Birter

Zobrazování tématu ''smyslu existence'' se neobejde bez prvku sebeparodie, který správně dominuje této inscenaci, ačkoliv to asi ne všichni rozpoznají. Problém je v tom, že jako absurdní drama neobstojí. Surreálné scénky nepůsobí moc organicky, ale poněkud šustí papírem. Naštěstí se na to dá zvyknout a celkem si užívat, co se před vámi odehrává. Zvláště vtipné jsou pak rádoby učené řeči alá Hogenová, ale aby tyhle etudy stačily jako jediná náplň inscenace, tak by to chtělo ještě nějakou hloubku, která je v ní pouze v náznacích.

Až na to půjdu příště, tak se zkouřim jak slípka na paprice.

Vlastně nemá cenu moc hodnotit. Jde o čistě komerční titul, který o konstruktivní kritiku ani nestojí. Jinak vynikající Divadlo v Dlouhé, které s podobně namířeným představením Bez roucha naprosto zabodovalo, se zde snížilo ke hře plné stereotypů a prvoplánových vtipů. Jak herci tak režie a dramatik jsou talentovaní lidé, ale tenhle pokus být aktuální má jako svůj vrchol papírovou kritiku ''performativní autenticity'' hipsterů z Letné, která by mnohem lépe vyzněla s dávkou sebeironie ne podbízení.

Představení oproti Kafkově předloze akcentuje K.-ho vzdor a nesmíření se se svou vinou namísto vylíčení absurdity instituce zvané Svět. V mnohých pasážích jsem si také připadal spíše jako v odsouzenec v čekárně, ale inscenace nakonec dokázala vyeskalovat do vynikajícího odsouzení všech nereflektivních životních postojů a zanechala ve mně skvělý dojem.