Šedá sedmdesátá aneb Husákovo ticho

68 %. Když jsem tehdy hru viděla, zůstaly do konce jen první 3 řady... 'Šedá sedmdesátá' byly zajímavou inscenací. Nemohu říct, že by se mi vyloženě líbila (ale taky rozhodně ne, že nelíbila!). Přívlastek "zajímavá" mi přijde zkrátka nejvýstižnější. Obzvlášť co se týče zpracování.
Narodila jsem se o dekádu později, než se děj hry odehrával, a mé první vzpomínky sahají ještě o dekádu dál. Ne všechny narážky jsem tedy asi odtušila správně, i tak si troufám říct, že většinu ano. Navíc ne vše se vztahovalo jen na tehdejší dobu, něco nám Čechům prostě nikdo nikdy asi jen tak neodpáře...

Je to skvělý, všichni jsou výborní, je to vtipný, má to atmosféru, a švih. Ale nechápu proč, když se celou dobu naznačuje, že se za dveřmi skrývá komunistický moloch, dostaneme rozpáraného dvouocasého lva a žraní syrového masa. Druhá polovina je pro mě osobně méně přesvědčivá. Pasáž s Hepnarovou mě nijak nepobuřovala, ani mi to nepřišlo jako vyslovená obhajoba - jejím jediným problémem zůstává přílišná inteligence herečky (jejíž kreace je jinak technicky naprosto dokonalá), která nejspíš v postavě hledá hloubku, jakou by mít neměla. Skeč s volební urnou v po této scéně bych klidně oželel.

Podivné. Nebo podivuhodné? Chápu silně kritický pohled tvůrců na dobu, ke které se vyjadřují. Nechápu úplně všechno v první půli. Ale má tu všechno smysl, nebo je to jen klauniáda? Rád jsem to viděl, ale kdyby měly být všechny hry DnZ v tomto duchu, nebyl bych tu častým hostem. Jinak ale divadlo se skvělým geniem loci.

Režijně typický Mikulášek, herecky typický soubor ze Zábradlí. Obojí by si zasloužilo inovaci. První polovina měla zajímavé nápady, ačkoliv některé věci byly už stokrát viděné jinde. Druhá polovina s obhajobou Olgy Hepnarové, která zde byla prezentována v podstatě jako oběť režimu, byla velmi slabá, zřejmě to bude tím, že zkrátka nelze souhlasit s touto interpretací jejího činu. Vlastně to ani nebyla interpretace, ale naprostá desinterpretace. Závěr byl dost prvoplánový. Líbí se mi ale, že mě autoři donutili přemýšlet a vyjádřit nesouhlas.

Fromou netradicni ale velice silna hra. Jsem rocik 75 takze neco si z toho obdobi pamatuji. Silne herecke vykony. Scena, zejmena druha cast se mi moc libila a intenzivne prispivala ke zdeleni obsahu.

Inscenace, která mě zaujala už jenom tím, že jsem nikdy takovou neviděla... Spousta dobrých nápadů, i když ne všechny metafory jsem rozklíčovala vzhledem k ne zrovna velké znalosti doby. První půlka se mi líbila víc, druhá mi přišla strašně krátká. Bavila jsem se ale dobře, myslím, že si tam každý najde něco jiného, stojí za vidění!

Po nekonečném úvodu( stavěném zřejmě podle hesla ,,opakovaný vtip se stává ještě větším vtipem'') se prezentace nápadů rozjíždí trochu rychleji, představení se stává o něco zábavnějším. Džouky nad rámec všeobecných ( dost monotónních) variací na téma nechutné konformity/servilnosti v rámci kolektivu jsou poměrně povedené (viz. Zlaté české ručičky; Co Čech, to muzikant a Český lev). Magdaléna Sidonová v roli O.H. skvělá, ale asi měli posílit domnělou podmíněnost jejího činu dobou, takhle ta souvislost zůstává v rovině spekulace. Herci přesní a vhodně uměření. Alespoň vizuálně pořád nad poměry.

