Eviik

Tato hra má jisto jistě nakročeno k první příčce v žebříčku kontroverzních inscenací. Obávám se ale, že nikoliv z důvodu kvality, ale čistě jen kvůli obsahu. U některých diváků bohužel toto téma vyvolá negativní reakce, protože s textem nesouhlasí (což jsem sama viděla u v mém okolí sedících diváků). Vlažná reakce během děkovačky, dokonce divačka odcházející v průběhu hry mluvily za své. Mně to ovšem zážitek nezkazilo. Herecké výkony jsou velmi sympatické. Text může působit někdy až příliš edukativně, ale vzhledem k délce představení je to snesitelné. Ráda na tuto hru zajdu znovu, mezitím si doplním vzdělání přečtením programu. +10% za odvahu

Zajímavá autorská inscenace, která se snaží postupně představit různé typy vladařů na základě příkladů z dob dávných i nedávných. Určitě pomůže znalost historie, ale i bez ní si lze představení užít, zejména díky velkému zapálení všech herců. Chválím snahu o určitý přesah. Některé scény mi utkvějí v paměti asi poměrně dlouho. Líbila se mi i hudební složka.

Podobný počin bych čekala na prknech jiných divadel v okolí Václavského náměstí, nikoliv však v ABC. Minulému vedení MDP se vytýkala občas příliš velká líbivost některých her, v porovnáním s úrovní této inscenace šlo ale o mnohem kvalitnější kusy. Zbytečně mnoho laciných vtipů, až na pár výjimek (T. Havlínek, V. Dvořák) slabé herecké výkony, nelogičnost některých režijních nápadů...za mě bohužel zklamání. V konečném důsledku mě nejvíc pobavil okamžik, který asi nebyl úplně ve scénáři (hod zelím na divačku v 1.řadě). Pochválit mohu také hudební složku.

Za mě asi (zatím) nejlepší inscenace v MDP v této sezóně (a jejich nové éře). Dokázala mě vtáhnout do děje od samého začátku. Konec byl možná příliš dlouhý, i v jiných pasážích by se dalo krátit, ale jinak asi nemám příliš co vytknout. Z herců bych vyzdvihla Petru Tenorovou, její výkon zvlášť v druhé polovině byl úchvatný. Petr Konáš místy trochu příliš tlačí na pilu, ale v zásadních momentech je přesvědčivý. Příjemně překvapil i Milan Kačmarčík.

Přiznám se, že o panu Tichém jsem asi slyšela poprvé, možná i proto mě jeho životní příběh tak bavil. Samozřejmě obrovskou zásluhu na tom má výborná Ivana Hloužková, která si plně zaslouží všechna ocenění, kterých se za svůj výkon dočkala. Pochválit musím také scénografii. Hraje se na malém prostoru, přesto se tvůrcům podařilo nás přenést na několik míst zároveň, aniž by to rušilo představení.
(Viděno v Divadle Archa)

Tvůrcům se velmi dobře podařilo navodit stísněnou atmosféru doby a udržet ji po celou dobu. Předlohu neznám a ač jsem tušila, že se asi nedočkáme happy endu, přesto mě celé představení drželo v napětí. Z ústřední dvojice bych vyzdvihla Pavla Neškudlu. Marie Poulová hraje svůj standard. Líbily se mi sborové scény.

Představení stojí především na výkonu Aleše Procházky, který celé představení táhne. Naopak vedlejší postavy jsou možná až zbytečně přehrávané (s výjimkou J. Maryška, který mě bavil v každém svém výstupu). Otázkou je, do jaké míry to byl režisérský záměr. Rovněž obě hlavní ženské představitelky mě nepřesvědčily. V druhé polovině hru oživí drobné aktualizace. Celkově jde spíše o příjemnou oddechovku.

Náhled do soukromého života slavného fyzika mě vcelku zaujal. Do malého prostoru Divadla v Řeznické se tento text vyloženě hodí. Hra má svižné tempo a sympatickou délku. Z herců asi nejvíce zaujala Lucie Štěpánková.

