Škvíry existence

Zobrazování tématu ''smyslu existence'' se neobejde bez prvku sebeparodie, který správně dominuje této inscenaci, ačkoliv to asi ne všichni rozpoznají. Problém je v tom, že jako absurdní drama neobstojí. Surreálné scénky nepůsobí moc organicky, ale poněkud šustí papírem. Naštěstí se na to dá zvyknout a celkem si užívat, co se před vámi odehrává. Zvláště vtipné jsou pak rádoby učené řeči alá Hogenová, ale aby tyhle etudy stačily jako jediná náplň inscenace, tak by to chtělo ještě nějakou hloubku, která je v ní pouze v náznacích.

Několik vzájemně nesouvisejících zajímavých režijních nápadů nemůže vyvážit naprostou absenci obsahu. Od skončení přemýšlím, jestli pouze nechápu ten hluboký filozofický obsah, nebo jestli to žádný nemá. A čemu se tam někteří diváci smáli - nic vtipného jsem nepostřehl. Zajímalo by mě, co si o tom myslí (rozhodně kvalitní) herci.

12.10.2024 v podzemnim bunkru Studiu Hrdinu, 1 rada, 85 min bez prestavky.
Zucastnil jsem se na zaklade zdejsiho vysokeho hodnoceni (85 %) a nepobral jsem to. Prvnich 15 min (!) A. Formanova vytirala po kolenou cele jeviste nez objevila propadliste, skviru, ve ktere zmizela. I navazujici banality jsem vnimal. Bylo to unavne a narocne na pozornost, a jen zridka byla nejaka scenka i zajimava.
Suchy humor ? Pridanou hodnotou je, ze po triminutovem navodu vim jak se spravne skrabe brambora. Problemem jsou male brambory. Spatne se loupou, je to nebezpecne a jsou vhodne gumove rukavice.
Po tomto shlednuti, rad zustanu barbarem v nevedomosti.

Vstát z postele, vytírat podlahu, mýt nádobí. Převléknout postel, oloupat brambory, vynést smetí, doběhnout tramvaj. To všechno dělají, tak jako my, co je pozorujeme. A když denní rutina popraská, objeví se. Vždycky se objeví, ty škvíry, a něco je jinak. Před rohožkou je náhle díra, ve které mizí lidé i věci, slupky od brambor uklidí bagřík, pedikúra je destrukce přírody a pramálo dává smysl, že právě ona svou tramvaj doběhla, protože nemá jízdenku.

Pro nečtenáře předlohy naprosto nesrozumitelné. Při sledování máte dojem, jako by režisér inscenoval to, co ho momentálně napadlo. Hele bagřík na dálkové ovládání, to bychom mohli využít, co kdybys s ním třeba tancovala ...

Zobrazování tématu ''smyslu existence'' se neobejde bez prvku sebeparodie, který správně dominuje této inscenaci, ačkoliv to asi ne všichni rozpoznají. Problém je v tom, že jako absurdní drama neobstojí. Surreálné scénky nepůsobí moc organicky, ale poněkud šustí papírem. Naštěstí se na to dá zvyknout a celkem si užívat, co se před vámi odehrává. Zvláště vtipné jsou pak rádoby učené řeči alá Hogenová, ale aby tyhle etudy stačily jako jediná náplň inscenace, tak by to chtělo ještě nějakou hloubku, která je v ní pouze v náznacích.

Několik vzájemně nesouvisejících zajímavých režijních nápadů nemůže vyvážit naprostou absenci obsahu. Od skončení přemýšlím, jestli pouze nechápu ten hluboký filozofický obsah, nebo jestli to žádný nemá. A čemu se tam někteří diváci smáli - nic vtipného jsem nepostřehl. Zajímalo by mě, co si o tom myslí (rozhodně kvalitní) herci.

Pro nečtenáře předlohy naprosto nesrozumitelné. Při sledování máte dojem, jako by režisér inscenoval to, co ho momentálně napadlo. Hele bagřík na dálkové ovládání, to bychom mohli využít, co kdybys s ním třeba tancovala ...