První půlka - 90 %, druhá půlka 40 %

Nijak výrazněji mě to neoslovilo. Pár dobrých režijních nápadů, herecky ok, kostýmy a scéna taky povedené. Ale jako celek jsem to prostě nepobrala, spíš jen jako roztříštěné hříčky...

První, groteskní, část bych hodnotil 80-90 %, ale druhá část to trochu sráží, přišla mi k té první části zbytečně a násilně naroubovaná. Celkově trochu slabší zážitek než Zlatá šedesátá, Nenápadný půvab či Europeana, o Korespondenci ani nemluvě...

Za řemeslo 100%, za obsah a vyznění 0%.
Umělec má na svůj názor právo. Já mám právo nesouhlasit s ním:
(i) Jana Mikuláška nezajímá, jaká 70. léta byla, on chce jen dát najevo opovržení všemi, kdo tehdy žili; on by se byl bouřil.
(ii) Snažit se ospravedlňovat čin Olgy Hepnarové dobou je nechutné.
(iii) Opět bylo na pódiu mnohem víc hnusu, než do divadla patří (jak rozdílné oproti včerejšímu 1984, kde Mikuláškovi stačily k mnohem silnějšímu pocitu znechucení pouhé náznaky).

68 %. Když jsem tehdy hru viděla, zůstaly do konce jen první 3 řady... 'Šedá sedmdesátá' byly zajímavou inscenací. Nemohu říct, že by se mi vyloženě líbila (ale taky rozhodně ne, že nelíbila!). Přívlastek "zajímavá" mi přijde zkrátka nejvýstižnější. Obzvlášť co se týče zpracování.
Narodila jsem se o dekádu později, než se děj hry odehrával, a mé první vzpomínky sahají ještě o dekádu dál. Ne všechny narážky jsem tedy asi odtušila správně, i tak si troufám říct, že většinu ano. Navíc ne vše se vztahovalo jen na tehdejší dobu, něco nám Čechům prostě nikdo nikdy asi jen tak neodpáře...

Je to skvělý, všichni jsou výborní, je to vtipný, má to atmosféru, a švih. Ale nechápu proč, když se celou dobu naznačuje, že se za dveřmi skrývá komunistický moloch, dostaneme rozpáraného dvouocasého lva a žraní syrového masa. Druhá polovina je pro mě osobně méně přesvědčivá. Pasáž s Hepnarovou mě nijak nepobuřovala, ani mi to nepřišlo jako vyslovená obhajoba - jejím jediným problémem zůstává přílišná inteligence herečky (jejíž kreace je jinak technicky naprosto dokonalá), která nejspíš v postavě hledá hloubku, jakou by mít neměla. Skeč s volební urnou v po této scéně bych klidně oželel.

Podivné. Nebo podivuhodné? Chápu silně kritický pohled tvůrců na dobu, ke které se vyjadřují. Nechápu úplně všechno v první půli. Ale má tu všechno smysl, nebo je to jen klauniáda? Rád jsem to viděl, ale kdyby měly být všechny hry DnZ v tomto duchu, nebyl bych tu častým hostem. Jinak ale divadlo se skvělým geniem loci.

Režijně typický Mikulášek, herecky typický soubor ze Zábradlí. Obojí by si zasloužilo inovaci. První polovina měla zajímavé nápady, ačkoliv některé věci byly už stokrát viděné jinde. Druhá polovina s obhajobou Olgy Hepnarové, která zde byla prezentována v podstatě jako oběť režimu, byla velmi slabá, zřejmě to bude tím, že zkrátka nelze souhlasit s touto interpretací jejího činu. Vlastně to ani nebyla interpretace, ale naprostá desinterpretace. Závěr byl dost prvoplánový. Líbí se mi ale, že mě autoři donutili přemýšlet a vyjádřit nesouhlas.

