Samomluva

Organické spojení tří tvůrčích individualit, které se projevují ve třech různých mediálních oblastech. Výchozí experimentální text Pavla Novotného je dále fonicky interpretován Janem Burianem, Jaroslav Hrdlička daný celek současně rozvíjí ve vizuální rovině. Samomluva je jakousi cestou od zrození jazyka až k jeho postupnému umlknutí, představuje zároveň jeden oběh mezi dnem a nocí, stejně tak jednu životní linii - pohybuje se v množství časoprostorových rovin. Jazyk se zde postupně skládá z hlásek ve smysl, postupně se opět rozpadá do absurdity, nesmyslu a konečného ticha. Inscenace pracuje se subtilními zvukovými i vizuálními elementy, není hlasité ani řvavé, naopak nutí posluchače k tomu, aby bystřil smysly i intelekt.