Pomalé a zbytečně rozkouskované zatmívačkami, které po čase začnou docela unavovat. Škoda, samotný text hry je celkem zajímavý a i herecké výkony nebyly špatné. Udržet pozornost celé dvě hodiny je ale nadlidský úkol. Také snaha o aktualizaci textu působila trochu uměle a zbytečně.

I s velmi jednoduchou scénografií lze udělat zázraky. Výtvarná stránka celé hry - ať už jde o kostýmy, masky nebo projekci na plátno - je asi největší plus. Jan Jankovský v roli Mistra je náležitě strašidelný (myslím, že děti sedíci v publiku si odnesli velmi silný zážitek). Naopak Adam Ernest v hlavní roli je sympaticky naivní. Příběh o Krabatovi byl pro mě doposud neznámý, takže nemám s čím srovnávat. Ústecké pojetí se mi ale líbilo moc.

V prvé řadě musím ocenit zejména nasazení herců - délka představení, střídání postav a převleků - to vše musí být pro ně nesmírně náročné, ale nebylo to na jejich výkonech vůbec znát. Scénář hry rozhodně není pro českého diváka neznalého amerických reálií jednoduchý na pochopení (doporučuji navštívit dramaturgický úvod před představením, který některé věci osvětlí). Moc mě bavily reálné scény, naopak snové pasáže na mě působily trochu nedotaženě. Z herců asi nejvíce zaujal T. Havlínek.

Poetiku SKUTRu znám již z jiných inscenací, tato byla mezi ostatními až neobvykle ukecaná (což nemyslím jako kritiku). Tvůrcům se podařilo vybrat nejdůležitější motivy z románu, hlavní důraz pak vložili na postavu Aljoši (skvěle ztvárněným S. Jacquesem). Možná bych se ale obešla bez některých dialogů Aljoši s postavou starce Zosimy, které zbytečně rozmělňovaly hlavní děj. Tradičně SKUTRovsky výborná hudební složka i choreografie. Závěrečná scéna byla opravdu dechberoucí. Přesto pro mě celkově tato inscenace nebyla takovým zážitkem, jak jsem čekala.

Po přečtení zdejších ohlasů jsem neměla velká očekávání, takže ani nejsem nijak extra zklamaná. Největším mínusem celé inscenace je určitě skutečnost, že není úplně jasné, co se nám vlastně snaží říct. Děj tak nějak plyne, občas se divák zasměje, ale to je asi tak všechno. Přitom text hry by i dnešního diváka mohl oslovit vzhledem k určitým paralelám k současné společenské situaci. Bohužel tvůrcům se toto nepodařilo zdůraznit. Procenta navíc dávám za snahu herců (určitě není nic příjemného hrát před poloprázdným hledištěm) a za hudební složku, která se opravdu povedla.

Velmi intenzivní zážitek. Líbily se mi bojové scény v kombinaci s dynamickou hudbou, scény s bičem a hlavně ten závěr! Přiznám se, že jsem občas nevnímala příběh (a jsem tedy ráda za možnost zúčastnit se diskuse s tvůrci po představení) a prostě se jenom kochala tancem, hudbou a v neposlední řadě i světelnými efekty. Klobouk dolů před čtveřicí bojovnic za celkové nasazení. Moje první inscenace Lenky Vagnerové a myslím, že ráda někdy zajdu i na její jiné počiny.

Těžko se mi hodnotí, jelikož jde de facto o sled většího množství scének. Některé pobaví (např. svatba), jiné dojmou (manžel na vycházce s manželkou, která trpí Alzheimerem; manželský pár a jejich neexistující děti) a další nutí k zamyšlení (láska učitele ke svému žákovi). Naopak se ale najde pár z nich, na které rychle zapomenu. Jako celek, ač možná trochu nesourodý, mne to ale bavilo. Z herců asi těžko někoho vyzdvihnout, dobře se doplňovali. Je znát, že oživení stávajícího souboru o nové tváře prospělo. Potěšil mě soundtrack (použitý už dříve v inscenaci Osamělá srdce D. na Zábradlí).

