A neříkej mi Maruško

Zdařilé představení, jehož předností jsou vynikající pohybové výkony a hudební, hlasový a zvukový doprovod (skvělá Hellwana!). Rovněž scénografie, rekvizity a práce s nimi si zaslouží obdiv za nápaditost. Jedinou slabinou je poněkud rozklížená narativita, resp. linearita: není tam příliš zřetelný děj a je to spíš takový sled výjevů a emočních stavů, prostoupený aluzemi. Inscenaci by prospělo, kdyby dokázala diváka buď obšírněji a explicitněji obeznámit s osobností Marie Kudeříkové a jejím druhým životem (včetně kauzy s pamětní deskou) v hlubších souvislostech a dějinném kontextu, a/nebo zkrátka zprůzračnit naraci a učinit ji srozumitelnější.

Trochu jako když pejsek s kočičkou dělali dort - když do jedné hry narvete všechno, co vás napadne (korpus z tragedie, poleva ze spíše nepatřičné komedie, hrnek moderní elektronické hudby a živého zpěvu, přiměřeně pohybového divadla, lžíci afektovaného křiku, špetku interakce s diváky a jako třešničku na dortu počítačový hlas vypravěčky), ve výsledku to nemusí dopadnou úplně nejlíp. Ale ovace v brněnské Káznici byly obrovské, tak to asi většině diváků chutnalo víc než mně.

Zdařilé představení, jehož předností jsou vynikající pohybové výkony a hudební, hlasový a zvukový doprovod (skvělá Hellwana!). Rovněž scénografie, rekvizity a práce s nimi si zaslouží obdiv za nápaditost. Jedinou slabinou je poněkud rozklížená narativita, resp. linearita: není tam příliš zřetelný děj a je to spíš takový sled výjevů a emočních stavů, prostoupený aluzemi. Inscenaci by prospělo, kdyby dokázala diváka buď obšírněji a explicitněji obeznámit s osobností Marie Kudeříkové a jejím druhým životem (včetně kauzy s pamětní deskou) v hlubších souvislostech a dějinném kontextu, a/nebo zkrátka zprůzračnit naraci a učinit ji srozumitelnější.

Trochu jako když pejsek s kočičkou dělali dort - když do jedné hry narvete všechno, co vás napadne (korpus z tragedie, poleva ze spíše nepatřičné komedie, hrnek moderní elektronické hudby a živého zpěvu, přiměřeně pohybového divadla, lžíci afektovaného křiku, špetku interakce s diváky a jako třešničku na dortu počítačový hlas vypravěčky), ve výsledku to nemusí dopadnou úplně nejlíp. Ale ovace v brněnské Káznici byly obrovské, tak to asi většině diváků chutnalo víc než mně.

Trochu jako když pejsek s kočičkou dělali dort - když do jedné hry narvete všechno, co vás napadne (korpus z tragedie, poleva ze spíše nepatřičné komedie, hrnek moderní elektronické hudby a živého zpěvu, přiměřeně pohybového divadla, lžíci afektovaného křiku, špetku interakce s diváky a jako třešničku na dortu počítačový hlas vypravěčky), ve výsledku to nemusí dopadnou úplně nejlíp. Ale ovace v brněnské Káznici byly obrovské, tak to asi většině diváků chutnalo víc než mně.

Zdařilé představení, jehož předností jsou vynikající pohybové výkony a hudební, hlasový a zvukový doprovod (skvělá Hellwana!). Rovněž scénografie, rekvizity a práce s nimi si zaslouží obdiv za nápaditost. Jedinou slabinou je poněkud rozklížená narativita, resp. linearita: není tam příliš zřetelný děj a je to spíš takový sled výjevů a emočních stavů, prostoupený aluzemi. Inscenaci by prospělo, kdyby dokázala diváka buď obšírněji a explicitněji obeznámit s osobností Marie Kudeříkové a jejím druhým životem (včetně kauzy s pamětní deskou) v hlubších souvislostech a dějinném kontextu, a/nebo zkrátka zprůzračnit naraci a učinit ji srozumitelnější.