A pak přišla Mirna

S touto hrou jsem se nějak minula. Nemám konkrétních výtek, jen mi zhlédnutí představení nic nepřineslo, neuhodilo na žádnou strunu a odcházela jsem v rozpacích.
Velice kladně lze hodnotit originální a funkční scénu, hodne mě bavila Diana Toniková.

65%. Hra s ironií komentující rozdíl mezi životními sny a představami, které má člověk ve 20 letech, a šedivou realitou, do které se život nakonec často propadne. Inscenace není kdovíjak objevná, ale mnohé situace jistě budou divákovi nápadné a v některých se nejspíš budou odrážet i jeho problémy. Vzhledem k tomu, že zásadními tématy jsou zde mateřství a vztah matky s dcerou, nebyl jsem tímhle kusem nějak výrazněji zasažen. Kvalitní divadlo to ale je.

Sečteno a podtrženo, spojením smysluplného aktuálního textu a precizní práce kmenové dramaturgyně Marie Špalové, sotva ze školy vyšlého režiséra Adama Svozila a pečlivě vybraných hereček z ne až tak viditelných vod hereckého rybníčku vznikla inscenace, jíž Divadlo Letí výrazně utvrzuje svou pozici na špici progresivního českého divadla a jež rozhodně stojí za (nejednu) návštěvu. Více viz blog.

Inteligentních autorů, kteří vědí, o čem píší, možná není úplně málo. Je však vzácnější, umějí-li navíc hledat souvislosti skryté hluboko pod povrchem a dokáží-li se nad nimi zamyslet s nadhledem. Sibylle Berg k tomu navíc ve své hře přidala dávku originality a osobitosti. Pozoruhodný text, kterým autorka dokázala říct (ne)skutečně moc o ženách, dětech, vztazích, společnosti, generačních rozdílech a dalších problémech. Chce to ovšem vnímavého diváka, který se nezalekne nezvyklé dramatické struktury. Prostor Vily Štvanice opět jinak koncipovaný. Kvalitní dramaturgická, režijní a herecká práce.

75%

--- A pak to přišlo --- (více v článku na blogu)

Dramaturgyni M. Špalové a režisérovi A. Svozilovi se podařilo poměrně složitý text s autorsky svébytnou strukturou zpracovat pro širší diváckou obec, čímž však nedošlo k jeho zjednodušení a navíc ani neztratil nic na své výpovědní hodnotě. Výsledku jistě napomohla i prostě řešená scéna a typově přesné obsazení N. Drabiščákové a K. Dvořákové do rolí matky a dcery (i když by možná neškodilo, kdyby N. Drabiščáková trochu ubrala na chvílemi přehrávaném expresivním projevu). Lze doporučit divákům, jimž poetika Divadla Letí není cizí.

Emotivní, trefné, vtipné a správně reflektující. Věřím, že hru asi nejvíce ocení matky či dcery, nicméně myslím, že dokáže dobře zasáhnout všechny jimž táhne pomalu na 40. Moc pěkně znázorněná konfrontace dvou generací, dvou světů, mladické sny a odvážné plány vs. rodičovská realita středního věku. To vše v kompaktním balení s funkční nenáročnou scénou, povedenými a vyrovnanými hereckými výkony, které dokáží zaujmout a udržet pozornost. Další zajímavý kousek z dílny Letí co stojí za návštěvu. 75%

Tenhle provokativně apelativní, místy sžíravě ironicky humorný ženský rejdovák, přiměřeně balancující na hraně zdánlivé banálnosti a až neúprosné fatálnosti generačního kolotoče, mě oslovil a bavil. Kdybyste chtěli slyšet jedno jméno, nemůžu neříct dvě: Natália Drabiščáková a Kateřina Dvořáková. Bumerangově nás pronásledující reflektivní ozvěna: 'Takové jsme toužily být x takové jsme?! Takové sníme být x takové budeme?!' ..a teď ty limitující společenské kontexty do toho..! ;)