Nebýt Bolka Polívky a jeho improvizací asi bych hodnotila o stupeň méně. Inscenace totiž sama o sobě nic originálního nepřináší a chce pouze diváka pobavit. Je to ale právě představitel hlavní role, který komedii povznáší nad průměr. Vkládá si totiž do textu hry tu a tam nějaký vtípek a nahrává svým kolegům, kteří s ním ale rozhodně drží krok (vyzdvihnout přitom musím hlavně Alenu Antalovou a Michala Isteníka). Věřím, že každé představení je tím pádem jedinečné a tak stojí i za opakovanou návštěvu.

Velmi slibný úvod s vtipným P. Vančurou mě navnadil na celé představení. Bohužel ale následná pasáž už mě nadchnula méně. Monolog na téma času, o zkoumání minulosti a hledání budoucnosti, byl sice zajímavý, ale opravdu příliš dlouhý. Nic na tom nemění ani fakt, že výkon S. Majera byl velmi soustředěný a herec ze sebe vydal maximum. Díky němu a vtipnému úvodu zvyšuji hodnocení o 10 %.

Moje vysoká očekávání byla víceméně naplněna. Těšila jsem se na ústřední duo v podání pánů Donutilů a souhlasím, že právě jejich výkony stojí za vidění. K nim bych přidala ještě výbornou S. Zmrzlou v roli Konstance. Bavila mě hravost a práce s celým prostorem divadla. Na druhou stranu mě možná trochu zklamala hudební složka, ve které se opakovalo pouze několik Mozartových skladeb (na druhou stranu mě potěšila přestávková píseň). Taktéž hemžení vedlejších postav občas působilo trochu rušivě.

Bavila jsem se, to ano. Některé hlášky byly opravdu geniální a kvůli nim bych zašla i znovu. Přesto mi přišel scénář trochu nedotažený, chyběla mi tam nějaká hlubší myšlenka. Na druhou stranu mi to celé nepřišlo tak šílené, jak jsem se obávala (možná jsem byla připravena na horší :D), snad jen s výjimkou jedné opravdu crazy scény v první půlce. Herecky velmi dobré, dominují samozřejmě Jiří Hána s Vandou Hybnerovou. Líbila se mi také hudba.

Nebýt poněkud zmateného konce, dám plný počet. Inscenace svým stylem připomíná hru Dynastie Lehman Brothers a opět mě to nadchlo a bavilo. Minimalistická scéna, která se ale velmi jednoduše (a se zapojením divákovy fantasie) dokáže proměnit z paluby lodi na hotelový pokoj. Velmi kvalitní a vyrovnané herecké výkony, kterým vévodí Martin Donutil. Ačkoliv hra trvá přes dvě hodiny a hraje se bez přestávky, hodně rychle mi to uteklo.

Asi jsem měla poněkud vyšší očekávání. Zážitek mi zkazilo jednak nekvalitní ozvučení, kdy přes hlasitou hudbu nebylo rozumět textům, a dále představitel hlavní role, který postrádá patřičné charisma (i když pěvecky mu nelze nic vytknout). Zpěvem mě překvapil Martin Stránský, kterého znám doposud pouze z činoherních rolí. Výborná byla také Charlotte Pščolková, jejíž závěrečná árie pro mě byla asi nejlepším momentem celého představení

75 % Oproti inscenaci Stavovského divadla má ostravská verze naprosto odlišné tempo, přesto ale celou dobu dokázala udržet mou pozornost. Skvělý Norbert Lichý, z jeho závěrečného monologu šel mráz po zádech. Jenom škoda, že všechny vraždy proběhly jen tak mimoděk za oponou a tudíž neměly takový silný dopad.
(Viděno v Divadle v Celetné)

Každý Čech je tak trochu politolog a tak trochu fotbalový trenér. Právě z této typicky české vlastnosti vše komentovat a kritizovat si tato hra utahuje. Je to nenáročná konverzační komedie, nic víc ani nic míň. Z námětu šlo možná vytěžit ještě více. Také věřím, že časem se herci ještě více zžijí se svými postavami a (možná i s trochou improvizace) některé pointy ještě více vyšperkují. Celkový dojem je v mém případě ale kladný a určitě mohu doporučit.