Divadelní spolek JEDL

Komorní příběh souboje dvou velkých žen, křehké řeholní sestry a silné matky představené kláštera, ve kterém se ukáže, že síla může být slabostí a křehkost silou. Na začátku 16. století, v době vzrůstajícího odporu proti církvi a šlechtě, působí vidění panny z Barby o opuštěnosti světa Bohem, kterou přemůže jen opuštěnost samotného Boha, jako výkřiky hysterky, která neumí stát pevnýma nohama na zemi. Jak působí její volání na nás, lidi putující tekutou dobou 21. století...?

Site-specific projekt inspirovaný životem a dílem spisovatele Franze Kafky. Inscenace vytvořená na míru prostoru bytu v domě U Minuty na Staroměstském náměstí, kde v letech 1889-1896 Kafka bydlel s rodiči. Prožil zde dětství od šesti do čtrnácti let a narodily se zde jeho tři sestry...

Autorské uchopení beckettovských témat a motivů, vzniklé jako pocta při příležitosti 30. výročí úmrtí Samuela Becketta. Muž a žena u konce svých sil na pobřeží moře. Čas se zastavil. Vynořují se jen útržky vzpomínek. Nelze zůstat, nelze odejít. Nelze mluvit, nelze mlčet. A pocity...?

Tři ztracenci, kněz a ďábel v bludišti snů a nudy. Bizarní trojlístek tvořený impotentním spisovatelem Gansem, podezřelou kráskou Simonou a pohledným floutkem Olivierem žije v nezdravé vzájemné závislosti. Nežijí, jenom sní. Ganse neustále začíná nová díla, aby je nikdy nedokončil, Simona mu je zapisuje, přitom touží po vlastním psaní, a Olivier se jimi opájí, aby se nemusel pro nic rozhodnout sám. Nihilistickou trojici objímá střídavě ďábel a kněz...

Inscenace na téma opouštění. Výchozím materiálem je fascinující dílo anglického básníka T. S. Eliota, především jeho sbírky „Pustina“ a „Čtyři kvartety“, básnické meditace o bytí v čase, jejímž tematickým materiálem je svět čtyř základních živlů (vzduch, země, voda a oheň). Celým dílem prostupuje motiv nezachytitelnosti přítomného okamžiku, který je i není a nemá začátek ani konec...

Inscenace věnována pozoruhodné dvojici Gottfrieda Benna a Else Lasker-Schülerové. Mladý muž z rodiny pastora a o sedmnáct let starší básnířka židovského původu se poznali v Berlíně před rokem 1912. Vzájemné citové vzplanutí bylo krátké, ale poznamenalo je oba na celý život a nalezlo svůj výraz v poezii obou dvou. Jejich příběh ukazuje obtížnost německo-židovské symbiózy a akcentuje paradox vztahu dvou velmi rozdílných osobností – oheň v jejím srdci a led v jeho...

Scénická koláž inspirovaná texty prozaika a esejisty Jana Čepa, který ve svém díle často hovoří o druhém světě, který je našim očím skrytý, o druhém domovu, ve kterém, jak Čep věří, „budou všechny věci přítomny zároveň a touha nebude utrpením, nýbrž slastí bez konce. Uvidíme se tam tváří v tvář, ne už jenom v zrcadle a podobenství, a jizvy našich srdcí zatřpytí se jako hvězdy“.

Tragikomické podobenství, spojující tanec a činohru, o krizi středního věku a o souboji se smutkem, nudou a leností, které se vkrádají do lidského života po uplynutí jeho první poloviny. „Peklo není místo, je to stav duše.“