Fromou netradicni ale velice silna hra. Jsem rocik 75 takze neco si z toho obdobi pamatuji. Silne herecke vykony. Scena, zejmena druha cast se mi moc libila a intenzivne prispivala ke zdeleni obsahu.

Inscenace, která mě zaujala už jenom tím, že jsem nikdy takovou neviděla... Spousta dobrých nápadů, i když ne všechny metafory jsem rozklíčovala vzhledem k ne zrovna velké znalosti doby. První půlka se mi líbila víc, druhá mi přišla strašně krátká. Bavila jsem se ale dobře, myslím, že si tam každý najde něco jiného, stojí za vidění!

Po nekonečném úvodu( stavěném zřejmě podle hesla ,,opakovaný vtip se stává ještě větším vtipem'') se prezentace nápadů rozjíždí trochu rychleji, představení se stává o něco zábavnějším. Džouky nad rámec všeobecných ( dost monotónních) variací na téma nechutné konformity/servilnosti v rámci kolektivu jsou poměrně povedené (viz. Zlaté české ručičky; Co Čech, to muzikant a Český lev). Magdaléna Sidonová v roli O.H. skvělá, ale asi měli posílit domnělou podmíněnost jejího činu dobou, takhle ta souvislost zůstává v rovině spekulace. Herci přesní a vhodně uměření. Alespoň vizuálně pořád nad poměry.

První půlka - 90 %, druhá půlka 40 %

Nijak výrazněji mě to neoslovilo. Pár dobrých režijních nápadů, herecky ok, kostýmy a scéna taky povedené. Ale jako celek jsem to prostě nepobrala, spíš jen jako roztříštěné hříčky...

První, groteskní, část bych hodnotil 80-90 %, ale druhá část to trochu sráží, přišla mi k té první části zbytečně a násilně naroubovaná. Celkově trochu slabší zážitek než Zlatá šedesátá, Nenápadný půvab či Europeana, o Korespondenci ani nemluvě...

Za řemeslo 100%, za obsah a vyznění 0%.
Umělec má na svůj názor právo. Já mám právo nesouhlasit s ním:
(i) Jana Mikuláška nezajímá, jaká 70. léta byla, on chce jen dát najevo opovržení všemi, kdo tehdy žili; on by se byl bouřil.
(ii) Snažit se ospravedlňovat čin Olgy Hepnarové dobou je nechutné.
(iii) Opět bylo na pódiu mnohem víc hnusu, než do divadla patří (jak rozdílné oproti včerejšímu 1984, kde Mikuláškovi stačily k mnohem silnějšímu pocitu znechucení pouhé náznaky).

Za řemeslo 100%, za obsah a vyznění 0%.
Umělec má na svůj názor právo. Já mám právo nesouhlasit s ním:
(i) Jana Mikuláška nezajímá, jaká 70. léta byla, on chce jen dát najevo opovržení všemi, kdo tehdy žili; on by se byl bouřil.
(ii) Snažit se ospravedlňovat čin Olgy Hepnarové dobou je nechutné.
(iii) Opět bylo na pódiu mnohem víc hnusu, než do divadla patří (jak rozdílné oproti včerejšímu 1984, kde Mikuláškovi stačily k mnohem silnějšímu pocitu znechucení pouhé náznaky).

Inscenace, která mě zaujala už jenom tím, že jsem nikdy takovou neviděla... Spousta dobrých nápadů, i když ne všechny metafory jsem rozklíčovala vzhledem k ne zrovna velké znalosti doby. První půlka se mi líbila víc, druhá mi přišla strašně krátká. Bavila jsem se ale dobře, myslím, že si tam každý najde něco jiného, stojí za vidění!

