Králíček

84,99 % Co na vědomé rovině potlačíme, to se v nevědomí objeví v sexualizované podobě. Požadavek rovnoprávnosti vedl vedle ekonomického osvobození žen k destrukci polarity mužského a ženského principu, jasného rozdělení tradičních rolí umožňujícího soužití dvou ve svých doménách silných jedinců. Rovnoprávnost při zachování jedinečnosti byla nahrazena rovností, stejností, bezpohlavní uniformitou a ejhle, vyrašila mizogynní pornografie. Králíček je obžalobou určité větve feministického hnutí, ale též ďábelsky imaginativní jízdou.

Samotná hra mi nepřišla moc zajímavá – dle mého názoru se snaží celkem fádní téma schovat za její relativně originálně řešenou strukturu. Navíc režie N. Deákové mi vnímání textu ještě trochu zkomplikovala. Nicméně výkon P. Beretové je třeba ocenit, stejně jako maximálně soustředěné herectví V. Vašáka. Z představení jsem ovšem odcházel s haloefektem z hysterie a křiku.

Pro mě trošku zklamání, další hra s ne moc chytrou hlavní hrdinkou, která se snaží svůj život podřídit chlapům. Oproti třeba Parchantu Marylin, tady byli skvělí herci, zejména Pavla Beretová v hlavní roli, nápaditá režie a celkově vše v podstatě fungovalo. Přebývala ale hysterie a křik, který s obyčejné holky udělal nanynku.

Tenhle Králíček stříhá svýma inscenačníma ušiskama každopádně originálně. ..byť mně to místy připadalo přece jen až moc "crazy" na úkor vyznění, bavila jsem se dobře a nejen cestou domů jsem měla o čem přemýšlet.

Přínosné a neotřele zpracované téma v zajímavé hře, jejíž stavba by však přece jen mohla být propracovanější, aby směřovala k intenzivnějšímu vyznění myšlenek. Problém textu se částečně přenesl i do inscenace, přestože zdařilá realizace některým slabinám hry pomohla. Režisérka N. Deáková zvolila atraktivní formu s výraznou hudební a výtvarnou složkou, což přispělo k živosti a mimořádné zábavnosti výsledného tvaru. Hlavní představitelka P. Beretová se výborně přizpůsobila koncepci a klíčovou postavu (resp. samotné téma hry) přesně vystihla. Ostatní jí zdatně přihrávali.

Velice dobrý text zdařile převedený do českých reálií. Pavla Beretová je naprosto kouzelná, ovšem čtyřčlenná "company" rozhodně nezůstává pozadu a pokud bych měla jmenovat, potom Vítů, Kobr, Vašák a Jeřábek. Prostě není slabého místa.
V tomto případě režisérka Deáková rozhodně boduje!

Báječná jízda od začátku až do konce. Jedna povedená scéna střída druhou a vy se nestačíte divit co vše tato hra obsahuje. V první řadě je to určitě dobrá zábava, která je zde zaručena. Ale pod ní se skrývá daleko více. Je to o rodině, o výchově, jak velký vliv a dopad má na naše životy. O spoustě současných trendů, umělých model, životních stylů a klišé, kterými se často hodně lidí řídí a které na nás útočí ze všech stran. To vše v podání skvěle sehraného souboru s famózní P. Beretovou, která je opravdu neskutečný živel. Její gesta, mimika, pohyby...to vše vás jen těžko nechá v klidu.

Ve hře Králíček, v tom docela hutném koncentrátu smutné hořkosti a vtipné ironie, se zrcadlí možná i naše outsiderovství, kdy podněcující fantazie člověka v rozletu neustále naráží na drsnou realitu a nedá se z toho vymanit. Nevěříme si pak už v ničem, stáváme se hračkami… V postavě „Králíčka“ (výborná Pavla Beretová) se tluče póza playgirl a křehká zranitelnost způsobem samozřejmě fatálním. Posedlost současnou dramatikou nabývá (velkého) smyslu, když dramaturgie Letí natrefí na zajímavý text a když režie k němu nalezne docela invenční inscenační klíč.