Šílenství

Jiří Havelka pokračuje ve svém zkoumání divadelnosti, ovšem v tomto případě bych řekl, že si zvolil příliš úzkou oblast ve vztahu k výsledné délce inscenace.

55% Režii se podařilo velmi přesvědčivě pracovat s atmosférou evokující filmy noir (k tomu napomáhala i pečlivě vybraná hudba), stejně tak s invenčně řešenou scénou. Jenže i přes relativně krátkou stopáž, precizní pantomimickou souhru, při níž každý herec představoval hned několik perfektně odlišených postav, se těch několik fajn nápadů asi po půl hodině vyčerpalo a představení začalo nudit. Škoda.

Typ hry kde jde více o formu než obsah. A pokud se zrovna někomu tato forma nezalíbí, tak si nejspíše hru ani nijak zvlášť neužije. Naštěstí toto nebyl můj případ. Myslím, že se povedlo navodit opravdu dokonalou "noir" atmosféru. Práce se scénou, mimika, gesta, pohyby, vše se to krásně doplňovalo a tvořilo jeden povedený celek. Sice se to s přibývajícím časem trochu okouká a přiznávám, že jsem měl pár chvil kdy moje pozornost lehce upadala. Ale naštěstí je délka hry příznivá a samotný konec vydařený, takže celkové dojmy jsou díky tomu jen a jen pozitivní.

65%. Takřka bezeslovná inscenace je technicky výtečně propracovaná, jak je u J. Havelky zvykem. Detektiv mezi podivnými figurkami, existujícími kolem jednoho hotelu. Detektivní zápletka(y), o jejíž(chž) rozluštění vlastně nakonec vůbec nejde, se pro mě stala(y) nositelem poselství, které lze zjednodušit tak, že na světě a v lidech je nekonečně tajemství, jejichž rozkrytí přinese jen další záhady. Nejsem si jistý, zda jsem správě odhalil sdělení tvůrců, nebo si odnesl něco jiného. Každopádně takové divadlo, kde má divák možnost pracovat s vlastní fantazií a samostatně přemýšlet, se mi líbí.

Znám lepší momentální poctu Ladislavu Fialkovi, Angel-y v Altě. Jistě, Jiří Havelka je právem uznávaný reprezentant jiného divadelního myšlení a některé momenty či situace v Šílenství jsou k sežrání, zajímavá je též myšlenka vytváření vlastní svobody uprostřed šílícího světa, ale co naplat, okouzlení prvky filmů noir přispělo k vytvoření jen jakési rozehrávky a je příležitostí pro herce zkusit si žánr, kde jim režisér sebere výrobní prostředek – slovo. Nebude nakonec na celé inscenaci nejzajímavější ten (z hlediště nepředstavitelný) šrumec v zákulisí?