické zpěvy - paráda. Díky, KDHK je prostě nejlepší...

Parádní herecký výkony, nejlepší - pan Zapletal. Scéna, kostýmy (až na šaty Grušeňky), hudba (kromě ruské písničky "Aj-la-laj-ja"), zvuková složka ( zvony a hudební nástroj Smerďakova) - velmi působivé! PŘEDkoncovka - odchod do světla nejen otce Zosimy, Iljušky a take Karamazova a Smerdakova - úžasná, dojemná a dech beroucí. Kapitán Sněgirjov s kůrčičkou chleba na hrobě Iljuši mně taky dostal, takže musela jsem do kabelky pro kapesník.. Ale sputnik? písničky v angličtině? Celkový dojem je velmi dobrý, opakovala bych ten zážitek + velká kytička pro pana Zapletala. SKUTŘi, moc děkuji! (DvD, 7.3)

85%- Překrásná Skutrovská scéna.
Herecky zaujali Jiří Zapletal (dle mého názoru jeho životní role), Jan Sklenář a především Miroslav Zavičár jehož Ivan poutal mou pozornost celou dobu. Jakoby mu za krkem seděla celá bolest jeho rodiny.
Za zmínku stojí také Anna Fialová, Sára Venclovská a Jakub Tvrdík, jehož vnitřní monolog je krásně patrný.

Úžasné představení, výborné herecké výkony, zajímavě udělaná scéna, hezké kostýmy, krásná hudba. Stojí za to vidět, pro mě to byl velký zážitek. Děkuji. (Viděla jsem v Divadle v Dlouhé - ve čtvrtek 7.3.2019).