12.10.2024 v podzemnim bunkru Studiu Hrdinu, 1 rada, 85 min bez prestavky.
Zucastnil jsem se na zaklade zdejsiho vysokeho hodnoceni (85 %) a nepobral jsem to. Prvnich 15 min (!) A. Formanova vytirala po kolenou cele jeviste nez objevila propadliste, skviru, ve ktere zmizela. I navazujici banality jsem vnimal. Bylo to unavne a narocne na pozornost, a jen zridka byla nejaka scenka i zajimava.
Suchy humor ? Pridanou hodnotou je, ze po triminutovem navodu vim jak se spravne skrabe brambora. Problemem jsou male brambory. Spatne se loupou, je to nebezpecne a jsou vhodne gumove rukavice.
Po tomto shlednuti, rad zustanu barbarem v nevedomosti.

Vstát z postele, vytírat podlahu, mýt nádobí. Převléknout postel, oloupat brambory, vynést smetí, doběhnout tramvaj. To všechno dělají, tak jako my, co je pozorujeme. A když denní rutina popraská, objeví se. Vždycky se objeví, ty škvíry, a něco je jinak. Před rohožkou je náhle díra, ve které mizí lidé i věci, slupky od brambor uklidí bagřík, pedikúra je destrukce přírody a pramálo dává smysl, že právě ona svou tramvaj doběhla, protože nemá jízdenku.

Několik vzájemně nesouvisejících zajímavých režijních nápadů nemůže vyvážit naprostou absenci obsahu. Od skončení přemýšlím, jestli pouze nechápu ten hluboký filozofický obsah, nebo jestli to žádný nemá. A čemu se tam někteří diváci smáli - nic vtipného jsem nepostřehl. Zajímalo by mě, co si o tom myslí (rozhodně kvalitní) herci.

Vstát z postele, vytírat podlahu, mýt nádobí. Převléknout postel, oloupat brambory, vynést smetí, doběhnout tramvaj. To všechno dělají, tak jako my, co je pozorujeme. A když denní rutina popraská, objeví se. Vždycky se objeví, ty škvíry, a něco je jinak. Před rohožkou je náhle díra, ve které mizí lidé i věci, slupky od brambor uklidí bagřík, pedikúra je destrukce přírody a pramálo dává smysl, že právě ona svou tramvaj doběhla, protože nemá jízdenku.

Zobrazování tématu ''smyslu existence'' se neobejde bez prvku sebeparodie, který správně dominuje této inscenaci, ačkoliv to asi ne všichni rozpoznají. Problém je v tom, že jako absurdní drama neobstojí. Surreálné scénky nepůsobí moc organicky, ale poněkud šustí papírem. Naštěstí se na to dá zvyknout a celkem si užívat, co se před vámi odehrává. Zvláště vtipné jsou pak rádoby učené řeči alá Hogenová, ale aby tyhle etudy stačily jako jediná náplň inscenace, tak by to chtělo ještě nějakou hloubku, která je v ní pouze v náznacích.

12.10.2024 v podzemnim bunkru Studiu Hrdinu, 1 rada, 85 min bez prestavky.
Zucastnil jsem se na zaklade zdejsiho vysokeho hodnoceni (85 %) a nepobral jsem to. Prvnich 15 min (!) A. Formanova vytirala po kolenou cele jeviste nez objevila propadliste, skviru, ve ktere zmizela. I navazujici banality jsem vnimal. Bylo to unavne a narocne na pozornost, a jen zridka byla nejaka scenka i zajimava.
Suchy humor ? Pridanou hodnotou je, ze po triminutovem navodu vim jak se spravne skrabe brambora. Problemem jsou male brambory. Spatne se loupou, je to nebezpecne a jsou vhodne gumove rukavice.
Po tomto shlednuti, rad zustanu barbarem v nevedomosti.

Pro nečtenáře předlohy naprosto nesrozumitelné. Při sledování máte dojem, jako by režisér inscenoval to, co ho momentálně napadlo. Hele bagřík na dálkové ovládání, to bychom mohli využít, co kdybys s ním třeba tancovala ...