Říše zvířat

Od této sondy do „světa skrytého za hereckou maskou“ jsem očekával, přiznám se, o trochu víc. Ocenit lze masky ve stylu japonských origami nebo samozřejmě několik zdařilých sekvencí, které v mžiku odhalí fatalitu herecké řehole, ale co dál? Práce s prostorem téměř tragická a výstup Jiřího Černého (v roli režiséra) dokoná tušené, že dramaturgii ani moc nezajímá celek. Velké téma, kam až je člověk ochoten klesnout, bylo odhaleno ne zcela přesvědčivě.

74,99% Divadlo tematizující samo sebe se mi prostě neomrzí, klady této inscenace jsou navíc drsná syrovost pohledu na "věc" a půvabné origami masky Ondřeje Cibulky.

Dobře zachycené propojení herce a jeho postavy, též hezky znázorněná deformace rutinou a nechuť k jakýmkoli změnám. Přesto má i scény, jejichž smysl a význam mi buď lehce unikal nebo mi do celého kontextu nějak nezapadly a nic moc nového nepřinesly. Herecky velmi dobrá I. Uhlířová, která ze své role dokázala vytěžit maximum a její antilopa je prostě úžasná. Z ostatních mě pak nejvíce zaujali J. Štrébl a P. Vaněk. K tomu určitě i pochvala za moc pěkné zvířecí masky.

65%. Inscenace našlapuje v teritoriu zvoleného tématu "herecké nesvobody" (a zdaleka nejen té) citlivými polštářky tlapek nadsázky, aby pak v příhodných okamžících sekla do živého ironickými drápky, jejichž atak bych ale přece jen uvítala v rámci večera častěji. Ivanka Uhlířová rulez!

Výstižná hra o dnešní společnosti a o tom, kam až jsou lidé ochotni klesnout. Na inscenaci zaujalo výtvarné řešení, které podpořilo celkově nepolopatický výklad tématu. Hlavním problémem bylo, že se režisérce příliš nepodařilo zkoordinovat množství účinkujících, herci nepůsobili sehraně, řada situací vyznívala do prázdna. K vyznění charakteru režiséra (J. Černý) by bylo možno vznést výhrady, ale podání svou funkci mělo (a v mém případě ji obhájilo). Navíc počínaje jeho příchodem působil celek uspořádaněji a sdělněji. Věřím, že reprízováním se podaří některé nedostatky zmírnit.

viz blog (více v článku na blogu)