Don Juan a já

Don Juan z Vysočan jako oscilátor mezi archetypem a krotkým, vztahově neukotveným, IT vývojářem z ryze moderního světa. Dobří kamarádíčkové mu dopomohou k přízni žen, o jaké se mu (trochu) snilo. Levínského hra s potěšením vytěžuje terminologii ajťáckého prostředí, přidává eruptivní hlášky a nebojte, Molière v tom utopený rozhodně není. Správné strategie a našeptávač z dílny AI, které udělají z nemotory hvězdu, je také náramné téma. V komediální zápletce se uplatní herecký potenciál Michala Isteníka, divácky vděčné postavy ztvárňují i ostatní. Novinka DvD je důkazem, že lehká karikatura není na závadu a „oddechovka“ nemusí být vždy povrchní.

Docela povedená variace na moderního Don Juana, tak trochu říznutého Cyranem. Jen místo našeptávání zpoza plotu je to zde do mikroportu od AI. Obecně téma umělé inteligence je zde moc pěkně využito a hozeno do zajímavých rovin. Stejně tak oceňuji i vykreslení IT kanceláře a jednotlivých charakterů. Samotný rozjezd a první část velmi dobrá energie, závěr však už bohužel slabší, více ve stylu laciných zápletek. Nicméně zase v duchu tématu AI to vcelku odpovídá. Herecky výtečný M. Isteník, správně charismatický a naprosto přesvědčivý. Má tam několikero opravdu nádherných monologů. Celkově tedy sice nic hlubšího, ale účel pobavit to určitě splní.

65% - Dokud se inscenace tváří jako prostě komediální parafráze klasiky, v podstatě jako lehká, a zná-li divák alespoň jeden podobný asociální exemplář, vlastně i milá bulvární komedie, je v rámci tohoto žánru dobrá. Diváky baví, herci předvádějí, co v rámci žánru mohou. Na konci se nicméně pokouší dodat ještě nadstavbu, aktuální a snad i trochu filozofický komentář, a v té chvíli už bohužel působí spíš směšně. I tak alespoň na chvíli zanechává celkem milý dojem. Nic víc.

75%. Dramatik R.Levínský ve své nové hře zpracovává aktuální téma rozvoje umělé inteligence. Text se ovšem nesnaží o nějaký hlubší ponor, v režii Hany Burešové vznikla oddechová komedie. Já jsem se u ní bavil velmi dobře, svět sociálně neohrabaných IT specialistů je zachycen s jistou dávkou karikatury a všeobecně známých stereotypů, které Levínský ve své hře zručně variuje. Šroubované dialogy a někdy nepravděpodobný děj evidentně korespondují s tématem, kdy hlavnímu hrdinovi (tradičně v komické poloze excelující M.Isteník) AI radí při randění.

Renomovaný autor René Levínský již potřetí spojil síly s renomovanou režisérkou Hanou Burešovou. Levínského text z prostředí IT vyžaduje režijní nápady, na které jsme u Burešové zvyklí. Zde jsem je však vyhlížela marně. Inscenace se tu lépe tu hůře potýká s množstvím slov v textu, který je náročné sledovat. Děj je založen na setkání chytrých, avšak nepraktických IT vývojářů s ženami, které jsou pojaty značně karikaturně, ale co chtít od IT a IA. V závěru se vše otočí proti vědcům, ale nic dobře nedopadne. Vítězí lokalita Litvínov, která to akademického prostředí vnese život i množstevní potenciál.