Diogenes

Provedení některých režijních nápadů (např. scéna u dlouhého stolu) na mě působilo poněkud ochotnicky.

Vizuálně skvělé, ale nevyrovnané provedení jednotlivých básní. F. Němcovi jsem nerozuměl. Pro mě byl vrcholem Vodník.

Nevím, možná byl Hašek opravdu téměř non-stop ožralý a pořád strašně řval, ale za ty dvě a půl hodiny mě to úplně udolalo.

Aktualizace tak akorát, takové to představení, které zanechá příjemnou vzpomínku, a na které by se klidně dalo zajít znova.

Jeden z nejlepších výkonů M. Harokové, jaký jsem v DPB viděl. A L. Melník nezůstal pozadu.

Tak jsem po mnoha letech zase viděl na jevišti klasiku nejklasičtější, ničím výrazným či originálním mě však tato inscenace nezaujala. Ani titulní postavou. Ale za vidění to stojí.

Asi to byl režijní záměr, zkarikovat postavy na maximum, ale příliš mi to připomínalo takové ty prvoplánové řachandy. Nějaký přesah k současnosti se za tím úplně ztratil.

Se zpožděním od zhlédnutí přidávám hodnocení. Silný zážitek. Inscenace, na kterou bych zašel i podruhé. Kvůli úmrtí vynikajícího protagonisty už nezajdu...

Nemám srovnání s jiným uvedením Macbetha (hru jsem pouze četl), ale Shakespeare a Aréna se sešli velmi povedeně.

Slavná hra (i slavné filmové zpracování - neviděl jsem), ale nějak mě to minulo. Další konverzačka na téma vztahů, lásky a sexu. Po pár dnech jsem vzpomínal, o čem to vlastně bylo.

Zajímavá scénografie, která umocnila odlidštěnou a absurdní atmosféru. Stejně tak hudba. Zatím nejlepší výkon Jáchyma Kučery, jaký jsem v DPB viděl. Proces jsem vícekrát četl, poslouchal výborné rozhlasové zpracování, viděl film od O. Wellese, takže jsem šel na divadelní zpracování trochu s obavami. A byl jsem pozitivně překvapen.

V první polovině vše lehce a vtipně plyne, po přestávce komedie přechází drama morálky. Pýcha předchází pád? Jak by se člověk sám zachoval? Dianiška je mistr divadelních "životopisů".

Zpočátku: Není to 19. století pro dnešek trochu "těžkopádné"?
S přibývajícím časem: Hodně zajímavé, skvěle provedené
Po představení: Jak ty obrazy konečně vyhnat z hlavy?

Mámení pohádkové noci jako (post)moderní show. Nic hlubokého, ale velmi zábavná jízda.

Přišlo mi to jako prvoplánová snaha o humor. Velmi dobré však byly všechny scény s Petrou Kocmanovou a Janem Fišarem. I úmyslně přehrávat se musí umět, a to tito dva uměli skvěle. A také roztomile ulítlý konec.

Fungující propojení tří aktovek. Inscenace se postupně dostává do tempa. Výborný V. Georgiev v rolích hřmotného muže či mladého nápadníka.

Inscenace povedená, spíše jsem měl problém se samotnou hrou. Předvídatelné schéma o pokryteckých městských intelektuálech a jednoduchých, trochu směšných venkovanech se srdcem na tom pravém místě.

Nevyrovnanost jednotlivých částí. Něco chytré, něco rozplizlé. Může za to předloha, nebo režie?

Na délku představení jsem byl připraven, takže mi tolik nevadila. Historie Ostravy na pozadí historie fotbalového klubu myslím funguje. Robert Finta v titulní roli velmi dobrý. Takže: před představením si dobře odpočinout, dát si dvojité espresso a mohu doporučit.

Na zmenšeném prostoru jsou si k sobě účastníci "umělecké večeře" tak blízko, že je těžké něco skrývat. Až se nakonec vše odhalí ve své nahotě. Velmi povedené zpracování mého oblíbeného Bernharda, k tomu výborné herecké výkony.

Jako "životopisná inscenace" velmi dobré. K tomu univerzální téma o chování člověka v mezních situacích, výborný humor, nepřehnaná dávka patosu, živá hudba a hlavně skvělá M. Matulová (i ostatní výkony výborné, např. Julie Goetzová)

Kateřina Krejčí jako udivené děťátko úžasná.

Těžko hodnotit. Sám bych si tento žánr nevybral, lístky jsem dostal. Šel jsem však pozitivně naladěn: nic hlubšího od toho nečekám, jdu se zasmát a pobavit. A nic. V první půli jsem se ještě párkrát zasmál, v druhé už jen těšil na konec. Prvoplánový humor mě opravdu nebere. Ale naprostá většina diváků byla zjevně nadšená a smála se, takže v rámci žánru situační komedie je to asi velmi povedená věc. Do procentuálního hodnocení tedy dávám jakýsi pokus o průměr z mého hodnocení a hodnocení v rámci žánru.

Nic zas úplně nového či překvapivého mi toto dílo o holokaustu nepřineslo, některé monology i dialogy se mi zdály příliš rozvláčné, nakonec však zůstal velmi dobrý dojem. Přes tříhodinovou délku (včetně přestávky) jsem se rozhodně nenudil a představení uvízlo v hlavě. Nemluvě o výborných hereckých výkonech a zajímavé scéně.