68 %. Když jsem tehdy hru viděla, zůstaly do konce jen první 3 řady... 'Šedá sedmdesátá' byly zajímavou inscenací. Nemohu říct, že by se mi vyloženě líbila (ale taky rozhodně ne, že nelíbila!). Přívlastek "zajímavá" mi přijde zkrátka nejvýstižnější. Obzvlášť co se týče zpracování.
Narodila jsem se o dekádu později, než se děj hry odehrával, a mé první vzpomínky sahají ještě o dekádu dál. Ne všechny narážky jsem tedy asi odtušila správně, i tak si troufám říct, že většinu ano. Navíc ne vše se vztahovalo jen na tehdejší dobu, něco nám Čechům prostě nikdo nikdy asi jen tak neodpáře...

První půlka - 90 %, druhá půlka 40 %

Po nekonečném úvodu( stavěném zřejmě podle hesla ,,opakovaný vtip se stává ještě větším vtipem'') se prezentace nápadů rozjíždí trochu rychleji, představení se stává o něco zábavnějším. Džouky nad rámec všeobecných ( dost monotónních) variací na téma nechutné konformity/servilnosti v rámci kolektivu jsou poměrně povedené (viz. Zlaté české ručičky; Co Čech, to muzikant a Český lev). Magdaléna Sidonová v roli O.H. skvělá, ale asi měli posílit domnělou podmíněnost jejího činu dobou, takhle ta souvislost zůstává v rovině spekulace. Herci přesní a vhodně uměření. Alespoň vizuálně pořád nad poměry.

Nijak výrazněji mě to neoslovilo. Pár dobrých režijních nápadů, herecky ok, kostýmy a scéna taky povedené. Ale jako celek jsem to prostě nepobrala, spíš jen jako roztříštěné hříčky...

Podivné. Nebo podivuhodné? Chápu silně kritický pohled tvůrců na dobu, ke které se vyjadřují. Nechápu úplně všechno v první půli. Ale má tu všechno smysl, nebo je to jen klauniáda? Rád jsem to viděl, ale kdyby měly být všechny hry DnZ v tomto duchu, nebyl bych tu častým hostem. Jinak ale divadlo se skvělým geniem loci.

První, groteskní, část bych hodnotil 80-90 %, ale druhá část to trochu sráží, přišla mi k té první části zbytečně a násilně naroubovaná. Celkově trochu slabší zážitek než Zlatá šedesátá, Nenápadný půvab či Europeana, o Korespondenci ani nemluvě...

Je to skvělý, všichni jsou výborní, je to vtipný, má to atmosféru, a švih. Ale nechápu proč, když se celou dobu naznačuje, že se za dveřmi skrývá komunistický moloch, dostaneme rozpáraného dvouocasého lva a žraní syrového masa. Druhá polovina je pro mě osobně méně přesvědčivá. Pasáž s Hepnarovou mě nijak nepobuřovala, ani mi to nepřišlo jako vyslovená obhajoba - jejím jediným problémem zůstává přílišná inteligence herečky (jejíž kreace je jinak technicky naprosto dokonalá), která nejspíš v postavě hledá hloubku, jakou by mít neměla. Skeč s volební urnou v po této scéně bych klidně oželel.

Režijně typický Mikulášek, herecky typický soubor ze Zábradlí. Obojí by si zasloužilo inovaci. První polovina měla zajímavé nápady, ačkoliv některé věci byly už stokrát viděné jinde. Druhá polovina s obhajobou Olgy Hepnarové, která zde byla prezentována v podstatě jako oběť režimu, byla velmi slabá, zřejmě to bude tím, že zkrátka nelze souhlasit s touto interpretací jejího činu. Vlastně to ani nebyla interpretace, ale naprostá desinterpretace. Závěr byl dost prvoplánový. Líbí se mi ale, že mě autoři donutili přemýšlet a vyjádřit nesouhlas.

Fromou netradicni ale velice silna hra. Jsem rocik 75 takze neco si z toho obdobi pamatuji. Silne herecke vykony. Scena, zejmena druha cast se mi moc libila a intenzivne prispivala ke zdeleni obsahu.